Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Pokud tvoji partneři nejsou typy, co by nesnášel každý rodič, tak je zřejmě problém u rodičů. Není jim pro tebe nikdo dobrý, snaží se tě manipulovat, kdo ví…Ale budeš to muset spíš řešit tak, že si to srovnáš sama v sobě, od nich bych asi nějakou změnu nečekala…
Možná taky tvým rodičům pro tebe není nikdo dost dobrý
Ale konkrétně ti to musí říct oni sami… takhle těžko člověk poradí. Je to smutné, že tvé chlapi moc nemusejí… oni taky určo nejsou dokonalý a tvůj muž se snaží s nimi vycházet ![]()
naši taky vždy nového přítele z kraje odmítali, viděli na něm ledajaké mouchy, ale časem se to srovnalo a prostě si museli zvyknout
když se mi totiž něco v jejich chování nezdálo, tak jsem jim to pěkně od plic řekla, aby bylo mezi všemi jasno a teď už jsou fakt v pohodě ![]()
přeji ti, aby se vaši taky srovnaly a brali tvého nového muže, jako člena rodiny ![]()
@jenny.fields píše:
Pokud tvoji partneři nejsou typy, co by nesnášel každý rodič, tak je zřejmě problém u rodičů. Není jim pro tebe nikdo dobrý, snaží se tě manipulovat, kdo ví…Ale budeš to muset spíš řešit tak, že si to srovnáš sama v sobě, od nich bych asi nějakou změnu nečekala…
Asi nejsou problémové typy, oba pracují, nefetují, nehrají bedny, nemlátí a nemlátil mne..
@Anonymní píše:
Asi nejsou problémové typy, oba pracují, nefetují, nehrají bedny, nemlátí a nemlátil mne..
No právě…takže vyřešit to sama se sebou…nic jiného nepomůže…
Jasně, určitě má někdo podobnou zkušenost, že jeho rodiče nepřijali jejího partnera. Ale těch příčin, proč to tak je, může být mnoho. A tobě jde o ty tvé konkrétní rodiče, že? Máš nějaké sourozence? Jak berou rodiče jejich partnery?
A co konkrétně znamená, že tvého partnera odmítají? Odmítli se s ním stýkat? Nebo ho ignorují, když se společně setkáte?
@klara123 píše:
Možná taky tvým rodičům pro tebe není nikdo dost dobrýAle konkrétně ti to musí říct oni sami… takhle těžko člověk poradí. Je to smutné, že tvé chlapi moc nemusejí… oni taky určo nejsou dokonalý a tvůj muž se snaží s nimi vycházet
naši taky vždy nového přítele z kraje odmítali, viděli na něm ledajaké mouchy, ale časem se to srovnalo a prostě si museli zvyknoutkdyž se mi totiž něco v jejich chování nezdálo, tak jsem jim to pěkně od plic řekla, aby bylo mezi všemi jasno a teď už jsou fakt v pohodě
přeji ti, aby se vaši taky srovnaly a brali tvého nového muže, jako člena rodiny
nejvíc mě mrzí, že v předešlém vztahu nebyly děcka a jakžtakž, chci pro děti dědečka a babičku
Člověk chce být za dobře se svymi rodiči, to je v pořádku, ale jak už mnozí psali, zakladatelko, máš svůj život, navíc už i s detmi, tak je na nich, zda se do nově vzniklé situace vžijí a budou trávit společné chvíle. Když jim to z nějakého důvodů vadi, je to jejich věc. Gratuluji k dětem.
Mam podobny problem. Moje máma kdysi podnikala, nadelala si dluhy a nejakou dobu(cca 10let) pracovala na ruznych mistech, ale na cerno, tzn bez socialniho a zdravotniho pojisteni, pak navic zacala experimentovat s pervitinem. Kdyz prisla krize, tak mela problem najit praci a po tom co mi visela půl roku na krku jsem ji nabidla, ze si pujcim penize aby mohla jit delat do Nemec(nemecky umi vyborne, ze by to bylo reseni. Zit oficialne, neco si vydelat a k tomu byt nezavisla…No jela a nejakou dobu to bylo fajn, ale pak opet pernik a zacala paranoia…jde po ni bracha, jeji matka, tajna policie, interpol, odposlouchavaji ji telefon, ma napichly pocitac, porad pise na ceskou policii, obvinuje celou rodinu ze vseho mozneho…proste jsem o matku prisla, tata chlasta, priteluv tata taky a mamku nema, tak me nejvic stve, ze mimi co je na ceste vlastne nebude mit prarodice…zakladatelce preju hodne sil… je to hrozny
@Anonymní píše:
Mam podobny problem. Moje máma kdysi podnikala, nadelala si dluhy a nejakou dobu(cca 10let) pracovala na ruznych mistech, ale na cerno, tzn bez socialniho a zdravotniho pojisteni, pak navic zacala experimentovat s pervitinem. Kdyz prisla krize, tak mela problem najit praci a po tom co mi visela půl roku na krku jsem ji nabidla, ze si pujcim penize aby mohla jit delat do Nemec(nemecky umi vyborne, ze by to bylo reseni. Zit oficialne, neco si vydelat a k tomu byt nezavisla…No jela a nejakou dobu to bylo fajn, ale pak opet pernik a zacala paranoia…jde po ni bracha, jeji matka, tajna policie, interpol, odposlouchavaji ji telefon, ma napichly pocitac, porad pise na ceskou policii, obvinuje celou rodinu ze vseho mozneho…proste jsem o matku prisla, tata chlasta, priteluv tata taky a mamku nema, tak me nejvic stve, ze mimi co je na ceste vlastne nebude mit prarodice…zakladatelce preju hodne sil… je to hrozny
to je mi moc líto ![]()
@Anonymní píše:
Jsem jedináček. Moji rodiče spolu nežijí.
No, musím říct, že z tvého psaní nejsem moc moudrá. Zřejmě sis potřebovala jen tak nějak postesknout. Tak přeju hodně štěstí, hlavně, ať ti to klape s manželem a máš krásné zdavé děti.
Potřebovala jsem si postesknout, že to nechtějí s tím mým chlapem ani skusit. Mamka ho ještě ani neviděla, jenom na fotkách.
Holky, děkuji vám za názory, budu si muset nějakou babičku ochočit, když vlastní není. ![]()
Ozivuji diskuzi s jinou strastí s rodiči. Omlouvám se za anonymitu, ale chodi sem rodina a nekdy neni potreba aby našli z čeho se tu potřebuji vypsat.. Trápí mne situace s mými rodiči, kteří se vubec nechovaji jako prarodiče, sice kdyz mi bylo 14let tak se rozvedli, ale nikdy bych nečekala ze se budou chovat tak jako nyni. Je mi 22let, mám ročního syna a za tu dobu ho ma matka viděla asi 6× a otec všehovsudy 4× jen chvili. Nejčastěji byli v porodnici pak pritelovi rodiče kteří se o malého opravdu zajímají a je vidět ze by se pro nej rozdali, coz z me strany nehrozi a nejednou jsem slyšela nelichotivou poznámku ci jsme se s přítelem pohádali. Otec se na nej pomalu ani nezepta, kdyz jsme měli malem problem kdy jsme jeden mesic nezvládli nájem tak odpovědi z me strany bylo jen dobre Ti tak, mas cos chtěla apod.. Nikdo se přitom o nic neprosil, tato reakce mne dost zarazila, protoze pritelovi rodiče ihned bez optani pomohli do nájmu i s nákupem, plenkama malému se slovy ze to přece dělají pro vnoucka. Nejsem zastáncem těchto pomoci, ale vyrazilo mi to dech. Z me strany poslouchám jen kritiku, Vánoce se slavily s rodiči přítele stejne jako prvni narozeniny syna. To akorát ma matka přišla aspon v jiny den ale nebylo to tolik příjemné setkání jako s rodiči přítele na kterých je vidět ze jsou z vnoucka hotovi a šťastní. Otec mne jen vyčetl ze na oslavu jsem ho mela pozvat ja, ze on se nemusí nabízet ze přijde a proc tam nebyl. Dal útočí ze dodnes neví pomalu kde bydlíme, protoze u nas nebyl z důvodu jeho chování. Je takové otevřené povahy ze by se clovek musel odstěhovat. A hlavne nějak nevidím uz důvod zvání. Kdyz jsem u nej mela přečkat mesic a pul v těhotenství kdy jsme čekali na byt tak to bylo nejhorší co jsem kdy zažila, veškeré zásoby jídla snědl on, chtel věcně penize (nepracuje) a po 3tyd mne těhotnou vyhodil, to v podstate vyhodil o vnouče. Od mých rodičů ma maly minimum veci coz nemuzu srovnat z druhé strany a je mi z toho nekdy hrozne ouzko. Ted ma matka neviděla malyho pres mesic a sem tam se sice zeptá ale návštěva nebo pohlidani nehrozi, jen kdy mi muze předat jedny puncosky, ze nema cas. Je takové chování normální od mých rodičů? Na toto tema se s přítelem ci jeho rodiči bavit nechci protoze pak dojde na srovnávání a ja nemuzu říct ani popel. Je mi líto kdyz z druhé strany vidím ten cit, lásku a zářící oči a z me strany nezájem, chlad a nic vic. Strašně me štve ze se na nej neptají. Pak bohužel pritelova maminka se kolikrát snazi v dobre víře dávat nevyžádané rady ci diktuje jake mléko by mel pit apod. a me to hrozne naštve, sice se nedám, ale v takovou chvili si připadám neschopna je to jakoby mi říkala, co ty můžeš umět kdyz tvá matka se nezajímá. Ale jsem rada ze ho miluji a ze ten klucina aspon z jedne strany ma pořádnou babičku s dedou, protoze i prarodiče jsou důležití. Jen jsem se potřebovala vypsat ze svého pocitu ktery mne štve a to je nezájem mých rodicu o vnuka. Mate to nektera take tak? Opravdu to je normální?