Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Citový vyděrač?
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Anonymní
Napsat příspěvek
Reakce:
Velikost písma:
8.8.11 11:56
Hmmm, zajímavé. Proč mu manžel říká, co se chystáte dělat? (kuchyň) Proč ho žádá o pomoc? (lino může položit firma za pár peněz, ne?) Proč přistupuješ na jeho „slovní hry“ a neukončíš to hned v začátku např.: „Ale jděte, vy to hned vidíte moc černě…“?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.11 12:00
Ahoj,
tohle mi bohužel připomíná mou tchýni, tam je to dost podobné. Akorát manžel na ní nevisí a hlavně ty její pitomé nápady nerealizuje. Problém nebude v tobě, ale manželovi a měla bys to nechat na něm. Ty budeš a jsi ta špatná, tchán na to sází a skrz tebe manipuluje synem a ještě vás rozhádá.
Určitě bych nepřistupovala na ty jeho slovní hry a snahy tě vyprovokovat. Když ti řekne, že vám rozbil pračku, tak se ho zeptej, kdy vám koupí novou atd. Chce vám předělat kuchyň, fajn, vy na to nemáte, tak jestli to zaplatí, tak není problém.
A jak to vidí manžel, proč on přistupuje na ty jeho hry a manipulace? On to nevidí?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.11 12:00
Anonymní ty máš za tchána mého tchána????
U nás je to to samý. Koupili jsme byt, kde je potřeba udělat nějaké opravy. Vzali jsme si o 100 tisíc vyšší úvěr, abychom opravy udělali. S mužem jsme se dohodli na kompletní rekonstrukci elektřiny a podlah a drobnou úpravu koupelny s tím, že ta se napevno udělá až se našetří tzn cca za rok. Přišel tchán a výsledek je takový, že podlahy se udělají pouze za použití nejlevnějšího lina, protože peníze se nalejou do fungl nový koupelny. Tchán prý všechno zaplatí, ale nevěřím tomu, protože on je starý ulhanec a alkoholik. Můj muž akorát nadutě stojí, kouká a mlčí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
bez registrace
8.8.11 12:03
Ahoj,
za prvé nechápu, že píšeš, že tchán je fajn, že ho máš ráda… to mi hlava nebere.
Jinak smekám, že to vydržíš.
Takhle to ale dlouho fungovat nebude. Postav manžela do latě, vysvětli mu pořádně situaci, ať stojí za Tebou. Chápu, že je to jeho otec, že vám pomáhá, že jste mu vděční, že má o něho starost, ale manžel musí být objektivní.
Je potřeba dát tchánovi najevo, kde jsou hranice a vydobít si respekt! Ale to musíte spolu s manželem, sama to nezvládneš.
- Citovat
- Upravit
8.8.11 12:13
Asi by bylo nejlepší se na tchána neobracet s tím že potřebujete pomoct, ale udělat si vše podle sebe. A to vaše dohadování moc dobře chápu, ale je zbytečné, tak co se prostě na to vykašlat a ukončit tento styl hovoru než bude zase zle. Prostě říct, že Vám není v těhotenství dobře a už se dál nepřít. 
Jinak asi mají holky pravdu, problém je v manželovi, a vy s tím asi nic moc nenaděláte.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.8.11 12:20
Wiolla píše:
Hmmm, zajímavé. Proč mu manžel říká, co se chystáte dělat? (kuchyň) Proč ho žádá o pomoc? (lino může položit firma za pár peněz, ne?) Proč přistupuješ na jeho „slovní hry“ a neukončíš to hned v začátku např.: „Ale jděte, vy to hned vidíte moc černě…“?
Třeba to lino mu říkat nechtěl, ale tchán přijel s tím, že potřebuje s něčím pomoct a manžel mu odpověděl, že nemůže, tak to z něj tchán vytáhl, proč to nejde a nabídl se sám, že pomůže (firmu objednávat nesmí, protože to udělají špatně a je to potřeba stejně hned předělat!!!). Ukončuju. Většinou prvních 10 výpadů mlčím, pak mu řeknu, ať se nebojí, že jsme dospělí a že to zvládnem a nakonec se nechám vytočit.
- Citovat
- Upravit
8.8.11 12:27
No a co takhle místo odpovídání na něj zkusit, to co dělá on? Prostě když tě bude chtít zatáhnout do nějaké slovní přestřelky, tak mu řekni, že ti není dobře a odejdi pryč.
Na tchýni funguje jen to, že kývám a říkám hmmmm. To teda nesnáší, ale nemá na to co říct. ALe hlavně se ji vyhýbám a odmítám s ní zůstávat osamotě. To bych doporučovala i tobě.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.11 12:29
Ahoj zakladatelko. Tohle je těžká věc. Myslím, že problém je hlavně ve tvém muži. Je na otci závislý, z toho vznikají všechny problémy. Myslím, že je potřeba řešit manželovu závislost na rodičích a ne tchána. To nepomůže. Dokud se manžel nepostaví na vlastní nohy a nepošle tátu „někam“, pokud jeho chování bude neúnostné, obávám se, že se situace nezlepší. Ale dotlačit manžela, aby konečně „dospěl“, to je oříšek. No, nejsem u vás, ale co čtu, tak aby ty sis zachovala zdravý rozum, prostě bych tchána k vám nepouštěla, nic ho doma nenechala dělat, ať si muž říká co chce. A toho bych taky postavila před hotovou věc. Pokud tchán rýpe, co máte dělat a jsou z toho hádky, řekla bych manželovi, že si prostě nepřeju, aby se do čehokoli pletl, pokud ta pomoc není opravdu pomoc. Mám obavy, že nastoupí hádky mezi tebou a mužem, protože on bude tvrdit, že nemáš pravdu a jsi přecitlivělá. Snaž se ochránit svou domácnost, a pokud má muž potřebu k otci jet, ať jede. Ale ty tchána mezi vás nepouštěj, a pokud tě bude tahat do nějaké diskuze, řekla bych, že se z toho akorát pohádáte, že si na tebe stěžuje synovi, a že se ti to nelíbí. Takže s ním nic vašeho řešit nebudeš. Takhle mi to přijde jako řešení momentální situace nejlepší. Otázka je, co s mužem, který je závislý na rodičích 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.8.11 12:33
bez registrace
On je jinak moc fajn (když nemá „své dny“). Tohle udělá tak dvakrát do měsíce. Jinak se chová skvěle. U nás je asi ten problém, že to je rodinný známý, který se zná s mými rodiči celý život, tak si k sobě asi dovolíme víc, než ve vztahu snacha-tchán, kteří se znají pár let. Manžel stojí za mnou a zastává se mě, co to jde. Ale táta ho vychoval sám, tak považuje za svou povinnost mu vyhovět. Prostě je můj manžel takový velký dobrák, co neumí říct ne. ** berushkacz**
Neobraceli bychom se, ale bydlí nedaleko a je u nás skoro denně (nepracuje, tak jezdí k nám na zahradu, svojí nemá), tak přijde a pomáhá sám, případně navrhne manželovi, co je potřeba udělat a on se toho chytí. Zakázat mu to nemůžu, protože moje mamka bydlí vedle a taky se s ní vídám denně. Musíme mít nastavená pravidla pro oboje rodiče stejná…
lleennttiillkkaa Taky to máš veselé. Můj tchán se ani nesnaží tvářit, že by finančně pomohl, což mi nevadí, ale nesměl by vymýšlet další práce.
Bohužel slovním přestřelkám se u něj nevyhnu. Je schopný reagovat přehnaně na cokoliv, protstě to potřebuje k životu, když nereaguju, tak jde žalovat, že jsem naštvaná…
- Citovat
- Upravit
8.8.11 12:36
no anebo až zase dojde na nějakou tuhle slovní provokaci, tak hezky před manželem říci tchánovi něco ve smyslu „tatínku, je vám dobře? tak si nechte ty řeči, vy mě akorát zase chcete naštvat, já vám něco řeknu, vy se zase urazíte, odjedete a potom se vám zase udělá špatně. Je to zbytečný.“
Každopádně pokud se nechá manžel věčně vodit tatínkem za ručičku, je to zbytečněj boj 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
8.8.11 12:37
Ahoj.
Omlouvám se za anonymitu.
Měla jsem to doma podobně. Tchán se nás s manželem snažil rozhádat, navíc byl alkoholik a kouřil jednu od druhé. Koupili jsme si bazén, abych se v těhotenství mohla chladit a tchán pustil psa na zahradu a ten pochopitelně bazén prokousl. A vynadáno jsme dostali mi proč to kupujeme, kdž se dozvěl, že kvůli mně tak jsme tři měsíce poslouchali, že se můžu sprchvat. I po porodu syna jsem byla já ta špatná a dovolila jsem si vozit starší dítko do školy autem a to malé novorozeně jsem mu nenechala doma na hlídání. 
Jedinou velkou výhodu mám a to je manžel. Taťkovi nevěřil a kašlal na něj, ale tchán pořád otravoval a když zjistil, že se mu nepovede nás rozhádat. Tak spáchal sebervaždu. 
Měl tímhle skutkem poslední slovo. 
A u jeho přátel budu do smrti já ta špatná, ale tolik mě to netrápí.
Hlavní problém je v tvém manželovi. Kdyby se ten můj za mne nepostavil v každé situaci, tak by jsme spolu už zřejmě nebyli.
- Citovat
- Upravit
8.8.11 12:45
Anonymní píše: …Ukončuju. Většinou prvních 10 výpadů mlčím, pak mu řeknu, ať se nebojí, že jsme dospělí a že to zvládnem a nakonec se nechám vytočit.
Chyba! Utni to hned. Když ho 10 výpadů necháš (byť mlčky), tak má pocit že se takto k tobě chovat může! Ne, nemůže. A být tebou, tak ze sebe dělám větší chudinku než tchán: „Je mi špatně, dítě moc kope, raději si jdu lehnout…“ apod. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
8.8.11 12:56
Anonymní píše:
Neobraceli bychom se, ale bydlí nedaleko a je u nás skoro denně (nepracuje, tak jezdí k nám na zahradu, svojí nemá), tak přijde a pomáhá sám, případně navrhne manželovi, co je potřeba udělat a on se toho chytí. Zakázat mu to nemůžu, protože moje mamka bydlí vedle a taky se s ní vídám denně. Musíme mít nastavená pravidla pro oboje rodiče stejná…
jsme na tom asi hodně půdobně .. já mám rodiče taky hned vedle a přítulovo mamina bydlí kousek od nás (sama a bez zahrady), takže naše taky prakticky vidím denně, ale jsme každý na svém a jen se pozdravíme příp. prohodíme pár vět, samo když někdo něco chce přijde .. ale nevidím to jako důvod k tomu, aby mi tam „strašila“ tchýně (a to ji mám ráda) každý den, chodí jenou za týden, většinou v pátek a to jen když jí řekneme ať přijde … a naše taky pakuju, když se mi zdá, že chodí s každou kravinou …
Zkus promluvit s manželem a nastavit nějaká pravidla, s tátou to pak musí vyřídit on, nejlépe za tvé přítomnosti (ale ne účasti v rozhovoru) … ale chápu, že je to těžké, tak se drž holka 
.. osobně bych se často nejradši někam odstěhovala dál od obou rodičkovských stran, bohužel to nejde
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Holky, mám problém s tchánem. Nevím, jestli to už není jen ve mně. Jestli to nepřeháním a nejsem jen přecitlivělá těhotná.
Můj tchán je fajn. Mám ho ráda a v normálních chvílích si s ním i rozumím, ale… Je hodně autoritativní a vše musí být podle něj. Neuznává argumenty jiných (tedy hlavně moje, protože jsem mu podle jeho reakcí sebrala syna). Pomalu začíná vymýšlet, co je potřeba udělat u nás doma (nebydlí s námi) a nahlodává manžela, který na něm dost visí.
Dám příklad: Domluvíme se s manželem, že dáme v kuchyni nové lino, protože to staré je ještě po prarodičích. Nic víc, protože nejsou peníze, načež muž požádá tchána o pomoc a on vzápětí vymyslí rekonstrukci celé kuchyně včetně překopání vody a elektřiny a nových skříněk. Když mu já naznačím, že takhle to nebude, protože nemáme peníze a ty skříňky nejsou tak staré, jsem rázem ta špatná, on chtěl jen pomoct a mně se to nelíbí. Urazí se, prohlásí, že mu je špatně a odjede. Pak další dny manželovi volá, jak mu je špatně. Tak za ním manžel jezdí skoro denně a vždy se zdrží až do večera a pomáhá mu u něj se sekáním zahrady a dalšími věcmi. Za nějakou dobu se to srovná, ale netrvá to dlouho a zase to začne nanovo…
Kuchyň se nakonec neudělala, protože je škoda to dělat na dvakrát. Bohužel takových věcí je víc. Nic se nedělá a nebo začne a nedodělá, protože tchán to chce jinak a manžel nemá dost sil se mu postavit a když to zkusím já, tak jsem ta špatná.
Navíc začínám mít pocit, že se nás tchán snaží rozhádat a rozdělit. Pravidelně najde nějaké téma a rejpe do mě, dokud se nevytočím. Opravdu se snažím nereagovat, ale on nasazuje až ad absurdum - opět příklad: Čekáme dítě a on prohlásí, že rozbil okno a nebudeme mít na kočárek, tak mu v klidu odpovím, že budu prcka nosit v ruce a on reaguje rozbil jsem vám pračku, nebude na postýlku - prcek bude spát s námi, nakonec to dotáhne k tomu, že dítě budeme muset odložit, protože se o něj nepostaráme a to nakonec nevydržím a něco mu řeknu nebo odejdu. On pak jde za manželem a řekne mu, že jsem na něj naštvaná a tudíž odjíždí (a večer mu je zase špatně).
Teď je u nás celkem často, protože manželovi pomáhá s prací, domem a opravou auta. Já mám pak výčitky svědomí, že jsem se tak chovat nemusela, že to přeháním a že to je jeho táta a že spolu mají fajn vztah, který jim narušuju a cítím se kvůli tomu špatně.
Tak nevím, přeháním já? Nebo je chyba v něm?
Omlouvám se za rozsah i anonym, ale opravdu mám pocit, že už to přestávám zvládat.