Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Udělej řád. Řekni si, kolik času je pro tebe přijatelné, aby dítě bylo u babi a pak to jen rozvrhni. Příklad- moje máma má holky každou středu asi třičtvrtě dne. Nelíbí se mi, jak na ně působí, ale holky jí mají hrozně rády, takže babičku jim sebrat nechci. Plánuju od září radši připlatit 1× víc týdně školku a babička si místo té středy může holky do školky vodit nebo je vyzvedávat nebo je vzít na prochajdu. Mně bude užitečná, holky si užijou babičky a babička nebude mít takový vliv.
@mroe píše:
No, napadlo me totez. Byt tchyni je nekdy fakt tezke.
Byt tebou, tak si s ni promluvim, vyrikejte si, co ktere vadi a treba pak bude lip…
Ale trocha tolerance Z OBOU STRAN by neskodila. Nemusis mit totiz 100% ve vsem pravdu. Vadilo by mi, kdyby bylo moje dite cely dne u tchyne, ale babicky sislaji a chvali normalne - na vychovu jsi ty, babicky na rozmazlovani, dite velmi rychle pochopi, co si ke komu muze dovolit a ty rozdily rozlisuje.
snažim se tolerovat, ale jde to docela těžko, když, kdykoliv jí u nás hlídá, tak překlidí byt podle sebe a šahá nám do postele (což je pro mě obvzláš trapný) a dokonce jednou přendala prádlo na sušáku i přesto, že jsme jí řekli snad 100× at to nedělá, že mi to vadí :/
No, ono se to dobře radí a občas hůř praktikuje. Já mám doma prababičku, takže je to ještě o věku. Cokoliv děláme, děláme špatně. Děti se musí rozmazlovat. Proč je necháme brečet? Proč, proč proč…řeknete, tak si dupni…jenže s babi musíme prostě bydlet spolu a ono seřvat tchýni a seřvat 80 letou babču je rozdíl. Navíc po každým vytknutí je schopná sehrát infarkt jak z národního (jednou jsem jí zavolala rychlou a nevěřili byste, jak rychle se z něj dostala
) Ale jako fakt je to problém. My už to prostě tak nějak většinu necháváme běžet, to co se nám zdá moc, tam zasáhneme a jinak na to kašleme. doma má svůj režim, to už ví sám co může a co ne ![]()
Je to daň za soužití s rodiči, prostě bydlím, většinou v jejich, a takové bydlení má jako každé své úskalí.
Stejně jak bude dítě starší, těžko se mu omezí styk s babičkou, která bydlí v jednom domě, nakonec v mysli dítěte bude špatná máma, pokud mu bude bránit. Je to přeci na rodiči, tak řeknu, že teď máme jinou aktivitu a hotovo.
Já se řídím heslem, že každý člověk, i stará šišlající babka, která miluje mé dítě, tak ten život tomu mému dítěti obohacuje. A taková šišlající babka, která rozmazluje a bortí řád, tak ta obohacuje dítě dvojnásob, kolik z vás mělo takovou babičku, co měla ve skříni sušenky, ikdyž máma zakázala, když se u ní spalo, mohlo se všechno, i chidit pozdě spát, jak jsme ty babičky milovali, jak na to v dospělosti vzpomínáme, jak nám to chybí. A jak nám to coby dětem záviděli ostatní, kteří takové prarodiče neměli. Šišlající, rozmazlující babka je dítěti darem, ikdyž se rodičům zdá opak. A dají se stanovit pravidla, i babce se dá říct, že teď mám s dítětem své plány, je to zase přesně o sebevědomí a schopnosti komunikace s ostatními, i za cenu, že bude zle a babka se urazí, však ona se zase odurazí a jednou ty hranice přijme. Ale většina těch problémů, co tady čtu, nejen vtéhle diskuzi, tak ta pramneí ze vztahu tchýně snacha, vztah babička a vnouče je tu podružný.
Dítě velice rychle pochopí a orientuje se v tom, že u babičky to chodí takhle a doma zase takhle a velice rychle dokáže přepínat chování podle prostředí. Každé dítě s milující babkou, lezoucí na nervy rodičům, je obohaceno.
@terinka4444 píše:
Je to daň za soužití s rodiči, prostě bydlím, většinou v jejich, a takové bydlení má jako každé své úskalí.
Stejně jak bude dítě starší, těžko se mu omezí styk s babičkou, která bydlí v jednom domě, nakonec v mysli dítěte bude špatná máma, pokud mu bude bránit. Je to přeci na rodiči, tak řeknu, že teď máme jinou aktivitu a hotovo.
Já se řídím heslem, že každý člověk, i stará šišlající babka, která miluje mé dítě, tak ten život tomu mému dítěti obohacuje. A taková šišlající babka, která rozmazluje a bortí řád, tak ta obohacuje dítě dvojnásob, kolik z vás mělo takovou babičku, co měla ve skříni sušenky, ikdyž máma zakázala, když se u ní spalo, mohlo se všechno, i chidit pozdě spát, jak jsme ty babičky milovali, jak na to v dospělosti vzpomínáme, jak nám to chybí. A jak nám to coby dětem záviděli ostatní, kteří takové prarodiče neměli. Šišlající, rozmazlující babka je dítěti darem, ikdyž se rodičům zdá opak. A dají se stanovit pravidla, i babce se dá říct, že teď mám s dítětem své plány, je to zase přesně o sebevědomí a schopnosti komunikace s ostatními, i za cenu, že bude zle a babka se urazí, však ona se zase odurazí a jednou ty hranice přijme. Ale většina těch problémů, co tady čtu, nejen vtéhle diskuzi, tak ta pramneí ze vztahu tchýně snacha, vztah babička a vnouče je tu podružný.
Dítě velice rychle pochopí a orientuje se v tom, že u babičky to chodí takhle a doma zase takhle a velice rychle dokáže přepínat chování podle prostředí. Každé dítě s milující babkou, lezoucí na nervy rodičům, je obohaceno.
tak v tomhle je obrovsky kus pravdy. Jen si myslim, ze nesmi byt extrem ani na jedne strane, pak to muze fungovat bezvadne.
Nemyslim ted zakladatelku diskuze, ale nekdy mi prijde, ze ty matky to taky silene prehani a ta nenavist ke tchyni je citit z kazdeho slova. To se pak muze tchyne klidne rozkrajet, ale dela vsechno spatne. Trosku tolerance a respektu by neskodilo. Dost casto jsou to pripady prave spolecneho souziti v domech rodicu.
@Sorbetka píše:
tak v tomhle je obrovsky kus pravdy. Jen si myslim, ze nesmi byt extrem ani na jedne strane, pak to muze fungovat bezvadne.Nemyslim ted zakladatelku diskuze, ale nekdy mi prijde, ze ty matky to taky silene prehani a ta nenavist ke tchyni je citit z kazdeho slova. To se pak muze tchyne klidne rozkrajet, ale dela vsechno spatne. Trosku tolerance a respektu by neskodilo. Dost casto jsou to pripady prave spolecneho souziti v domech rodicu.
To je jako u NÁS
Zakladatelko, u Nás to vyvrcholilo Tím, že mě střískala jako hada a já s malou utekla k jejím příbuzným…až toto příteli otevřelo oči a odstěhoval se s náma do bytu.. ![]()
@Loffda píše:
Mno…nepotěším tě. Nevím jak máš malýXvelký dítě, ale jakmile doroste cca 3 let, tak tomu nezabráníš. U nás to probíhá tak, že babička je dole, parmanentně otevřený dveře a jakmile projdeme, už ho láká k sobě. Jakmile řeknu ne, jsem ta nejhorší, dítě hystericky řve, ona pláče…situace zralá na chocholouška
To stejné na zahradě. Jdeme tam jako rodina, ona přijde taky (asi tak 5 minut po nás!) Ondra k ní jde a už ho nevidíme. Případně ho láká na cukrátka, svačinu, jdou si hrát atd…jako pohlídání bodne, ale většinou jsem za tyranku a rvu dítě násilím domu
nemáme stejnou tchýni??u nás to probíhá tak že když jdu s dcerou ven nebo dovnitř(bydlíme na stejném patře každá vlastní vchod)tak má buď otevřený dveře nebo jde „náhodou“ na záchod(má ho na chodbě)nebo „náhodou“ na balkon a podobně a mladá k ní v tu chvíli samozřejmě chce a pro mě je to zbytečný stres vysvětlovat proč nepůjde dovnitř a podobně. většinou totiž jdeme na čas někam kde máme sraz třeba s kamarádkou a nemám čas se zdržovat. kdybych to tušila tak bych se nikdy nenastěhovala
Děkuju všem moc za komentáře, jsem nečekala tolik reakcí.
![]()
Tak abych upřesnila nějaké věci. Synovi je rok a půl. Ven samozřejmě chodíme, mě to nejvíc vyhovuje dopoledne. Nebo pak navečer jdu manželovi naproti, když přijíždí z práce. Projdeme se, nakoupím, zajdem na hřiště. V podvečer ho už nechtějí nikdy, mají své seriály.
Když jdeme ven ráno nebo třebas po obědě, samozřejmě si ho 2× denně neberou. Jsou ale prostě dny, kdy jsem doma a jdu ven až navečer. Tak co bych taky nemohla, přeci nemusím strávit celý rodičák někde v čoudu, že.:mrgreen: Tchýně je posedlá zahradou. Nevytáhne celý rok paty z baráku, ale zahrada je posvátná a prosedí tam celé léto. Má prostě jednoduché myšlení, dítě musí mít program, přeci si chudák nebude hrát v bytě. Pořád mele, ať je syn na zahradě, zahrada je nejlepší na světě bla, bla, bla. Má pocit, že já na syna s prominutím se*u, tak se mu musí věnovat - zajistit mu program.
Další nemilou věcí je, že syn už je na nich závislý v tomhle věku. Prcek se ráno probudí a furt mele děda, děda. Bere si boty, že chce jít s dědou ven. Slyší je přes dveře, jak dole chodí a chce tam. Když si pro něj tchán přijde, je štěstím bez sebe. Pak slyším, že ho nemůžou odtrhnout, aby ho zase přivedli k nám nahoru. Probíhají tedy hysterické scény, kdy prcek leží na zemi, řve, že nahoru nepůjde, že chce za babičkou a dědou. Jdeme třeba ven nebo se vracíme z venku a dělá hysteráky u jejich dveří, že tam chce. To oni samozřejmě hned slyší a když to náhodou zamítnu, jsem za megeru a táhnu řvoucí dítě k nám nahoru.
Mě nejde o to zamezit jim styk se synem úplně. On je má rád. Jen bych s ním chtěla trávit více času, aby věděl, že pravidla určijeme my, ne babička s dědou. A je mi v podstatě i líto tchána. Je to dobrák, který pouze papouškuje to, co mu nakuká jeho žena. Když by šlo jen o něj, je to v pohodě, ale on prostě udělá, co mu řekne tchýně, ať s tím souhlasí nebo ne.
zakladatelka
Manžel stojí na mé straně. Sám ale nic s tchýní řešit nechce. Měli spolu konflikt a od té doby na ní zanevřel. Říká, ať si určím pravidla, ty řeknu a neřeším to. Že ať si pindá co chce. Jenže to se snadno řekne a hůře dělá, když jsem doma a nechodím do práce jako on.
zakladatelka
Synovi je probůh rok a půl, to co popisuješ je naprosto běžné a normální chování malého dítěte, není na nich závislý, jen je má rád, věnují se mu, hrají si s ním, to je pro něj v jeho věku objevování světa, syn rok a půl nepotřebuje vědět, že pravidla určujete vy, myslím tím pravidla, kdy může a nemůže za babičkou, pro něj jste jedna rodina, oni jsou součástí jeho malinkého světa, myslím, že krapet pokroucené to máš ty, tvoje vztahy s tchýní jsou jiná věc, ovšem vztah vnoučete s babičkou je úplně normální. Naše děti taky ráno ještě v pyžamu běží za babi, jak je babi na zahradě běží za ní, a ci je na to tak špatného, proč bych je nemělapustit za babi ven a měla je držet v bytě? Tvoje dítě se chová přesně jak moje děti, zcela adekvátně rodinné situaci, ve které žije.
@terinka4444 trochu to překrucuješ. Jak píšu, nechci synovi bránit, aby vídal babičku a dědu, mají ho rádi, on má rád je. Přizpůsobila jsem tomu i denní režim, aby to nebylo jen o tom, co vyhovuje mě, ale co vyhovuje jim. A jim právě vyhovuje nejvíc brát si dopoledne nebo po obědě, tak to respektuju. Jen mě začalo štvát to, co jsem už psala. Abych dělala tchýni pouze služku, když není schopná ho ani přebalit nebo nakrmit. A aby u nich trávil víc času než se mnou. My dvě spolu prostě nevyjdeme, trávit čas na zahradě s ní nechci. Se zahradou je navíc další problém, který by byl na dlouhé vyprávění. Neříkej mi, že tvé děti s babi tráví sami čas třebas 6 hodin denně, to je u nás teď běžné.
Oni nechápou, že dítě musí jíst, že dítě se musí přebalit, že by si mělo vyčistit zuby, že má v horku pít. Žijou v nějakém imaginárním světě. Prostě jim to hlava nebere. Takže když jdu z nákupu, syn by měl jít spát a já řeknu, že teď k nim nepůjde, protože musí spinkat, hned se tváří, že to dělám naschvál.
zakladatelka
Já to ale nechci překrucovat, ani tě naštvat, snažím se ti nabídnout pohled z druhé strany, nebo spíš jiný pohled na věc. Protože v tom žiješ a dál žít budeš, a teď se žereš a budeš se žrát víc a víc. Prostě na to koukni z jiného pohledu, uleví se tobě, je to jen rada pro tebe, protože zbytek je spokojen, maximálně napučí papulu, ale ty se žereš, tobě to ničí život.
Tak ten trochu jiný pohled, a fakt to nemyslím nijak zle, všechno pramneí z problémů, co máš s tchýní, o tom to je, protože za normálních okolností, kdyby to byla tvoje mamka, se kterou máš hezký vztah, tak se u vás neděje nic tak nenormálního, v podstatě i moje mamika zavolá, že malá potřebuje přebalit, že má hlad, napít jí tedy dá, i naše mamka žije zahrádkou a děti permanentně kutí s ní, takže ráno obujou sandálky a jdou za babi na zahrádku a jsou venku na zahradě celý boží den, většinou s babi, vlastně i se mnou, páč já za nimi chodím, to je ten rozdíl, ty nebudeš chodit za tchýní, proto nastává ten zkrat, ale z pohledu 18-ti měsíčního chlapečka, venku na zahradě, a je mu jedno s kým, je to mnohem lepší, než doma v bytě, který zná.
A mantinely musíš stanovit ty, teď se jde spát a nediskutuje se a hotovo. Jen jsem ti chtěla napsat, že chápu, že tě to štve, protože nemáš s tchýní dobré vztahy, blbé je vaše soužití, ale jinak to, co dělá malý, tak to je naprosto běžný projev a chování malinkého dítěte neovlivněného problémy dospělých.
Zakladatelko,
bydlíme v rodinném domku, kde obýváme část horního patra, pod námi tchán s tchýní a vedle švagrová s rodinou. Máme oddělené vchody, ale společný dvorek, my máme navíc větší terasu. Syna v podstatě moc nepůjčuji, jen když ho potřebuji hlídat, když někam jdu a nemůže jít se mnou atd., ale jsem s nimi dost často k večeru na dvorku, syn si hraje s ostatními dětmi co tu žijí…, ale nevidím důvod proč bych ho měla každý den někam dávat, JÁ jsem matka, jsem na MD a o syna se chci starat já!…Takže být tebou pokud tchýně hlídat chce tak ok, ale já bych jí řekla max. 2 hodiny denně, ty jsi přece matka, ty určuješ pravidla…držím palce ať to dopadne k tvé spokojenosti ![]()