Strašné dilema - práce
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Já musím říct, že moje první práce byla úžasná. Práce mě bavila, kolegové úžasni. Peníze na tu dobu slusne. Utekla jsem ze studii, to jsem těžce nedomyslela.
Odešla jsem po dvou letech, kdy jsem totálně vyhořela. Psychicky jsem nezvládla klienty, nastaly změny ve vedení apod. Dnes bych to řešila jinak, ale to uz je jedno.
Po odchodu z teto me prace, kam jsem nastoupila v roce 2000, jsem našla práci poměrně rychle. Jenže jsem zjistila, že ne všude jsou tak uzasne vztahy, kolegové si pomáhají atd. Bylo to tezke období.
Na první práci vzpomínám s láskou, akorát mě tam hrozně rozmazlili 
. Jedna kamarádka, opravdová, mi vydržela doteď. S některými kontakt přes sociální sítě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@M-77 píše:
Je to normalni. Na nektere kolegyne a kolegyne z me prvni prace vzpominam dosud (a je to vic nez desetileti). Nekdy i premyslim, kde bych byla a jak by se muj zivot vyvijel, kdybych tam zustala (taky jsem z firmy odesla do jine kvuli „osobnimu rustu“).
Taky přemýšlím, jaké by to bylo, zůstat…
No ale v té následující práci jsem poznala manžela a pořídila s ním děti, takže tak.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@g.sandova Jen tak mimo, nejednalo se o práci na železnici? Připomíná mi to mou první práci i rok sedí 
.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
