Strašné dilema - práce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
Plat je v hrubém… A žiju v Praze…
A manžel má plat menší než já… Jako - chtít po něm aby mě živil nemůžu. Na to nemá…
- Citovat
- Upravit
Milá, mrkni na tohle… není to nic převratného, ale mě to docela otevřelo oči… třeba ti to pomůže… 
radit ti nikdo moc nemůže, ale chápu, že dělá dobře se z toho „vypsat“… Jedno vím skoro jistě: nejhorší je ta fáze rozhodování. jak se rozhodneš a uděláš ten Krok, uleví se ti 
http://www.ted.com/…hard_choices?…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já bych zůstala ve stávající práci, snažila se otěhotnět a šetřila bych. Dala bych si nějaký termín, do kdy max v ní zůstanu např. rok dva než si našetřím, aby mě pak následný výpadek příjmu nezaskočil
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:mě žíví manžel dlouho, je nás 5 a máme cca 25000,/měs. z toho mám tolik našetřeno, žes bys koukala.
Plat je v hrubém… A žiju v Praze…
A manžel má plat menší než já… Jako - chtít po něm aby mě živil nemůžu. Na to nemá…
- Citovat
- Upravit
Já bych odešla jinam. Prachy nejsou všechno lidi kteří vydělávaji hodně ale trávi v práci celý dny (i když toto jsi nezminila, vim) a ještě kus víkendu, mají pak třeba na hodinu 50Kc když se to sečte. Nebo podnikatele, hodně lidi si myslí že maj kdovíco ale toho času a nervu utopenych v tom.
A jinak, kamoska čeka v nenávidene praci na otěhotnění už myslím vic jak 2 roky spis 3. Řekla bych že dost trpí. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
To je těžké radit v tvé situaci. Vím jen jedno a to, že dobrá psychika je důležitá pro otěhotnění. Dle toho jak reaguješ mě připadá, že se víc přikláníš zůstat ve své práci, i když tě trápí stresové prostředí.
Já se rozhodovala podobně 2× ve svém životě. Nelitovala jsem, vždy jsem se měla líp. Ale bylo mi míň let a měla jsem jiné důvody než těhotenství.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@Anonymní píše:
Plat je v hrubém… A žiju v Praze…
A manžel má plat menší než já… Jako - chtít po něm aby mě živil nemůžu. Na to nemá…
Jak jsi toto myslela?? Jako že ani když budeš na mateřské tak nepředpokládás ze vás bude živit? A proto potrebujes vyšší materskou?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A jak dlouho už jsi doma? Jestli ten psychický blok z té stávající práce nesouvisí už i s tím, že jsi si třeba odvykla pracovat a řešíš pořád jen to těhotenství a zdravotní stav.
Já bych se vrátila do stávající práce a příp. se tedy snažila se hledat jinou, ta náhradní mi nepřijde vhodná jak z hlediska výše platu, tak asi i té pracovní náplně, jak už to sama cítíš teď, a to jsi tam ještě ani nenastoupila.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Kolik ti tedy vlastne je? Dle meho je v zrovna teto otazce rozdil, zda je ti 35 ci 39 let.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Holky - je mi téměř 36… 
No - já vím, že to ještě není 40 - ale není to ani 30 
Doma jsem asi 8 měsíců… Taky jsem si říkala, jestli to není spíš tím, že jsem si odvykla pracovat - ale myslím, že ne.
Já už jsem se loni dostala do nemocnice - kvůli práci (nemoc nikoliv psychického rázu!!)…
Když vám řeknu, že je to tam tak šílený, že za tu dobu, co tam jsem odešli odtud všichni, kteří tam byli, když jsem odcházela a půjdu mezi naprosto cizí, neznámý lidi… A kdo tou firmou prošel mě odrazuje, at'se nevracím (to se jim to radí, že? 
)…
Plat manžela bude samozřejmě muset stačit, až půjdu na mateřskou - to je jasný… Ale ted' to po něm prostě nemůžu chtít aby mě živil, když není důvod - a já jsem práce schopná… Joo - kdyby měl ten příjem vyšší, byla by situace jiná. Ale má v Praze podrůměrný příjem a tudíž se musím na chodu domácnosti prostě podílet. I chci…
- Citovat
- Upravit
Zakladatelko, nevim, zda ti to pomuze. 36 tis neni zadny terno a to ani v cistem!! Chapu, ze je to blby, pokud partner bere min. Nicmene zazila jsem neco podobneho ( ale to jsem mela dvakrat tolik) a citila jsem, ze ta prace me takhle vydira a nezvladnu pocit, ze me vyhodi (kdybych nesplnila plany). Ja tedy vyskocila z kolotoce opravdu tim porodem. Ale! V Praze bych za 36 sebe neruinovala ani omylem. I kdybys dite nechtela, tak zdravi mas jen jedno!!!
Kdyz jsem chtela druhe, uz jsem s puv. partnerem nezila a temer s nim o dite soutezila a to i financne (dlouhy pribeh, nepatri sem). Ale chtela jsem mit na ni cas, sla jsem ucit na jazykovku jako tridni druhaku. Ta bere damy necelych 17 cisteho (to se mi to studium ale vyplatilo 
). Otehotnela jsem brzy (po predchozi revizi v 14tt), ale pak mela hematom a hnali me temer nasilim na rizikovy domu a ja posledni tyden ve zkusebce…Domu jsem nesla, zustala jsem v praci a delala pohybove minimum a co slo tak pomalu. nejde i v tve praci vypnout to stresovani, kdyz vis, ze uz to mas za par?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já tedanevim, ale devatenáct hrubýho (a s tím, že chlap má ještě méně) si nejsem úplně jistá, že je to dost na živobytí v Praze (nájem, dítko, pak spadnout na rodičák)…
ale třeba je to jen moje představa
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Já bych odešla a šla někam, kde budu mít větší klid. Ono se to nezdá, ale stres má na úspěšnost otěhotnění a donoč)šení dítěte dost velký vliv. Ty prachy by mi za zdravotní problémy a potíže s otěhotněním nestály. Ty se tam zjevně vrátit nechceš, jestli jsou peníze jedinou motivací, tak mi to nepřipadá jako dobrá varianta.
Ale samozřejmě záleží na tom, jak velké finanční problémy vám to způsobí. Já bych si tohle mohla dovolit (a vlastně jsem něco podobného udělala, i když nešlo rovnou o výpověď, ale jen o návrat na RD, taky kvůli problémům s otěhotněním), protože vím, že nás bez problému uživí manžel, i když budu zcela bez příjmu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@kaccross píše:
Zakladatelko, nevim, zda ti to pomuze. 36 tis neni zadny terno a to ani v cistem!! Chapu, ze je to blby, pokud partner bere min. Nicmene zazila jsem neco podobneho ( ale to jsem mela dvakrat tolik) a citila jsem, ze ta prace me takhle vydira a nezvladnu pocit, ze me vyhodi (kdybych nesplnila plany). Ja tedy vyskocila z kolotoce opravdu tim porodem. Ale! V Praze bych za 36 sebe neruinovala ani omylem. I kdybys dite nechtela, tak zdravi mas jen jedno!!!Kdyz jsem chtela druhe, uz jsem s puv. partnerem nezila a temer s nim o dite soutezila a to i financne (dlouhy pribeh, nepatri sem). Ale chtela jsem mit na ni cas, sla jsem ucit na jazykovku jako tridni druhaku. Ta bere damy necelych 17 cisteho (to se mi to studium ale vyplatilo
Nikdy nevíš, že/kdy/jestli už to máš za pár… Tuplem ve 36 letech… otěhotnění se nedá naplánovat, vím o tom svoje… Proto je vždycky důležité to, co je teď, protože nevíš, jak dlouho to „teď“ ještě potrvá..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Našetřeno mám - ale né zas tak moc… První zaměstnání jsem měla až ve 30 (studovala jsem a pak jsem byla ve světě, kde jsem sice brigádničila, ale co jsem vydělala jsem prožila)
Žiju v Praze. První roky v Praze jsem žila sama - sice v garsonce, ale nájem byl dost a plat jsem tehdy měla ne velký. Takže šetřím ty cca tři roky, co jsem v této práci…
)…
Ušetřený peníze bych potřebovala spíš nechat na dobu, kdy bude fakt zle (a ta přijde, protože jsme chronicky nemocná - nemocí s postupnou degresí
Takže i ty peníze hrajou dost podstatnou roli… Tak - to nakonec vždy, co si budem povídat
Ta jiná práce by byla taková, že by mě tam „tak trochu byla škoda“ - myslím tím ve smyslu, že bych neuplatnila to, co umím (například jazyky a tak)… Takže se trochu bojím, aby mi z toho po pár měsících „podřadný“ (berte toto slovo prosím s rezervou!! nemyslím to doslova) nebylo smutno.
Správně asi cítíte, že jsem poněkud „psychicky rozložená“ - mám za sebou opravdu hodně těžký období, takže ANO, jsem mírně „psycho“
Děkuju za názory, a těm, jež mě chápu a byly na tom stejně děkuju ještě trochu víc!! Potěší, že vím, že ostatní řeší stejný problém, a že je to řešitelné…!
Jinak mi teda ale přijde, že názory jsou tak půl na půl - odejít/zůstat… Doufala jsem, že jedno bude převažovat
Zakl.