Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Já si ráda nechám poradit, ale jen když si o radu sama požádám. Nestojím o to aby mi do toho kecali. Když do toho budou kecat, tak dosáhnou akorát toho, že já to udělám obráceně
Jenže to by jsi byla sama proti sobě, dělej to co je podle tebe správné. Pokud si nejsi jistá jejich názorem, vyslechni i názor někoho jiného. Dělat na truc opak je nesmysl. Jen můj názor
@Anonymní píše:
I to by šlo. Samotnou mě to nebaví a ani v těch vedrech. Vždy jdu ven jen tak na hodinu, ale když napíšu nějaké kamarádce jako třeba teď, tak to tak asi budu praktikovat. Zkusím to:-)
Ty vedra jsou ubíjející… jinak já sebou brala ještě nějakou knížku nebo noviny. Děti spaly a já si v klidu početla, pěkně to utíkalo.
Děkuju vám tu za rady. Udělám to tak, že budu psát víc kamarádkám a venku budu déle.
@Mefag-r píše:
Jenže to by jsi byla sama proti sobě, dělej to co je podle tebe správné. Pokud si nejsi jistá jejich názorem, vyslechni i názor někoho jiného. Dělat na truc opak je nesmysl. Jen můj názor
Já právě dělám co je podle mě správné. Např. si myslím, že je správné odstříkat mléko do savičky aby ho mohl muž nakrmit, když u miminka nebudu a ono bude mít hlad. A matka na tohle, že nemám dělat kraviny. Jako co to má být za radu? ![]()
@Mefag-r Nebo mi tu holky radili, že na miminko, které pořád pláče pomáhá šum. Tak když mi jednou hodně plakalo, tak jsem mu pustila fén a zachvíli spinkalo a matka mi sem vtrhla a začala po mě ječet, že jestli jsem jako normální, že mu akorát zničím sluch. To jsou další příklady. ![]()
Možná teď budu ukamenována ale být tvojí maminkou, tak už jsem asi dávno vystěhovala já tebe. Chce to vděk a ne nazývat svoji mámu matkou a babičku babkou. Bydlíš u nich, pomáhají ti kdy můžou, hold zatnout zuby a chovat se podle toho. Každá „babička“ má ten nejlepší názor a nejlepší grify na výchovu a co? Máš pocit, že ty jsi špatně vychovaná? Protože o tebe se starala přesně ta samá paní, u které teď nechápeš, co vyšiluje. Když říkáš, že je to na pár měsíců, prostě zatni zuby, drž pusu a krok. Pokud to zkousnout neumíš, je čas stáhnout muže a začít se o svou rodinu starat sama.
Fén, odstříkávání a to, že babička přiběhne když dítě křičí mi přijde normální chování babičky. Oni ty názory mají prostě jiné, dělali to jinak a některé věci, které my nyní považujeme za vychytávky jsou pro ně šílenosti. Ale tak si mámu vyslechnu, řeknu jí jak to vidím já, zamyslím se zda by jsem si z jejího názoru nemohla něco vzít a zařídim se dle vlastního rozumu. Mámě případně vysvětlím, proč jak co dělám, že tomu věřím, že je dítko spokojené a řeknu jí ať tomu dá šanci, přestože to je něco nového.
Ty se vztekáš, když ti bude radit od půl roka vysazovat na nočník (tak jak se to dělalo) a ona se vzteká když pustíš bílý šum (což se zas dělá teď).Obě chcete to nejlepší, jen máte každá jiný pohled. ![]()
Holky, vy co jste mi tu radili, tak vám děkuji
a ukončuji tuto diskuzi ![]()
Já tě naprosto chápu
s přítelem máme dům, ale bydlíme tam i s jeho taťkou, to mi nevadí ani trošku, teď je to ještě společný ale bude to rozdělený na dvě patra. Ale přítelova mamča, ona je hodná, ale jakmile tam přijede, tak se cítím jak na návštěvě a prostě jí tam nechci. Jsem teď těhotná a mám strach, že se rozhodne tam zůstat na trvalo a já neumím říkat ne, ale ona nepracuje a celej den jenom sedí v kuchyni a nic nedělá a já si nedokážu představit, že s ní budu každý den. Už teď si začala diktovat, kde by chtěla udělat pokojíček s televizí, aby tam mohla být. No uvidíme jak to bude, ale už takhle je nás v baráku dost. Tak snad to zvládnete nějak vyřešit ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj holky. Válí se na mě jeden problém za druhým od doby co mám miminkoPoslední dobou sem píšu častěji a častěji. A nyní se to týká rodičů. Problém je v tom, že s nimi bydlím a můj muž pracuje mimo domov a jezdí domů jen na víkend. Je to tak lepší, protože si tak vydělá hodně peněz právě proto abychom se mohli brzy od nás odstěhovat. Je to otázka pár měsíců, ale nevím jak to dál zvládnu, protože už nemůžu dál. Jsem teď na dítě sama. To mi vůbec nevadí. Zvládám to dobře dokud do toho nezačnou zasahovat rodiče. Když přijdou a zeptají se tak jim miminko půjčím, ale co mě vytáčí je, když mi ho bez dovolení seberou. Třeba si jen odběhnu na záchod, miminko kvikne, já se vrátím a vidím matku jak už mi ho bere a říkala jsem jí několikrát, že mi to vadí. Jenže to dělá pořád. Pořád mi někdo leze do ložnice. Hlavně matka a bere mi ho. Já chci klid. Kecají mi do toho co mám dělat. Stejně to tak jak chtějí oni neudělám. Z toho pak začnu být hnusná na muže a na miminko taky, protože jsem rozčilená. Pak si s miminkem ani nedokážu hrát ani nic, protože mám vztek. Toto je jen tak stručně napsané, jinak je toho více a mám strach, že to bude mít špatný vliv na vývoj dítěte z toho, co se tu děje. Jediná možnost je asi to odstěhování, že? Ale jak to prozatím zvládat než se tak stane. Kdo máte tu zkušenost. Předem děkuji a omlouvám se za anonym. Mám k tomu důvod.
Pozri sa, všetko sa dá vyriešiť. Keby som tento problém neriešila zrhuba pred mesiacom, tak ti k tomu nič nenapíšem. ale chce si to doma urobiť poriadok. Znie to drzo, ale ty si mama, ty rozhoduješ o svojom dieťati a ty jediná máš právo okrem otca povedať čo ako bude. Rodičia musia pochopiť, že sú starými rodičmi a nesmú si kompenzovať na svojom vnukovi vnučke svoje mindráky. Je blbé, že bývate spolu, ale máš každopádne dve možnosti. Ostať a urobiť si poriadok, stanoviť hranice a pravidlá aj za cenu, že by si sa s nimi pohádala, lebo ako vidím, po dobrom to nejde, a druhá možnosť je nájsť si krátkodobý prenájom inde a odsťahovať sa. Ja viem aké to je, ale musíš od rodičov chcieť, aby ťa rešpektovali, to je kameň prazu. Ak ťa nebudú rešpektovať a tvoj manžel im tiež nedohovorí, máš možnosť to ticho trpieť čo nepredpokladám, alebo ísť preč, alebo sa dohodnúť.
Evidentně ne pomáhají domluvy, promluvy. Sedla bych si vecer s mámou, sdělila ji, ze si toto ne přeješ, ze te jako matku nerespektuje a do te doby, než bude ctít soukromí tvé a tvé rodiny, ze nezbyde nic jiného, než se zamykat. Ze bohuzel nemáš jinou moznost. Poprala bych ji dobrou noc a otočila se na podpatku, odešla a zamkla. Žádná diskuze, nic. Měla jsem to stejne, nakonec jsme po roce a pul konečně našly kompromis… Ale bylo to peklo a to s mámou nebydlim a je 400km.
Je to směšné, ale zamykej se. I když jdeš jenom na záchod.
A odstěhování řešte co nejrychleji. ![]()
Tak jsem to dočasně vyřešila. Pojedu na nějakou dobu k babičce abych se uklidnila a pak si zkusím ještě jednou promluvit s matkou. Nejdřív to nepřicházelo v úvahu, protože babička bydlí dál a je už stará, tak jsem ji nechtěla otravovat, ale bude to tak lepší a říkala, že vůbec není problém na chvíli přijet, že bude i ráda. Navíc miminko ještě ani neviděla. Děkuju za rady:-)