Poradna gynekologa
MUDr. Jiří Škultéty
Rozchod a těhotná
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
27.2.12 19:37
Sasanko, nemam co k tomu dodat. Musis rozchodnut sama, preco nechces mimco, alebo preco by si ho nechala. V kazdom pripade at tvoje rozchodnutie bude to najlepsie pre teba, a nie pre tvojeho chlapa.
Ani Ja, 4 roky vydata, matka 16mesiacneho syna a buduca druhorodicka, nemam garanciu, ze moj manzel zustane zo mnou navzdy.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
27.2.12 20:52
Sasanko tak k tomu nemám co říci.To si musíš srovcnat v hlavě sama.
Nikdy si nenapsala zda miminko bylo plánované,jestli by si si ho jinak nechala kdyby chlap s tebou zustal??
Nevim ale nejsem proti potratum i když mě zrovna kope pod srdcem moje miminko které jsem si musela hodně vydupat tak se mi to příčí,ale je to tvuj život.
Co varianta dítě donosit a darovat? Nad tím si nepřemýšlela?I když si myslim že to málokdo dokáže..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.12 00:35
Sasanko,pokud za tebou stojí maminka tak máš řekla bych velkou podporu 
od otce dítěte máš nárok na peníze spojené s těhotenstvím,na výzivné na sbe do 2 let věku dítka,výživné na dítě a tak,od státu budeš mít porodné a mateřskou si budeš moct zvolit pokud jeden z rodičů dítěte pracoval.a tak když bude otec v RL nebude to taková hrůza
Souhlas rozhodnutí je nakonec na tobě ,nokdo tě nemá právo soudit ani do ničeho nutit
Svůj příběh jsem ti sem psala
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.12 01:35
Já bych to miminko vnímala jako dar, jako odměnu - za toho chlapa, co za nic nestál. A když se na miminko budeš těšit a radost z tebe bude zářit, uvidíš, že se nějaký hodný chlap pro tebe i pro něj najde 
Život nám stále připravuje samá zajímavá překvapení! No jen si představ, že bys teď byla bez chlapa, smutná z rozchodu. Zato teď místo smutku nosíš v sobě-pod srdcem svoji radost 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.12 19:05
Nedá se říct, která z možností je správná už z toho důvodu, že nikdo neví, co bude dál. Člověk navíc často mívá dojem, že měl radši zvolit tu druhou možnost,když už je rozhodnuto, protože si myslí, že by byla lepší. Je taky něco jinýho tohle řešit ve 20 nebo ve 30.Bohužel my ženy nemáme na dítě čas do 50…Je třeba si položit základní otázky…Vrátí se k tobě, když půjdeš na potrat?Budeš šťastná, když ho získáš zpět s vědomím, že tě donutil zabít vaše dítě?Bude ten vztah po tomhle vlastně za něco stát? To, že se to stalo, se už nedá vrátit. Bohužel. A ať se rozhodneš jakkoliv, tvůj život už nikdy nebude jako předtím.To je třeba vzít jako fakt 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.12 22:57
Kamča.dalmatinka píše:Nikdy si nenapsala zda miminko bylo plánované,jestli by si si ho jinak nechala kdyby chlap s tebou zustal??
Co varianta dítě donosit a darovat? Nad tím si nepřemýšlela?I když si myslim že to málokdo dokáže..
Dobrý postřeh.Dle mého názoru pokud potrat proběhne na popud muže,je to špatně a v tomhle případě toho dotyčná určitě lituje. Pokud se k němu rozhodne opravdu sama,není to určitě taky lehký se s tím srovnat,ale asi je to pro tu ženu v tu chvíli lepší.Není asi žena,která by šla na potrat bezdůvodně…I když je mimi nechtěné,tak tam musí bejt sakra důvod,aby tohle ženská udělala..dle mě..CHlapi jsou s tím hotoví hned…však to není ani jejich tělo, že…
Donosit a darovat určitě ne…Protrápit se těhotenstvím a pak ještě zbytek života přemýšlet, kde je moje dítě…Myslím,že na tohle by musela být hodně silná nátura a situaci to víceméně taky úplně neřeší..
Ano,to je dobrá otázka.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.12 22:58
ottla píše:Kamča.dalmatinka píše:Nikdy si nenapsala zda miminko bylo plánované,jestli by si si ho jinak nechala kdyby chlap s tebou zustal??
Dobrý postřeh.Dle mého názoru pokud potrat proběhne na popud muže,je to špatně a v tomhle případě toho dotyčná určitě lituje. Pokud se k němu rozhodne opravdu sama,není to určitě taky lehký se s tím srovnat,ale asi je to pro tu ženu v tu chvíli lepší.Není asi žena,která by šla na potrat bezdůvodně…I když je mimi nechtěné,tak tam musí bejt sakra důvod,aby tohle ženská udělala..dle mě..CHlapi jsou s tím hotoví hned…však to není ani jejich tělo, že…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.2.12 23:19
Zamyslela jsem se nad životním postojem: „nikdo neví, co bude dál“. Je to takový smutný postoj, skoro depresivní. Já myslím, že víme, co bude. Život před nás staví překážky - zvykli jsme si jim říkat problémy. Neznám nikoho, kdo by měl -od chvíle zrození (vlastně spíš početí) až do konce života- cestičku umetenou a žil si jako v bavlnce. Třeba se nám to u někoho tak může zvnějšku jevit, ale to jen proto, že do toho zvnitřku nevidíme. Je na nás, na našich životních postojích, jakým způsobem ty překážky zvládáme. Životem se jde protrápit, anebo protancovat. Jenže mě připadá, že se stalo jakýmsi „dobrým zvykem“ si dělat starosti, trápit se a tu svoji káru života těžce tlačit.
Já jsem svoje problémy začala -knihami poučena- vnímat jinak než dřív a přestala jsem se jich bát. Přijímám je jako něco, co dosud neumím a mám se to tedy nejspíš naučit. Kdybych to totiž uměla, tak by se mi to nestalo. Přijímám život víc jako hru. Hra má svá pravidla a když se mi nelíbí, pravidla buď dohodou se spoluhráči jdou upravit, anebo hru přestávám hrát.
Také jsem pochopila, že nejhorší ze všeho je mít strach. Strach svazuje, dusí nás a my pak slábneme, skláníme se pod tíhou života, uvadáme, usycháme, nemocníme a pořád trpíme.
Život od nás chce odvahu a odměnou je nám radost. V tomto případě: Dítě jako odměna za odvahu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.2.12 08:49
ottlo četla si vubec vše?
Sasanka psala s přítelem sem se rozešla.I když si dítě nenechám-nechám tak s nim nebudu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.2.12 09:43
já teda nevím, ale souhlasím s Kamčou, že je možnosti donosit a dát k adopci. Ono je strašně těžké do této situace padnout a mít třeba jen 2 týdny na rozhodnutí. Já jsem v tom měla jasno před otěhotněním, kdyby se stalo = jsem schopná mimino sama zajistit. A nevím jak bych reagovala při rozchodu, kdy psychika pracuje, učíte se žít jinak, třeba se i stěhovat a do toho se rozmyšlet, zda jít na potrat nebo ne nikdy jsem v té situaci nebyla.
A neumím si představit, že bych ve 30-ti letech riskovala potrat, abych pak třeba s jiným partnerem nemohla mít vytoužené miminko. To je pro mne hodně vysoký hazard
Takže adopce je třeba jednou z možností, kdyby selhala rodina nebo psychika maminky, že to nedokáže
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.2.12 18:48
poučená píše:
Zamyslela jsem se nad životním postojem: „nikdo neví, co bude dál“. Je to takový smutný postoj, skoro depresivní. Já myslím, že víme, co bude. Život před nás staví překážky - zvykli jsme si jim říkat problémy. Neznám nikoho, kdo by měl -od chvíle zrození (vlastně spíš početí) až do konce života- cestičku umetenou a žil si jako v bavlnce. Třeba se nám to u někoho tak může zvnějšku jevit, ale to jen proto, že do toho zvnitřku nevidíme. Je na nás, na našich životních postojích, jakým způsobem ty překážky zvládáme. Životem se jde protrápit, anebo protancovat. Jenže mě připadá, že se stalo jakýmsi „dobrým zvykem“ si dělat starosti, trápit se a tu svoji káru života těžce tlačit.Já jsem svoje problémy začala -knihami poučena- vnímat jinak než dřív a přestala jsem se jich bát. Přijímám je jako něco, co dosud neumím a mám se to tedy nejspíš naučit. Kdybych to totiž uměla, tak by se mi to nestalo…
Také jsem pochopila, že nejhorší ze všeho je mít strach. Strach svazuje, dusí nás a my pak slábneme, skláníme se pod tíhou života, uvadáme, usycháme, nemocníme a pořád trpíme.
Život od nás chce odvahu a odměnou je nám radost. V tomto případě: Dítě jako odměna za odvahu.
Fakt pekne si vystihla Len namiesto knihami poucena, by som napisala zivotom poucena
PS: Ist na potrat a riskovat ze uz nikdy nebude mat miminko tiez potrebuje odvahu
PS: Tim zamozrema nebranim zadnu s moznosti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.2.12 22:17
poučená píše:Také jsem pochopila, že nejhorší ze všeho je mít strach. Strach svazuje, dusí nás a my pak slábneme, skláníme se pod tíhou života, uvadáme, usycháme, nemocníme a pořád trpíme.
Život od nás chce odvahu a odměnou je nám radost. V tomto případě: Dítě jako odměna za odvahu.
To je hezky napsaný…Jinak s tím strachem to je pravda. Mně se naprosto změnil život ve chvíli, kdy jsem se ho přestala bát a konečně začala žít. Teď se to bohužel zas nějak utlo a připadá mi, že jsem tam, kde jsem byla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
29.2.12 22:24
Minki píše:
já teda nevím, ale souhlasím s Kamčou, že je možnosti donosit a dát k adopci. Ono je strašně těžké do této situace padnout a mít třeba jen 2 týdny na rozhodnutí. Já jsem v tom měla jasno před otěhotněním, kdyby se stalo = jsem schopná mimino sama zajistit. A nevím jak bych reagovala při rozchodu, kdy psychika pracuje, učíte se žít jinak, třeba se i stěhovat a do toho se rozmyšlet, zda jít na potrat nebo ne
A neumím si představit, že bych ve 30-ti letech riskovala potrat, abych pak třeba s jiným partnerem nemohla mít vytoužené miminko. To je pro mne hodně vysoký hazard
Takže adopce je třeba jednou z možností, kdyby selhala rodina nebo psychika maminky, že to nedokáže
Co můžu říct za sebe…i když je to dítě nechtěné a nečekané a člověk se celé těhu pere s těmi pocity, že nemělo být…roste v tobě, kope, žije s tebou 24hodin denně…nedala bych to…a ten život by stejně už nikdy nebyl jako předtím…Z mého pohledu by takový krok nebyl vysvobozením.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 06:16
Mám pocit, že vše podstatné tu již bylo vyřčeno (napsáno) a že není co dodávat… Rozhodnutí je jen a jen na tobě! Držím pěsti, ať se rozhodneš správně, a ať svého rozhodnutí nelituješ…
Další slova jsou zbytečná…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.3.12 17:11
Ahoj holky,opet dekuji vsem za rady.Uz jsem se odstehovala,on me malem psychicky znicil,ale uz jsem se rozhodla,puntika si necham:-)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Antikoncepce Menstruace
- 24.04.26
- Anonymní
Kam jít, aby se zajímali?
- 23.04.26
- Kira75
Perimenopauza
- 22.04.26
- Anet1983
Nopregy, funkčnost během posdleního dne ovulace
- 20.04.26
- Anonymní
