Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Strasti s rodiči
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
14.3.13 10:11
Normální to není, ale musíš to respektovat. Chápu, že ti to je líto, zvlášť, když z druhé strany funguje takový ten „normální“ přístup starých rodičů plný přirozené lásky 
Ale zbytečně bych se nad tím netrápila, rodičům to nevyčítala (to ani nemůžeš), ale taky bych se podle toho zařídila… Ty za jejich chování nemůžeš, rodiče si člověk nevybírá. Buď ráda, že přítelovi rodiče fungují a zbytečně se nad tím nezamýšlej. A tchýni rozhodně neodsuzuj za to, že občas má po ruce nějakou tu „dobrou“ radu… Pokud je to občas a v únosné míře, tak si to spíš važ. Určitě to nemyslí špatně 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.3.13 10:25
Anonymní.. ano měla jsem to tak.. Máma ke mě byla hodně vlažná, dokonce i ldii okolo to viděli, když jsem v těhotenstvínapříklad potřebovala - požádala, jestli by se mnou jela na vyšetření, že autobusem je mi opravdu zle, nejela, něco se vždycky našlo proč ne.. Když jsem v 9 měsící požádala - poprosila, o umytí oken před Vánocemi, tak taky, něco pořád.. Umyla mi je tchýně..
Vždycky šlo o vypjaté situace, kdy jsem orpavdu něco potřebovala nutně. ne, že bych něco chtěla jenom tak ze srandy, a nebo, že se mi nechce..
Narodil se mi chlapeček, čekala jsem podporu, protože se mi narodil s vážnou vývojovou vadou a rok trvala léčba v nemocnici.. Sice volala, ale málo jezdila, dalo by se říct, že kolikrát jsem brečela, že to opravdu nezvládám, aby přijela aspoň na dvě hodinky.. V nemocnici jsme byli první rok s tím stylem, že jsme tam byli v kuse a jezdily domu třeba na týden..
Nervní, nevyspaná, po císaři, sama problémy, sama na bytě.. Nešlo ani o práci, aby mi pomohla, ale o zájem,. promluvit si o tom, o tom, jak jsem v nemocnici, dítě na pokrají smrti.. I takové situace byli..
Tchýně pomáhala, dokonce jezdila za mnou do nemocnice - byla hodně daleko, a dokonce tam místo mě dvakrát byla, kdy jsem potřebovala i se sebou něco dělat, lékař a td..
dlouho jsem to v sobě držela, protože jinak máma fungovala normálně.. Prostě jsme se spolu bavily, ona neviděla problém, asi si myslela, že jsem dospělá, tak prostě to mám zvládat..
Jdnou jsem ji prosila, aby za mnou dojela, do nemocnice, že jsem tam chytla horečky a nemůžu se tam o kluka starat.. Odmítla, že má moc práce, že to, či no a tak už jsem to nevydržela a řekla ji svoje.. Že mi připadá, že je sobecká, myslí na sebe, že když potřebuje ona něco, že ji pomůžče jak psychicky, fyzicky, všelijak, i peníze jsem ji pučovala, kde co.. Že jsem vděčná tchýni za to, co pro nás udělala, že je víc jak máma.. Možná silná slova.. ale je to 5 let a vztah máme vynikající..
Volá každý den, vídáme se obden, vidím, že ten vztah babička vnouček je vynikající..
U nás šlo o to, že máma neumí projevovat city- jak babička.. Slyšela jsem od mé druhé babičky, že když máma něco potřebovala, že pomáhala vždy ona, že nikdy nepřijela a nechala ji v tom..
A hlavně si to neuvědomovala, jak se cítím a že si myslím, že nemá syna ráda.. protože byl nemocný
- Citovat
- Upravit
Anonymní
14.3.13 10:30
Anonymní myslím ze to máme stejny take mám pocit ze matka neumi dávat najevo city a ze tchyne mi v podstate supluje matku, je to hrozne smutný pocit 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
Anonymní
14.3.13 10:34
Ještě chcci dodat, že naši jsou rozedeni taky…Možná je to určitá zahořklost a neumění se radovat, nevím…
Ale prostě u nás pomohlo prostě říct, jak se cítím, co si myslím…
Je to už roky o něčem jiném.. jak zdraví syna, tak vztah s mámou…
Radila bych něco říct, ne tak drasticky, ale prostě ji říct, jak se cítíš, že tě mrzí, že víc nezavolá, nepřijede atd..
- Citovat
- Upravit
Anonymní
11.8.19 23:18
Stárnoucí rodiče
Ahoj. Nevím jak zvládat chování mých rodičů. Mamce je 54,tátovi 59. A už asi rok se chovají fakt hrozně. Pořád se hádají, táta pořád říká že už je starý, že už nemá cenu to a to (například nový nábytek),mamka mu pořád předhazuje že je starý, že už nevydělá tolik peněz, a co budou dělat, že s jeho stavem brzo umře a nemá ani na pohřeb (přitom je zdravý). Do toho máma pořád jak sama má děsné zdravotní potíže, když přijdu s manželem na návštěvu, tak jako první vypráví co ji zas bolí. Když táta řekne že jeho taky, tak ona že jen simuluje. Když já řeknu že mě taky občas něco zabolí, tak ona že my jsme ještě mladý a že nás nic bolet nemůže. A mele si jen o svých problémech. Už zanedbává domácnost, a když mezi řečí říkám že já uklízím obden, tak mi naši říkají že jsem blázen a mám se léčit. Víceméně nechodí nikam pěšky, všude autem. Když jsme je chtěli vzít na výlet, tak se nám dostává odpovědi - uvidíme jak nám bude, a nás bolí nohy, a blablabla. Když si mamka stěžuje jak je teď s tátou hrozný život (pořád jen štěká a vidí vše negativně, nic doma nedělá a pořád spí),tak říkám že by měli někam vyrazit. Aspoň na výlet, a neříkat jen jak jsou už hrozně starý. A ona že za to může táta, že ji táhne ke dnu. A místo aby se snažila jejich život nakopnout, jen pořád flirtuje s chlapama po telefonu. A další problém je, že po mě pořád chtějí s něčím pomáhat (to mě nedělá problém),ale když chci já s něčím pomoct, tak neexistuje. Máma věděla že potřebuju aby převzala balík, s čímž souhlasila. Když jsem jí pak řekla že v daný den kurýr přijede, tak ona naschvál že neví zda bude doma, že třeba pojedou na výlet. Já ji řekla že to teda mohla říct dřív, a dva dny se mnou nemluvila. Nebo jsme se stěhovali, plno slibů jak budou pomáhat. A když to přišlo, tak že jsou starý a unavený, a že my to zvládneme. Deset dní jsme od rána do noci s manželem lítali a kutili (stavěli jsme si i nábytek sami). A když jsem se vyčerpaná málem zhroutila, máma řekla proč tak spěcháme, že máme dělat vše postupně. Jako by šlo platit dlouhodobě dva byty. Ale když oni pokládali v obýváku koberec, vyváděli že to je hrůza, a že musíme pomoct. A když akutně jsem potřebovala někam odvézt autem, tak se mi dostane odpovědi, že si táta zrovna dal panáka, a ať si zavolám taxi. Ale když oni chtějí odvoz, tak musíme. A kdyby se to stávalo občas, ale tohle je už ohraná lež, kterou používají i u bráchy. Prostě nehrají fér. Kolikrát hrají i na dvě strany. Každému řeknou pravý opak. Manžel k našim už nechodí, a já asi taky přestanu, protože už mě to psychicky hrozně vyčerpává. Ani se mnou nedokážou sdílet radost, když chci vyprávět o svém psu, tak začnou že oni zvíře do bytu nikdy, že to akorát smrdí, když řeknu že jedem na výlet, tak oni že pořád někde lítáme, když jsem byla nadšená že jsem zkusila jet na koni, tak se o tom taky nechtěli bavit. Nevím zda je to v nich, nebo jen stárnou? Ale moje tchýně, která je ještě starší, je pořád čilá, veselá, a o našich problémech i radostech si povídá ráda. Máte taky někdo takové zkušenosti?
- Citovat
- Upravit
11.8.19 23:49
V podstatě na to jdeš dobře, ať někam vyrazí, ať se něčím zaměstnaji a nesedí a nevymýšlí, co by je ještě mohlo bolet - to je podle mě lék na vsechno. Akorat je přimět, aby to tak chtěli. Ale úplně nechápu, co řešíš ty, že jste si i nábytek montovali sami? A 10 dní? To bydlíte na zámku? 
My jsme se odstěhovali za vikend, i s dvěma malými dětmi, sami, dodávkou. Představ si, i nábytek jsmeé si montovali sami! Úplně nevím, kdo by nám ho měl přijet montovat, výrobce? 
Že rodiče stárnou a ubývá sil a přibývá stařeckých zvyků je jasné, taky mě to na nejbližších kolikrát štve, ale zas v tom nehledej každou blbost. Udělej si řidičák a nelituj se.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.8.19 00:16
A co takhle vzít mámu do pěkný kavárny, do kina? Je evidentně mrzutá, zkus jí zlepšit náladu.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.8.19 00:21
Nikde nic nepíšeš o dětech, tak je asi ještě nemáte. Pokud to tak je, v tom případě můžeš být vysmátá - povinnosti nemáš dohromady žádný, volnýho času spoustu (dokud jsem děti neměla, myslela jsem si, že mám hodně práce a málo času, ale z dnešní perspektivy vidím, že to tak opravdu nebylo…). Stěhování bez dětí je srandička…
Zkus prostě mámě dodat energii ty - kino, kavárna, pomoz jí vybrat něco hezkýho na sebe…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.8.19 08:12
Nejsi zodovědná za jejich život, za jejich pohodu nebo dokonce nálady. A fakt není tvoje vina, že se chovaj tak jak se chovaj. A kdyby ses chovala sebelíp, tak by to nebylo lepší.
Od tvého narození byli dospělí a svéprávní a zodpovědní za svůj život a částetčně za ten tvůj. Jak to, že to přehodili na tebe a ty se za to, že svou roli zvládají s výhradami se ty cítíš provinile?
Bohužel někteří rodiče prostě neumí dát svým dětem to co děti potřebují, naopak velmi účinně zatahují děti do svých dosti nepříjemných her.
Začni se konečně učit chránit sebe samu, začni upřednostňovat svoje vlastní potřeby. Vážně - není to sobectví, je to základní přežit a i když oni nejspíš posléze zkusí ohňostroj ohavné manipulace potřebuješ to z jednoho dosti základního důvodu (teda kromě toho aby ti definitivně nehráblo). Až tě budou skutečně potřebovat, potřebuješ být schopná řešit věci správně, podle doktorů a sebe samé, ne podle toho co si budou vymejšlet. Budeš muset být schopná nastavit hranice a takové věci, jinak se prostě zhroutíš.
Aby ses mohla vrátit a nastavit mezi váma dospělí a přijatelný způsob fugnování, musíš onu emociolnální pupeční šňůru přeříznout, ošetřit sebe sama a tepreve pak zkoušet hledat vzájemný přijatelný způsob fungování.
nejsi v tom sama - viz třeba kniha
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.8.19 08:31
Maminka 54 a tatinek 59, to přece není žádný věk. Mně je skoro 52, mojí sestře 57, našim mužům přes šedesát. Jezdíme na kole, na koni, na vodu, hrajeme tenis. Bolí pořád něco a bude hůř. Co vaše rodiče někam vytáhnout, pořídit jim pejska, pozvat je na nějakou akci, snad by se chytli? Edit: Jo vlastně pejska ne, teď jsem si to uvědomila, sorry.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
12.8.19 12:45
Jejich život, chtějí být nasr a třeba jim to tak vyhovuje.
Ty jsi dospělá, proč by tě měl někdo někam vozit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.8.19 19:34
...
Že jsem dospělá a nemusí mě nikam vozit, jasně. Já od nich nechci odvoz běžně, s manželem máme auto, ale tehdy byla noc, a já měla zdravotní problémy, a potřebovala jsem se dostat domů. Manžel byl v práci, a naši se na mě vykašlali. To mi přijde nefér, když pak naši chtějí někam hodit, např. na nákup, taky jedeme. I když mají taky své auto.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.8.19 19:38
...
MP Krista - já vím že to není žádný věk, ale jim to nikdo nevysvětlí. Když řeknu ať s námi někam vyrazí, tak odmítají že jsou starý, že je vše bolí, nebo že je moc teplo, nebo zas moc zima, nebo že bude pršet, prostě samé výmluvy. Ale já už na to kašlu, nebudu je tolik navštěvovat, protože vždy přijdu akorát vyšťavená z toho jejich věčného stěžování. Je smutné že si nakonec lépe rozumím s tchýní.
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
