Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Ahoj všichni. Chci se jen zeptat zda jste nějaká z vás měli strach ze snažení a porodu a jak to zvládnete a tak nějak ze všeho. Miminko moc moc chceme ale z mé strany je tu trošičku strach. Měla jste to nějaká a jak jste to překokonali? Miminko si vážně moc přeju… ![]()
To máš tak - buď opravdu chceš, tak to překonáš, anebo vlastně tak moc nechceš. A pak nemusíš nic překonávat. Taky jsem měla trochu obavy, ale kdo se bojí, nesmí do lesa. Je to zatím horší než jsem čekala (těhotenství, porod a dítě ještě nevím jaký bude), ale kdo se dal na vojnu, musí bojovat
hergot já su dneska plná přísloví.
Takže už miminko máš? jaký byl porod? bojím ale chci to moc
Neměla jsem strach ani z těhotenství ani z porodu, jediné čeho jsem se bála bylo aby dítě bylo zdravé. Pokud po dítěti toužíš strach tě nezastaví ![]()
@misicka45 píšu, že nemám, takže zatím vím akorát, že těhotenství je větší vopruz než jsem čekala. Což je zas dobrý, protože na porod se těším jak na smilování. Mnohem horší, než obavy z toho, jaký to bude, je strach o to, jestli zase nepotratím (dokončenej 24tt jsem málem slavila), teď zas strach o to, aby se narodilo dítě zdravý, a až se narodí, budeš mít o něj strach až do smrti. Takže pokud se bojíš už těhotenství a porodu, tak nevím co budeš dělat potom
prostě pokud chceš dítě, tak se na všechny strachy vykašleš.
Ale ten pocit než do toho ženská jde
malý strach má asi každá ne?
Jsem celkem mladá (23) a přítel je o 4 roky starší, já toužila po miminku už nějakou dobu a odevšud (od rodiny ne, ale od známých) ať neblbnu, mám dost času a mám si užívat… nemám takové řeči ráda, jak ti lidi můžou vědět, co pro mě znamená si užívat? Kdysi to bývaly diskotéky a zábava s přáteli, teď je to pro mě trávení času s rodinou, mým dítětem
jsem rodinný typ a vždy jsem se těšila, až budu mít svou rodinu, pro mě je právě ta rodina smyslem života
takže jsem do toho prostě šla. Zaopatření s partnerem jsme, dítě si oba přejeme, takže to určitě nějak zvládneme. Taky se samozřejmě člověk musí obětovat na úkor toho dítěte
Nikdo ti nezaručí, že vše půjde jako po másle, vždy je to určitý risk, ale to je život
pokud dítě oba chcete a jste schopní se o něj postarat, jděte do toho. Těhotenství mám já téměř ukázkové a porodu se už taky nebojím, naopak už se těším, až to přijde a malý tu bude s námi
každá to zvládla, některá i víckrát, tak to zas tak hrozné nebude, ne? ![]()
Já už to mám za pár, 2.11. mám termín (díkybohu). Sice šlo vše celou dobu hladce, trápí mě jen otoky a pálení žáhy, břicho mám taky celkem malé a funguji pořád normálně, žádná zničená těhule, co funí i po cestě na záchod a není schopná se hýbat - naštěstí
ale už jsem prostě netrpělivá a jen čekám, kdy se malý přihlásí, že se mu chce ven, snad už to nebude trvat dlouho ![]()
Strach z porodu chapu, ale strach ze snazeni? To jsem jeste neslysela.
Mela jsem panickou hruzu z porodu.. Pak jsem zjistila, ze bude zak trochu problem prirozene otehotnet a nakej strach jsem resit prestala.
Mam strach z těhotenství a porodu ne ze snažení napsala jsem to spatně to se omlouvam
co když neudu k použití budu zvracet a uplně to všechno nejhorsi…:(
U prvního dítěte to byl spíš strach z neznáma, jak to zvládnu, lidstvo tu je pořád, ženy rodí každý den a každá to zvládne. U každého dalšího těhotenství a porodu jsem se bála víc a víc, už jsem tak nějak tušila, do čeho jdu a co se může zvrtnout. Takže jsem ráda, že už jsme všichni.
@vally píše:
Neměla jsem strach ani z těhotenství ani z porodu, jediné čeho jsem se bála bylo aby dítě bylo zdravé. Pokud po dítěti toužíš strach tě nezastaví
Přesně! ![]()
@misicka45 Já jsem zatím těhotná, ta touha o miminko mě úplně zaslepila a vůbec jsem si nepřipouštěla, co mě během těhotenství a porodu může čekat. Těhotenství mám zatím docela pohodové, nádherné
Porod si zatím nepřipouštím jako nějakou hrůzu, zvládlo to tolik žen a většinou do toho šly znovu, tak proč bych to nezvládla já?
Největší strach mám o zdraví děťátka ![]()
@misicka45 píše:
Mam strach z těhotenství a porodu ne ze snažení napsala jsem to spatně to se omlouvamco když neudu k použití budu zvracet a uplně to všechno nejhorsi…:(
já jsem blila do pátýho měsíce, kvůli žlučníku (o kterým jsem do tý doby nevěděla že mám) se pořádně nenajím, nejdřív hrozil potrat, teď zas předčasnej porod, čas od času pro zpestření někde zkolabuju nebo upadnu, poležím si v nemocnici (bezva kratochvíle), břicho mám sice mrňavý, ale i tak mě bolí záda jako prase, z prstů mám klobásky, nemůžu dělat nic z toho na co jsem byla zvyklá a je to celý úplně kolosálně na ho*no a vůbec nevim co se na tom komu líbí. ALE - dítě jsem moc chtěla, a tak mi za to stojí. A o tom to je ![]()