Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Asi hrozi jen odmitnuti
Bát se odmítnutí, to jsi nějaká náctka? To bych ještě pochopil.
@opulus píše:
Tak, jako vdaná se snad také na nikoho lepit nebudeš. Takže je úplně jedno, jestli špitač je ženáč nebo singl, ne?
Ale musím říct, že tahle NIKDY miluji. Já jen, že až budeš v nějakých větších vztahových srajdách, tak ta zásadovost dost často bere za své.
Ani se neotočím a bude mi pade. Doma pubertálního smrádka. Kámoška to samé. Až mě doma bude něco srajdovat, vyrazíme s kamarádkou za sluncem. Budem děsně flámovat a chlapům se jen smát
Nebudu čekat na obstarožního seladóna s problémem „moježenaminerozumí“ nebo mladého floutka s mlíkem na bradě.
@Anonymní píše:
Jak se mu vtiram?Proste jsme odjizdeli, tak jsem ho obejmula. Mmch, on zamnou v dobe kurzu chodil.
Koukam ale ze pro tebe at udelam co udelam, bude porad neco spatne.
Kdyz jsme se pred par dny videli, on byl opet ten co prisel prvni.
Tak to asi ženu na kurz lyžování nepošlu, aby se mě nezačala duševně, (lehká děva).
@Mango_Lassi píše:
Já nemám žádné argumenty. Jen ti píšu, jak na mě dotyčný působí. Ano, spousta lidí tady na mě jako zoufalci působí taky. Ale mají tu výhodu, že neznám jejich identitu, protože v reálném životě bych se jim vyhnula
Takže jsme se dobrali k tomu, že podle tebe je úplně jedno jestli se svěřuje někdo tady nebo někomu osobně. Prostě, když se svěřuje je to pro tebe zoufalec. Tak to jsi to mohla říct rovnou.
Neřekl bych, že je pro ně zrovna výhodou, že se jim nevyhneš i ve vrituálním světě. Když uvážím, co si o nich myslíš…
@opulus píše:
Protože to tak chci.Na podstatě věci to, že se svěřuji nějaké konkrétní ženě, kdy znám přezdívku nebo jeji občanské jméno, to vůbec nic nemění.
Nebo chceš říct, že kdyby si na té horské chatě oslovovali přezdívkama, tak by to bylo v pohodě?
Tak ona by si měla zakladatelka hlavně vyřešit svůj život. Jinak nikdy nikoho pořádného nesbalí. A řešit, jestli znají své jména, nebo přezdívky, nebo jestli plače ve virtuálu, nebo na rameni náhodnému chlápku na kurzu. to je jen symptom, ale neřeší to jádro. ![]()
@Honza 12 píše:
Bát se odmítnutí, to jsi nějaká náctka? To bych ještě pochopil.
To není vůbec o věku. Odmítnutí se bojí lidé napříč všemi věkovými kategoriemi.
@opulus píše:
To není vůbec o věku. Odmítnutí se bojí lidé napříč všemi věkovými kategoriemi.
Není pravda, zkušený, vyrovnaný člověk se odmítnutí nebojí.
@opulus píše:
To není vůbec o věku. Odmítnutí se bojí lidé napříč všemi věkovými kategoriemi.
Ale houby. Odmítnutí patří k životu. Ty jsi vždy dostal práci, jakou jsi chtěl nebo ženskou, na kterou sis ukázal? Rozhodně nemůžu říct, že se mi v životě nikdy nestalo žádné odmítnutí ať v pracovním životě nebo v osobním.
@opulus píše:
To není vůbec o věku. Odmítnutí se bojí lidé napříč všemi věkovými kategoriemi.
Ale v 15 tě to semele víc. Nemáš skoro žádné vztahové zkušenosti a vše bereš smrtelně vážně a napořád.
@Mango_Lassi píše:
Ale houby. Odmítnutí patří k životu. Ty jsi vždy dostal práci, jakou jsi chtěl nebo ženskou, na kterou sis ukázal? Rozhodně nemůžu říct, že se mi v životě nikdy nestalo žádné odmítnutí ať v pracovním životě nebo v osobním.
Mně jo. Ve vztahu víckrát. Dnes si říkám, ještě že tak!!! Protože i to odmítnutí tě někam posune. Posílí ![]()
@opulus píše:
Takže jsme se dobrali k tomu, že podle tebe je úplně jedno jestli se svěřuje někdo tady nebo někomu osobně. Prostě, když se svěřuje je to pro tebe zoufalec. Tak to jsi to mohla říct rovnou.
Neřekl bych, že je pro ně zrovna výhodou, že se jim nevyhneš i ve vrituálním světě. Když uvážím, co si o nich myslíš…
Psala jsem rovnou, že mi fňukny vadí. Ale na internetu je to hodně volitelné, nemusíš číst, přispívat ani jinak angažovat v tématech, které tě nebaví. V reálném životě je to jiné, protože je v tom více osobních nebo pracovních vazeb, je to mnohem více propojené a často to zasahuje to tvého postavení. Ale v reálném životě to taky jde řešit, jen se musí volit citlivější cesty. Stalo se mi, že se mi kolega svěřoval s věcmi, které mě nezajímaly, použila jsem trochu diplomacie a vícekrát se to nestalo.
V případě zakladatelky, že se jedná o cizího muže bych to vůbec neřešila a již se mu neozývala.
@Mango_Lassi píše:
Psala jsem rovnou, že mi fňukny vadí. Ale na internetu je to hodně volitelné, nemusíš číst, přispívat ani jinak angažovat v tématech, které tě nebaví. V reálném životě je to jiné, protože je v tom více osobních nebo pracovních vazeb, je to mnohem více propojené a často to zasahuje to tvého postavení. Ale v reálném životě to taky jde řešit, jen se musí volit citlivější cesty. Stalo se mi, že se mi kolega svěřoval s věcmi, které mě nezajímaly, použila jsem trochu diplomacie a vícekrát se to nestalo.
V případě zakladatelky, že se jedná o cizího muže bych to vůbec neřešila a již se mu neozývala.
Nemam se jak ozvat. Nejspis uz se treba nikdy ani nepotkáte. A mmch, 15 mi uz davno neni. Jsem vdana a mam deti.
@Anonymní píše:
Nemam se jak ozvat. Nejspis uz se treba nikdy ani nepotkáte. A mmch, 15 mi uz davno neni. Jsem vdana a mam deti.
To by bylo moc dobře, už se nikdy nepotkat. Ber to jako dar z nebes. O to víc, se můžeš věnovat současnému manželství. Když už v tom žiješ, tak si to udělejte tak, ať jste spokojení. I kdyby po tobě ten chlap vyjel, a něco jste si začali. Tak by to nejspíš vedlo k pjůseru.
@opulus píše:
To není vůbec o věku. Odmítnutí se bojí lidé napříč všemi věkovými kategoriemi.
Ženské z toho mají bobky mnohem víc. Chybí jim praxe. ![]()
@Lexter píše: Ženské z toho mají bobky mnohem víc. Chybí jim praxe.
Jako že ženskou nikdo odmítnout nemůže?