Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Rozchod a těhotná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.3.12 21:00
Sasanka30 píše:
On mi řekl, že mi alimenty platit bude, ale že nechce být zapsán jako otec, ale to bych s nim snad musela sepsat nějakou smlouvu, bo něco…ale on je psychopat, kdyby si četla co mi psal, tak by si ho nejradši odkrouhla…nechci, aby si někdy dělal nárok na dítě, nebo se o něj staral, je to blázen!
No především se z mužů stávají psychopati, když přijde dítě… 
Ta žaloba na určení otcovství není nijak časově omezená…Akorát může být problém ho pak sehnat kvůli testům DNA,kdyby to popíral.A alimenty jdou zpětně myslím jen 2 nebo 3 roky…Pokud bude v RL má všechna práva jako otec…tedy pokud mu hrábne, může si zažádat i o svěření do péče, a každopádně má právo dítě vídat (bez tvé přítomnosti), což je také soudně vymahatelné…
Je to těžký rozhodování 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.3.12 01:37
Sasanko,smlouva je ne nic,bo až nebude platit takto moc velkou váhu u soudu nemá.Ani pokud je to ověřené u notáře,jedině soudní štempl ti zaručí následnou obranu,bohužel všichni si myslí opak,ale soud na jen tak podepsané dohody velkou váhu nebere,teda spíš žádnou.
Se zapsáním otce to asi nebudeš mít jednoduché, když on tam být nechce takže zbývá soud,protože on s tím musí souhlasit a podepsat to na matrice,zase to budeš mít černé na bílém a můžeš po něm požadovat peníze i na sebe a tak,náklady spojené s těhotenstvím a porodem,výživné na sebe,ale je to něco za něco 
pak má otec i svá práva,soud o určení otcovství a všechno s tím spojené zaplatí taky on pokud se dokáže že je otec,časově to není omezené a alimenty nakonec zaplatí zpětně.Těžko se rozhodnout,ale s tím co tu naše vláda páchá tak tonebude finančně moc růžové,takže proč by se neměl podílet finančně a navíc nejprve dítě sám chtěl tak ať teď platí.
Ony až opadnou emoce bude líp,navíc pokud bude chtít styk s dítětem tak do toho bude mít co mluvit soud a ten není takovým otcům jako je on příznivě nakloněn.A jak se chová ke svému prvnímu dítěti?Alespoňmyslím že jsi psala že už njaké má?Navíc všechno co kdy napsal bych asi ukládala jako důkaz pro soud 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.12 20:12
Holky, tak jak to s váma dopadlo? Jsem těhu a taky sama 
otec dítěte se od konce 3.měsíce těhotenství nehlásí no a tak jsem na vše sama..na své pocity..výsledky genetiky a tak..vždy mě to u doktora dostane a já se pak rozplaču , říkám si, že závidím holkám, které to sdílejí s partnerem a mohou se radovat z těhotenství..asi to prožívám když jsem sama hůře, jelikož nemám takovou radost z těhotenství, je mi smutno a často do pláče..když si vzpomenu, že to malé nebude mít tátu Budu ráda, když něco písnete a trochu mě i psychicky podpoříte a rozveselíte..tak ahojte a hodně zdraví pro všechna miminka a maminky..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.12 20:35
Linduš, hlavu vzhůru. Určitě to musí být hrozně těžké, kor v těhotenství, kdy jsi zatím opravdu sama. Věř ale, že jakmile se ten drobeček narodí, budeš žít jen pro něj.
Svého muže miluju a nedovedu si představit být bez něj, ale co se mateřství týče, stejně jsem na vše sama. Chlap se většinou nedokáže vžít do té role. Jasné, pomáhá, ale nedokáže pochopit a vycítit určité věci-at už jsou to slzy radosti nad spícím uzlíčkem, nebo slzy vzteku a bezmoci nad plačícím mimčem bojkotujícím kojení.
Dnes nám táta odjel na závody aut, osaměly jsme. Fajně jsme si pospinkaly u televize (malá přespávala) a ted tady se mnou čumákuje u pc-měla už dávno spát, no dnes to půjde asi těžko.. Ale co, je nám spolu fajn 
Neboj, drobek ti to všechno vynahradí, a určitě se časem najde i fajn tatínek, co se k vám přidá…
(stejně bys na tatku po porodu neměla čas, mimčo je úvazek na 150%)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.12 20:44
Já se jen modlím, aby miminko bylo po těch mých stresech a pláči zdravé..to je to nedjůležitější v životě, jinak bych se asi po porodu ze všeho sesypala 
Snažím se na věci nemyslet a už být trochu veselejší, ale často mě přepadnou chvíle smutku, pláče..sice nejhorší byl první měsíc..to jsem hodně plakala, stresovala se, nespala..pořád myslela na expřítele..jak to mohl udělat a vykašlat se na mě, ze začátku jsem měla pocity, že to dítě takto na svět přivést nechci…stále jsem nechápala, jak se tak mohl zachovat, když předtím miminko chtěl a počal jej, že jej chce
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.12 20:50
@linda3 Lindulko neboj. Já jsem si svoje užila v podobné situaci jako ty, můj partner je ale dlouholetý (již 6let)a přesto se na 2 měsíce vypařil, mě odstřihnul a randil, pařil a hýřil-poté co jsem zjistila že jsem těhotná, neplánovaně přesto že děti jsme vždy chtěli. Bylo to absolutní peklo, vypětí sil a psychika v řiti. No a pak jsme se dali opět dohromady. A te´d pár dní před porodem, sice spolu jsme ale je nervózní a vůbec není doma, chod popíjet a bavit se (BEZE MNĚ)- zkrátka opět magoří. Chlapi už jsou takoví- zodpovědnost je děsí, bojí se co bude (samozřejmě jsou i ti druzí= snaživí a ti mají zase jiné chybky…). Nech tomu čas, mě je taky někdy smutno, a brečím. Tak breč, zlob se ale neodléhej tomu. Všechny pocity jsou normální a uvidíš že bude líp 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.12 20:54
Já se teď spíše bojím o to maličký, aby opravdu bylo zdravé..vždy se říká..jak se nemá v těhu stresovat, koukat jen na hezké obrázky, hezkou hudbu poslouchat..a já nevím, jak to poznamenalo či poznamená moje miminko…chtěla bych, aby bylo zdarvé, mít zdravé dítě je největší dar..pak už si člověk říká, že ho sám nějak uživí a že tatínka třeba někdy najdeme..ale to zdraví si člověk nekoupí.,. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.12 21:08
Ahoj,
Lindo3: já byla půlku těhotenství v nemocnici - můj druhý syn těžce onemocněl ve 2 letech, musel ihned do nemocnice a já tehdy čekala třetí mimčo. Byli jsme v nemocnici 2 měsíce, než malého pustili konečně domů. Bylo to zlé, taky jeden velký stres, a do toho ještě zjištěná toxoplasmóza u mě, a v tutéž dobu zemřel můj milý tchán… Párkrát jsem se sesypala, ale vše dobře dopadlo.
Neboj se, ti malí v bříšku mají obrovskou vůli k životu 
Všechno bude v pořádku. Zkus na něj mluvit, hladit si bříško, uvidíš, jak brzy bude reagovat
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.12 21:14
@Demi děkuji za podporu 
no ještě musím vydržet 4 měsíce..ted mě trošku zlobí záda a chytá mě v noci bolest zad, že nemůžu spát..nejsem na to zvyklá asi je to tím těhotenstvím..asi dostává páteř zabrat..někdy si říkám, co vše my těhotné musíme v těhu vytrpět a překonat..tak si říkám, aby už konečně bylo líp..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.12 21:33
@linda3 Linduš neznám tvůj příběh, ale už takhle se mi jeví jako smutný, no člověk nikdy neví co a jak se stane, ale podle mě, vše co se stalo se stát mělo!
Já, ač s manželem, jsem se stresovala skoro celé těhu-aby bylo vše ok… prvně aby to nebylo mimoděložní, pak aby bylo srdíčko, pak aby nebyl zamlklý potrat, pak aby kdyby náhodou, mimčo zachránili, pak abych předčasně neporodila a nakonci aby bylo vše ok, protože jsem měla hrozně malé břicho a byla jsem kuřačka-tak jsem se bála aby bylo mimčo ok… S manželem to též občas nebylo růžové a prořvala jsem večerů Toho bych se nebála, i když asi to pro mimčo není uplně fajn… Soustřed se na něj, hlad si bříško a začni si to užívat
V kolikátém jsi?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.12 21:41
Lindo: neboj, až budeš mít maličké v náručí, ihned na všechny tyhle těhotenské nesnáze zapomeneš 
Na záda by mohly pomoci nějaké relaxační cviky, mohli by ti je doporučit v poradně. Hlavně žádný Ibalgin…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.12 21:45
No jsem v na konci pátého a jdu do šestého měsíce..ještě ty 4 měsíce..no já toho měla ještě víc, kdy jsem stresovala..krvácela jsem na začátku těhotenství, to jsem se samozřejmě také stresovala..pak přítel užíval nějaké tabletky a to dlouhodobě a při početí měl v sobě velkou dávku…pak jsem brala antibiotika..víš je toho více a člověk si to vše uvědomuje, že může mít vše vliv na miminko..a taky jsem měla umrtvenou nohu skrz chirurgický zákrok v těhu..takže člověk si toho užije fakt hodně..a samozřejmě se bojí o zdraví toho maličkého uvnitř..pak mi taky přišlo že jak jsem nikdy nekýchala, tak ted v těhu kýchám…a tak..prostě člověk má ze všeho blbý pocity..do toho jsem se jednou probudila zcela spocena..a asi jsem měla teplotu no člověk nikdy nevím, co vše má na maličký vliv..a na jeho zdraví..prostě do toho ty stresy a pláč z rozchodu..no moc to na psychice všechno nepřidá..a navíc člověk nemá toho druhého, o koho by se mohl opřít..svěřit se mu..ten kdo by ho vyslyšel..potěšil, podpořil…už bych nikdy víc nechtěla zažít těhotenství sama bez tatínka dítěte..fak nikdy.. není o co stát…mám ze všeho smíšené pocity..možná je to brzy..tepvr 2 měsíce po rozchodu..a proto je mi stále ještě mizerně..ale říkám si, že bych raději, aby se se mnou partner rozešel až po narození dítěte…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.12 21:56
@skoromamuška Jo jo, s těma chlapama máš pravdu. Můj nikdy nebyl nijak extra pařící a pijící tip, no sotva jsem otěhotněla, i když se z toho těšil, najednou byl dva víkendy pryč, chlastal do rána… tak mi to přišlo, jako by si to chtěl prostě nahonem ještě narychlo užít…
S chlapama je to někdy spíš na obtíž 
Řeknu mojem, at jde s nama ven… nejpozději v šest, bo v sedm koupem… o půl sedmé odcházím sama s kočárkem a on se vzteká, že na něj jako nemůžu počkat, že už jde… na zabití! Chlap prostě nepochopí že kvůli mimču musí vše stranou…
Jinak z léků můžeš paralen, ale stejně ti to asi na záda nezabere zkus najít vhodnou polohu… musíš to nějak přetrpět těch pár měsíců.. neboj, stojí to za to!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
31.8.12 22:22
@linda3 Rozumím, že tě to všechno znepokojuje. Ale nic se nejí tak horké … Jsou i děti, které se narodily po té, co přečkaly náročnou operaci matky, nebo její nemoc, apod. Dokonce znám případ matky, která porodila zdravé dítě po té, co ji v ranném těhotenství rentgenovali (ještě o tom nevěděla). Řekla bych, že tady se dá hovořit už o zázraku.
Klidně napiš sem, kdykoli ti bude mizerně.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.9.12 22:45
Já byla sama celé těhu, psychicky úplně na dně, denně jsem chtěla mlátit hlavou o zeď a skákat z okna. Psychická bolest byla nepopsatelná.
Když jsem o těhotenství ještě nevěděla, měla jsem v poměrně zásadním týdnu horečky(skoro čtyřicítky),splácala jsem spoustu léků, co se nesmí…k tomu dlouhodobě antidepresiva…taky si dávala horkou vanu…no a mohla bych pokračovat…
Narodila se mi zdravá, krásná holčička, teď jí bude 8 měsíců a po této stránce je zatím vše OK. 
@Hovezinka Nějak nemůžu souhlasit. Právě po porodu mi ten chlap chyběl, ten hroznej pocit, že o moje dítě nikdo nestojí..Čas bych na něj teda určitě měla, a už jen to, že je, by mi psychicky pomáhalo…
To, že ti dítě vše vynahradí je podle mě blbost, ale to asi může říct jen někdo, kdo si podobnou situaci nedokáže představit. Ten chlap tam prostě chybí, ať už jako partner či otec.To teprv nemáš s kým sdílet tu radost, pokroky dítěte apod…
Jak to po porodu prožívá žena co je sama, asi i hodně záleží na povaze, předešlých událostech, jestli si dítě přála apod…a taky v neposlední řadě na tom, jak je samo dítě náročné, plačtivé apod.
Takže abych to uzavřela, po porodu nečekej zázraky, ale každopádně tam bude jeden človíček, pro kterýho budeš zatím ta nejdůležitější osoba na světě a určitě ti přinese i nějaké radostné chvilky.To těhotenství je pouze a jen očistec. Vydrž.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Nevim jestli jsem nebo nejsem těhotná
- 07.05.26
- Anonymní
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
