Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Smysl života, když stejně zemřeme, a jak využít poslední čas
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
6.12.19 23:12
@mrav
nevypadá to, že by na proximě měl být nějaký život, minimálně tedy nemáme k dispozici žádné známky a důkazy života ani na proximě, ani nikde jinde ve Vesmíru teda v jeho pozorovatelné části, k té nepozorovatelné se stejně nemůžeme dostat
zatím to vypadá že jsme ve vesmíru sami, samotincí, je to bída 
, nebo minimálně nemáme žádné důkazy ani indicie o někom komkoliv jiném
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.19 23:13
Za par minut to bude 7 let, co umrel muj mesicni syn..nedonosnatko..A i kdyz verim, ze jeho duse se zmenila na „andela“, ktery chrani svou rodinu a ktery se snad prevtelil do sveho brasky, narozeneho o 3 roky pozdeji..Porad trvam na tom, ze zivot jako takovy se precenuje.. Na konci ceka smrt..ale lidsky pud sebezachovy veli bojovat..
Priznam se, ze mam ted v ruce sklenicku a cekam nez prijde ten cas a ja mohla zapalit svicku..damy a panove, kdo muzete..pripijme na ty, kteri odesli, ale pritom jsou porad v nas..trochu hloupe, ja vim..Ale kazdy bojuje jak umi..Takze na tebe, muj..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.19 23:14
@mrav Myslím, že je konkrétně toto nereálné. Všechno jsou jen domněnky. A ptala jsem se někoho jiného, ne tebe. A vážně, bez ironie.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.12.19 23:17
@Králičice píše:
Za par minut to bude 7 let, co umrel muj mesicni syn..nedonosnatko..A i kdyz verim, ze jeho duse se zmenila na „andela“, ktery chrani svou rodinu a ktery se snad prevtelil do sveho brasky, narozeneho o 3 roky pozdeji..Porad trvam na tom, ze zivot jako takovy se precenuje.. Na konci ceka smrt..ale lidsky pud sebezachovy veli bojovat..
Priznam se, ze mam ted v ruce sklenicku a cekam nez prijde ten cas a ja mohla zapalit svicku..damy a panove, kdo muzete..pripijme na ty, kteri odesli, ale pritom jsou porad v nas..trochu hloupe, ja vim..Ale kazdy bojuje jak umi..Takze na tebe, muj..
To je moc smutné… Ale ten závěr je takový bojovný a to se mi líbí! Vůbec to není hloupé.
Zakladatelka.
- Citovat
- Upravit
6.12.19 23:23
Život je pro mě jako služební cesta, na níž mám něco vykonat. Věřím v něco víc a to něco nás sem poslalo. Přijdeme a když to skončí vrátíme se tam, odkud jsme byli vysláni.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
6.12.19 23:24
@Anonymní píše:
To je moc smutné… Ale ten závěr je takový bojovný a to se mi líbí! Vůbec to není hloupé.
Zakladatelka.
Pro tebe mam jednu radu..vzdy, kdyz budes odchazet, poradne ji obejmi..nikdy nevis, kdy je to naposled a kdy prijde osudna minuta. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
6.12.19 23:24
od zakladatelky
Moc díky všem za diskuzi (a budu ráda, bude-li to pokračovat dál).
Vždy jsem klidnější, když mohu jednat.
A tak jsem zrušila veškeré pracovní povinnosti a domluvené akce. Vše budu dělat jen dobrovolně, pokud se mi bude chtít a pokud budu chtít rozptýlení.
Babička mi volala před chvílí. Diagnozu věděla už během dne, ale nechtěla nás stresovat. Tak to vím z rodiny jen já a zatím nikomu nešířit. Zítra ji navštívím. Moc se na ní těším a ona na mě taky. Posedíme, mám sepsané body, které musíme probrat (holt jsme ženy praktické). Donesu jí vánoční dárek, trochu ironicky je to kalendář na příští rok…ale s fotkami, můžeme si je spolu prohlídnout a nechám jí ho tam, aby mi do něj něco napsala 
. Cítí se dobře a mám být v klidu a nechat to pánu bohu - nakonec uklidňuje ona mě. Ale znělo to tak odevzdaně.
Jsem připravená strávit ten čas maximálně užitečně, buďme rádi za tu možnost! Budu ráda, když se povede část péče ještě doma. Udělám maximum.
I tak se nemohu ubránit pocitu, že je pozdě a měla jsem být lepší vnučkou už dřív.
Jinak asi jsem měla první příspěvek napsat líp, vlastně spíš než smysl života mě zajímá, jak využít zbylý čas… o smyslu života si tak nějak pochybuju, nebo respektive myslím, že smyslem života je život sám (ať to zní jakkoliv hloupě).
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.12.19 23:27
@Králičice píše:
Pro tebe mam jednu radu..vzdy, kdyz budes odchazet, poradne ji obejmi..nikdy nevis, kdy je to naposled a kdy prijde osudna minuta.
Děkuji Jasně, to je základ, tohle objímání v celé rodině jsem zavedla jak umřel děda… a vždycky si říkám - nevíš hodiny ani minuty, může to být naposled…
Teď jen uvažuju jak to říct rodině 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
6.12.19 23:33
od zakladatelky
Víte ještě mě napadlo, že to je prostě další lekce, která má přijít a má svou určitou - důležitou roli. Samozřejmě je to vše živé, potvrzení nezvratnosti diagnozy víme pár hodin (i když intuice říkala vše už dříve - a opět nezklamala), ale vlastně přemýšlím, že mi má být i něco naznačeno a dokonce uplně přesně vím co.
Jsem totiž pracující matka a uvažovala jsem o další ne zrovna malé zakázce na příští rok a furt jsem si říkala, že třeba by to nějak šlo udělat… no ale bude to na úkor dcery. Je to pěkná ptákovina. S babi jsem trávila času celkem dost v rámci možností (prostě takový normální život). Ale teď, když takzvaně jde o minuty, tak mi dochází, jak hrozně vzácnou komoditou je ten vyměřený čas a s odpovědí na to svoje pracovní vytížení začínám mít celkem jasno. Mohla bych jednou litovat mnohem, mnohem víc.
Jinak budu sem občas psát co a jak, třeba to bude zajímavé sledovat i tu kontinuitu mých příspěvků, jak na to člověk kouká na začátku a jak později.
- Citovat
- Upravit
7.12.19 00:05
Byla jsem v podobne situaci mesic zpet… umirala mi hodne blizka osoba… blizka pro celou moji rodinu… nedovedla jsem si predstavit, ze najednou nebude, vlastne i ted jsou chvile, kdy cekam, ze zase otevre dvere a bude tady… bala jsem se, jak to prijme dcera (4roky). Ale drzela jsem se toho, co nam rekli v nemocnici - uzijte si posledni hezke dny… a tak jsme zili… uzivala jsem si kazdou chvili s ni… kazda nase “kavicka” pro me byla vzacna… jeji prani bylo, udrzet ji zivot “normalni” dokud to pujde a o to jsem se i snazila 🙂 boli to a je hrozne vedet, ze zbyvaji dny…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.12.19 07:01
Takové myslenky jsem take mela jeden cas, myslim po narozeni prvni dcery a dost dlouho me to deprimovalo.
Vždycky, kdyz to na me prislo (hlavne vecer), zacala.jsem to vytesnovat hezkyma vzpominkama, ono asi nic jineho nezbyde. Clovek by se zblaznil z myslenek o čekání na smrt.
Musis myslet tak, ze babicka mela urcite krasny a hodne dlouhy zivot a doprat ji aby nebyla sama v tom konci.
Take kdyz umirala nase prababicka v 88, den predtim jsem za ni byla v nemocnici, drzela ji za ruku a ujistovala ji, ze bude vse v poradku, ze zase spolu pujdeme na zahradky na pivo. Ja myslim, ze je fajn umirajiciho cloveka navnadit na jine hezke myslenky, vzpominky, drzet ji za ruku a davat dojem, ze bude vse v poradku, usmivat se..urcite se tam nehroutit.
Bohuzel tam jednou musime vsichni,ale.jak rekla moje 5leta dcerka, nahore je jezisek, tam nam bude dobre a zijeme ve vedomi, ze zase jednou budeme vsichni spolu 
Pripadne si zkus precist nejake knihy o existencialismu, ja toto moc nemusim, jako jsoucno a byti..ale treba ti to v necem pomuze. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
7.12.19 09:26
@Anonymní píše:
Moc díky všem za diskuzi (a budu ráda, bude-li to pokračovat dál).Vždy jsem klidnější, když mohu jednat.
Jinak asi jsem měla první příspěvek napsat líp, vlastně spíš než smysl života mě zajímá, jak využít zbylý čas… o smyslu života si tak nějak pochybuju, nebo respektive myslím, že smyslem života je život sám (ať to zní jakkoliv hloupě).
A tak jsem zrušila veškeré pracovní povinnosti a domluvené akce. Vše budu dělat jen dobrovolně, pokud se mi bude chtít a pokud budu chtít rozptýlení.
Babička mi volala před chvílí. Diagnozu věděla už během dne, ale nechtěla nás stresovat. Tak to vím z rodiny jen já a zatím nikomu nešířit. Zítra ji navštívím. Moc se na ní těším a ona na mě taky. Posedíme, mám sepsané body, které musíme probrat (holt jsme ženy praktické). Donesu jí vánoční dárek, trochu ironicky je to kalendář na příští rok…ale s fotkami, můžeme si je spolu prohlídnout a nechám jí ho tam, aby mi do něj něco napsala
Jsem připravená strávit ten čas maximálně užitečně, buďme rádi za tu možnost! Budu ráda, když se povede část péče ještě doma. Udělám maximum.
I tak se nemohu ubránit pocitu, že je pozdě a měla jsem být lepší vnučkou už dřív.
Taky myslím, že smyslem života je ten život žít, tady a ted a co nejlépe člověk zvládne…
Osobně bych se babičku pokusila dostat domů anebo jí zařídit místo v Hospici, jestli to opravdu už vypadá nějak hodně špatně…
V Hospici jsem byla párkrát a je tam prostě rozdíl, proti klasické nemocnici, je tam takový klid, nikam se nespěchá, za mě to je velice dobrá věc…
A samozřejmě když to jde, vrátit se domů, to bych s babičkou probrala, přestože třeba řekne, že nechce být na obtíž atd., ale je to pro ty lidi lepší…
Moc přeji, at to zvládnete, ale k životu to patří, jak se člověk narodí, tak i umře, babička má krásný věk a je obklopena milující rodinou i na poslední cestě, co víc si může člověk přát… 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.12.19 12:38
od zakladatelky
Ještě jednou všem moc díky, včetně zajímavých odbočení od tématu (myšlenka, že tu jsme jako hostitelé bakterií mě i celkem pobavila).
Vše vzalo rychlý spád a je to vyčerpávající, proběhla operace pro bezprostřední záchranu života (neprůchodnost střeva). Je to špatné, dobře to nedopadne, bohužel nakonec asi ani nebudu schopna vzít si babičku domů, jak jsem slibovala… jenže to jsem netušila co může všechno přijít a nesmím si naprosto zničit psychiku, musím tu být pro dceru.
Zajišťuji hospic, aby měla co nejlepší péči a i zbytek rodiny to nějak přežil ve zdraví. Čas, kdy ještě babi plně komunikovala bez potíží, jsme využili v rámci možností na maximum, za což jsem ráda.
Trpěla jsem pocitem, že dělám málo, nebo že bych mohla víc - ale nevěděla co - ale přeci jen marné to není/nebylo… Jsem ráda, že alespoň trochu času bylo dáno.
Bojím se sice, co bude dál, ale ono už to nějak bude.
Naučila jsem se teď plánovat max.24 hodin dopředu a žít tak nějak víc přítomně.
Manžel mi včera řekl, že tím co dělám, tak právě ten čas využívám maximálně jak jen to jde.
Je to hrozné, ale patří to vše k životu.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
