Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ségra
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymni
11.9.09 21:32
- Citovat
- Upravit
Anonymni
11.9.09 21:34
Hm, Anonymní 2 -
já taky nejsem asertivní, NE říkám strašně špatně, dělám si výčitky, když někomu jen náznakem bych ublížila, pak si to doma přehrávám a přemýšlím o tom…
O každýho bych se přehnaně starala, pokud má problém …
nemáme stejnou „diagnózu“??? je to zajímavý, jak i v tomto se shodnem!
A děěěsně ráda bojuju za práva slabších… (to mam po taťkovi…)
- Citovat
- Upravit
Anonymni
11.9.09 21:41
Ale ne, každej si prožil to nejhorší..a všude je něco..
já přesně vím co se stalo, nedostala jsem tolik lásky od své matky aby to stačilo. Sestra taky ne. Každá jsme to chytly za jiný konec a výsledek (to jak žijeme, jaké jsme) je opačný.
Já ji chápu, chápu i sebe, bolest ale pryč není.
Asi bych si tedy měla promluvit se SEBOU 
( jsem zrala na chocholouška)
- Citovat
- Upravit
Anonymni
11.9.09 21:55
Zakladatelko, když je nemožné si promluvit, co kdybys ségře napsala dopis? Některé věci se takto sdělí mnohem líp a psát o tom evidentně můžeš. Můžeš to psát jak dlouho chceš, můžeš si to rozmyslet, pobrečet si. Ona ti může na oplátku odepsat - třeba se jí taky těžko mluví…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.09 22:08
Siuhlasim s anguu,tak napiš když říct to nedokážeš.pokud to opravd nechceš vyřešit,ale pochopt,myslim že jsi si na to vlastně odpověděla už sama proč to je.
Mylim to že ona svho pravého otce neměla a ty ano je ta největší křivda co cítí.Vim že ty za to nemužeš,ale asi ti to prostě závidí i když tě miluje,dokážu se do té situace vžít proto že já také tátu vlastního pár let neměla
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
11.9.09 22:12
Pokud se chcete zkontaktovat napište mně obě, přepošlu kontakt - stejně vidím kdo jste, tož se neprásknete - ale v tomto případě chci písemně od obou, že s tím souhlasíte.
A k tématu - doma se milujeme, ale taky to není nejsnažší - spoustu toho začínám chápat teď jako dospělá a ještě víc jako máma… Ale rozepisovat se tu pod nickem nechci - jen chápu, že promluvit si a vůbec definovat jádro problému někdy nejde…
L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
11.9.09 22:26
Ahoj Lesi - jak říkáš, je to někdy setsakra těžký..a někdy to nejde. Je třeba hledět vstříc novým zítřkům a tu posr.. minulost ňák hodit za hlavu.
Pokud bude mít zakladatelka zájem, předej jí můj nick…
musím jít spát, sic budu ráno jak sůva 
anonym2
- Citovat
- Upravit
Anonymni
11.9.09 22:59
Ahojky holky,
i já mám bohužel problémy se sestrou - je o tři roky starší. V dětství jsme spolu vycházely dobře, měli jsme se rádi, hráli jsme si spolu - v podstatě nám to spolu klapalo až do puberty. Občas samozřejmě nějaké hádky, ale u kterých sourozenců nejsou, že…
Ale pak jsme si já i sestra našly přítele - teď už jsou to naši manželé a od té doby jde všechno z kopce. Sestra mě pomlouvá kde může, když jí telefonuji, třeba abych se zeptala, jak se má, tak mi vynadá, co jí otravuji, že narozdíl ode mě musí pracovat, tak nemá čas (já jsem sice na MD, ale do toho pracuji i když z domova, starám se o nemocnou babičku, studuji VŠ a ještě práce kolem baráku). Ale když jí nezavolám, tak má zase řeči, že se ozvu, jen když něco potřebuji. Ona mě nezavolala už dobré dva roky. Když se občas vídáme, tak vždycky stočí řeč na to, jak jsem rozmazlený spratek, stěžuje si, jak za mě u rodičů musela všechno dělat - úklid, zahrada, vaření. Rodiče naštěstí vědí, že to není pravda. Navíc jsem doma zůstala sama poslední, takže jsem pár let musela o všechno pečovat já, ale to už sestra neřeší. Když se sejdeme všichni dohromady (jsme 4 sestry), tak se nesmíme bavit - dobrá nálada, protože jakmile vidí, že se směji, tak je oheň na střeše. A spousty podobných drobností, které ale šíleně bolí. Vždycky jsem se jí zastávala, stála jsem za ní a ona mi to takhle oplácí. Nevím proč, nechápu, co jsem jí udělala. Možná je to tím, že já mám děti a ona ne, ale vždyť je může mít taky. To ona radši chodí na diskotéky, do kina, na koncerty,...... Vůbec jí nerozumím. Už to došlo tak daleko, že mám strach jí i zavolat, abych zase půl dne neprobrečela. Je mi strašně líto, že se ten náš vztah takhle otočil, ale když si s ní chci promluvit, tak mi jen vynadá a je po rozhovoru. Nevím co mám dělat, mám ji moc ráda, ale to ponižování se mi nechce snášet celý život. Z jakého důvodu ze mě pořád dělá blbce? Mám vyšší vzdělání, lepší práci, ale rozhodně se nad ní nepovyšuji, nic jí nepředhazuji. Prostě se k ní snažím chovat co nejlépe, ale jak dlouho to mám ještě trpět?
Omlouvám se za román, ale nějak to ze mě muselo ven. Tohle je téma, které mě už hodně dlouho tíží
- Citovat
- Upravit
andela
11.9.09 23:07
hm pročetla jsem to celý …
je zajímavé, jak si člověk z jiných osudů uvědomí ten svůj vlastní … já jsem v pozici mladšího i stašího sourozence, najednou… a nebylo ani není to moc nejlepší .
Ale pominu - li moje „problémy“ s rodinou … moje nejstarší ségra se vdala a odstěhvala když mi bylo 9 let a drhá ségra šla 2 roky na to taky z domu 
. Vlastně si obě ani pořádně z dětství nepamatuju … ta nejstarší byla na mě vždycky co vím hodná, ta druhá byla ras a nikdy jsme si nerozuměly … s nejmladší ségrou jsme byli malí holky parťačky, pak v pubertě a dospívání na kordy … te´d v sopělosti nejsme ani moc kamarádky a ni nekamarádky … S nejstarší jsme měli super vztah, něco málo se pokazilo a je te´d v pozici vyděděnce rodiny 
… mrzí ě to, asi i jí … ale nikdo neudělá ten první krok … ani já, ani máma ani ségra. A po letech letoucích jsem poznala, jak jsem křivdila druhé ségře, kterou jsem nikdy nemusela, nikdy jsme se spolu moc nebavili … poznala jsem sama, že je přece taky moje ségra a mám jí ráda i když je jiná než já … a naše vztahy se zlepšily.
A to mě přivádí k tomu, že vždycky musí být někdo kdo ten první krok udělá … když tě zajímá proč, zeptej se … jinak to prostě nejde … a tím že se zeptáš se můžou vyřešit věci které tě trápí. Řešit to přes mámu nemá smysl … neřekne ti přesně co ségra vůči tobě cítí … myslím že je to na tobě …
- Citovat
- Upravit
11.9.09 23:09
Anonymní holky, prosím obě SZ Tohle si fakt chci písemně ověřit
L.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymni
12.9.09 09:02
Lesi, už jsem se pracně přihlásila a odhlásila (vždycky na víckrát, než se mi to nějak „chytne“ a napsala jsem SZ.
Mimochodem - ano, asi částečně jsem se tady k tomu dopracovala, ale nevěřím, že ta 38 let stará tragedie je jediným důvodem. Musí to být kombinovaný s něčím jiným…
Třeba já vím, jaká je její oblíbená barva, její oblíbenej zákusek - ona o mě to neví - alespoń nikdy to z ničeho nevyplynulo. To je fuk… bere mě za méněcennou, já jsem si tady včera pobrečela a pofňukala, dostala jsem to ze sebe ven a dál budu přemýšlet, jak s tím dál přežít.
Zakladatelka.
- Citovat
- Upravit
Anonymni
12.9.09 09:03
A DĚKUJU VŠEM, KDO TY PSOHLAVCE PO MNĚ PŘEČETL!!!! 
a kdo se mi snažil poradit. V životě jsou pochopitelně daleko horší věci, o kterých se nám snad ani nezdá, ale někdy člověku přeteče lítost a musí to vypsat…
tak dík, že jsem mohla.
- Citovat
- Upravit
12.9.09 12:09
Zakladatelko: jasně, že měnit můžeš jen sebe, třeba na těch rodinných konstelacích - tam máš možnost podívat se na situaci jinýma očima, pochopit věci, který zatím nevidíš. Pokud se s tím sama srovnáš, budeš vysílat jinou energii a sestra i máma se začnou taky chovat jinak. Věci, který ti teď na nich vadí, ti vadit nebudou. Ad hlídání dětí - mám se ségrou dobrý vztahy, ale nedovedu si představit, že bych po ní chtěla, aby mi hlídala děti… Nebo zkusi kineziologii, nebo SRT nebo homeopatii.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.9.09 13:17
Myslím, že pokud jsi již vše ve slabé chvilce řekla mamce a nejsi schopná mluvit se setrou, je ted na mamce aby promluvila ona s ní.. Pokud se ani po tom vztah nezlepší, je tu otázka, zda opravdu ve svém věku potřebuješ k životu svou sestru, která ti svým chováním citově ubližuje..
Maminka si jistě svoji výchovnou chybu uvědomila ( sice pozdě) a možná by od ní bylo fér to vyřešit za tebe.
Když to ovšem nepůjde, tak já bych kupříkladu asi k sestře ochladla a věnovala pozornost své vlastní rodině..
K sestře vzhlížíš a snažíš se jí zavděčit, ale proč vlastně v tomhle věku ještě… Máš přece svou rodinu ( alespon doufám) a ta ti jistě vrátí tvůj zájem spolehlivěji..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Jo - Anonymní 2 - prožila sis teda koukam svý (kam se hrabu…)
Jenom chci ještě zopakovat, že NECHCI SÉGRU MĚNIT. Ona se NEZMĚNÍ, to je nad slunce jasnější, a já ji nechci předělávat. K tomu, co dělá, má nějaký důvod, a abych to mohla lépe přijmout, potřebuju to pochopit.
Jsem ale sama natolik bloklá, že bych to nebyla schopná říct ani psychologovi. Rozbrečela bych se před ním - a to se můžu rozbrečet tady u compu (jako že už několikrát jo)