Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Stezka odvahy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
28.4.12 09:16
ježíš neblbni. To, že malého nestrašíte a on zažil stezku odvahy to přeci není to samé. Taky doma děti nestraším, ale čerti k nám chodí. A z táborů pamatuji dodnes na stezky odvahy, kolikrát jsme byli hooodně vystrašeni, ale zpětně jsme to hrdinsky podávali, jak jsme to zvládli - a že jednou jsme se dostali na řadu až ve 2 ráno, polovina svíček už dohořela, bez baterek v lese a podle fáborů. Praktikanti čerstvě vyspinkaní strašili jak blázen 
ale mám na to nejlepší vzpomínky. Být tebou, tak to neřeším ani s učitelkou. Oni se snaží pro děti vymyslet super zábavu a když to neustále budou rodiče kritizovat, tak pro naše děti přestanou cokoliv vymýšlet a budou s nimi sedět na zadku ve škole. Copak musí rodiče schvalovat naprosto vše, co se na škole bude dít? Prosím tě! My jezdili taky, nebyly mobily, takže o nás rodiče týden nevěděli - a stalo se nám něco? Nic! Možná bys měla přestat být tak úzkostlivá, třeba tu úzkost přenášíš i na své dítě. A hlavně prosím tě - fakt nic neřeš!!!
Jo a dodám - moje děti jezdí na tábory od 6ti let a nikdy žádnou újmu neměli - ani ze stezek odvahy, přitom to mladší je dost strašpytel.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.12 09:52
Prosím tě, neřeš to, v osmi letech už je to velký kluk. Mám stejně starého syna, je to cíťa, ale od šesti let jezdí se skautama - se staršíma klukama na výpravy, na tábory (pravé skautské puťáky - bez mobilu i signálu, všechno si dělají kluci sami, co se tam děje je lepší nevědět a kdyby šlo o zdraví či život,tak od toho jsou tam snad dospělí).Nedělej z kluka nesamostatného jedince a nechtěj vědět o každému jeho „prdu“, nech jej žít. I to strašení k průpravě na život patří. M
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.12 09:59
No, já na stezky odvahy z táborů vzpomínám moc ráda i přesto, že jsem byla podělaná až za ušima (Tedy jen obrazně řečeno 
)
Naši mně také ničím nestrašili a stejně jsem se bála 
Ale strašně ráda na to vzpomínám: ten pocit, že jsem to i navzdory slzičkám pokaždé zvládla… ten byl v tu chvíli nádherný 
Nopak si pamatuju spolužačku, která si vybrečela, že nepůjde ani za nic… Vedoucí ji nepřemlouvali, ale co si pak užila s námi ostatními za řeči… děti bohužel toto umí dotyčnému řádně osolit 
To jsem pak byla ráda, že jsem se překonala, než být v partě za sraba…
A už vůbec si neumím představit, že bych se třeba dozvěděla, že maminka za mně orodovala, abych byla stezky odvahy ušetřená… To bych asi měla mamce dost za zlé 
Prostě to k dětství patří, stejně jako třeba čert a Mikuláš nebo Vánoce…
Moje děti také na toto dobrodružství rády vzpomínají a když to tak lovím v paměti, bylo to první, co mi hlásili oba při příjezdu: že měli stezku odvahy a že ji zvládli i když se napřed báli 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.12 10:08
Naprostý souhlas se všemi, pokud nechceš mít doma mamánka a poseroutku, ale normálního kluka, tak to neřeš a přej si ať takových dobrodružství zažije ještě mrak. Já jako 8iletá taky už na stezku šla, bála jsem se, brečela jsem, ale zvládla jsem to a fakt radost z překonání sebe sama je veliká. A co teprv noční táborové hlídky,… Jsou to vážně nejlepší vzpomínky a někdy i nejvtipnější historky Jak psaly holky, nech ho žít a užívat si 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.12 10:22
@rozumbrada píše:
http://www.infobaden.cz/…tabor-hruzy/
Páni… jak já tyhle tábory milovala… a klidně bych na nějaký podobný jela zas, jen bych asi už zabrala tu chatičku jen sama pro sebe, protože by se tam už asi nikdo jiný nevešel
Moje děti měly možnost porovna tábor klasický a tábor na ubytovně, ale ten klasický - stanový zvítězil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.12 10:23
takže 15 holek je pro stezku. ( za okolností v úvodním příspěvku )
děkuji moc za názory a pište další.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.12 10:33
Teď jsem si to přečetla o tom táboru hrůzy Jsem ráda, že jsem to jako dítě zažila a ještě raději, že i v dnešní době, kdy se řeší neřešitelné kraviny a neřeší, to, co by se řešit mělo, jsem našla lidi, kteří jsou ochotni a schopni takové akce a tábory pro mé děti zajistit a dát jim tím do života stokrát víc, než celý virtuální svět.M
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.12 12:05
@rozumbrada píše:
http://www.infobaden.cz/…tabor-hruzy/
Díky za odkaz už dlouho jsem se tam dobře nepobavila. No mám pocit že sám člověk co to psal to musel myslet s nadsázkou, jinak si to vysvětlit neumím. Jestli to myslel vážně pak nechápu proč ti rodiče posílají děti na tábor a ne do Four Season hotelu třeba. Chudáčci malinký, neměli facebook, co by dělali kdyby museli na vojnu nebo nedej bože třeba do války. To by rodiče museli nejspíš hromadně žalovat stát. Co z té generace bude? Při této výchově si to netroufám ani domyslet.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Neprihlasena Jaruna
28.4.12 15:04
Tak ja pujdu asi proti davu .Jako mala jsem jezdila na tabory,tesila jsem se,rada na to vzpominam,ale nikdy jsem na stezku odvahy teda nesla,mam silenou hruzu ze tmy (dodnes).Takze moje mati vzdycky predem situaci vylicila a proste me do toho nikdo nenutil,jen se zeptali,zda to nechci zkusit.
Poprve na tabore jsem nevedela,ze existuje nejaky bobrik odvahy,takze me postavila vedouci pred les a bez,no nesla jsem,dostala jsem takovy hysterak,ze na to do smrti nezapomenu,ne na ten rev,ale na to,co se mi honilo v tu chvili hlavou.
Takze kdyby se moje dite balo,rekla bych,aby dite nikam neposilali.
- Citovat
- Upravit
28.4.12 15:14
úplně na mě dýchla nostalgie, pamatuji si, jak jsme celý den strávili venku, běhali po loukách, váleli se v bahně, koupali se v řece. V noci navzájem lezli do stanů 
Chodili náš o půlnoci strašit, hodili nás do kopřiv Prostě super, klidně bych si to zopakovala. Dnešní děti už to bohužel neznají.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.12 16:57
Jaruno, tady je rozdíl v tom, že se nebálo dítě, ale maminka. Tedy spíš mamince vadilo, že nebyla předem informována dopodrobna o programu školy v přírodě a ona sama se nemohla duševně připravit, na to, co zažije její dítě. M
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Neprihlasena Jaruna
28.4.12 19:17
@mado napsala jsem muj zazitek,ktery jsem mela jako dite.Zakladatelka sice nepise,ze by se jeji dite balo,ale taky nepise,ze se nebalo .
A nazor,co bych delala ja,jak se zakladatelka ptala jsem napsala,nemluvim zase az tak z cesty,jak si ty zrejme myslis,takze me laskave nenapominej o nejakem rozdilu.
- Citovat
- Upravit
28.4.12 19:48
holky děkuji za další příspěvky.
mám pár připomínek :
nejednalo se o tábor, kde bych mohla očekávat strašení v noci, ale o školu v přírodě.
nejednalo se o to, že bych se měla na něco psychicky připravit, ani o to, že by se syn dopředu bál, problém mám s tím, že o této aktivitě strašení rozhodl někdo bez vědomí nás jako rodičů a můj syn o tomto také rozhodovat nemohl. znovu opakuji, že pokud bych o stezce věděla dopředu, syn by na školu přírody nejel.
to jen jako dodání k některým příspěvkům.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
28.4.12 20:06
@dada12 hele, víš co jsme prováděli na škole v přírodě my? byli jsme na krátké procházce, kde jsme se i s učitelkou ztratili, zapadli do bahna a dorazili do baráku někdy o půlnoci, v lese sbírali lesní jahody, přecpávali se zmrzlinou, dělali bordel na náměstí jednoho města, kde si na nás tamní občané ukazovali, kluci měli v malé říčce, která tekla okolo baráku, kde jsme bydleli pivo a rum, ráchali jsme se ve studené vodě, sami si vařili, nechali zkysnout guláš (někteří ho pojedli a nic jim nebylo), utrhli jsme tu tyč na záclony, v noci jsme si udělali bojovku bez vědomí učitelů (vylezli jsme oknem), léčili kluky, kteří se dost opili - pravda - bylo to v 7dmé třídě, ale nikdo následně nic s nikým neřešil a jako kolektiv nás to hodně stmelilo. A rozhodně o našich činnostech naši rodiče předem nic nevěděli. Věděli pouze kdy, kdo, kam, za kolik a kdy a v kolik se vrátíme.
A jinak jsem se bavila s kamarádkou - loni měla syna ve třetí třídě - jeli na školu v přírodě, nevěděli, co tam budou dělat, věděli jen, že tam bude dostatek dospělých a jejich děti se vrátily nadšené - měli tam bohatý program včetně noční bojovky, o jejich programu rodiče nevěděli, nic neodsouhlasili a taky nikdo nic neřešil.
Prostě se musíš rozhodnout - budeš rozhodovat naprosto o všem, co tvůj syn v životě zažije a tím pádem ho nikdy nikam nemůžeš poslat, protože ti nikdo přesně neřekne, co se tam bude dít, nebo nebudeš mít naprostou kontrolu a tím pádem ho nikdy nikam nepustíš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
