Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Anonymní píše:
Tady je trochu problém, že přítel tak nějak stojí sice na mé straně, ale pořád skoro uprostřed. No a aby měl od mámy pokoj, tak jí radši většinou ustoupí a nechá jí, ať si dělá co chce. Pak si to třeba zase přerovná po svém a nebo to udělám já, když se vrátím domů, ale ona je v tu chvíli spokojená, že je po jejím..
Toho stanovování pravidel s tchýní se docela děsím, asi to bude boj. Protože jak jsem v nadpisu psala, ona je generál, to znamená, pravidla se můžou stanovovat, ale jakákoli pravidle musí být jají pravidla, jinak s ní nefungujou, co jsem tak vypozorovala. A všichni jí ustupujou.. Já si s ní taky nechci dělat problémy, ale přeci nemůžu čekat, až se za pár let odstěhujeme dál od ní a do té doby jí tolerovat? Ona tohle dělá všem svým dětem, i těm, které vidí jednou za půl roku, přijde, působí jako živel a zase odejde..
Ono to ale nepřestane, ani když budete bydlet dál, jen to nebude tak časté. Asi v tom budeš sama, ale já bych se nedala, šiješ si na sebe letitý bič. ![]()
No a co, že budeš jediná, kdo si nenechá s*át na hlavu? Ostatní ti budou jen závidět, žes měla tu sílu. Jenže ji musíš mít hned od začátku.
@Anonymní píše:
Jo a ještě jsem si vzpomněla na jednu věc, co mě vytáčí. Tchýně nám věčně vozí oběd. Bylo by to od ní hezké, kdyby ho nedovezla ve 12, kdy už samozřejmě mám vařeno a div nestála nad námi u stolu, než ten její oběd sníme. Když jí řeknu, že už mám vařeno, že je hodná, ale že si to dáme třeba k večeři, tak řekne, že to nevadí, že to sníme. (ona má divný zvyk, že uvaří třeba tři druhy jídla a nutí to pak návštěvě všechno- dojíš jedno, přidá ti další- žádné předkrmy, ale normální plnohodnotná jídla, třeba nejdřív guláš, pak svíčkovou..) Nebo nás zve na oběd a tak dlouho otravuje, až jí přítel řekne, že přijedeme, i když už vaříme svůj oběd.. Občas nás taky pozve a zavolá třeba ve dvě, což už pochopitelně jsme po obědě a když dojedem, tak nám vynadá, že jasně řekla, že máme přiject na oběd, tak proč jsme si uvařili sami (a nenechá si vysvětlit, že na oběd se zve nejpozději ráno). Jednou jsem se naštvala, když jsem si u ní na snínani dala buchtu (to my stačí, jsem zvyklá na takové malé snídaně) a ona, že mi udělá chleba ve vajíčku. Já jí několikrát řekla, že ho nechci, ale pak jsem to vzdala se slovy, že to dělá úplně zbytečně. Ona pak přede mě dala asi tři ty chleby, já jí poděkovala a řekla, že jsem jí říkala, že je stejně jíst nebudu. Pak jsem se jich ani nedotkla, ona se naštvala a večer, když jsme odcházeli, tak mi je zabalila s tím, že když jsem je chtěla, tak že ona je přece dojídat nebude, tak ať si je vezmu..
Já bych servírovala náš oběd, její nechala stát a nekomentovala to, to je zbytečné plýtvání energií. Přítel ať jí co chce, ale já bych to její prostě nejedla.
Pokud se předem nedomluví.
Snídani - chleby nejen nejíst, ale pokud je zabalí, nechat je ležet v kuchyni, vrátit, prostě v žádném případě nebrat. Stejně to ohřívaný nemůže být k jídlu.
Pokud volá ve dvě, říct jí, že jsme po obědě a jedeme na výlet a „my spěcháme, nezlobte se“ a položit telefon.
Nebo rovnou říct, že nejste doma, že jste někde v háji. ![]()
Je to manipulátor, nejen generál, a u syna jí to vychází, protože ho tak dusila celé dětství. Ber to tak, že pomůžeš nakonec i příteli, pokud jí nedovolíš se sebou tak mávat.
Mmch pokud chodí bez ohlášení, můžete být pryč, i když jste doma. ![]()
Holky, co já bych dala za to mít tchýni třeba jen přes ulici. Já jí mám ve společné domácnosti
takže si umíte představit, jak to tady vypadá. Je hrozně fixovaná na svého syna, nikdy neměla manžela, takže domácnosti vládne ona. O všem chce rozhodovat, vše řídit
Naštěstí můj manžel si umí občas postavit hlavu a říct „bude to tak jak chci já a hotovo“. Ještě tu s námi bydlí její sestra. Ta je přesný opak. Řekla bych, že hádky jsou tu na denním pořádku. A samozřejmě že o kravinách, jak jinak. Se mnou se ale nehádá, neboť hraju mrtvého brouka a tiše si vše nechávám líbit
dusím to v sobě. Je štěstí, že ještě nemáme děti. To teprve bude poprask. Ale do výchovy mých dětí mi ona nebude kecat! To se s ní klidně i pohádám. Ach jo. Dokud tu bude ona bydlet a bude tu o věcech rozhodovat ona, tak já se tu nikdy nebudu plnohodnotně cítit jako doma ![]()
Tedy Katushe, jak se ti to stalo, že jsi se ocitla v domácnosti tchýně? To je už čirý masochismus, co píšeš, to nešlo řešit jinak, to bydlení?
No bohužel nešlo. Museli vy vystěhovat ze starého baráku, kde všichni vyrostli a tak si postavili nový barák. Já přišla už k hotovému. Jediné drobné plus na tom je, že barák je manžela, ne tchýně. Ale není v plánu, že by se někam odstěhovala. To by jí puklo srdce, kdyby nebyla na blízku svému synáčkovi. Navíc by neměla koho sekýrovat…
Jéééé.. My taky bydlíme se skorotchýní a jako bych tu četla o ní. Ta moje je ještě navíc strašně urážlivá..
no aspoň se utěšuji, že nejsem sama
my už s ní nebojujeme. Pokoj si zamykáme. Stavíme ji před hotovou věc. A když se mi něco nelíbí tak posílám přítele, ať si to s ní vyříká on, abych já nebyla ta špatná. On jí většinou řekne, že to není její starost a hotovo. I tak se do některých věcí se*e, ale s tím už nic nenadělám.. Tak přeju všem pevný nervy a nedejte se! ![]()
Jo a co se týče vnoučat, tak už teď si přivlastňuje naše nenarozený dítě a poučuje, jak bych ho měla vychovávat. Ona přece sama vychovala čtyři, takže ví přesně, jak na to..
jinak je hodná, už teď kupuje miminu věcičky..ale i to mi někdy přijde jako manipulace, nevim ![]()
Píšu anonymně, ať mne někdo nenapráská. Alespoň si trošku ulevím
. Máme doma něco podobného. Tchýně je hodná, ale zároveň je generál. Když něco řekne, tak to tak musí být. Pokud odmítneš, tak dělá, že tě neslyší. Tak melu pořád dokola své, ale ty nervy, než si vydupu své. Je zvyklá, že všichni dělají to, co chce ona. U mne narazila. Bydlíme v dvougeneračním domě. Teď budeme křtít druhou dceru a manžel má narozeniny. Takže mne čeká pečení a starost o dvouroční batole a kojence. Tchýně se nabídla, že upeče koláče. Tedy spíše rozhodla, že ty koláče upeče. Nikdo se neprosil. Ale je mi jasné, že je neupeče sama, protože bude po mne jako vždy chtít, abych jí je namazala. Už jsem jí říkala, že mám dost svého pečení. Dnes na mne vyrukovala, že však má komu říct - švagrové. A však uvidím, jak nebudu péct, tak můžu jít mazat a můžeme i třeba kolem 21 hodiny večer. Tak to ani omylem. Já se budu honit - skákat kolem holek, vařit oběd a péct a místo, abych si chvilku odpočinula, tak budu skákat kolem zadku tchýni. Tak mne zase nakrkla. Švagrová nemá malé děti a nebude péct, tak ať si řekne sakra jí. ![]()
Jo tak urážlivá je bohužel taky
Kdykoliv není po jejím, tak je zle. Když se jí něco nelíbí, co dělám, nebo nedělám, neřekne to mě, ale manželovi a ten mi to pak vyřídí. A když jsem si jednou dovolila otevřít pusu a říct něco proti ní, tak začala brečet a ta špatná jsem samozřejmě byla já. A manžel mi pak večer mile naznačil, že takové věci říkat nemám, že jí to mrzí.. a co sakra já? že mě štve snad všechno co tu dělá, to je v pořádku? Mě tu nikdo neutěší a nepřidá se na mou stranu
takže pro klid v rodině mlčím a šoupu nohama
a sere mi to čím dál tím víc. Promiňte za ty slova, ale jinak to fakt nejde říct.
@Katushe píše:
Jo tak urážlivá je bohužel takyKdykoliv není po jejím, tak je zle. Když se jí něco nelíbí, co dělám, nebo nedělám, neřekne to mě, ale manželovi a ten mi to pak vyřídí. A když jsem si jednou dovolila otevřít pusu a říct něco proti ní, tak začala brečet a ta špatná jsem samozřejmě byla já. A manžel mi pak večer mile naznačil, že takové věci říkat nemám, že jí to mrzí.. a co sakra já? že mě štve snad všechno co tu dělá, to je v pořádku? Mě tu nikdo neutěší a nepřidá se na mou stranu
takže pro klid v rodině mlčím a šoupu nohama
a s-ere mi to čím dál tím víc. Promiňte za ty slova, ale jinak to fakt nejde říct.
Naučil jsem se tchyni totálně ignorovat a pro sebe si pak bez ní hodně nahlas velice sprostě ulevit na její adresu ve smyslu čtyřnohého zvířete na pastvě. Tchyně je totiž obvykle hluchá, slepá, a hloupá. A kvůli takovým lidem nemá smysl ztrácet ani vteřinu času.
S… mě tchyně nebude.
Naštěstí existuje místo, kde se leží pod kytičkama, A tam už tchyně bude mlčet navždycky. Konečně.
@Katushe píše:
No bohužel nešlo. Museli vy vystěhovat ze starého baráku, kde všichni vyrostli a tak si postavili nový barák. Já přišla už k hotovému. Jediné drobné plus na tom je, že barák je manžela, ne tchýně. Ale není v plánu, že by se někam odstěhovala. To by jí puklo srdce, kdyby nebyla na blízku svému synáčkovi. Navíc by neměla koho sekýrovat…
Chudinka tchyně, takové ve středověku upalovaly na hranici…