Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Ahoj holky,ahoj Honzo,sleduji tuto diskuzi od začátku a asi jako většinu z vás mě překvapuje,že se něco takového může stát-ale bohužel
Naštěstí mají tyto děti báječného tátu,který je v tom nenechá,jen teď potřebuje pár praktických rad.Na pěti stranách se tu rozebíralo,proč to jejich mama udělala a jaká vlastně je a není,ale myslím,že Honzovi by spíš „bodly“ nějaké ty tipy,jak to všechno zorganizovat.Já sama moc nepomůžu-mám zatím jednoho draka,ale určitě se ozve mamina více dětí a poradí,jak zvládat koupání,jídlo,oblékání,cestování a návštěvy s takovou „smečkou“
Je jasné,že nakonec si systém najde každý sám,ale třeba by se Honzovi něco hodiloˇ,nemyslíte..?
Katka
Tééda! Pravdou je, že mě by tedy nenapadlo, že si našla nějakýho chlapa. Já bych tedy taky dítě (tím spíš ne 3) neopustila kvůli chlapovi. Když už bych chtěla odejít, pak jedině s dětmi. A co už vůbec nechápu je to, že šla rodit s tím, že odejde. Jak se tomu miminku vůbec mohla podívat do očiček, když věděla, že ho nechá napospas někde u sousedky! Hlava mi tohle nebere
Teda čumím(pardon) Paní ve svém momentální situaci nechápu,ale neodsuzuju,sama jsem nadělala v životě kravin,i když né takových,teď za sebe říkám,že bych to nikdy neudělala,ale kdo ví,co dotyčná řešila v sobě,spíš si nedovedu představit,jak by se mi strašně,ale fakt strašně stýskalo!
nervíku:držím palečky,určitě to zvládneš,zvlášt když máš oporu v okolí,nejhorší bude asi to vysvětlování dětem,kde je maminka
![]()
Verrunka píše:
Tééda! Pravdou je, že mě by tedy nenapadlo, že si našla nějakýho chlapa. Já bych tedy taky dítě (tím spíš ne 3) neopustila kvůli chlapovi. Když už bych chtěla odejít, pak jedině s dětmi. A co už vůbec nechápu je to, že šla rodit s tím, že odejde. Jak se tomu miminku vůbec mohla podívat do očiček, když věděla, že ho nechá napospas někde u sousedky! Hlava mi tohle nebere
..a to mela jit v 6mesici na potrat?kdo by ji ho asi tak udelal?..a kdo tvrdi ze se mimcu do oci divala ![]()
No..v 6tým měsíci by jí ho sice těžko někdo udělal,..ALE…nějak mi hlava nepobírá,když měla bříško před sebou,jak nad něčím takovým mohla uvažovat.
Doufám,že jí alespon žere svědomí.. ![]()
akinorev píše:
No..v 6tým měsíci by jí ho sice těžko někdo udělal,..ALE…nějak mi hlava nepobírá,když měla bříško před sebou,jak nad něčím takovým mohla uvažovat.
Doufám,že jí alespon žere svědomí..
Nemůžeme žádné vědět, co ji hnalo a co ji přivedlo k této cestě. Jediný, kdo by mohl vědět je snad Nervik.
Nerviku, povykládala jsem manželovi, co tě potkalo a bylo vidět, že ho to rozhodilo (o víkendu měl na povel naši smečku, ležela jsem s horečkama). Zajímalo ho, zda jsi opravdu nic nepozoroval, nenapadlo tě, že se tvá žena pokusí utéct pryč z rodiny? Co ji k tomu mohlo vést? (a to neber fakt proti sobě, jsou lidé, kteří neumí unést klid a pohodu, prostě je jejich vlastní rozháranost ode všeho odvede a odežene) Zajímalo by mě, kde je ten bod zlomu, kdy z chvilkové touhy vstát a jít dojde na činy. Kdy opravdu odejdeš a neohlídneš se.
Já si myslím, že ona musí příšerně trpět, ať je to jak je to, k miminku si třeba takovou vazbu nestihla udělat, ale ty dva starší prcky přeci milovat musí..
.. Je mi jí líto, protože i když se 100× vrátí, tak tohle už se smazat a odpustit nedá.
A ještě k tomu ty Vánoce
.
Nervíku, ty to zvládneš, zvládli to jiní, jak si zaběhneš systém, tak to půjde jedna radost
- jen ta maminka jim prostě bude chybět!!!
Lesino, to víš, že nebylo vše ok. Ale myslel jsem, že je to prostě nejdřív těhotenstvím a péčí o domácnost a děti. Přiznávám, že když člověk dělá dvanáctky, tak doma moc není a nemůže být po ruce vždy, když je potřeba. Jak se blížil porod, žena byla taková nějaká chladnější, ke mě i k dětem, ale to si uvědomuju až teď, předtím jsem to neviděl. Teď si uvědomuju i jiný věci, že se žena na miminko od jisté doby asi moc netěšila. Přesto, že jsem věděli, že je to bude zdravá holčička, mluvila o ní jako o tom dítěti (nevím jak to napsat), kdežto všichni okolo už jsme o ní mluvili jako o Lucince. Že není něco v pořádku jsem si řekl až když mě žena nechtěla k porodu, přesto, že jsem u předchozích dvou byl. Její rozhodnutí nekojit, to byl taky celkem šok (Ada byla kojená do 16měsíců, Tomáš do 25 měsíců). V porodnici na ni všichni koukali jak na blázna, že nechce kojit.
Pak přišly holky z porodnice domů, měl jsem dovolenou, takže jsem pomáhal co to šlo, a jak si tak uvědomuju, žena nikdy nic nenamítala, když jsem chtěl malou přebalit, nakrmit atd. Myslím, že tak trochu testovala, jak to zvládám. Jen koupání jsem se bál, to bylo asi tak jediný.
Asi jsem testem prošel, ujistila se, že to zvládnu.
Prostě všechny změny v chování, přístupu k dětem nebo ke mě, jsem připisoval těhotenství a následnému porodu. Opravdu nikdy by mě nenapadlo, že by se sbalila a odešla.
Takže se pragmaticky připravovala na odchod. Nepočítám, že se bude chtít vracet…
Muži většiny z nás tady jsou hodně zaměstnaní, eMimino je pro spoustu z nás způsobem, jak se udržovat v kontaktu, jak se vyhnout izolaci. Mám dojem, že dneska už není nutné se cítit tak sama, jak to asi bylo normální před třeba dvaceti lety, ale i tak je to zátěž. Pokud nejsi vyloženě divný (promiň, nechci tě urazit, jen přemýšlím), tak asi její odchod souvisel opravdu s něčím v ní. Psal jsi o jejích toulavých botách z mládí? Myslíš, že se cítila v pasti? Mohlo na ni dolehnout i autismus Tomáška? To je asi hodně velký záběr na psychiku pro toho, kdo s tím žije dnes a denně v jedné domácnosti.
Jestli to pomůže si promluvit, tak mluv s námi, ono to pomáhá, pomůžeš si tím utřídit myšlenky a pocity.
L.
Ještě mě napadá, píšeš o tom, že jste věděli, že to bude zdravá holčička. Byli jste na amniu?
L.
Já vím ,že ne.....No jo no..my s tím nic neuděláme.Můžem jen podpořit nervíka…
nervíku: a jak to jde? Už ses drobet zaběhnul?Jak to všecko zvládáš?
jj manželka byla na amniocentéze (doporučná kvůli Tomáškově diagnoze, co kdyby tam něco bylo)
Co se týká zvládání, tak to zatím jde. Všichni jsem čistí, najedení a máme doma v rámci možností pořádek
Vypomáhají babičky a kamarádi, berou si ven některé z dětí, popř. i více dětí najednou. V té chvilce doma uklidím, hlavně vyluxuju (Tom luxování nezvládá - hysterický záchvat), nahrnu hračky do boxů atd. Už se mi i stalo, že jsem byl doma sám
, takže jsem padnul do postele a hodinu spal, jaká slast ![]()
Ada je zdravá krásná holčička, začala chodit do školy. Jde ji to skvěle, navíc ji baví tancování a zpívání. Dnes se ptala po mamince, byla to horká minutka, ale snad jsem to zvládnul. Dost pomáhá, jak s úklidem, tak i třeba s péčí o Tomáška.
Tomášek je, jak už jsem tu psal, autista. Na jednom webu to píšou takhle: Nemluvící, velmi špatně kontaktní děti, často s přidruženou mentální retardací bývají označovány jako děti s nízkofunkčním autismem. To je přesné. Tomášek nemluví, nenavazuje oční kontakt, „neslyší“ - neraguje na mluvené slovo, nosí ještě pleny, chodit se naučil ve třech letech, samostatnou bezpečnou chůzi bez pádů ovládá tak od čtyř let atd. Podle naší doktorky je to asi tak, že je mu necelých pět, tělesnou konstitucí vypadá na sedm (je to „kus“ chlapa, je větší než Adelka), pohybově je na úrovni 2,5letého dítěte a rozumem tak na roce a půl. Nosí brýle, teda snžím se, aby je nosil. Navíc má jeden bonus, Tomášek totiž spí v noci čtyři až pět hodin plus hodinu po obědě. Naštěstí je v noci v postýlce hodnej a jen pozoruje světla na stropě. Ale je to moje zlatíčko
Asi rok chodí do stacionáře, který mo hodně pomohl hlavně co se týká komunikace s okolím, začínají se znakováním.
Lucinka je zatím prostě miminko. Spí nebo jí
Jo a nebo dělá „káku“ jak říká Ada
Naštěstí je Lucka vzorné miminko, žádné bolavé bříško od prdíků, krásně hamá a spinká.
A když tyhle tři zlatíčka shrnu dohromady, tak my vyjde, že mám sice občas pocit, že nestíhám, nezvládám, neuhlídám a neopečovávám tak jak bych měl, ale pak přijde chvilka, kdy se přijdou pomazlit a je to všechno pryč. Ale to asi znáte…
Jo, známe. Je to nádhera.
Děti s postižením znám příliš dobře, naštěstí a díkybohu jsou naše Kunhůtky snad v pořádku. Vím, oč je to těžší a vím, že realita je jinde než filmové příběhy. ale také vím, že umí dát lásku a že jejich svět je tak jiný až je osvobozující.
Nerviku, upřímně, ty jsi ten, kdo si odchod manželky „vychutná až do dna“ ,ale pochybuju, že bys byl ty, kdo celkově tratí.
Je super, že máš kolem sebe pomoc, jen co se zaběhne pevný režim, bude líp. To bude i pro Tomáška dobré.
Držím palce!!!!
L.
PS: Uvažoval jsi o možnosti, že se manželka vrátí pro děti nebo pro některé z dětí?
L.