Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Máme každý svůj účet, ale když se něco kupuje, tak to spolu konzultujeme. Manžel ze své výplaty splácí úvěr na barák, inkaso, platí všechny poplatky a já mám rodičák na potraviny, drogérku, co potřebuju pro děti, zatím jsme teda vycházeli. Každý máme své finance a svoji povinnost si platit své přidělené.
Ale tak nemáme potřebu nějak extra utrácet za kraviny pro sebe, ale zas občas rádi utrácíme za děti to je fakt
.
@slunicko83 píše:
@saracenka a proč tě to sere?
před svatbou jsem to měla jako ynax a vyhovovalo mi to více, měla jsem větší přehled..
@Anonymní píše:
Nechala bych si svůj účet, a vzala si i jeho druhou kartu
@Anonymní píše:
Nechala bych si svůj účet, a vzala si i jeho druhou kartu
viď?
![]()
Za mě - ne.Tedy donedávna jsem tenhle názor neměla, máme s manželem společný účet pomalu od začátku, ale teď vidím, jak je to v našem případě nešťastné řešení. Věčně hádky o peníze, jak utrácím, bláblá (no dobře, nejšetřivější na světě nejsem).Nakonec jsme to vyřešili tak, že já z rodičáku 7600,– platím jídlo a pleny, všechno ostatní platí on ze své výplaty + mi přispívá 1000,– měsíčně na benzín.
Máme každý vlastní účet…já platím nájem a elektřinu (byt je na mě), muž platí dětem školku, školu (stravné apod), různá pojištění (úrazovku, povinné ručení) a každý měsíc mi na účet posílá 5 tisíc korun…
rodinné nákupy (jídlo, drogerie) platí, kdo je zrovna pořizuje (nesleduju, jestli více on či já), oblečení a obuv na dítka je většinou moje režie(možná ho brzo vezmu sebou, aby věděl
)…
když si muž třeba zapomene vybrat hotovost a já mu,,půjčím,,tak mi to do peněženky vrací (a platí i opačně), ale když potřebuju koupit něco pro sebe(nebo on), tak to ten druhý koupí a neřeší (myslím situaci - ty jsi ted v dosahu lekárny, kup mi tohle…)…sakra ted nevím, jestli to píšu srozumitelně…
prostě fungujem společně, ale zároven jako samostatný jednotky, který nemusí řešit, jak se na ten či onen výdaj bude partner dívat…
myslím, že oba jsme s tímto uspořádáním spokojeni…vím, že není problém se domluvit na větším přesunu peněz na můj účet…
jo a vím, že já jsem ten spořivější typ a můj partner zase typ - když je, tak není co řešit - můžem zvesela nakupovat…vím, že kdybychom měli společný účet, tak bych jeho nákupy více řešila (už vidím ty dohady)…bral by i,,z mých peněz,, …ale takhle on si nějak hospodaří, já taky a není nutné řešit jakýkoli konkretní výdaj…rodina je zapezpečena, takže si může klidně koupit i nějakou tu hloupost (dle mého - dle muže důležitá věc
)
My máme společný účet, resp máme 2, jeden v Německu, kde manžel dělá a druhý tady. Už 2 roky do něj hučím, že chci svou kartu, on nechce, že prej budu utrácet(nevím, kde to vzal, moc neutrácím, nákupy mě neba)…Tohle mě trochu štve. Ale je fakt, že když si řeknu o peníze, tak je dostanu a většinou bez keců. Občas se sice pohádáme, kde jsem za den utratila 1000, nemá ponětí o cenách jídla/masa/plen, prostě jak nenakupuje, tak ví kulový… Ale když já pošlu jeho nakoupit, to pane penízky lítaj a doma k jídlu nic není ![]()
Manžel je docela spořivý typ, tak má rád o penězích přehled, já vím, kolik je na kterém účtě, kolik se platí za co a víc peníze neřeším a jsem za to ráda. Každý si může, e koupit co chceme, ale platí u nás pravidlo, že pokud je to dražší věc (třeba ted moje kalhoty na koně za skoro 2500) tak se domluvíme, ale tím stylem: hele, chci si koupit tohle a tohle, tak jsem abys věděl/a ![]()
Dá se říct, že mi to vyhovuje, ale tu kartu bych fakt chtěla, neraa nosím větší hotovost ![]()
My teda mame extra taky, a spolecnej bych nechtela, i pres malej prijem rodicaku je to porad urcita svoboda, aspon pro me…ale kdo ma chlapa v poho tak je to v poho mit jeden ucet.
Ja jsem tak zvykla uz od zacatku co jsme spolu, ze mame penize extra…
Před svatbou jsme měli oddělené účty a po svatbě máme jeden společný. Víc mi vyhovuje ta druhá varianta. Před tím jsme si pořád přeposílali peníze sem a tam.
Teď máme jeden a každý k němu má kartu, ale manžel jí moc nepoužívá
…vždy si jen koupí benzín a cigára, vše ostatní nakupuju já.
Oblečení a věci pro malou jezdíme kupovat společně. Jo, a nejsem „nakupovací typ“. Na sebe si věc koupím, až když se ta předchozí rozpadne, hodinky a kabelky nenosím
, takže manžel je naprosto v klidu ![]()
Jeden účet máme společný a jeden je manželův. Zastávám názor, že mají být peníze společné. A ne si dělit kolik bude kdo platit. Když už na na jednom účtu není z čeho brát manžel přepošle a je to ![]()
Jee, tak me by ani nenapadlo mit neco sveho, meli jsme spolecne penize uz cca rok pred svatbou
A proste co potrebuju, to vyberu. Ale je pravda, ze je to o duvere - ja ho taky nekontroluju, co vybere, prece jsou to nase penize a je zodpovednej
A ja jsem taky dost sporivej typ, spis nam na uctu penize prebyvaji ![]()
My máme každý svůj účet, ale o financích toho druhého víme vše. Platíme co jak komu vyjde a nevznikají zbytečné hádky. A protože manžel byl dlouho zaměstnán u jedné bankovní instituce, tak je to i z důvodu bezpečnosti. Takže máme třeba povolené platby kartou přes net, do zahraničí atd. jen z jednoho účtu.
Ahoj my máme společný účet, když chce jeden nebo druhý koupit vyloženě něco pro sebe řekneme si o tom, jinak se o veškeré placení stará manžel a mě to tak vyhovuje, přístup k účtu mám, ale nakupuje většinou společně tak ho málokdy využiju..