Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Rozchod v 7. mesici, spolecne bydleni
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
7.8.10 10:42
Nevím, jak to doopravdy je, ale mě se to jeví tak, že on už vztah chce ukončit, ale protože jako většina lidí je srab ( má špatné svědomí kvůli miminku a tomu, že jsi se sem přistěhovala), mlží. Bohužel se to v něm pere - projevuje se jeho snaha to skončit, ale protože vlastně nedokáže tuto situaci řešit ( kdo kde bude bydle, jak se společně ale přitom zvláště starat o rodinu) tak uklidnuje tebe i sebe tím, že tě má rád atd..
Možná je to jinak.
Držím palce at se to brzy vyjasní a snaž se trochu uklidnit kvůli miminku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.8.10 10:52
A co myslite, ze mam delat??
Nutit ho mluvit o tom, komletne ho ignorovat, delat, jako ze se nic nestalo…? Ja to chovani porad stridam, protoze jsem zmatena a zoufala to nejak jakkoli vyresit…
- Citovat
- Upravit
7.8.10 10:58
Mám podobný pocit,vztah už vlastně skončil.
Jen přítel není schopný Ti to říct,a taky není schopný situaci řešit-bydlení,miminko.
Držím Ti palce ať vše dobře dopadne
a nějak se rozumně domluvíte jak situaci řešit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.10 10:59
Souhlasim s Lisbeth.Myslim si, ze se boji zodpovednosti, ale nechce se,vzhledem k tvemu tehotenstvi,chovat jako necitlivy hovado. No stejne se tak chova,ze.Ja bych ti radila to ty dva mesice do porodu vydrzet,potom on uvidi, ze to je vlastne docela fajn mit dite a treba prestane mit zajeci umysly.Jestli se boji neznameho,tak to potom vysumi.A jestli uz nechce vztah jako takovy,tak ti nezbyde nic jineho nez bojovat za dite a vybojovat mu ty nejvetsi vyhody.Ale myslim si,ze te ma rad,jenom to dite jeste jaksi ne.A to se muze po porodu zmenit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.10 11:06
Nejlepší by bylo si to vyjasnit,ale to jde těžko,když druhá strana odmítá komunikovat.Dala bych tomu pár dní čas-pokud ani potom nebude s přítelem nějaká dohoda možná.Tak bys s ním měla přestat počítat a poohlédnout se po svém bydlení.Není to žádné terno zůstat jako těhotná sama.,ale z diskusí tady poznáš,že se to zvládnout dá.Ale to trochu předbíhám událostem.Jen mám pocit že Tvůj přítel se bude chovat pořád stejně.A nstále nebudeš vědět na čem jsi.Jednou tak a jednou jinak.
Měla jsem kdysi takového přítele.Říkal jedno a dělal druhé-to pak nemá smysl ve vztahu setrvávat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.10 11:13
Ja bych se asi snazila ve vztahu setrvat kvuli malemu.A v sedmem mesici se asi dost tezko shani bydleni.Pokud teda nemas dost penez.A odejit muzes kdykoli potom.Kdyby ti ublizoval nebo te psychicky deptal,to bych hlasovala pro okamzity odchod.Ale to, ze sedi jako idiot zamceny v pokoji u PC,nepovazuju za nijak ohrozujici.No tak se chova jak pitomec.Nachystej si v klidu vybavicku,tes se na miminko a nech ho byt.Uvidis, co bude po porodu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.8.10 11:16
Dekuju za reakce.
Taky mi to tak prijde, ze to jen nechce naplno rict, ze me uz nema rad. Zaroven to ale nechapu, predevcirem jsem si byla jeste jista, ze me rad ma a ze mame v podstate hezky vztah. Takze to jeste tak nejak neumim vstrebat, ze je asi fakt konec 
. A proc
Jinak miminko rad ma, vim, ze o nej nechce prijit…
- Citovat
- Upravit
7.8.10 11:28
Já si myslím, že pokud to ještě není ve fázi, kdy by tě chtěl vypudit z vašeho bytu, či odmítal pzabezpečit dítě, můžeš trochu upustit od snad vyjasnit si míru lásky..
prostě snaž se trochu hodit do klidu - říct si - bůh ví co si myslí, je to asi na prd, ale nechám to konovi..
Navíc po porodu budeš mít jiné starosti a možná vám tenhle odstup pomůže ujasnit si co kdo chce a nechce.
Já tedy za sebe můžu říct - že já bych si bydlení nehledala, bylo by mi uplně u prdele, že byt je jeho a nemá mě rád, protože mě se přitáh a čekám jeho dítě, takže at se stará. Je to i tvůj domov a nevím, proč ty bys měla řešit existenčně situaci, kterou si zavinil on sám.
Pěkně se zahnízdi a připrav hezký domov pro miminko..Neřeš úlety parnera a hraj sama za sebe.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
7.8.10 11:39
Mám pocit,že byl ten tvůj zahnán do kouta.neví jak se z něho dostat a tohle mu přišlo fajn řešení.A pokavaď se takhle hádáte častěji tak ho to asi nebaví.....Zkus ho nechat být,zítra si s ním o tom promluv.Chlapi většinou neumějí řešit problémy 
Jen se chci zeptat?Chová se přítel jinak než jsi ho poznala?
- Citovat
- Upravit
7.8.10 12:05
Je těžké Ti radit, když tvůj popis je přece jenom stručný. Ale asi se ve svém rozhodování zkus zamyslet nad tím, jestli se nějak významně změnilo partnerovo chování. Pokud se zavírá u PC a předtím to nedělal, mohlo by to znamenat, že se v jeho životě objevil někdo další. Každopádně pokud máš sebemenší pocit, že jde pouze o nevyřešenou hádku, zkus ho jakkoliv donutit ke komunikaci. Aby Ti řekl, co ho štve nebo jak si představuje vaši společnou budoucnost.
Ale ať Vaše společná řeč dopadne jakkoliv, soustřeď se na příchod miminka a zkus se uklidnit. Zkus třeba zajít do mateřského centra, najdi si kamarádky s podobným termínem porodu, se kterýma budeš moct chodit ven s kočárkem a budeš mít spoustu společných témat.
Držim moc palce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.10 12:10
no já bych na tvém místě tak na týden vypadla…buď ke kamarádce, nebo k rodičům a nechala ho vydusit, aby si uvědomil co vlastně chce..a neříkala mu kde jsem ale byla na mobilu a počkala až se ozve až opadnou emoce a začneš mu buď chyběd nebo ne, ale alespoň se vymotáte s týhle trýznivý „komedie“ a můžete to začít řešit..držím palec… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.10 12:20
ahoj, tak jsem si cetla tvuj pribeh a docela jsem vnem videla muj vztah. taky same hadky, breceni kvuli blbostem, nadavky a zachranovani vztahu atd. jsem v 8mesici a uz jsem byla kvuli malymu rozhodnuta proste odejit, ikdyz pritele miluju ale nechtela jsem aby malej trpel. nastesti jsem mohla jit k tatkovi se kterym mam teda nastesti skvelej vztah a vim ze by me podporil a pomohl mi.pritel koncem cervence odjel s kamarady na kazdorocni dovolenou a mozna jsem si za ten tyden oba uvedomily ze se mame fakt radi a zatim od te doby co se vratil nas vztah funguje snad jako na zacatku, nehadame se a jsme v pohode, mozna to bylo tim ze kdyz byl pryc jsme si uvedomily ze se mame radi, nebo mi prestali silet hormony. mozna by vam prospela taky takova odloucena dovolena. drzim palecky, vim jaky to je. taky jsem malymu porad slibovala ze uz ho nebudu trapit ale neslo to a ja porad bulela a bulela 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.8.10 12:55
Lizbeth píše:
Já si myslím, že pokud to ještě není ve fázi, kdy by tě chtěl vypudit z vašeho bytu, či odmítal pzabezpečit dítě, můžeš trochu upustit od snad vyjasnit si míru lásky..
prostě snaž se trochu hodit do klidu - říct si - bůh ví co si myslí, je to asi na prd, ale nechám to konovi..
Navíc po porodu budeš mít jiné starosti a možná vám tenhle odstup pomůže ujasnit si co kdo chce a nechce.
Já tedy za sebe můžu říct - že já bych si bydlení nehledala, bylo by mi uplně u prdele, že byt je jeho a nemá mě rád, protože mě se přitáh a čekám jeho dítě, takže at se stará. Je to i tvůj domov a nevím, proč ty bys měla řešit existenčně situaci, kterou si zavinil on sám.
Pěkně se zahnízdi a připrav hezký domov pro miminko..Neřeš úlety parnera a hraj sama za sebe.
mám stejný názor,neboj až bude prcek na světě,nebudete mít čas tohle řešit a buďto začnete fungovat jako rodina,nebo ne,ale to ukáže čas..DRŽÍM PALCE AŤ TO DOPADNE DOBŘE
Příspěvek upraven 07.08.10 v 12:59
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj,
potrebovala bych poradit nebo aspon utesit, uz jsem uplne zoufala.
Predevcirem v noci jsme se s pritelem pohadali (nase typicka hadka, co vznikne z kravin, ale stupnuje se, az jsme oba nepricetni a hystericti). Na konci mi on rekl, ze se se mnou rozchazi.
Obvykle jsme se po takove velke nesmyslne hadce druhy den udobrili a bylo zas dobre. Vcera po praci se ke mne ale choval hrozne odmerene, nemluvil se mnou atd. Doma byl hrozny tlak, nesnasim takove to dusno, ja to chtela resit, vedet, na cem jsem, co se deje, co budeme delat. On nechtel, ale na konec se se mnou aspon trochu bavil (bylo to teda kompenzovano tim, ze cokoli jsem rekla, tak on shodil nebo prevratil nebo vzal doslova, proste se mne nesnazil pochopit mi prislo). Z hovoru vyplynulo, ze se mnou uz „nechce chodit“, ale predpoklada, ze budeme dal zit spolu v nasem byte, jen on bude nezavisly, svobodny a bez zavazku.
Tvrdil, ze me ma rad. A ze to dela kvuli mne, ze me nechce trapit (ze me trapi uplne neskutecne, to slyset nechtel). Ze mi pry chce pomahat, kdyz jsem tehotna (dnes jsem ho poprosila, at mi prinese kbelik do pokoje, ze tam vytru, tak to neochotne udelal a pak se ve „svem“ pokoji zamknul. Pripadam si ponizene, jak ho musim prosit o veci, ktere nemuzu delat, napr. to noseni tezkych veci).
Je na me hrozne odmereny, nechce se bavit, a kdyz uz se bavi, tak strasne chladne, se slovickarenim, bez pochopeni, krute… a kdyz ja ze zoufalstvi brecim a zvednu hlas, tak na nej pry nemam kricet a jsem ta zla.
Uz fakt nemuzu. Prijde mi, ze vsechno nasvedcuje tomu, ze me proste uz nema rad. Ale vcera mi z prace prinesl diar (ktery jsem dlouho marne shanela), v nem samolepky, na prvni strane par radek vcetne „mam te moc rad“ a na dalsi jim nakresleny medvidek se srdickem… a mi do oci dal tvrdi, ze me ma rad. Nekolikrat me vecer pohladil.
Nejradsi bych ho vyhodila a uz ho nikdy nevidela za to, jak se ke mne ted chova, kdyz potrebuju podporu, za to, jak mi strasne ublizuje, a jak se chova jak debil. Rikam si, ze s takovym clovekem nechci tvorit rodinu, vychovavat dite, ze mi za to nestoji. Rikam si, jak jsem mohla byt tak slepa a nevidet, jaky je to ve skutecnosti clovek.
Na druhou stranu se pak kouknu na ten obrazek a rvu… ze uz to neni ten hodny clovek, ktery me mel rad a podporoval. Zacinam doufat, ze je to vsechno jen velky nedorozumeni, zly sen, ze se to spravi, ze to bude dobry. Vzpominam si, kolikrat me hladil, utesoval, pomahal. Ale asi jsem jedina, kdochce za ten vztah jeste bojovat. Z jeho strany nezajem, nekomunikuje. Napsala jsem mu rano dopis (ze si myslim, ze nas vztah je nejvic poskozeny tim, ze mi nerika, co si mysli a jak se citi a navic si mysli, ze vi, jak se citim ja, lip nez ja; ze jestli chce se mnou vychovavat dite, tak se nemuze chovat jako bez zavazku, jako kompletne samostatna osoba; ze jestli me ma rad, proc se nesnazi nas vztah zachranit; a ze jestli me rad nema, at mi to prestane rikat a nedava mi nadeje, ze to bude jeste dobry, ale at me taky „necha jit“). Poprosila jsem ho, at mi da vedet, co si o tech vecech, ktere pisu, mysli, ze ja do nej opravdu nevidim - reakce zadna. Zamknul se do pokoje a od vcerejska vecera tam sedi za PC.
Ja nevim vubec co mam delat. Rady „odejdi ze spolecneho bytu“ mi prosim nedavejte. Prestehovala jsem se kvuli nemu do jineho mesta, nemam tu zadne zname. Za rodinou nemuzu, respektive prespat bych tam mohla, ale otec by me u toho psychicky znicil, nebudu vysvetlovat. Proste nemuzu.
Chce se mi hrozne brecet, nesnasim, kdyz nevim co mam delat. Stridave rvu a snazim se uklidnit, rikam sobe a miminku, at se neboji, ze to bude dobry, a ze uz mu nebudu ublizovat. Ale moc mi to nejde, nebrecet kvuli malymu, coz si pak taky vycitam, nechci, at to odnese. Ale nemuzu tu v byte vubec dychat. A kdyz vypadnu ven, aby me to doma nedusilo, tak chodim ulicema a rvu a rvu a hrozne se stydim lidi.