Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Říct dítěti o smrti
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
26.1.18 00:34
My řešíme to podobné, děti jsou sice starší, ale dědu zbožňují. To, že má smrtelnou nemoc jsem jim neřekla, že je hodně nemocný a musíme mu pomoci, třeba i tak, že u něj budou na návštěvě hodní, nebudou křičet apod. - jsme řešili rovnou. Časem se dcerka sama od sebe zeptala, jestli je tak moc nemocný, že by mohl umřít. Řekla jsem jim, že ano, ale protože je dcera hodně přecitlivělá, vysvětlovala jsem rovnou, že se o něj starají doktoři, kteří se mu ze všech sil snaží pomoct. Zatím to vzali takhle i když švagrová tady kdysi před nimi prohodila mezi řečí, že deda už měl být podle statistik dávno mrtvý a to jsem zakecávala a mrkala na ni jak o život. Snažím se jim to dávkovat po troškách a citlivě, ale pravdivě a my jsme věřící, takže u nás se o nebi mluví v souvislosti s úmrtím naprosto běžně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.18 00:40
@R.Cee před pár měsíci mi zemřel dědeček. Řekla jsem dcerce, že dědeček šel do nebíčka za andělíčkama a kouká se na nás z toho nebíčka, protože nás má moc rád a my ho napořád máme v srdíčku. Když se zeptala proč tak jsem řekla popravdě, že byl moc nemocný a když je u andělíčků nic ho už nebolí. Teď se bojím toho, že brzo to budu říkat i o její babičce. Manželova mamka má čtvrté stádium a mnohočetné metastázy, prognóza lékařů jsou měsíce…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.1.18 06:20
Jaké je dítě? Je úzkostlivé nebo ne? Dle toho bych se řídila. Před třemi lety jsem to řešila, ale se starším dítětem. O tom, že děda umře, jsem mu řekla pár dní před smrtí, že byl nemocný věděl, jelikož jsme ho ke konci jezdili opatrovat. Skutečně to hůře snášel, ale žádné báchorky jsme mu neříkali. I dítě si musí prožít smutek po ztrátě blízkého. Mladší dítě smrt dědy bralo jinak, těch pár dní před koncem jsem mu řekla, že by děda měl radost, aby mu namalovalo obrázek.
Už jsem psala vícekrát, mně v pěti zemřela mamka, kdosi mi v dobré víře řekl, že jenom usnula a i když jsem byla na jejím pohřbu, tak po roce jsem nemohla pochopit stav, že usnula a nikdo ji neprobudí, ale ve Sněhurka šla probudit. O tom, co se tenkrát stalo, mi řekla až babička po dalších 10-15-ti letech a já tohle v sobě nosila až do 35-ti let, než jsem „odpustila“. A až do té doby jsem tohle musela zpracovávat…a pohřeb to je vlastně rituál pro pozůstalé, aby se rozloučili.
- Citovat
- Upravit
26.1.18 08:08
Stalo se nam to pred 3 mesici. Manzelova mamka byla asi 10 dni v nemocnici, umrela dva dny pote, co jsme k nim prijeli ( manzelova rodina bydli 850km od nas).Syn mel Necele 4 roky.od zacatku jsme rikali pravdu-jedeme za babickou, je velice nemocna a je v nemocnici. Babicka umrela, pani doktori uz ji nedokazali uzdravit.uz tu s nami nebude atd. Bude odpocivat na hrbitove vedle dedecka.na msi v kostele jsme ho nevzali, ale na pohreb na hrbitove ano. Celou dobu objimal manzela a hladil ho po vlasech. nikdy bych si nemyslela, ze tak male dite zvladne takovou situaci tak bravurne. Rozhodne jsme pred nim zadne city neskryvali, porad jsem vysvetlovala, kdyz se zeptal. Jeste ted se obcas zepta..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.18 08:09
@AlphaOmega - nedramatizuj - podstata sdělení je, že nebudou. forma je jen uzpůsobena věku, a je vcelku na každém, jak to podá. Hlavně, když to podá.
Pointa je v tom, že dětem nedělá problém vyrovnat se s realitou. Zvládají to mnohem lépe než dospělí. Stejně tak koncept smrtelnosti zvládnou akceptovat mnohem lépe než dospělí.
Přečti dětem pohádky bratří Grimmů. Uvidíš jak je to vůbec netrápí, i když dospělým z toho vstávají vlasy hrůzou na hlavě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.18 08:12
Nejdříve jsme řekli, ze je babicka nemocná. Když zemřela, tak jsem mu to řekla na rovinu. Ze je babicka mrtvá a uz se s ní vídat nemůžeme. Ale ze je pochována na hřbitově a budeme ji občas nosit kytičku. Byly mu tedy teprve tři. Sice od te doby občas říká starším damam, ze my uz babičku nemáme, protože je mrtvá, ale jinak klid. Postupovala bych stejne i u staršího. Věřící nejsme, takže nějaké nebe a oblacky bych do toho netahala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.18 08:17
@R.Cee rekla bych to az po smrti. Predem ne.
@Mc_niky píše:
Pamatuji si, jak umřel byvaly partner me sestre. Nezili spolu, ale meli spolu kluky tenkrat asi 4 a 6 let, vidali se obcas s otcem, vedeli, ze ho maji. Kdyz umrel, tak jim to nikdo nerekl, sama segra mela co delat aby se s tim srovnala. Asi po 14ti dnech jsem je vezla autem a starsi rika „ja jsem si precetl takovou basnicku, reknu vam ji..“ a precetl tu basen, ktera je napsana na parte. Me nabehla husi kuze a nevedela jsem co rict. Zeptala jsem se, kde si to precetl a on ze na jednom papire kde psali, ze tata umrel. Chtělo se mi brecet. A tak vim ze bych to rekla narovinu, proste rict ze lidi jsou stari nebo nemocni a umiraji, ze koukaji pak vsichni z nebe a cekaji na nas. Hodne sil!
Treba jim to rekla nebo nekdo jiny z rodiny a on si to pak precetl na tom parte 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.18 08:38
Pamatuju si, jak byla jedna příbuzná hodně nemocná a pak zemřela - a celá naše rodina se před náma dětma tvářila že jako odjela na dovolenou asi nebo co. Přičemž jsme všechny děti věděly, že byla nemocná a normálně zemřela. Hrozně mě uráželo, že si dospělí mysleli, že nám to nedojde, byli s tím zakecáváním a okecáváním nenápadní jak jeptiška v baru. Doufám, že to ještě dlouho řešit nebudu muset, ale pokud to nastane, když bude malá ještě malá, tak jí to budeme říkat tak jak to je - jasně že nemá smysl pětiletýmu dítěti konkrétně popisovat diagnózu a prognózu, takže v tomhle směru úměrně věku, ale žádný přetvářky a lakování narůžovo.
@AlphaOmega ano! Fulghum 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.18 10:53
Dceři bylo taky necelých pět, když zemřel děda. Věděla, že je nemocný, trvalo to něco málo přes rok, viděla jak přišel o vlasy, věděla, že je to kvůli té nemoci. O smrti jsme nemluvili vůbec, ale po smrti jí to řekli. Byla i na pohřbu, ale popravdě to moc nechápala. Nikdy nezapomenu, jak sedíme v první řadě v krematoriu před tou rakví a ona se mně polohlasem zeptala „Mami, a kdy už přijde ten děda?“ Uznávám, nebyla připravená -informovaná,,, na druhou stranu, ani toho moc nelituju. Šeptem jsem jí v té kremačce vysvětlila, že děda je v té rakvi a my se s ním loučíme,,,nevím jak to bylo nebo nebylo v kremačce vhodné, bylo mi to i dost jedno, a hlavně mě to trošku tenkrát „odreagovalo“, nebylo mi to kupodivu nepříjemný.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
26.1.18 14:02
Čtyřletá tehdy věděla, že děda je moc nemocný. A když můj taťka zemřel, řekla jsem jí to hned. Pochopila to, že už nikdy ho neuvidí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
26.1.18 14:13
@AlphaOmega píše:
Pointa je v tom, že dětem nedělá problém vyrovnat se s realitou. Zvládají to mnohem lépe než dospělí. Stejně tak koncept smrtelnosti zvládnou akceptovat mnohem lépe než dospělí.Přečti dětem pohádky bratří Grimmů. Uvidíš jak je to vůbec netrápí, i když dospělým z toho vstávají vlasy hrůzou na hlavě.
Jde o to taky, za jakých okolností. Mojí malé před necelým půl rokem tragicky zahynula maminka…
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
