Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Já měla o 4 roky starší ségru. Nesnášela mě, netají se tím, že už od okamžiku, kdy mě přinesli z porodnice. Chtěla, aby mě vrátili. Pokud sem chodí, nechť se v tom klidně pozná. ![]()
Zlepšení nastalo cca když jí bylo 18 a to na chvíli. Pak přišlo ochlazení, pak zase zlepšení na chvíli, když potkala švagra.
Pak se to střídalo. Záviděla mi jak vypadám, že na mě kluci letí, že jsem vdaná, že mám dvě děti… Ne a není to moje chiméra, přesně před rokem a osmi měsíci, to na mě řvala do telefonu. Ségra udělala obrovskou životní botu, několikrát jsem ji varovala a snažila ji od toho zradit. Ne poslechla, padlo to na p*del, jak se říká… Jsem teď ta špatná. Musela jsem udělat rozhodnutí, že nebudu mít už ségru. Nemohu tu popisovat detaily. Jen nápíšu, že do jara 202O byla moje vysoko školsky vzdělaná ségra, pintlich, poctivec, nenápadná spolehlivá šedá myška.
Teď je dokonce schopna být hnusná a zlá na mou 11 letou dceru, kterou od malička milovala. Kdybych tu psala detaily, obviníte mě, že lžu, takže je víc psát nebudu.
Moje děti 11 a 8 se milují. Holka a kluk, spí spolu v posteli, každý večer klučíka tahám z postele holky a, vedu ho do jeho pokoje. Jsou prostě parťáci. A děkuji ta to. Děkuji za to každý den.
@alisekR Můžu se na něco zeptat? Neodpovídej jestli nechceš, chápu že je to osobní.
Když se na to koukneš dnes svýma dospělýma očima - máš pocit, že se vám do vašeho sesterského vztahu nějak montovali rodiče víc než bylo vhodné a od toho mohla plynout ta nevraživost? Třeba že by vás dávali dohromady na sílu, sestry si všímali míň nebo tak.
Samozřejmě, že je tu možnost, že sestra nebude nejlepší člověk už od základu, to já z pár písmenek nemám možnost vydedukovat. Jen že mám odpozorované, že v 95% případů sourozenecké nevraživosti na tom mají hlavní díl viny rodičové. Ale je samozřejmě možné, že jste v těch zbylých 5%.
Tak jako tak posílám pozitivní energii, věřím že to nemáš jednoduché. ![]()
@Parninas píše:
@alisekR Můžu se na něco zeptat? Neodpovídej jestli nechceš, chápu že je to osobní.
Když se na to koukneš dnes svýma dospělýma očima - máš pocit, že se vám do vašeho sesterského vztahu nějak montovali rodiče víc než bylo vhodné a od toho mohla plynout ta nevraživost? Třeba že by vás dávali dohromady na sílu, sestry si všímali míň nebo tak.Samozřejmě, že je tu možnost, že sestra nebude nejlepší člověk už od základu, to já z pár písmenek nemám možnost vydedukovat. Jen že mám odpozorované, že v 95% případů sourozenecké nevraživosti na tom mají hlavní díl viny rodičové. Ale je samozřejmě možné, že jste v těch zbylých 5%.
Tak jako tak posílám pozitivní energii, věřím že to nemáš jednoduché.
Je mi 41. Nemám právě pocit, že by nás na sílu tmelili. Já se narodila, když bylo ségře 4 roky a měsíc. Pochopila bych, kdyby mě nesnášela jako větší, že jsem za ní lezla. Ale ona mě skutečně nesnášela od malinka. Střípků, kdy si spolu nějak hrajem si pamatuju maličko. Jasně, že si člověk má tendenci pamatovat to horší. To je jasné. Nejsem proti ní zapšklá, já vlastně odpouštěla její nálady, rozmary, nebavení se… Pořád dokola do těch mých 40 let. Pak příšel den, kdy se to zlomilo. Ona se i k rodičům chovala celé roky podobně… Blahosklonně se s nimi baví, pak nebaví. Vím, z čeho to pramení, mám poznání, nebudu psát detail, protože je to velmi osobní… Ale potkalo nás to obě, přesto každá z nás se chováme jinak.
Bylo mi to líto, dnes už je mi to snad už i jedno. Nemůžu dělat nic.
@alisekR píše:
Je mi 41. Nemám právě pocit, že by nás na sílu tmelili. Já se narodila, když bylo ségře 4 roky a měsíc. Pochopila bych, kdyby mě nesnášela jako větší, že jsem za ní lezla. Ale ona mě skutečně nesnášela od malinka. Střípků, kdy si spolu nějak hrajem si pamatuju maličko. Jasně, že si člověk má tendenci pamatovat to horší. To je jasné. Nejsem proti ní zapšklá, já vlastně odpouštěla její nálady, rozmary, nebavení se… Pořád dokola do těch mých 40 let. Pak příšel den, kdy se to zlomilo. Ona se i k rodičům chovala celé roky podobně… Blahosklonně se s nimi baví, pak nebaví. Vím, z čeho to pramení, mám poznání, nebudu psát detail, protože je to velmi osobní… Ale potkalo nás to obě, přesto každá z nás se chováme jinak.
Bylo mi to líto, dnes už je mi to snad už i jedno. Nemůžu dělat nic.
Rozumím. Neber to tak, že bych ti to mým předchozím příspěvkem dávala za vinu, to ne. ![]()
Vlastně když nad tím přemýšlím, tak máme taky v rodině jednu osobu, co nemá pro sourozeneckou nevraživost nějaký extra důvod, bylo to v té osobě vždy. Máme podezření i na určitou poruchu osobnosti, takže v tamtom případě by to mnohé vysvětlovalo.
@terien píše:
No jistě, protože sourozenci musí být automaticky parťáci, vyhrát si, milovat se,… Sourozenec je dar a nejvyšší hodnota, jakou můžeš dítěti dát. Brr, z téhle emiminovské mantry je mi vždycky nevolno.
Z drtive vetsiny to delaji rodice.
Zakladatelko, precti si Sourozence bez rivality.
Naprosto nutne a co nejdriv. Hned. Vcera bylo pozde.
Je tam vsechno.
Jinak nastavit pravidla, zadne nadavky, pitvoreni, opiceni, stipani, sikanovani atd, jak se zacne cokoliv dit, jdou kazda jinam.
@Villanelle píše:
Uplne zbytecne sem tahas vlastni ublizenost. Nikdo ti nerika, ze musis mit dalsi dite. Ale nemusíš se snad urazet nad kazdym jedinackem, kterej rekne, ze by rad mel sourozence, ne?
Projevila jsem svůj názor, stejně jako ona. Taky si ho mohla odpustit, když debata je o dvou dětech
Stejný případ…
@Svistice píše:
Oddělit. Nechat starší jít za zabavou po vlastní ose (co si budeme povídat, ctyrletak fakt není pro tretaka žádné terno), mladší podporit v budování vztahů s jejími vrstevníky, chození k jejím kamarádkám.A starší důrazně varovat, že si sestry nebude všímat a hlavně ji nebude devalvovat, urážet, posmívat se. Už by si měla uvědomit důsledky svého chování, i to, že jsou tam rozdílu pramenící z věku. Jinak bude následovat trest/odebrání vyhod (žádné kapesné, návštěva kamarádky, žádný mobil..). A mladší případně při výpadech starší podporit.
A starší naopak podpořte v jejím sebevedomi, udělejte si akci jen „pro velké holky“.
To je právě to, že já se je oddělovat snažím. Mají každá svůj pokoj, nenutím je, aby si spolu hrály. Jak jsem psala, snažím se je dávat k babičce i každou zvlášť. Ale zkrátka žijeme v jednom domě a jsme jedna rodina, tak se sobě úplně nevyhnou. Obě milují třeba stavění z Lega, které máme v obýváku. Ale je v jedné ohromné krabici. Už jsem přemýšela, že ho rozdělím do dvou krabic, aby každá měla svý.
Starší podle mě netrpí tím, že by měla málo prostoru být „jen se mnou“, jak píšete „akce pro velké holky“. Nedávno jsem s ní byla třeba v divadle, učím se s ní, kdy věnuju čas jen jí. Každé dceři čtu večer pohádky zvlášť, takže starší má cca 30 minut před spaním jen se mnou. Často večer probíráme různé věci včetně vztahu se sestrou.
@Oriseka píše:
Takto to ma hodne sourozencu. Bud si k sobe cestu najdou pozdeji a nebo taky ne. Bud rada, ze se jen hadaji a nervou. Ja a segra jsme se zacali bavit az v dospivani. A v dospelosti mame bezva vzrah. Vzajemne si pomahame. Nase deti jsou parta. A to jsme se v detstvi i dost rvali. Moji kluci se taky spolu hadaji, rvou, postuchuji, provokuji, hrajou si a vecer usinaj spolu. Ja myslim, ze se s tim moc delat neda. Ma to nejaky svuj vlastni vyvoj. Na zahrade pozvat treba sousedy, kdyz je vic deti, tak si spis vyhrajou nebo chodit na hriste, kde jsou take jine deti.
Díky. To doufám, že si k sobě najdou cestu později. My to se ségrou také tak měly. Nejlepší vztah máme teď, když máme obě dvě děti.
@Svistice píše:
Jo a ještě doporučuju nenutit starší podřizovat se té mladší. Mám známou, která třeba starší nepustí samotnou ven, protože mladší by rvala, že chce taky (a tu se samotnou okolo baráku bát pustí). Takže starší musí drepet doma ve stylu „buď jdeme všichni, nebo nikdo“, čímž se z mladšího sourozence stává opruz, kvůli kterému nic nemůže.
To rozhodně nedělám. Naopak mám pocit, že ta mladší je občas trochu na druhé koleji. Starší si chodí za kámoškama, má spoustu aktivit.
@VitaminC píše:
A ty chces, aby si spolu hraly? Dopravate starsi soukromi? Maji kazda svuj pokoj?
Smir se s tim, ze zatim partacky nebudou.
Kdyby jsi mladsi zabavila, nemusela by chodit za segrou a ta by ji nenadavala.
Je mi jedno, jestli si spolu hrají. Když chtějí být každá sama, jsem radši, protože je klid. Když si chtěj hrát spolu, tak je taky nechám, ale většinou se u toho pohádaj. Jen nechci, aby na sebe byly tak zlé. Obě mají možnost svého soukromí, mají každá svůj pokoj, spí každá ve svém.
@Yarisek píše:
To rozhodně nedělám. Naopak mám pocit, že ta mladší je občas trochu na druhé koleji. Starší si chodí za kámoškama, má spoustu aktivit.
Ale za toto ta starší nemůže. Tak najdi aktivity pro mladší dceru. A není nic špatného, že starší chodí za kamarádkami. To ty vytváříš toxické prostředí mezi dcerami.
@Yarisek Celý problém vidím v podstatě v tomhle:
Starší je hodně společenská, vodí si k nám spoustu kamarádek a ta mladší si s nimi chce samozřejmě hrát. Ale starší ji pořád jakoby odstrkuje - ne že by ji vyháněla, ale dává jí nejhorší role, nejhorší hračky, pořád ji okřikuje a ty kamarádky to přebírají od ní… Mladší si to uvědomuje a dělá u toho hrozné scény, že jí odstrkují, že si s ní nikdo nechce hrát.
Tohle bys neměla dopustit. Prostě bys měla mladší vysvětlit, že to jsou kamarádky její sestry a nechtějí si s ní hrát. Malé dělejte program vy, nestrkejte ji ke starší. Vsadím se, že všechny konflikty jdou z tohohle, že ten malej potěr furt dolízá a vy to nekomentujete a necháte ji. Možná ti to přijde od starší sestry ošklivé, ale děti to tak prostě mají. ![]()
@terien píše:
Chudák ta mladšíještě chvíli a ponese si to celý život a to jen proto, že neumíte tu starší zkrotit. Někteří sourozenci se prostě nesnesou a je jedno kolik let jsou od sebe. Od toho jsou rodiče, aby doma nevládlo dítě.
No, díky. Asi starší zkrotit neumíme, když jsem tuto diskuzi založila. ![]()
Ona je ta starší hrozně citově založená, hrozně se nechává zmítat emocemi. Je temperamentní, je jí všude slyšet, naopak když jí něco vadí, tak bulí, stěžuje si… Všechno hrozně prožívá. Proto je těžké ji zkrotit. Když to v ní vybouchne, tak to z ní srší. V tom prvním afektu je schopná ze sebe vypustit cokoli, aniž by přemýšlela nad důsledky.
Já ji samozřejmě zkrotit umím, umím ji potrestat, vysvětlit jí to, nemám problém jí něco zakázat… Ale problém je, že se to její chování stále opakuje a vrací. Ona si všechno nechá vysvětlit, když se uklidní, tak se přijde omluvit mě i ségře. Ale za pár hodin je to stejné. Už jsem zkoušela dlouhodobé zákazy, třeba několik dní bez mobilu a kamarádů. Ono to zabralo, ale jen na chvíli. Mám pocit, že bych ji musela neustále trestat.
@moof píše:
Nenechat mladší obtěžovat tu tarší, není její animátorka. Takže když tam má kamarádky, chce si hrát po svém svou hru pro velkou holku, mladší zabavit jinak. A naopak, starší si nemusí s menší hrát, ale nesmí se po ní vozit a vyžívat věkovou převahu. S věkem jsou spojeny výhody, chodí spát později, má kapesné, může být dýl na mobilu, koukat na jiné pořady v televizi… pokud se chová jako čtyřletá, bude mít režim jako čtyřletá. V zásadě bych se je snažila oddělovat, aby každá měla svůj program a při společněš tráveném času korigovat jejich vzájemnou interkaci. Ale velmi rázně bych zabránila tomu, aby ta starší tu mladší šikanovala. V 9 letech už by měla pochopit, že takhle se nemůže chovat ke spolužačkám ve škole, ale ani k mladší ségře.
Díky.
To je to, že ta starší se k nikomu jinému takhle ošklivě nechová. Jen k té ségře. Ve škole Je zlatá, dobře se učí, paní učitelka ji chválí, má dokonce pochvaly za chování. Proto když se třeba bavím s učitelkou, tak mi ani nechce věřit, že by dcera doma uměla zlobit.
Já mám sourozence dva a pokud chcete stmelené sourozence, doporučuju přístup mých rodičů, který vytvořil „my“ (děti ) proti „nim“ (rodiče), což je velice funkční model. Takže z jedné strany příkazy, zákazy..nebylo „kdo to udělal“,ale hromadné tresty a rovnou se hračky odebíraly.
Funguje to „skvěle“ - se sourozenci máme dodnes blízké vztahy. Radši dávám uvozovky, aby tu ironií řádně zvýraznila.