Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
@kvaček píše:
@majdula1 no ale otázka je, jak dlouho a jestli dítě usne.. Třeba u nás- když chci uvést příklad. tak usne i sám, a prostě když stíhám tka mu něco přečtu- 10 min, a jdu bez scén atd..
Mám třeba známou co je bezradná, že má 5 letého a toho musí uspávat třeba hodinu a víc, a prostě musí u něho sedět a když neni doma, tak kluk nespí a čeká až přijde maminka- když je doma s tátou…
Spíš to jsem myslela, přečíst pohádku je spíš rituál před spaním, ale kdyby nebyl, tak by i tak už dítě mělo samo usnout- 6 leté
ty jo a nespí jí to dítě přes den? protože moji kolikrát prosí, že už chtěj jít spát a hned vytuhnou
@luc31 ne.. právě ne, a je docela z toho už na nervy, protože k němu vstává i v noci dvakrát třeba- jednou napít, podruhé zase něco
Miluji společné spaní, a to i přes to, že máe 140 postel
ta rána jsou k nezaplacení, to noční přitisknutí, dokonce mi dcerka ze spaní řekla Miluji tě, nádhera to je. Až postavíme pokojíček, koupíme postel, pak to nějka budeme zkoušet ![]()
@verusav píše:
Miluji společné spaní, a to i přes to, že máe 140 postelta rána jsou k nezaplacení, to noční přitisknutí, dokonce mi dcerka ze spaní řekla Miluji tě, nádhera to je. Až postavíme pokojíček, koupíme postel, pak to nějka budeme zkoušet
Přeji vše pěkný den,
dovoluji si oživit diskuzi, protože by mne zajímal Váš názor či zkušenost.
Mám syna necelých 5 let, spí společně s námi a je to malý mamánek…byl celou dobu sám a okolnostmi se nám podaří mu dopřát sourozence až nyní resp. v březnu kdy mu bude 5,5 let.
Nastalo mi velké dilema ohledně onoho spaní.
Ono, na vlastní diskuzi by byla i závislost malého na mne, kterou má vypěstovanou také díky mě…nějak jsem už nevěřila, že bych mohla mít ještě nějaké další dítě, tak jsem přirozeně malému poskytovala dost pozornosti. Není na tom tak, že by nevydržel beze mne…zvládne týden u babičky, zvládá školku, mé noční šichty atd… jen všechno musí dělat máma pokud jsem poblíž, neusne bez pohádky a zkouší ať ho uspávám.
Na sourozence jej připravujeme a prý se těší - samozřejmě si nedovede nic odvodit, co jej vlastně čeká, ale začínáme si o tom povídat a snažím se mu vysvětlovat, že bude kolem miminka starost a hodně pozornosti, ale taky, že tu pro něj pořád budu. S tím více asi neudělám, protože to nepochopí, dokud se nenarodí.
Mám dilema z přípravy na sourozence ohledně spaní…zda-li jej přesunout ještě teď do pokojíčku a pomalu ho učit, že bude spávat tam anebo to neřešit a nechat si tam děti obě? Přesunovat ho po porodu nechci. Nechci, aby to bral, že ho od sebe odháníme a stavíme na druhou kolej. Ze společného spaní mám obavy z toho, aby nebyl starší nevyspaný kdyby mu tam mimino plakalo a aby na něm nezkoušel nějakou sourozeneckou žárlivost když je tam nechám spolu.
Zrovna řešim to samé - ale holka nechce o pokojíčku ani slyšet
4,5 roku
děti budou mít mezi sebou přesně 5 let… a asi to nijak násilně řešit nebudu
ale záleží na tvých pocitech, já to mám dost daleko do pokojíčku a vstávat několikrát za noc když bude brečet se mi nechce - ona sama 100% nepřijde, protože by se bála
myslím, že třeba doroste do fáze kdy bude chtít mít klid a odejde samovolně do pokojíčku ![]()
Taky se mi to nechce řešit „násilím“…spíše mi to cpe celé okolí (rodiče a sestra) a začíná i drahá polovina. Naši včetně ségry do mě hučí, že teda bude chudák se sourozencem a že tvrdě narazí apod…až jsou bych řekla hnusní. Celou dobu mají pocit, že ho moc rozmazluju…nejen tím spaním. Ono…né že by to tak úplně nebylo, ale to, že se malému snažím dopřát svou blízkost neberu přímo jako rozmazlování. Ono…s našima ani ségrou se o tom moc mluvit nedá, ona sama byla ta rozmazlená, já nějaké mazlení neznala, já byla šoupnutá k někomu, vlastně si nepamatuju ani jednou kdy se se mnou moje máma mazlila. Holt to mám asi jinak…
Chlap nevím co řeší…když jsem mu řekla, že to teda můžeme zkoušet, ale že přes pokojíček už tedy není vhodné chodit kouřit na balkon. Moc se netvářil, ale tvrdil, že s tím problém nemá. Že je v ložnici s malým nevyspaný…ale léta letoucí co jsme spolu usíná zásadně v obýváku u TV a do postele se přemisťuje kolem 2 - 3 ráno. Bez TV neusne a já ji v ložnici nesnesu. Teď nevím který z nich má horší spací návyky.
A já z toho mám pocit, že se proti mě spikli a nevím co mi chtějí vecpat za názory, ale dle nich mi přijde, že dělám všechno špatně. Ono…i můj úsudek i vnímání je nyní ovlivněno hormonální bouří těhotenstvím a vlastně nevím co si o tom všem myslet.
Ja bych se asi trochu bala uz tak mam obcas strach kdyz mam malyho u sebe abych nesla tvrde a nelehla na nej natoz kdybych mela hlidat aby ten starsi nezaleh mladsiho a podobne
jinak zalezi jak bude malej spat jestlipul noci prorve tak starsi moc nedsenej nebude ![]()
@teepe píše:
Mě taky hlavně otravuje okolíže to není normální atd atd.
no, normální to není, ale každého věc.
@mojmira no a kdo určí co normální je a co není? já spala s našima ještě v první třídě, protože sem se hrozně bála v pokojíčku, takže na tom nic špatného nevidím ![]()
@teepejo,však píšu, že je to každého věc. Čím jsou děti starší, tím se hůře odnaučí spát s rodiči. Pokud ti nevadí, že budeš mít u sebe obě děti, tak to neřeš, nějak se to vykrystalizuje.
Holky, co s vami spi deti uz nekolik let v posteli - a jak je to s manzelskym zivotem? Nerypu, sama mam dcerku jeste malou a tak nevim odkdy bude spat sama
ale jsem zvedava. Nechybi vam v posteli soukromi s chlapem?
Za sebe - co se týče sexu, tak ten byl v ložnici před malým jen párkrát a snad jen v začátcích vztahu. Jinak vždy obývák, případně další místnosti bytu
V našem případě je ložnice opravdu jen na spaní
@Jimiša Už bych se ho snažila polehoučku přesunout do pokojíčku s tím, že velký chlapi spí sami, ale když mu bude smutno může přijít.