Strašné dilema - práce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Citovat
- Upravit
@terulína píše:
Já bych zůstala ve stávající práci a dál se snažila otěhotnět
Nečetla jsem celou diskuzi, ale souhlasím, s tímto. Myslím, že se zbytečně obáváš věcí, které ještě neexistují…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Dobré ráno, holky. Potřebuji poradit. Jsem na RD a řeším velké dilema. Přes původní práci jsme se dostala svým úsilím do jedného odborného oddělení, které se pravidelně schází (četnost zatím nevím) a nevím, zda mám výzvu přijmout. Jedná se o pravidelné scházení se na jednání v sousední Zemi, ve větším městě, první jednání je za 14 dní. Bude to pro mě zdarma (není to placené), ale mohu z toho pro sebe profitovat.Proti:
- větší město mimo ČR
- vložím do toho své peníze na cestovní náklady, které mi nebudou proplaceny (do 2000Kč)
- přespat nelze (zbytečné) - návrat ve večerních hodinách a šíleně se bojím dnešní situace a rizika útoků (získávám opravdu panický strach a velmi mě to vysiluje)
- větší část odborníků v oddělení je mimo praxi - já zastupuji názory běžných zaměstnanců a bude těžké argumentovat - tzv. hrách proti zdi…
Pro:
- velký profesní profit - velmi to znamená
- odborné zázemí - mohu něco změnit k dobrému ve prospěch firmy
- přijdu na jiné myšlenky - seberealizace a odpočinek od dětí
Ujaly by jste se této šance, být vámi?
Promiňte za anonymní příspěvek - důvody jsou velké.
pokud to znamená zvýšení profesní odbornosti, jela bych a klidně i investovala. Je to jako investice do vzdělání a upřímně v životopise to může vypadat dobře, lépe než jen „rodičák“. Úzkosti je potřeba se vystavovat, jinak se bude rozrůstat, takže to může mít i lehce terapeutický efekt.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
@LadyLada Protiřečení jsem si byla vědomá - i přes všechno je oddělení nastavené otevřené diskusi a záležitostem k řešení. Pojedu, jak bylo řečeno - a uvidím, zda to má opravdu smysl.
V tom případě ta pasáž o hrachu není pravda a je to jen taková berlička pro případný argumentační neúspěch.
Mé doporučení je: nelži si do kapsy, ale také se nepodceňuj, dobře odhadni své možnosti. Držím palce! A budeš-li chtít, napiš, jaké to bylo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Dobré ráno, holky. Potřebuji poradit. Jsem na RD a řeším velké dilema. Přes původní práci jsme se dostala svým úsilím do jedného odborného oddělení, které se pravidelně schází (četnost zatím nevím) a nevím, zda mám výzvu přijmout. Jedná se o pravidelné scházení se na jednání v sousední Zemi, ve větším městě, první jednání je za 14 dní. Bude to pro mě zdarma (není to placené), ale mohu z toho pro sebe profitovat.Proti:
- větší město mimo ČR
- vložím do toho své peníze na cestovní náklady, které mi nebudou proplaceny (do 2000Kč)
- přespat nelze (zbytečné) - návrat ve večerních hodinách a šíleně se bojím dnešní situace a rizika útoků (získávám opravdu panický strach a velmi mě to vysiluje)
- větší část odborníků v oddělení je mimo praxi - já zastupuji názory běžných zaměstnanců a bude těžké argumentovat - tzv. hrách proti zdi…
Pro:
- velký profesní profit - velmi to znamená
- odborné zázemí - mohu něco změnit k dobrému ve prospěch firmy
- přijdu na jiné myšlenky - seberealizace a odpočinek od dětí
Ujaly by jste se této šance, být vámi?
Promiňte za anonymní příspěvek - důvody jsou velké.
zadara ne.. mmchdm, spíš zapracuj na své - zcela zbytečné - panice 
když už bych něco dělala pro firmu, tak za mzdu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Je absolvovani techto sezenich pro tebe prinosne i kdybys zmenila praci? Jestli ano, tak bych do toho svuj cas a penize investovala. Jestli je to, ale dobre jen pro soucasne zamestnani, tak urcite ne zadarmo.
Jinak nevim co panikaris. Ptedpokladam, ze tam pojedes autem. V tom pripade bych mela spis strach z dlouhe cesty autem nez, ze tam na me ceja terorista.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Zdravím,
jestli se tu ještě objevuje zakladatelka, tak mě zajímá, jak to celé dopadlo…jinak za mě: já se cestování nebojím, žila jsem i chvíli v cizině, ale já bych nejela už z principu, páč je to zadara 
Ať si firma trhne protézou, zadara ani kuře nehrabe. Navíc, ani nezaplatí cestu…co je to za firmu, proboha? Zadara bych jela jen v případě, že mám sama dost peněz a jedu tam dělat bohulibou činnost- zachraňovat divoká zvířata, starat se o opuštěné pejsky atd. jinak ať si trhnou
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Ahoj, ráda bych se tu poradila s jedním problémem, pokud se tomu tak dá říkat. Zvazuju i návštěvu psychologa, ale zajímalo by mě jestli jste některá tohleto zažila, případně jak jste řešily.
Pořád se ve svých myšlenkách vracím k mé bývalé praci a ke kolegům tam. S nimi se tedy doteď sem tam scházíme, takže v kontaktu jsme. V současném zaměstnání se ale často pristihnu, že se myšlenkami vracím k mé bývalé praci. Jak to tam chodilo, jaká byla sranda v kanclu, pořád něco porovnavam. Procesy, lidi povahové přirovnávám k bývalým kolegům apod.
Přitom musím zmínit, že i tady jsem moc spokojená, super náplň práce i kolektiv, se kterým často chodíme sednout si i mimo nasi pracovní dobu a v kanceláři je sranda. Jsou to už dva roky co jsem práci změnila, a pomalu mě to začíná trápit. Nevím, čím to je, ale od bývalé práce se prostě nemůžu odpoutat.
Může to být tím, že to byla moje dá se říct první reálná zkušenost po škole (když pominu všemožné brigády) a byla jsem tam 4 roky? Že by to zanechalo takový psychický dopad? Je pravda, že jsem odcházela, protoze už jsem cítila, že se musím někam posunout a tehdejsi firma mi to nenabizela. I ostatní kolegové už pracuji jinde, ale ti tam byli i delší dobu a jsme stále v kontaktu., takže novinky o sobě vime a jsme v obraze.
Stalo se tohle některé z vás? Že jste z nějakého důvodu zůstaly fixovane na bývalou práci? Jak jste to řešily? Já se mám v současné práci moc dobře, ale prostě mě něco furt vrací zpátky.
Díky za názory a pardon za sloh. 
M.
- Citovat
- Upravit
Je to normalni. Na nektere kolegyne a kolegyne z me prvni prace vzpominam dosud (a je to vic nez desetileti). Nekdy i premyslim, kde bych byla a jak by se muj zivot vyvijel, kdybych tam zustala (taky jsem z firmy odesla do jine kvuli „osobnimu rustu“).
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj, ráda bych se tu poradila s jedním problémem, pokud se tomu tak dá říkat. Zvazuju i návštěvu psychologa, ale zajímalo by mě jestli jste některá tohleto zažila, případně jak jste řešily.Pořád se ve svých myšlenkách vracím k mé bývalé praci a ke kolegům tam. S nimi se tedy doteď sem tam scházíme, takže v kontaktu jsme. V současném zaměstnání se ale často pristihnu, že se myšlenkami vracím k mé bývalé praci. Jak to tam chodilo, jaká byla sranda v kanclu, pořád něco porovnavam. Procesy, lidi povahové přirovnávám k bývalým kolegům apod.
Přitom musím zmínit, že i tady jsem moc spokojená, super náplň práce i kolektiv, se kterým často chodíme sednout si i mimo nasi pracovní dobu a v kanceláři je sranda. Jsou to už dva roky co jsem práci změnila, a pomalu mě to začíná trápit. Nevím, čím to je, ale od bývalé práce se prostě nemůžu odpoutat.Může to být tím, že to byla moje dá se říct první reálná zkušenost po škole (když pominu všemožné brigády) a byla jsem tam 4 roky? Že by to zanechalo takový psychický dopad?
Stalo se tohle některé z vás? Že jste z nějakého důvodu zůstaly fixovane na bývalou práci? Jak jste to řešily? Já se mám v současné práci moc dobře, ale prostě mě něco furt vrací zpátky.
Díky za názory a pardon za sloh.
M.
Ahoj já momentálně zažívám něco podobného, akorát já jsem si to tedy nevybrala 
7 let jsem dělala na směně se super partou a do práce jsem se těšila, ale bohužel nám snížili plány a ze tří směn jsme šli na 2 a všechny nás rozházeli, není žádná šance, že ještě někdy budeme spolu, tak jak jsme byli. Člověk by řekl, život jde dál, ale věřím, že mě to bude trvat také dlouho, než se zžiji s novými kolegyněmi a na ty „své“ nikdy nezapomenu 
byla sranda, práce šla od ruky a utíkalo to, nyní se těch 8 hodin táhne jako smrad. Takže soucítím s tebou a plně ti rozumím. Také se vídáme mimo práci, ale to prostě není ono, chybí mi to už teď
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Ahoj, ráda bych se tu poradila s jedním problémem, pokud se tomu tak dá říkat. Zvazuju i návštěvu psychologa, ale zajímalo by mě jestli jste některá tohleto zažila, případně jak jste řešily.Pořád se ve svých myšlenkách vracím k mé bývalé praci a ke kolegům tam. S nimi se tedy doteď sem tam scházíme, takže v kontaktu jsme. V současném zaměstnání se ale často pristihnu, že se myšlenkami vracím k mé bývalé praci. Jak to tam chodilo, jaká byla sranda v kanclu, pořád něco porovnavam. Procesy, lidi povahové přirovnávám k bývalým kolegům apod.
Přitom musím zmínit, že i tady jsem moc spokojená, super náplň práce i kolektiv, se kterým často chodíme sednout si i mimo nasi pracovní dobu a v kanceláři je sranda. Jsou to už dva roky co jsem práci změnila, a pomalu mě to začíná trápit. Nevím, čím to je, ale od bývalé práce se prostě nemůžu odpoutat.Může to být tím, že to byla moje dá se říct první reálná zkušenost po škole (když pominu všemožné brigády) a byla jsem tam 4 roky? Že by to zanechalo takový psychický dopad?
Stalo se tohle některé z vás? Že jste z nějakého důvodu zůstaly fixovane na bývalou práci? Jak jste to řešily? Já se mám v současné práci moc dobře, ale prostě mě něco furt vrací zpátky.
Díky za názory a pardon za sloh.
M.
První práce je milník v životě člověka. Já do první opravdové práce nastoupila v roce 2004 a pracovala s osobními složkami lidí, dodnes si pamatuju stovky jmen a u některých i adresu. Slyším někde jméno a vybavím si člověka se stejným příjmením, který v roce 2005 nastupoval (vím na jaký úsek, kdy odešel apod.). V žádné další práci už se mi toto nestalo (krátkodobě jsem si pamatovala samozřejmě taky, ale po odchodu z práce jsem to vygumovala, už jsem se prostě do té práce nikdy tolik neponořila a nebylo to pro mě nikdy tolik důležité). A to, že paměť tahá z toho šuplíku, mi přijde přirozené, jen si zkus projít znovu ty důvody, proč jsi odcházela, a žes k tomu měla důvody.
Taky jsem odešla z jedné práce, která z dnešního pohledu byla dokonalá (služební auto, časová flexibilita, žádný tlak na výkon, podpora matek, docela pohodička). Ale jako single mladá s dvěma VŠ jsem se chtěla v práci někam posouvat, rozšiřovat si obzory, a ne mít klid a pohodu a strávit půlku pracovní doby tlacháním s kolegy. Dneska bych podobnou práci brala všemi deseti 
, ale před deseti lety jsem odešla, protože se to prostě časově nesešlo a já chtěla věci měnit, hýbat s nimi, zlepšovat je.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@zvidavajanca Ne, myslím si to naopak, že nyní je větší pravděpodobnost stát se terčem útoků než to, že mě srazí auto
