Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
Stezka odvahy
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
9.5.12 20:22
@EvaG Diskuzi jsem četla, chyba asi bude na obou stranách. V zájmu i vás uživatelek nám jde o kvalitní obsah diskuzí, proto se snažíme zbytečné hádky zastavit dřív, než se rozjedou.
Monika
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jaroslav Ševčík
9.5.12 23:16
???
Kdo jsem? Dlouholetý vedoucí táborů. Tak shrnul bych to:
- Problém je hlavně v neinformovanosti rodičů? - Osobně vím, že děti mají své potřeby, které vyjadřují v průběhu akce a je občas nutné na ně pružně reagovat. Například, když se nás již 3 dny po sobě děti na táboře ptají, jestli bude stezka odvahy, tak by nebylo fajn jim říct, že žádná nebude, protože nebyla v plánu.
- Děti přemlouváme, aby stezku šly, protože víme, že pak budou na sebe hrdí. Pokud vyloženě ale dítě nechce, necháváme ho s vedoucím v táboře.
- Zažil jsem dost stezek odvahy a musím říct, že nejkrutější bylo, když děti celou cestu nikoho z vedoucích neviděly.
- Stezka odvahy je myslím do budoucna pro dítě pouze přínosem. (pokud se vážně nepose..) Naučí se chovat v přírodě po tmě, naučí se vyhodnocovat noční vjemy, zjistí, že překonávat sám sebe je super pocit a to vše ho posune dál. A nejde jen o chování v přírodě, ale i o město. Dítě do budoucna ví, kam a na co se ve tmě dívat, na co si dávat pozor.
- Pokud chcete něco řešit, řešte to vždy nejprve klidně s vedoucíma (učitelkama), co tam byli. Ví, jak to probíhalo, ví jak se vaše dítě chovalo a občas je to celkem v rozporu s vyprávěním dítěte. Ne nadarmo se říká, že strach má velké oči. Např. Dítě vypráví, že tam visel oběšenec, ale ve skutečnosti to byla jen zlomená větev stromu.
6)Chápu úzkostlivé rodiče, ale musím říct, že to chce najít míru. Děti nejsou z cukru - spíš z gumy 
Když zaprší, nic se jim nestane, když spadnou, tak se potlučou, ale zase vstanou a jdou. Neberme jim zážitky, neberme jim možnost zjisti, co už je moc a co by ještě snesly. Dej me jim šanci stát se opravdovými osobnostmi.
- Citovat
- Upravit
9.5.12 23:19
Napsal jste to moc pěkně, jen mám pocit, že některým rodičům to zkrátka nedojde a nedojde…M
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.12 07:45
@Jaroslav Ševčík píše:
Kdo jsem? Dlouholetý vedoucí táborů. Tak shrnul bych to:
- Problém je hlavně v neinformovanosti rodičů? - Osobně vím, že děti mají své potřeby, které vyjadřují v průběhu akce a je občas nutné na ně pružně reagovat. Například, když se nás již 3 dny po sobě děti na táboře ptají, jestli bude stezka odvahy, tak by nebylo fajn jim říct, že žádná nebude, protože nebyla v plánu.
- Děti přemlouváme, aby stezku šly, protože víme, že pak budou na sebe hrdí. Pokud vyloženě ale dítě nechce, necháváme ho s vedoucím v táboře.
- Zažil jsem dost stezek odvahy a musím říct, že nejkrutější bylo, když děti celou cestu nikoho z vedoucích neviděly.
- Stezka odvahy je myslím do budoucna pro dítě pouze přínosem. (pokud se vážně nepose..) Naučí se chovat v přírodě po tmě, naučí se vyhodnocovat noční vjemy, zjistí, že překonávat sám sebe je super pocit a to vše ho posune dál. A nejde jen o chování v přírodě, ale i o město. Dítě do budoucna ví, kam a na co se ve tmě dívat, na co si dávat pozor.
6)Chápu úzkostlivé rodiče, ale musím říct, že to chce najít míru. Děti nejsou z cukru - spíš z gumy
- Pokud chcete něco řešit, řešte to vždy nejprve klidně s vedoucíma (učitelkama), co tam byli. Ví, jak to probíhalo, ví jak se vaše dítě chovalo a občas je to celkem v rozporu s vyprávěním dítěte. Ne nadarmo se říká, že strach má velké oči. Např. Dítě vypráví, že tam visel oběšenec, ale ve skutečnosti to byla jen zlomená větev stromu.
moc děkuji za příspěvek a mám řečnickou otázku. kdo rozhoduje o mém dítěti ? líbí se mi, co jste napsal, jen s tím rozdílem, že o mém dítěti nerozhoduje někdo cizí, ale já. Takovou věc, jako je strašení, potřebuji dopředu vědět, protože přese mě by prošla pouze v jasně stanovených hranicích.
já jsem z těch rodičů, který dítěti zážitky dopřává a taky vím, jak se to dá dělat blbě a tomu chci předejít. o to mi celou dobu jde. mít na výběr.
jinak dík moc
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.12 08:46
Až neuvěřitelně často rozhoduje o našich dětech někdo cizí. Nikdy jsem neměla možnost spolurozhodovat o jídelníčku ve školní jídelně, možnost volby řidiče školního autobusu a posouzení jeho schopností mně byla také upřena, při výsadbě listnatých stromů v lese za domem jsem také nemohla nic ovlivnit i když mně by se kvůli klíšťatům více líbily jehličnany a už vůbec jsem nebyla přizvána k výběru učitelek do školy (školky) kterou děti navštěvují. Kupodivu všechny tyto rozhodnutí mohou ovlivnit život mého dítěte až fatálním způsobem.
Takže bych onu „řečnickou otázku“ přeformulovala na: opravdu máme schopnost rozhodovat o každé (ať už maličkosti nebo i opravdu důležité) okolnosti která může ovlivnit náš život potažmo život našich dětí?
Příspěvek upraven 10.05.12 v 16:21
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Jaroslav Ševčík
10.5.12 10:55
Asi to bude znít dost blbě, ale o vašem dítěti rozhoduje ten, kdo má za něj v danou chvíli zodpovědnost. V případě tábora je to vedoucí, hl. vedoucí, zdravotník - konkrétně by padla hlava hl. vedoucímu. Ten v tu chvíli zodpovídá a rozhoduje o vašem dítěti, co bude a nebude dělat a kdy. Samozřejmě v mezích zákona, etiky, ochrany zdraví atd. To je jen na vás, jestli věříte dotyčnému, že s vaším dítětem neudělá něco, co by jste neschválila. Tomu se nikdy nevyhnete. To by musel vedoucí volat všem rodičům, že ho napadlo, že budou spát v lese, že děti jsou nadšené, ale zajímalo by ho, jestli vám to nebude vadit, popřípadě by musel dítě vyčlenit z programu a nechat ho samotné spát někde v chatce (v táboře by musel zůstat vedoucí a zástupce zdravotníka). Je to absurdní takto to dotahovat, ale v mém případě jako hl. vedoucí bych rozhodl, že pokud se rodiči tento plán nelíbí, ať si pro dítě přijede, protože nejsme schopní po dobu noclehu za dítě zodpovídat a to z důvodu, že rodiči se nelíbí program tábora. Je to dotažené do absurdity naschvál. Rámcově rodičům nastinujeme program tábora, který máme dopředu samozřejmě vytvořený, ale nejde podle něj jet na 100%. Únava dětí, počasí, atd. I kdyby rodič chtěl program, tak mu nic neřekne, protože označení „Bunkry“ řekne něco všem vedoucím, dětem, co už na našem táboře byli, ale ne rodičovi. A aby jsme rozepisovaly hry s pravidly a pak je poskytovaly rodičům, tak to je už moc zbytečné práce a navíc by většina dětí byla ochuzených o překvapení, nemluvě o tom, že když dítě zná program dopředu, obvykle si stěžuje na ještě nenastalé situace. Třeba: Zítra bude výlet - Mě budou bolet nohy. Je to široké téma a asi už hodně odbíhám. Myslím, že řešení pro všechny rodiče je, že jakmile svěříte dítě do něčích rukou, tak musíte věřit, že dítě je v dobrých rukou. (i když občas… 
) To že dítě bude dělat i něco s čím nesouhlasíte, je velmi pravděpodobné. A pokud se s tím vyrovnalo i vaše dítě, měl by se dle mého s tím vyrovnat i rodič a být rád, že dítě zvládlo něco, co jste ani nečekali a nechtěli
- Citovat
- Upravit
10.5.12 12:54
ano, ale já mám možnost rozhodnout, jaké aktivity se dítě zúčastní. například nemám zájem o to, aby mé dítě skákalo padákem ( berte prosím jako přirovnání ). to, že o dítěti rozhoduje daná osoba, jako zástup rodičů je jasné, ale je to trochu něco jinýho.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
lucenka
10.5.12 13:01
Tak máš 2 možnosti. Příště dítě radši nechat doma. Nebo udělat pro učitelku seznam aktivit, kterých a s kým se dítě může zúčastnit. Ale u této varianty existuje možnost, že dítě bude terčem narážek ostatních dětí, nebo ti rovnou pedagog doporučí nechat ho radši doma.
- Citovat
- Upravit
10.5.12 13:08
Tady se pořád řeší stezka odvahy a co pro dítě schválíte a neschválíte… Mně to přijde dost mimo mísu. Co když mu za dva roky někdo nabídne první drogu? Bude připravený na to, aby tuto situaci ustál? (I toto je o výchově…) Dneska bohužel máme na základních školách i desetileté drogové dealery. Netvrďme, že taková situace neexistuje…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.12 13:19
@Jura007 Až se skoro divím, že do elektrotechnického kroužku rodiče děti dobrovolně posílají, když tam vlastně přijdou do styku s jedovatým olovem a dalšími „nezdravými“ látkami, dýchají zplodiny vzniklé při letování a používají technický líh, benzín a další pochutiny 
Příspěvek upraven 10.05.12 v 13:20
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.12 13:20
@Jura007 píše:
Tady se pořád řeší stezka odvahy a co pro dítě schválíte a neschválíte… Mně to přijde dost mimo mísu. Co když mu za dva roky někdo nabídne první drogu? Bude připravený na to, aby tuto situaci ustál? (I toto je o výchově…) Dneska bohužel máme na základních školách i desetileté drogové dealery. Netvrďme, že taková situace neexistuje…
zajímavý dotaz, věřím, že na to připravený je a doufám v to děláme pro to maximum. právě tím, že ho například vůbec nestrašíme. je sebevědomý.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.12 13:21
@dada12 píše:
zajímavý dotaz, věřím, že na to připravený je a doufám v to
A na pohádky mu dovolíte koukat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
10.5.12 13:25
No a jak si tak vybavuju, tak hodiny literatury asi taky nebudou to pravé ořechové. Třeba taková „Kytice“ od K.J.Erbena - Polednice, Vodník, Svatební košile… Nebo co třeba Karel Hynek Mácha a jeho „Máj“… Hynku, Viléme, Jarmilo…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Můj syn 6 let se za vsechno omlouva
- 25.03.26
- Anonymní
Jak znovu naučit na nočník
- 23.09.24
- Simona2121
