Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Kkeramka píše:
Rozhodne necekam, ze to bude lehka cesta ale myslim, ze zvladnout se to da..musi. Jen sem asi chtela slyset to, ze sem se uplne nezblaznila zustat s malym miminkem v baraku sama a, ze nas je vic
Nezbláznila, zvládnout se to dá. Otázka je za jakou cenu a jestli jsi ochotná ji zaplatit.
hele, jde to, ale je to někdy na krev. Mě to potkalo až v době, kdy děti byly větší. Ex nás vyhodil z domu, musela jsem se běhm půl roku odstěhovat (z domu, který jsem z poloviny zaplatila, bohužel zůstal napsán jen na něj). Ex se nechce rozdělit o majetek, takže to soud řeší už 7 let. Ćímžto já zůstala úplně bez prostředků, jen s tím, co mi chodilo z výplaty. Naštěstí půjčili rodiče, v práci nás rušili, tak jsem dostala odstupné (ale zase jsem byla na pracáku), takže jsem kouoila riunu a začala ji opravovat - za chodu s dětmi. Čili úplně znova, na dně. Rozpůjčováno, nezaměstnanému nikdo nepůjčí, ačkoliv polovina majetku bude v milionech - někdy, možná, spíš se to asi „ztratí“, jak už jeho právník vyhrožoval.
Je to na krev, kolikrát brečím, protože jsem na dně, musím si dělat mužské práce (výkopy, stěhování, bourání, vrtání apod.) sama, pořád počítám, jde to všecho hrozně pomalu.
Asi bude líp, ale je to na krev.
no jo holky mate to tezke nekteri chlapy jsou fakt hrozni a nevazi si toho co maji ale pak nas hazete vsechny do jednoho pytle
Ja teda nejsem realne sama ale vlastne jsem muz je porad pry takze pada vse na me…a jen co jsem ti chtela rict ze na co nestacis napr to drevo opravy staci dojit do kramu hospody dneska si studenti pani radi privydelaji nejakou korunu a vyjde to mnohokrat min ze firma
@Kkeramka píše:
Dum mame po rekonstrukci, tu sme nastesti stihli v tehotenstvi..chybi uz jen drobne dodelavky ale kazdopadne zaklad tu je…okna, voda, topeni a dalsi. Smekam teda pred Vami, ktere jste to dali. Ja mam materskou, praci z domu a jeste ZL…vyrabim keramiku ale to se mi teprve rozjizdi, takze vydelana castka take neni velka. No kazdopadne jste me presvedcili, ze zustanu a ono se to vse vyvrbi. Neumim si predstavit zit ve meste.
Dům po rekonstrukci je super. Drobné opravy zvládneš zaplatit. Jeslti Ti můžu poradit, dávej si měsíčně nějakou částku na stranu, abys pak měla třeba na to dřevo a na nenadálé výdaje.
Víš, kolik máš příjem a víš, kolik máš hypotéku a další nutné výdaje. Pokud nevyděláváš horentní sumy, budete se muset maximálně uskromnit.
Já to moc dobře znám, odešla jsem od manžela před deseti lety s dvojčaty (2,5 roku). Šli jsme do RD po babičce, takže hypotéku jsem neměla, ale hned další rok jsem si brala úvěr ze stavebního spoření na rekonstrukci. Musela jsem dost makat, k normální práci jsem obnovila ŽL, moc jsme si nevyskakovali, ale vypracovala jsem se slušně a žijeme si s dětmi líp jak leckterá kompletní rodina. Ale nebylo to hned. Těsně po odchodu jsme žili fakt nuzně a bídně. Ale po pár letech už to bylo celkem v pohodě. ![]()
@jasnahvezda píše:
Zůstala jsem sama. Na samotě. Hypotéka. Malé dítě. Domek nedodělanej. A 10 koní k tomu. Příjezdovka, co se v zimě neudržuje. Zamrzající voda a exmanžel psychopat, co mě tahal po sociálce a obcházel příbuzenstvo, aby mi vylepšil pověst. Zvládla jsem to. Protože jsem prostě musela. Zvládneš to taky. Důležitý je se nepo.rat
@Anonymní píše:
hele, jde to, ale je to někdy na krev. Mě to potkalo až v době, kdy děti byly větší. Ex nás vyhodil z domu, musela jsem se běhm půl roku odstěhovat (z domu, který jsem z poloviny zaplatila, bohužel zůstal napsán jen na něj). Ex se nechce rozdělit o majetek, takže to soud řeší už 7 let. Ćímžto já zůstala úplně bez prostředků, jen s tím, co mi chodilo z výplaty. Naštěstí půjčili rodiče, v práci nás rušili, tak jsem dostala odstupné (ale zase jsem byla na pracáku), takže jsem kouoila riunu a začala ji opravovat - za chodu s dětmi. Čili úplně znova, na dně. Rozpůjčováno, nezaměstnanému nikdo nepůjčí, ačkoliv polovina majetku bude v milionech - někdy, možná, spíš se to asi „ztratí“, jak už jeho právník vyhrožoval.
Je to na krev, kolikrát brečím, protože jsem na dně, musím si dělat mužské práce (výkopy, stěhování, bourání, vrtání apod.) sama, pořád počítám, jde to všecho hrozně pomalu.Asi bude líp, ale je to na krev.
Držím palec, mezi místními chcípáky jste něco jako zázrak.
Holky a to na tech treba samotach nemate strach, kdyz jste jen samy s detmi. Ja bych se asi bala, ze me nekdo prijde vykrast, ublizi me i detem, nevim, ja se i v dnesni dobe bojim sama na chalupe.
@pionyrka píše:
Holky a to na tech treba samotach nemate strach, kdyz jste jen samy s detmi. Ja bych se asi bala, ze me nekdo prijde vykrast, ublizi me i detem, nevim, ja se i v dnesni dobe bojim sama na chalupe.
Jako kdyby se v hustě obydlených městech nekradlo a nevraždilo… Proč mít strach z něčeho nepodloženého?
@pionyrka píše:
Holky a to na tech treba samotach nemate strach, kdyz jste jen samy s detmi. Ja bych se asi bala, ze me nekdo prijde vykrast, ublizi me i detem, nevim, ja se i v dnesni dobe bojim sama na chalupe.
No já na to popravdě ani neměla čas. Jediný, čeho jsem se bála, tak ex. Takže ze začátku tu se mnou hodně bývali přátelé. Jinak ex jsem nechala všechno. Dům, stáje, firmu. Odešla jsem z holou zadnicí. Takže ani nebylo, co moc ukrást ![]()