Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
HELE, naše holky jsou Dvojčata a asi od 11 (tj. už dva roky) se nesnáší tak (každá je naprosto jiná, vzhledem, povahou i temperamentem, vyloženě jing a jang), že i na Dovolené s nimi jezdím S KAŽDOU ZVLÁŠť!!
každý si myslí, že jsem blázen, ale těm holkám to strašně prospívá, že mě má ten týden každá jen pro sebe a mají jiné zážitky, ten jiný týden se stará doma táta a spoju jezdíme sice na rodinnou, ale radši jen kratší ![]()
já pevně doufám, že to pomine, ale nehodlám je „nutit k lásce“, to prostě nejde, sdílí od mala břicho i pokoj i třídu (sedí teda jinde), skříně, prostě chápu, že mají ponorku.. už jsem jim dokonce v 3+1 chtěla dát místo naší ložnice každé pokoj, ale manžel odmítl spát v obýváku (což chápu, navíc je průchozí)…
Myslím, že po pubertě si k sobě cestu zas najdou (ve školkovém věku si spolu vyhrály klidě krásně půl dne
)
a chci tomu věřit
aktuálně spolu vychází nejlíp, když se nevidí..
a nemyslím, že by bylo dobré jim vztah nějak přikazovat.. jen trvám na tom, aby se k sobě chovaly slušně (neperou se, ale nadat si umí a celkem hnusně)
každá má své kámošky a snažím se jim umožnit trávit s nimi čas odděleně…
ty holky fakt nejsou balení dva v jednom! každá je samostatná svébytná osobnost a člověk to tak musí brát a nepřehazovat na ně jakoukoliv odpovědnost…
jsem ráda za to téma, protože jsem se ujistila v tom, že to dělám dobře
ačkoliv si třeba u mě v práci dost lidí klepe na čelo, proč nejedu/neletím s oběma…
@terien píše:
No jistě, protože sourozenci musí být automaticky parťáci, vyhrát si, milovat se,… Sourozenec je dar a nejvyšší hodnota, jakou můžeš dítěti dát. Brr, z téhle emiminovské mantry je mi vždycky nevolno.
Tak sourozenectvi obohacuje. Ale nepřichází to automaticky, a aby ty interakce mezi sourozenci měly přidanou a nikoliv destruktivní hodnotu, chce to aktivní účast a empatii rodičů. Ty děti se spolu musí naučit vycházet a musí je to naučit rodiče. Ne že děti strcis do jednoho pokoje a nějak si poraďte. ![]()
@Lucy75 Ono asi dost pomůže, až půjde každá na jinou střední. ![]()
Ty dvojčata to mají složitý a rodiče tomu kolikrát ještě dají korunu. Mám to v rodine- stejně oblečení, stejná školka, škola, kroužky, (protože je to logisticky jednodušší), stejní kamarádi o které tak trochu soupeři…
Ocekava se, že průbojnější dvojce tomu utapnutejsimu vyslape cestu, ve škole za něj vše vyřídi, dohlédne na něj…
Děláš to dobře, na okolí kašli. ![]()
@Svistice
jj, já tak trochu vím co hlavně nedělat ![]()
takže už od 6 let mají každá úplně jiné kroužky, odpoledne i kámoše
když ve třídě soupeřily o jednu-dvě oblíbenkyně, vždy z toho byly scény století, ale do toho jsem nezasahovala, časem si to sedlo a každá má jiné kámošky a kamarády..
s oblečením máš taky pravdu, bylo to mooc krásné a sladké asi tak do sedmi let.. pak začly první protesty (každá má úplně jiný vkus), tak jsem upozadila své mateřské ego a nechala je si oblečení i boty vybírat každou zvlášť..nakonec aspoň nemusíme na cedulky dělat značky ![]()
je pravda, že matky dvojčat mají ještě vyšší tendenci k těmto sourozeneckým chybám, o kterých píšeš.. zakládají tím dětem dost velké problémy s jejich vlastní osobností…
takže fakt radím : Nenutit…
Snad se s láskou za pár let obejmou, jedna stejně už avizuje intr
což asi obrečím, ale tajně, aby to neviděla, volbu školy o dost km jinde respektuji…
Sourozenci v naší rodině (všichni, mladí, stáří)se obecně nesnáší. Dokonce jedna dvojce spolu přestala mluvit už v dětství a žádný z nich neřekne, že má sourozence. Nemluví spolu ani na rodinných oslavách. Prostě se ignorují. Obecně chování všech dvojic nás pomalu s partnerem utvrzuje v tom že bude rozumnější mít jedináčka. Z vlastní zkušenosti nevím jestli je to zrovna výhra. Být sám a nemoct se podělit. Občas bych k sobě někoho potřebovala. Sourozenci ignoruje a přitom ho by mi byl stejně k prdu.
Popisuješ něco podobného, co mám doma. Dcera se synátorem. Pomáhá mít na dceru vyhrazené dny jen pro nás dvě a to samé naopak, dny jen pro syna. Dělat, co chce dcera(10 let) a pak vyjít vstříc i malymu (4 roky). A taky dcera je větší potřebuje soukromí a moci fungovat sama…Když jsem společně, korigujeme je, ale jsou dny kdy se jen hádají. Je tam žárlivost dcery a toužená pozornost malého od ségry… Věřím, že z toho vyrostou ![]()
@Svistice píše:
Tak sourozenectvi obohacuje. Ale nepřichází to automaticky, a aby ty interakce mezi sourozenci měly přidanou a nikoliv destruktivní hodnotu, chce to aktivní účast a empatii rodičů. Ty děti se spolu musí naučit vycházet a musí je to naučit rodiče. Ne že děti strcis do jednoho pokoje a nějak si poraďte.
Jenže to ne každý rodič umí, spíš bych řekla, že to většina neumí. A pak se nekoná obohacení ale spíš to člověku vezme, bohužel.
@Lucy75 píše:
HELE, naše holky jsou Dvojčata a asi od 11 (tj. už dva roky) se nesnáší tak (každá je naprosto jiná, vzhledem, povahou i temperamentem, vyloženě jing a jang), že i na Dovolené s nimi jezdím S KAŽDOU ZVLÁŠť!!
každý si myslí, že jsem blázen, ale těm holkám to strašně prospívá, že mě má ten týden každá jen pro sebe a mají jiné zážitky, ten jiný týden se stará doma táta a spoju jezdíme sice na rodinnou, ale radši jen kratší
já pevně doufám, že to pomine, ale nehodlám je „nutit k lásce“, to prostě nejde, sdílí od mala břicho i pokoj i třídu (sedí teda jinde), skříně, prostě chápu, že mají ponorku.. už jsem jim dokonce v 3+1 chtěla dát místo naší ložnice každé pokoj, ale manžel odmítl spát v obýváku (což chápu, navíc je průchozí)…
Myslím, že po pubertě si k sobě cestu zas najdou (ve školkovém věku si spolu vyhrály klidě krásně půl dne![]()
)
a chci tomu věřit
aktuálně spolu vychází nejlíp, když se nevidí..
a nemyslím, že by bylo dobré jim vztah nějak přikazovat.. jen trvám na tom, aby se k sobě chovaly slušně (neperou se, ale nadat si umí a celkem hnusně)
každá má své kámošky a snažím se jim umožnit trávit s nimi čas odděleně…
ty holky fakt nejsou balení dva v jednom! každá je samostatná svébytná osobnost a člověk to tak musí brát a nepřehazovat na ně jakoukoliv odpovědnost…
jsem ráda za to téma, protože jsem se ujistila v tom, že to dělám dobřeačkoliv si třeba u mě v práci dost lidí klepe na čelo, proč nejedu/neletím s oběma…
Kéž by tohle bylo schopno/ochotno dělat víc rodičů ![]()
@terien
děkuji za podporu, moc lehké a obvyklé to není ![]()
(příklad : naprosto běžný dotaz asi 5× jen za projítí náměstí - maloměsto, známe se tu fakt skoro všichni - naprosto kdokoli obratem, Ahoj/dobrý den/ A KDE MÁTE TU DRUHOU?
jakože mají být srostené jak siamská dvojčata nebo co?? kolikrát už jsem měla na jazyku : V prde-li
)
My máme v rodině jednovaječná dvojčata co se už deset let neviděla. K rodičům jezdí každý zvlášť.
Já mám sourozence dva. Mladší sestru jsem nenáviděla. Byla pro mě jen koule na noze. Vztah se zlepšil až v dospělosti, když jsem si uvědomila, že ona za to nemohla. Ale mohli za to naši rodiče.
Já mám děti tři. Jsou u nás hádky, bitky. Ale zvládají si spolu hrát a v mé nepřítomnosti háji jedna druhou, starají se o sebe. Až mě mrzí, že jsem to ještě neviděla ![]()
Ale dodržujeme několik pravidel. Starší má svoje „území“ na které mladší nesmí
A je jedno jestli anebo není doma. Má povinnosti doma, ale péče o mladší sourozence mezi to nepatří. Když potřebuji, aby je pohlidala. Tak se jí ptám jestli to udělá, nenařizujují to.
Sama se nabídla, že bude prostřední vodit do školy a že školy. Prostě jí do vztahu k sestrám nenutím.
Z tvého popisu mi přijde, že ty jo. Máš svou představu jak by se měli k sobě chovat a tu jim nutíš
@Netopirek
skvělé, vidím to úplně stejně.. a když chce Sama, tak to je výhra a znamená to, že to fakt dělá ráda ![]()
@Anonymní píše:
Sourozenci v naší rodině (všichni, mladí, stáří)se obecně nesnáší. Dokonce jedna dvojce spolu přestala mluvit už v dětství a žádný z nich neřekne, že má sourozence. Nemluví spolu ani na rodinných oslavách. Prostě se ignorují. Obecně chování všech dvojic nás pomalu s partnerem utvrzuje v tom že bude rozumnější mít jedináčka. Z vlastní zkušenosti nevím jestli je to zrovna výhra. Být sám a nemoct se podělit. Občas bych k sobě někoho potřebovala. Sourozenci ignoruje a přitom ho by mi byl stejně k prdu.
Vztah mezi sourozenci nejvíc ovlivňují rodiče. Já v okolí nemám jediného dospělého jedináčka, který by za to, že je sám byl rád. Ale věřím, že takový určitě jsou
@Lucy75
U nás je žárlivost né na pozornost a věci. Ale že ty mladší téměř nic nemusí
Nemusí dělat úkoly, učit se, pomáhat tolik s domácností. Většinou stačí připomenout, že ona v jejich věku taky nemusela. Ona v jejich věku vlastně nedělala vůbec nic, to ony toho musí víc ![]()
My mame dva kluky, ale vekovy rozdil vetsi. Ale snazim se mladsiho odtahovat od starsiho kdyz si hraje sam, aby mu nekopal a nerozhazoval hracky, kdyz dela ukoly, aby byl mimo pokojicek, nenechavam ho hlidat a neprehazuju na nej zodpovednost. Vysledek? Kluci se milujou, starsi ma mladsiho strasne rad (ma i jeho fotku z miminkovsky doby na whatsapp a rekl ze je mu fuk ze se mu spoluzak posmival) a navic mi sam kolikrat nabidne, ze mladsiho ohlida kdyz neco delam.
Ono to fakt funguje ![]()
@Yarisek Já mám taky dcery 11 a 3 a je to přesně jako u vás, takže v klidu
Hrozně mě to mrzí a hrozně bych chtěla, aby se měli rady. A jenom se modlím, aby se měli rady až budou dospělé ![]()