Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Stává se ze mě citlivá matka
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
10.2.18 02:19
Mám to tak od začátku…v červenci má syn tři a v září školka. Nás tedy ještě nikdy nespal mimo domov…v září taky školka…já mám doma ale ještě ročního bráchu tak ho ho muzu ze školky stáhnout bude-li třeba. Kamarádky se do práce těšily a libovaly si že dítě ve školce. Doma je to nebavilo. Já jsem šťastná že do prace nemusím 
Taky mi přijde že ho miluji den ode dne víc a víc a mám o něj hrozny strach..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.18 03:13
Nejsi v tom sama naší bydlí o patro níž, jak byl malý dávala jsem jim ho na noc běžně, teď jak si ho chtějí vzít, nedám. (Jsou mu dva a 3měsice). Prostě mám v hlavě stopku. Vidím jen co všechno se mu tam může stát. Naši mají totiž velkého psa v bytě. Pomalu už tam nechodíme vlastně vůbec 
když potřebuju hlídání, naši prostě hlídají u mě doma. Onehda přišla babi s dědou s tím, že si ho vemou na Velikonoce na chatu, vzápětí mi tu chatu ukázali, já viděla jen balkón, schody 
… přepadla mě totální panika, co vše se může stát a hlavně ta představa, že bych byla bez něj a on ještě tak daleko… Ješiš. Okamžitě mozek začal vymýšlet proč to nejde 
Taky už jsem si říkala, že nejsem normální, a možná vážně nejsem, nevím 
. (Ale já byla vždy trochu přecitlivělá)
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.18 05:19
@Anonymní píše:
Ahoj holky, chtěla jsem se zeptat, zda jste to měla některá stejně, nebo jsem jen já blázen. Synovi budou v srpnu 3 roky. A přijde mi, že čím starší a víc, tím silnější mám k němu pouto. Nikdy jsem až takhle přecitlivělá nebyla, nejsem tedy nějaký blázen, který by mu lítal za zadkem při hraní. Ale dřív mi třeba ani nevadilo, když šel na noc k babičce, naopak jsem to uvítala s radostí. Syn mi vždycky večer chyběl, ale uměla jsem se uvolnit, pobavit, s manželem jsme zašli do kina…A ráno jsem si říkala, že bych klidně uvítala další hlídací den.Asi od dvou let se to u mě nějak změnilo. Když si babi řekne, dám, ale už si to tolik neužívám. Sotva odejde, už mi začíná chybět, manžel to tedy měl tak vždycky, že by nejraději, aby byl s námi syn pořád. Moje láska k němu sílí, až se bojím, že je to nezdravé. Občas mě přepadají i děsivé myšlenky, co se vše může státPoslední dobou pořád i myslím na to, že v září půjde do školky. Vůbec nevím, jak to hlavně zvládnu já. Jen na to pomyslím a píchne mě u srdce:( Hrozně se bojím, že se mu tam ze začátku nebude libit, bude plakat jako spousta dětí a mě to urve srdce. Že najednou nebudu s ním a on se mnou. Vím, je to až za několik měsíců, ale vše tak hrozně letí. Přijde mi to jako včera, když jsem rodila a najednou mu budou skoro 3.Když se zeptám všech ostatních maminek, jestli třeba nějak prožívaly to, že jde dítě do školky, tak všichni, že ne, že byly rádi. Proto si připadám divně a potřebovala jsem se vypovídat. A snad se najde někdo, kdo to měl stejně
@Anonymní píše:
Ahoj holky, chtěla jsem se zeptat, zda jste to měla některá stejně, nebo jsem jen já blázen. Synovi budou v srpnu 3 roky. A přijde mi, že čím starší a víc, tím silnější mám k němu pouto. Nikdy jsem až takhle přecitlivělá nebyla, nejsem tedy nějaký blázen, který by mu lítal za zadkem při hraní. Ale dřív mi třeba ani nevadilo, když šel na noc k babičce, naopak jsem to uvítala s radostí. Syn mi vždycky večer chyběl, ale uměla jsem se uvolnit, pobavit, s manželem jsme zašli do kina…A ráno jsem si říkala, že bych klidně uvítala další hlídací den.Asi od dvou let se to u mě nějak změnilo. Když si babi řekne, dám, ale už si to tolik neužívám. Sotva odejde, už mi začíná chybět, manžel to tedy měl tak vždycky, že by nejraději, aby byl s námi syn pořád. Moje láska k němu sílí, až se bojím, že je to nezdravé. Občas mě přepadají i děsivé myšlenky, co se vše může stát
U mne je to uplne stejne, kdyz byla nase Andulka miminko, tak si ji sem tam ( 1× za 4 mesice) vzala pres noc babicka a ja si odpocinula a s muzem jsme sli na vecu a tak.. Ale cim byla starsi, tak to bylo mene a mene, az posledni 2 roky ( jsou ji 3,5) tak nikde pres noc nebyla ani nebude . Mame ji s muzem nejradeji doma s nami, jsme takhle stastni a nejvic spokojeni. Nic nam nechybi. Spi ve sve postylce, my ji chranime a je to tak, jak ma byt. Na nejake spani mimo domov ma jeste hodne casu. Jedna babicka ( moje mamka) bydli az hodinu od nas, takhle daleko bych ji rozhodne nedala, jeste k tomu neni na ne moc zvykla. A druha babi, ta hlida pres den ( jelikoz jsem v praci), tak tam si ji odpol preberu a mastime domu. Chybi mi strasne pres den, mam fotky na stene vedle sebe, kolikrat mi je az opravdu ouzko. Takze vikendy, jakekoliv volno, veskere odpoledne jsme proste spolu.Ted, kdyz na ni koukam, tak je to takove male, bezbranne kuratko, mam v hlave ty hrozne scenare, ktere se mohou detem stat a je mi zle a boli u srdce… Ne ne, az vyroste, tak samozrejme bude moc jit kam bude chtit, ale ted je jeste malicek a patri k rodicum 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.18 06:35
Jo mam to stejne a je nasi holce teprve rok.. Kdyz si ji vezme nekdo na hodinu - dve odpoledne do kocarku, tak to je jeste v pohode, ale vic nedavam Obcas se nabidne babicka, co bydli jenom za rohem, ze si ji vezme na jeden den k sobe. Tak ji sice vyslu, ale za chvili uz prohlizim fotky v mobilu a nejdyl za pul dne uz se bezim aspon podivat, co delaji Dat ji na hlidani pres noc nebo druhe vzdalene babicce je pro me nepredstavitelny…
Nedavno jsem videla na youtube kratky dokument, jak u nas v 60 letech fungovaly tydenni jesle. Jak tam rodice odlozili treba pulrocni dite v pondeli a vyzvedli v patek 
Deti bez lasky se to jmenovalo. To si puste
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.18 06:56
To je úplně v pořádku, že máš se synem silný citový vztah. Jen dávej pozor na to, abys ho k sobě násilím nepoutala. On taky potřebuje svoji volnost, svoje kamarády a jiné okolí, než jen maminku. (i když ta pro něj zůstává nejdůležitější). Nedávej mu nijak najevo, že trpíš tím, že půjde do školky. Naopak ho v tom podporuj, jak to bude fajn, že tam bude mít spoustu nových kamarádů a naučí se zajímavé věci. Asi skoro každá maminka si posteskne, že ty děti rychle rostou a vzpomínají na období, kdy byly miminky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.18 07:24
Jsem ráda, že to slyším i od někoho jiného. Takovéto, že mi chybí když ho dám hlídat a ty blbé scénáře v hlavě, co se mu může stát. Taky mu budou tři roky a když byl mimino tak mi vůbec nevadilo si od něj odpočinout. Teď je to naopak. Je to zajímavé, že nás to má víc a v docela podobném věku dítěte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.18 07:35
@růžový achát píše:
Počkejte az pojedou na soustředení, školu v přirode nebo tabor,,, to jsou muka
No tak to si nechci radši ani představovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.2.18 08:06
Zakladatelko, jako kdybys psala o me 
me je vzdycky sileny smutno, kdyz maly spinka u babicek nebo u tatinka (jsme rozvedeni a zrovna dnes se k nemu na vikend chysta). Ale vim, ze je to dobre, prece jen potrebuje v zivote i jinaci element nez byt jen se mnou, od mala byl na me silne fixovany a vydrzelo mu to do skoro 4 let a byla to sila, konecne se to zlomilo a ted se na nocovani jinde tesi (az je me to lito )
A hlavne vim, ze malymu je dobre, je o nej dobre postarano a ma urcite nejaky bezva program 
ale ten stesk..
Co se tyce skolky, tak uprimne? No nevim kdo z nas z dvou brecel ten prvni den vic snazila jsem se to ustat, ale kdyz jsem videla jak se rve s ucitelkama a rve „maminko neopoustej me, ja te strasne miluju“, to jsem nezvladla.. zacatky byly u nas dost divoky a ted tam chodi strasne rad, kolikrat mu musim pripominat at mi da pusu na rozloucenou
- Citovat
- Upravit
10.2.18 08:30
Tak ja te snad uklidnim. Jeste nedavno, kdyz nas temer dvoulety syn konecne usnul jsme dost casto s manzelem koukali na fotky a videa s nim v mobilu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.2.18 08:38
@Anonymní píše:
Zakladatelko, jako kdybys psala o me
A hlavne vim, ze malymu je dobre, je o nej dobre postarano a ma urcite nejaky bezva program
Ty jo, s tou školkou si mě dostala=( Mám z toho taky hrozný strach, jakv to zvládnu, aby tam nebylo nějaké dítě na něj zlé(budu se bát určitě i školy).zalk.
- Citovat
- Upravit
10.2.18 08:39
Holky a kdyz vase deti nejsou zvykle spat jinde, tak kdyby nekdy nahodou bylo zapotrebi aby prespaly u babicky, nebude to pro ne taky stres?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.2.18 08:48
Tak ja jsem asi jiny zivocisny druh koukam. Prvni hlidani 4 dny u babi v necelem roce, v roce a ctvrt tyden. A kazde hlidani pres noc (kterych mimo tohle zas tak moc neni) si od zacatku neuveritelne uzivam. Ne ze by mi nebylo smutno, ze bych si na dceru nevzpomnela, ale beru to jako pozehnani a ne tragedii.
Drzim palce, hlavne s tou skolkou zbytecne enstresuj, at to neprenes na malyho, kterej by treba byl jinak v cajku.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
10.2.18 08:49
@Lucius08 píše:
Nejsi v tom sama
Já dávám synka jen k jedné babičce a dědovi. Oni si ho berou od mimina, hlídají ho ve dvou.Ale děda je víc citlivej 
Hrozně se o něj taky bojí, takže ho má pořád na očích a v noci, když se syn zavrtí, tak už je vzhůru. Problém je, že ho nechci dávat k nikomu jinému. Bojím se, není tolik zvyklí a oni taky na něj ne. Jinak taky řeším jednu babičku, které je 70.Bydlí asi 30km od nás a syna si chce brát na noc už snad od 1,5roku.Taky schody, balkon a já blbé představy. To jsem pořád oddalovala, pořád vymlouvala a říkala, až mu budou tak tři. Teď mu budou 3 a já jo dávat nechci:( Bojím se i třeba, že někam pojedou autem. Děda 70let, před rokem naboural. Celkově je hlavně takový flegmouš. Teď mi nedávno řekl, že v další zimě půjde malého učit bruslit. A já už viděla, jak upadne a někdo mu přejede ruku Spíš so bojím ho tam dávat, už jsou starší a na noc se zbláznim. Hlavně žádné mimino nebo batole takhle na noc neměli dobrých 30let. Už nevím, jak jim to říkat. Zakl.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Ahoj holky, chtěla jsem se zeptat, zda jste to měla některá stejně, nebo jsem jen já blázen. Synovi budou v srpnu 3 roky. A přijde mi, že čím starší a víc, tím silnější mám k němu pouto. Nikdy jsem až takhle přecitlivělá nebyla, nejsem tedy nějaký blázen, který by mu lítal za zadkem při hraní. Ale dřív mi třeba ani nevadilo, když šel na noc k babičce, naopak jsem to uvítala s radostí. Syn mi vždycky večer chyběl, ale uměla jsem se uvolnit, pobavit, s manželem jsme zašli do kina…A ráno jsem si říkala, že bych klidně uvítala další hlídací den.Asi od dvou let se to u mě nějak změnilo. Když si babi řekne, dám, ale už si to tolik neužívám. Sotva odejde, už mi začíná chybět, manžel to tedy měl tak vždycky, že by nejraději, aby byl s námi syn pořád. Moje láska k němu sílí, až se bojím, že je to nezdravé. Občas mě přepadají i děsivé myšlenky, co se vše může stát
Poslední dobou pořád i myslím na to, že v září půjde do školky. Vůbec nevím, jak to hlavně zvládnu já. Jen na to pomyslím a píchne mě u srdce:( Hrozně se bojím, že se mu tam ze začátku nebude libit, bude plakat jako spousta dětí a mě to urve srdce. Že najednou nebudu s ním a on se mnou. Vím, je to až za několik měsíců, ale vše tak hrozně letí. Přijde mi to jako včera, když jsem rodila a najednou mu budou skoro 3.Když se zeptám všech ostatních maminek, jestli třeba nějak prožívaly to, že jde dítě do školky, tak všichni, že ne, že byly rádi. Proto si připadám divně a potřebovala jsem se vypovídat. A snad se najde někdo, kdo to měl stejně