Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
milá zakladatelko, tvoje téma by se nemělo jmenovat „stydím se za svůj život“, ale „můj švagr je vůl“. @fera21 ti to napsala moc hezky. ano, měla jsi to v životě těžký, ano, tobě pečení holubi do huby nelítají, ale ty to dáš. nebude to zadarmo, ale bude to tvoje zásluha, a asi i zásluha tvého muže. je toho spousta, na co se ještě můžeš těšit. tak co je ti do švagra …
@Anonymní píše:
Ahoj holky,je to poměrně těžký pro mě se o tom bavit, moc se za sebe stydím a vím, že to je špatně, ale potřebuji se vypovídat.
Já jsem dost labilní člověk, i když není divu. Matka mě týrala, a strašila, v 6ti odešla stylem, že mi do očí řekla, že „tohle si s sebou nebere, protože mě vlastně nikdy nechtěla a jsem smrad“, vyrustala jsem otcem a macechou, nebylo to uplně nejlepší dětství, macecha měla strach, že mě má otec raději než jí a dělala mi naschvály, protože věděla, že on je cholerik a zmlátí mě. Nebylo vzácností, že prostě vzal kabel a do krve mě seřezal. Byla jsem oteklá a všudejsem měla modřiny. Na gymnáziu mě šikanovali, protože jsem neměla značkové oblečení, třeba mi načurali do bot. Všude jsem byla na obtíž.. Ve 20 jsem potkala svého partnera a jeho rodinu, začala jsem mít pocit, že někam patřím, že na mně záleží. Až na jeho bráchu, trochu egoista, vždy mi dával najevo, že jeho slovo je to poslední a je uplně jedno, jeslti má pravdu nebo ne. Napřed se nám smál, že v bytě nemáme ani televizi (neměli jsme na začátku moc peněz a přítelovo rodiče nemají moc peněz - ale jsou moc hodní), bydleli jsme v hnusném pronájmu, ano - ale studenti VŠ, co žijí ze svých brigád si víc dovolit nemohli. On s přítelkyní dostal byt od jejích rodičů. Pak jsme začali pracovat, šetřili, ušetřili si na hypotéku, koupili si moc pěkný velký byt v novostavbě, který je doopravdy náš, ne ničích rodičů a pozvali je na kolaudaci, jediné, co jsme slyšeli byla kritika. Že tuhle je malinko nakřivo polička a tuhle přesahuje linka…Bylo mi to jedno. Hodně jsem se na to nadřela a byla jsem hrdá. Ale tím to hasne, jediné, na co jsme v životě hrdá je byt na hypotéku a práce, ve které jsem dobrá. Chtěli jsme se s partnerem vzít, ale bohužel z finančních důvodů, vzhledem k tomu, že jsme vše naspali do bydlení, jsme nemohli. Já bych šla klidně ve 4 na radnici, ale partner ne. A tak to stihl brácha za nás a teď čekají miminko. A já jsem prostě naprosto zničená z toho, že oni si prostě žijí můj životní sen. Svatba, teď čekají miminko, pěkné bydlení, perspektiva bydlení v baráčku (ušetří, neb nemusí měsíčně platit hypotéku), nové auto dostali, mají vše, ideální podmínky založit rodinu. A vše tak snadno. Moc jim to přeji, opravdu, ale na druhou stranu mě to hrozně žere. U přítelovo rodičů se neřeší nic jiného, než oni a já si zase připadám uplně k ničmeu v životě. Nechci přinést dítě do situace, kdy budeme otáčet každou korunu, neb hypotéka a leasing prostě něco stojí… Moc bych ho chtěla, ale nejde to teď. Navíc díky svému dětství trpím poměrně častými panickými ataky, mám noční můry a obecně se všeho hodně bojím a jsem na AD, před rokem jsem zažila hodně ošklivou situaci, která mi vzbudila staré vzpomínky…(za což se mi přítelovo brácha vysmál, že jsem cvok) a chci se prostě uplně srovnat. A teď, když vidím to bříško a vše… jsem v háji. Trápí mě to…
Díky,¨zda jste dočetli až jsem.
zase ty?!?!?! ![]()
Jestli muzes, precti si knizku Chyby se staly (ale ne mou vinou). Myslim, ze tam najdes duvod, proc se svagr takhle chova. A kdyz budes znat ten mechanismus, dost mozna te to prestane rozdirat. ![]()
@Paralenka červená píše:
Chudák holka :/
jako jo no… Ale místo věčného soupeření, ať se zabere do své snad po pravdě milované práce, užívá si partnera a plánování svatby a furt neřeší peníze!!! a život druhých… Ta poznámka, že je má tchýně radši než ty druhé, že ji švagr sebral písničku, že svatba byla hrozna, že si švagrovci neumí ničeho vážit…
Hlavně si musí uvědomit, že i my, co jsme měli „normální“ dětství, tak si bereme hypotéky, kupujeme auta za svoje a prací vyděláváme na základní věci. AD jsou fajn a hlavně ať se soustředí na vztah, protože jestli ji nechá ještě ten chlap, zřejmě se zlatýma nervama, tak nepomůže ani svěcená voda ![]()
Já bych každýmu, kdo jí to nevěří a odsuzuje přál, abyste někdy v životě potkali tak závistivýho a manipulativního člověk, jako je ten její švagr. Vydrželi byste prd. Za chvíli by vás to semlelo jako zakladatelku. Ovšem sytej hladovýmu nevěří.
Ja to pochopila, ze srovnavat zacal svagr a nic mu neni dobry. Zakladatelka spatne snasi to, ze se podle nej ma citit jako socka, k cemuz jednak nema duvod (a proto zminuje svoje majetkove pomery,aby „dolozila“, ze je svagr vedle), jednak je od nej nevychovanost vubec hodnotit jejich byt, svatebni pisen atd. (jak ma zakl. priblizit, co ji vadi, kdyz neodcituje par jeho vyroku?). Zavist v tom nevidim. Neschopnost se od toho oprostit jo, ale na tu je tezky ziskat nahled, dokud je v tom clovek ponorenej.
Jak casto se musite stykat? Co kdyby ses z vetsi casti odstrihla? Prijedou na navstevu, ty zrovna neco mas.. k nim nepojedes, protoze neco mas.. Kdo te tam odtahne za nohu? ![]()
@Bubla_Bučková píše:
www.emimino.cz/…odou-308045/
no hlavně by si zakladatelka ( tedy jestli je to opět ona, jakože asi je) měla rozhodnout mimo jiné, jestli má teda VŠ anebo je nula bez vysoké a jestli je jedináček co nechce rodičům zkazit radost ze svatby jediné dcerunky a nebo jestli tedy měla to špatné dětství, jak je tady jaksi poslední dobou zvykem mít…ňáko jí to nesedí…
@overlord píše:
no hlavně by si zakladatelka ( tedy jestli je to opět ona, jakože asi je) měla rozhodnout mimo jiné, jestli má teda VŠ anebo je nula bez vysoké a jestli je jedináček co nechce rodičům zkazit radost ze svatby jediné dcerunky a nebo jestli tedy měla to špatné dětství, jak je tady jaksi poslední dobou zvykem mít…ňáko jí to nesedí…
Výšku jsem ukončila v půlce třeťáku, protože jsem nemohla (nebavila mě, nešla mi - vybral mi ji otec s babi). Říká ti něco Stockholmský syndrom? Ono nejde jen tak odříznout rodinu, je to těžké, kdo nezažil, ať nesoudí. Sama jsem psala, že s rodinou nemám uplně výborné vztahy a svatbu jsem chtěla řešit hlavně s přítelovo rodinou. Táta mě zfackoval, když jsem jim řekla, kdy máme termín a macecha řekla, že to je v práci a že jsem blbá, že jsem to neřešila s ní. Tak jsem se ohradila a už to bylo. I přes to vše je prostě nedokáži odříznout.
@Anonymní píše:
Výšku jsem ukončila v půlce třeťáku, protože jsem nemohla (nebavila mě, nešla mi - vybral mi ji otec s babi). Říká ti něco Stockholmský syndrom? Ono nejde jen tak odříznout rodinu, je to těžké, kdo nezažil, ať nesoudí. Sama jsem psala, že s rodinou nemám uplně výborné vztahy a svatbu jsem chtěla řešit hlavně s přítelovo rodinou. Táta mě zfackoval, když jsem jim řekla, kdy máme termín a macecha řekla, že to je v práci a že jsem blbá, že jsem to neřešila s ní. Tak jsem se ohradila a už to bylo. I přes to vše je prostě nedokáži odříznout.
s tebou je furt nějaká sranda, co ?
![]()
@Anonymní píše:
Výšku jsem ukončila v půlce třeťáku, protože jsem nemohla (nebavila mě, nešla mi - vybral mi ji otec s babi). Říká ti něco Stockholmský syndrom? Ono nejde jen tak odříznout rodinu, je to těžké, kdo nezažil, ať nesoudí. Sama jsem psala, že s rodinou nemám uplně výborné vztahy a svatbu jsem chtěla řešit hlavně s přítelovo rodinou. Táta mě zfackoval, když jsem jim řekla, kdy máme termín a macecha řekla, že to je v práci a že jsem blbá, že jsem to neřešila s ní. Tak jsem se ohradila a už to bylo. I přes to vše je prostě nedokáži odříznout.
Takže pokud bude s za fackovaciho panáka, nikdy si te vážit nebude,odrizni „rodice“a zij svůj život,vždycky budeš mit jen to na co se sama zhrabes,zij pro sebe a nekoukej na druhé,závist te jen posunuje zpět,takze se dívej jen dopředu a neres kdo co má i ty příjdeš spoustu lidem bohatá,to je jasný.s nikým se nesrovnavej,to je cesta do pekel.