Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Šikana a jiné
- Fotoalbum (1)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
7.10.10 23:44
Šikana a jiné
Hledal jsem před chvílí něco na netu a narazil jsem na dva články, týkající se problematice šikany… hlavně ten druhý, https://www.emimino.cz/…-2-dil-5238/, na mě docela zapůsobil, protože to bylo, dá se říci, o mně… jako by to autorka někdy zažila. Vyjmenovala přesně to, co dělá děcko, které se s něčím takovým setká, jaké z toho má pocity, jak se chová. Měl jsem naprosto otřesné dětství, skoro jak nějaké cikáně, přitom já jsem slušný kluk, bohužel jsem se dost od spolužáků odlišoval, zajímal jsem se o fyziku a tak dále… doma to bylo těžké, nevlastní otec mě strašně bil, matka mě mlátila hrozně, brácha do bezvědomí… no a ve třídě nanovo, v určité obměně. A tohle po celý můj život… vlastně až do dospělosti jsem nezažil, že by mě mohl taky někdo mít rád, žil jsem si ve svém světě, sociálně totálně izolovaný od ostatních… pak jsem to nevydržel, moc jsem chtěl být skautem, takže se tak v 18 stalo… a následovaly dva roky, které považuju za asi nejhorší vůbec.
Dneska je mi 27, dá se říci, že jsem všechno prohrál, nic mi v životě nevyšlo, zůstal jsem skoro sám, nemám ani rodinu - matka se mě zřekla, v 17 se mě pokusila zabít a před pár měsíci mě hrozně okradla, takže nemám ani peníze… skoro k nevíře, protože jsem jinak celkem veselý kluk, umím dělat spoustu legrace, leccos umím, znám, minulý týden jsem získal ocenění v jedné grafické soutěži… ale ta izolace, to, že jsem byl ve třídě po celou dobu nechtěný, odmítaný, vyčleňovaný a „divný“, to se na mně strašlivě podepsalo. Rád bych spolupracoval s dětmi, třeba něco na způsob oddílového života, který mi vyhovuje, věnoval se dětem postiženými šikanou, vyčleňováním, zneužíváním (neprozradil jsem, že jsem byl několikrát zneužitý, poprvé v asi 4 letech), ale nikdo, žádná organizace o mě nestojí… ani domy dětí a mládeže, prostě nikdo. Možná je jim podezřelé, že si tak dobře s děckama, hlavně s těmi v pubertě, rozumím… to je pravda, s několika si píšu třeba na facebooku a jinde… tak za tím vidí bůhvíco, ale myslím, že by to bylo něco, co by mě dostalo ven, do normálního světa…
Donedávna jsem měl tolik zájmů, vymetal jsem fyzikální přednášky, nějaké taky dělal pro kolegy, ale… na stole mám komíny knížek, v různých adresářích hodiny a hodiny přednášek, ale nemám se k tomu se do toho pustit… přestalo mě všechno bavit, máloco mě těší…
Já vím, že je každý svého štěstí strůjcem, ale na mně se osud, resp. okolnosti, podepsal naprosto strašně. Zneužívání a hrozná puritánská pseudovýchova je viníkem toho, že na nějaké randění s holkou můžu ještě na dlouho zapomenout. Dost blbá poděděná degenerativní nemoc způsobuje, že se ze mě stává mrzák. Mám sice ještě tu starou jiskru v oku, jakou jsem měl vždycky (bylo mi jedno, jak se na mě dívají jiní, mě zajímalo, že jsem dělal, co jsem chtěl), ale obávám se, že to je jen zhasínající záblesk něčeho, co už není…
Určitě je škoda, že jsem měl tak pokažený život, moc rád bych ho dělal lepším děckám, které to potřebují, ale i dospělým lidem, jenže není příležitost, není šance, nikdo o mě nestojí… a já vedu dál život poustevníka, na který jsem si dávno zvykl, protože jsem nikdy nezažil nic jiného.
Dávejte si pozor na to, zda vaše děcko nemá nějaké problémy. Tichá voda břehy mele. I když vám řekne, že mu nic není, ale přesto za ním nikdo nechodí a on nikam nechodí… tak něco není v pořádku. Vím o tom svoje, mohl bych o tom dělat hodinové přednášky.
PV
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.10.10 01:09
petr-v píše: … Dneska je mi 27, dá se říci, že jsem všechno prohrál, nic mi v životě nevyšlo, …
Petře, pomoc existuje. Podívej se sem, hlavně na bod 2: http://www.klasickahomeopatie.cz/10moznosti.html
Sama můžu potvrdit, že homeopatika skutečně dokáží člověka nasměrovat ke kvalitnějšímu životu, pomáhala jsem jedné oběti psychického týrání. Najdi si klasického homeopata, kterému bys důvěřoval.
Jen malá poznámka: Většina „boironských“ lékařů-homeopatů nedělá klasickou homeopatii, více tady, bod 1: http://www.klasickahomeopatie.cz/index.html
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.10.10 05:37
Omlouvám se, že píšu anonymně, ale je to pro mne hodně citlivé téma.
Petře, pokud je to všechno tak, jak píšeš, tak bych Ti opravdu hodně rychle doporučila psychologa. Myslím si, že to potřebuješ jako sůl a tím nechci říct, že jsi blázen - potřebuješ nadhled, nebo chceš-li , pohled z jiného úhlu.
Já sama byla týrané dítě - taky mne týrala vlastní matka a nevlastní otec, taky jsem byla v šesti letech zneužitá dvěma 18 kluky - jen tak pro zábavu . Taky jsem byla vždy vystrkovaná z kolektivu , protože jsem hold jiná než ostatní.Taky jsem ve svých 22 letech měla pocit, že pro mne tady na tom světě není místo - vypracovala jsem si sociální fobii, ale včas jsem si dokázala přiznat, že potřebuju pomoc a vyhledala jsem ji!
Dnes je mi 35, jsem 5 let vdaná a mám dvouletou dcerku. A ač život není růžový a taky se najdou problémy, které se tu a tam musí řešit, tak se cítím spokojená, milovaná a potřebná!
Moc bych Ti přála, aby sis v životě našel své místo! Jenom Ti chci říct, že ze Tvého příspěvku úplně čiší zloba na okolí - ne bezmoc . Tak možná proto, že to nemáš vyřešeno, tak působíš na lidi zlobně a z toho plyne, že práce s dětma nebude možná.
- Citovat
- Upravit
8.10.10 08:20
Petře, taky to v určitě míře znám. Naši mě teda netýrali, to fakt ne, ale zneužití v 5 letech, pak odstrkování na škole, protože jsme byla jiná, na vyšším stupni jsem se víc vyvinula, a zas sexuální obtěžování které přešlo od osahávání vždy a všude po zatažení několika spolužáky a zamčení se se mnou v klubovně. Naštěstí mě neznásilnili.
Pak následovala střední, kde už to bylo lepší, ale taky hlavně dívčí kolektiv. v 15 a 17 pokus o znásilnění, v 21 vynucený sex za každou cenu teĎ už exmanželem, který trval několik měsíců a to mě třeba nenechal usnout, dokud jsme se nepodvolila… a to jsem měla v té době 3 leté dítko. A toto skončilo docela surovým znásilněním. Tehdy přišly první myšlenky na sebevraždu. Naštěstí mě od toho dostala Kity, která se rozplakala a já ji šla uklidnit a usnula jsme s ní. Pak jsem se svěřila babičce a od té doby jsem s přestávkami v péči psychiatra.
Postupně se všechny emoce srovnávaly a život byl moc fajn. Vše se ale zlomilo po narození Kačenky, kdy stačí špatný dotyk v blbou chvíli a je zle. záchvat strachu a paniky… děs a neskutečná hrůza.
Antidepresiva budu muset brát celoživotně, stejně jako se nikdy nezbavím Latentní tetanie, která se ze stresu před 5 lety vyvinula.
Bohuřel před manželem expřítel neunesl rozchod a v poslední snaze „udržet“ vztah mě znásilnil s cílem abych otehotněla. Byla jsem ten den po záchvatech hodně utlumená léky.
S manželem s tím bojujeme a strašně se bojím, že ho dlouhodobými problémy ztratím.
Osudy lidí jsou někdy opravdu hodně kruté 
a Lidská mysl prostě opravdu není schopná tohle všechno unést bez pomoci!!!!! Navštiv psychologa, psychiatra a uvidíš, že při správné léčbě a pomoci budeš žít normálně…
I moje dcerka se setkala s odsunutím z kolektivu a to nejen ve škole nechtěná, protože je trochu jiná…až hledala kamarády na internetu a bohužel narazila zrovna na pedofily. Bylo fajn, když mě zavolali na policii a řekli mi, co se děje a chtěli vědět, jestli se s ním někdy sešla, protože na něj zatím měli jen držení dětské pornografie a historie chatů s dětmi.....
Vše vyvrcholilo tak, že se loni touto dobou sesypala a je pod slabými antidepresivy a dle dr. to asi bude třeba až do konce základky. A letošní prázdniny skončily ukázkovou kyber šikanou na FB. úžasně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.10 09:52
Any a žiju, mám 2 super děti a chci třetí. Dokonce s manželem jsem byla nymfa… před těhu i během… jen po porodu je problém jak hrom…
Jsem z toho úplně zoufalá i proto,ž e manžel se mnou poznal, že milování je super hra se super pocity, a že to může být něco úžasného než jen udělat se a šup sem šup tam, jak to měl se svojí ex, když přišla výplata.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.10 10:43
Anonymní píše:
Jenom Ti chci říct, že ze Tvého příspěvku úplně čiší zloba na okolí - ne bezmoc .
Děkuji za komentář. Myslím, že jste to, co jsem tu psal, pochopila trochu jinak a v poněkud jiném kostýmu. Ze mě rozhodně zloba nečiší, jestli to tak působí, tak se omlouvám, ale není to tak míněno. Já jsem dost divný kluk, v tomhle. Když se mi děly všechny ty věci, tak jsem vůči těm dotyčným nepociťoval zlobu - sám se tomu divím. Spíš jsem na ně nechápavě koukal s jedinou myšlenkou: Proč mi to vlastně dělá?
Nicméně máte pravdu v tom, že opravdu mnohdy je to, co řeknu nebo napíšu, pochopeno jinak, se zlými úmysly, ale tak to není. I když (především) napíšu něco hodně ošklivého, myslím to v nadsázce a jako vtip a popravdě se tomu někdy i řehtám, škoda jen, že to adresát nechápe stejně. Nejsem mstivý nebo něco podobného. Když mi někdo šlape na paty, radši si ho nevšímám, pokud možno. Pokud to nejde, třeba v práci, ohradím se. Je pravda, že umím člověka usměrnit a ukázat mu, jaká je jeho reálná hodnota, pokud si chce někdo na mně vytahovat triko… to jsem s naučil, to je pravda. Umím se ozvat.
Nemám žádné fotky z dětství, myslím, že ani ty školní, všechny bohužel zůstaly u mé „matky“. Až na pár světlých výjimek. A tak posílám image - kluk v době, kdy byl kýmsi zatažen do stanu a tam…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.10.10 11:36
Anonymní píše:
Omlouvám se ale nevěřím ti ani slovo!!!
Tak to mi může být líto, ale popravdě je to tvůj boj… nevím, co bych měl z toho, kdybych si tu vymýšlel. Abych ze sebe dělal chudáčka, aby mě každý litoval? Kdepak. Napsal jsem, co jsem napsal, abych dal těm, kteří mají podobné zážitky, určitou naději. Že žít s minulostí je někdy obtížné, ale jde to…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.10.10 14:26
Myslím, že sám víš, že jsi se s celou situací ještě sám nevyrovnal, takže pomáhat někomu jinému nyní nemá smysl.
Měl by ses zaměřit sám na sebe, svůj život a postupně možná vynaložit úsilí být někomu jinému k užitku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.10 18:32
Petře, tak já vyjdu z anonymity - jsem ten první anonym.
Já nepsala, že jsi zlý, ale že ta zloba čiší ze Tvých slov.
Je to pochopitelné, že jsi na celý svět naštvaný, ale je fakt,že by ses nejdříve měl poprat sám se sebou, než začneš bojovat za někoho dalšího.
Víš, pokud jenom z poloviny působíš na lidi stejně, jako na mne, tak jim všm to musí být jasné přesně to, co nám tady - prostě potřebuješ sám pomoc.
Taky mám kolikrát problém s tím, že má slova jsou pochopená jinak, než je myslím, ale je to problém můj, ne těch lidí.
Každopádně přeju, abys našel způsob, jak se s tím vším vyrovnat - ono to jde a jít musí!!!
Hodně štěstí!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
9.10.10 22:24
Hm, ale já si stejně myslím, že ze ě žádná zloba nečiší. O tom, co jsem tu psal, se bavím naprosto normálně a prakticky bez emocí s kýmkoliv. A taky je pravdou, že jsem dost veselý člověk, až jsem s tím otravný… ne každý má náladu pořád koukat na rozchechtanýho cvoka 
ale já už jsem takový, beru věci s nadhledem a prostě starosti hážu za hlavu, pokud to jde - teda pokud nejsou takového rázu, že je musím akutně vyřešit. Naučil jsem se ale brát život trochu snadněji, protože mám dost vážné starosti a kdybych si je moc pouštěl k tělu, tak se zblázním. Naštěstí se ještě umím bavit, smát a dělat šaškárny 
a ještě víc naštěstí, že to není křečovité a vynucené, ale mnohdy abych si bral tišící léky 
ne, dělám si legraci. Prostě umím to rozbalit, když chci.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
4.10.16 13:35
Ahoj, zas ta skolka.Vy co mate prvni dite ve skolce, taky tak prozivate, kdyz vam prdolka rekne, ze je smutna, protoze ji jina holcicka rekla, ze s ni nebude kamaradit a ze ji nema rada? nedejboze ze ditku nekdo ublizuje. Nekdy deti umi byt hodne zle.Nebo to vubec neresite? neni vam to lito? cim to je ze nektere deti jsou od rany a jine noumove, co si nechaji ublizovat?
- Citovat
- Upravit
5.10.16 06:27
Lito mi to bylo, ale vzdycky jsem dceri rekla, ze pokud se s ni nekdo bavit nechce, je to jeho problem a ze kamaradu je spousta jinych 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
5.10.16 10:30
Dcera mi v zari nastoupila do skolky a od zacatku si stezovala, ze ji Karolinka stipe a macka ruku. Dotycnou Karolinku jsem si odchytla a slusne ale jasne jsem ji rekla, ze jestli bude dceru stipat, tak ji stipnu priste ja a ze uvidi, jak to boli. Holka ma klid.Jsem pro razna reseni v twchto pripadech.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
