Stydíte se před dětmi?

Anonymní
19.9.20 11:03

Stydíte se před dětmi?

Ahoj, trochu nestandardní dotaz…ale vysvětlím.

Protože občas, jako malá, jsem se sem tam za mamku styděla (napřílkad jak chodí oblečená nebo že je u nás doma nepořádek a já si nemůžu pozvat kamarádky kdykoli bych chtěla, atd… nechtěla jsem taková být.

Zatím dítě nemám, ale manžel má z předchozího vztahu syna a dceru, a když přijedou, cítím se často „nekomfortně“. Ano, řeknete mi, že je to naše domácnost a tak to prostě tady chodí a je to. Ale stejně.
Třeba před nimi nemůžu chodit v kalhotkách, jak doma ráda chodím.
O víkendu moc neřeším vzhled, a pak, když přijedou tak se třeba strašně stydím za neoholené nohy, nebo za to že jsem si nevyfénovala vlasy tak, jako když jdu „ven“.

Že ranní snídaňový stůl není uklizený, ale jsou na něm drobky ze včera. Že nepřipravuju od osmi ráno takovou tu krásnou snídani. Že se mi válí v ložnici koš s prádlem přestože ten tam bývá často, tak když tu jsou, trochu se za to stydím.
Nebo když si hrají někde u komody a já zjistím, že jsem tam neutřela prach :(

Nevím co s tím.
Možná je to tím, že jejich maminka je velice pečlivá a je ten typ, co nesnese nepořádek a nedokáže se na to dívat.

Mě řetékají police knížkami, jsem trochu bohém, sem tam nemám umytá okna a je to vidět… u nich není ani zrnko písku špatně.

Já jsem navíc ten typ, co bez makeupu vypadá jako vybledlá mrtvola a bez stylingového gelu mám vlasy jako bludička. Manželovi se to líbí, ale samozřejmě o víkendu bych takhle šla maximálně nakoupit a zpátky.
Takže si vlastně víkend buď užiju - za cenu že se stydím za svuj oprýskaný lak na nehtech, neoholené nohy a rozcuchané vlasy, a nebo jsem vyčerpaná, protože v pátek začnu uklízet, aby tady bylo čisto - protože přece návštěva, a ráno vstávám brzo, abych se nějak upravila a jen mi jde hlavou, jak bych se místo toho nejradši naprosto nezodpovědně rozvalila na gauči a místo snídaně si vzal na gauč křupky a rozvalila se u nedělní pohádky…
Někdy vyhraje to, někdy to. Podle aktuální míry vyčerpanosti nebo potřeby odpočinku.
Už mi to dokonce i začalo být po čase jedno. Ale špatný pocit studu zůstává…

No a říkám si, že jestli budu mít vlastní dítě, tak tohle nebude jen o víkendech, ale každý den… :oops: :oops:

  • Citovat
  • Nahlásit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
1723
19.9.20 11:12
@Anonymní píše:
Ahoj, trochu nestandardní dotaz…ale vysvětlím.

Protože občas, jako malá, jsem se sem tam za mamku styděla (napřílkad jak chodí oblečená nebo že je u nás doma nepořádek a já si nemůžu pozvat kamarádky kdykoli bych chtěla, atd… nechtěla jsem taková být.

Zatím dítě nemám, ale manžel má z předchozího vztahu syna a dceru, a když přijedou, cítím se často „nekomfortně“. Ano, řeknete mi, že je to naše domácnost a tak to prostě tady chodí a je to. Ale stejně.
Třeba před nimi nemůžu chodit v kalhotkách, jak doma ráda chodím.
O víkendu moc neřeším vzhled, a pak, když přijedou tak se třeba strašně stydím za neoholené nohy, nebo za to že jsem si nevyfénovala vlasy tak, jako když jdu „ven“.

Že ranní snídaňový stůl není uklizený, ale jsou na něm drobky ze včera. Že nepřipravuju od osmi ráno takovou tu krásnou snídani. Že se mi válí v ložnici koš s prádlem přestože ten tam bývá často, tak když tu jsou, trochu se za to stydím.
Nebo když si hrají někde u komody a já zjistím, že jsem tam neutřela prach :(

Nevím co s tím.
Možná je to tím, že jejich maminka je velice pečlivá a je ten typ, co nesnese nepořádek a nedokáže se na to dívat.

Mě řetékají police knížkami, jsem trochu bohém, sem tam nemám umytá okna a je to vidět… u nich není ani zrnko písku špatně.

Já jsem navíc ten typ, co bez makeupu vypadá jako vybledlá mrtvola a bez stylingového gelu mám vlasy jako bludička. Manželovi se to líbí, ale samozřejmě o víkendu bych takhle šla maximálně nakoupit a zpátky.
Takže si vlastně víkend buď užiju - za cenu že se stydím za svuj oprýskaný lak na nehtech, neoholené nohy a rozcuchané vlasy, a nebo jsem vyčerpaná, protože v pátek začnu uklízet, aby tady bylo čisto - protože přece návštěva, a ráno vstávám brzo, abych se nějak upravila a jen mi jde hlavou, jak bych se místo toho nejradši naprosto nezodpovědně rozvalila na gauči a místo snídaně si vzal na gauč křupky a rozvalila se u nedělní pohádky…
Někdy vyhraje to, někdy to. Podle aktuální míry vyčerpanosti nebo potřeby odpočinku.
Už mi to dokonce i začalo být po čase jedno. Ale špatný pocit studu zůstává…

No a říkám si, že jestli budu mít vlastní dítě, tak tohle nebude jen o víkendech, ale každý den… :oops: :oops:

Uklidni se a nesrovnávej se s nikým. Žij tak, jak to vyhovuje tobě.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1052
19.9.20 11:23

Tady je těžká rada. Já osobně jsem se vždycky snažila být disciplinovaná. Naopak třeba mně vadí, že manžel chodí doma bez tricka a hubuji trochu. Mám ráda hezké a útulné prostředí, bytostně mi vadí nepořádek, neodpočinu si v něm. I doma se vždycky hezky oblékám, upravuju. Ráda pěkně stoluji a v tom se s mužem trochu dohadujeme, on zakrámuje stůl a já trvám na prostírání… Líbí se mi přístup k životu ve stylu: zasloužíme si to nejlepší, co si můžeme dovolit, takže ráda uzivam i dražší porcelán, sklo. Chovat se ale proti své vůli a přirozenosti asi nebude fungovat. Jediné, že by tobe samotné ten free sty začal vadit tak, že bys ho chtěla změnit.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
5968
19.9.20 11:28

Děti řeší atmosféru, pokud se u vás budou mít čemu smát a budou se cítit dobře a vítané, tak tam budou jezdit rády.
Co se týče toho, že nemáš oholené nohy a chodíš v kalhotkách, je tvoje bolest a necítíš se dobře před nimi, protože se ve skutečnosti tak necítíš dobře sama před sebou a projektuješ si to pouze do té návštevy. Oblíkni se tak, aby ses líbila sama sobě a cítila se dobře.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
16979
19.9.20 11:31

Ty se nestydíš před dětmi, ty se stydíš sama před sebou. Považuješ se za nedokonalou. Kdyby jsi byla srovnaná sama se sebou, tak takový pocity vulbec nezažíváš.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.9.20 11:32
@Alriga píše:
Tady je těžká ráda. Já osobně jsem se vždycky snažila být disciplinovaná. Naopak třeba mně vadí, že manžel chodí doma bez tricka a hubuji trochu. Mám ráda hezké a útulné prostředí, bytostně mi vadí nepořádek, neodpočinu si v něm. I doma se vždycky hezky oblékám, upravuju. Ráda pěkně stoluji a v tom se s mužem trochu dohadujeme, on zakrámuje stůl a já trvám na prostírání… Líbí se mi přístup k životu ve stylu: zasloužíme si to nejlepší, co si můžeme dovolit, takže ráda uzivam i dražší porcelán, sklo. Chovat se ale proti své vůli a přirozenosti asi nebude fungovat. Jediné, že by tobe samotné ten free sty začal vadit tak, že bys ho chtěla změnit.

Děkuju z areakci.

Myslím, že jsi přesně takový ten typ jejich maminky a proč to nedokážu hodit za hlavu je asi fakt, že mně to imponuje taky. Moc bych taková chtěla být, ale disciplně jsem se nenaučila a nějak to prostě nejde. Pořád raději vyhraje to, že si prostě pohovím v posteli, místo abych vstala dřív a ustlala ji.
Pak je mi samozřejmě líto, že se chovám jako lench, ale tam bude v povaze to, že mi vnitřně nevadí ty neustlané peřiny. Nevadí mi tvůrčí binec, zvládnu žít v poměrně chaosu. Samozřejmě že máme uklizeno tak nějak normálně. Není to že bychom přetékali, ale od maminky dětí mám nastvenou tu laťku prostě vysoko, a taky bych chtěla být taková, kterou by nepořádek obtěžoval, rozčiloval a neuklidnila bych se, kdybych neukliila.
Samozřejmě že když uklidím, jsem po tom ráda, je to krásné na to pohledět.
Jenže to trvá třeba dvacet minut, pak si jdu udělat rohlík, jídlo atd a zpětně si říkám bože, půl hodiny tu uklízím a vydrží to chvíli mohla bych znova. A to už mi přijde tam monotonní a demotivující, že se mi do toho prostě nechce. Namažu si rohlík, nechám nádobí ve dřezu být a jdu si ho vychutnat s knížkou :nevim:

Jako asi se ta disciplína naučit dá, nejsem tak hrozná jako moje mamka (ta je typ „skladovače co nedokáže nic vyhodit“ a je to opravdu šílený, já jsem naštěstí po tátovi. Vyhazování věcí mi působí radost a pocit volného nadechnutí.

Ale s tím uklízením nemám naučenou absolutně žádnou disciplínu:(
Ale moc bych se to naučit chtěla. Ten pud „dokud to neuklidím, nebudu mít klid“, ten v sobě bohužel nemám…

  • Citovat
  • Nahlásit
5968
19.9.20 11:32
@Alriga píše:
Tady je těžká rada. Já osobně jsem se vždycky snažila být disciplinovaná. Naopak třeba mně vadí, že manžel chodí doma bez tricka a hubuji trochu. Mám ráda hezké a útulné prostředí, bytostně mi vadí nepořádek, neodpočinu si v něm. I doma se vždycky hezky oblékám, upravuju. Ráda pěkně stoluji a v tom se s mužem trochu dohadujeme, on zakrámuje stůl a já trvám na prostírání… Líbí se mi přístup k životu ve stylu: zasloužíme si to nejlepší, co si můžeme dovolit, takže ráda uzivam i dražší porcelán, sklo. Chovat se ale proti své vůli a přirozenosti asi nebude fungovat. Jediné, že by tobe samotné ten free sty začal vadit tak, že bys ho chtěla změnit.

Mám takovou kamarádku a je mým vzorem. Je to hezký přístup k životu, rozmazlovat se, prostřít i jen kvůli sobě, hezky si nachystat jídlo. Já jsem bohužel ten protipól, co dokáže se po příchodu z práce najíst na stojáka u sporáku z hrnce :zed: Ale jednou to dokážu, začíst se chovat jako člověk 24/7, věřím tomu :D

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.9.20 11:33
@Janli píše:
Ty se nestydíš před dětmi, ty se stydíš sama před sebou. Považuješ se za nedokonalou. Kdyby jsi byla srovnaná sama se sebou, tak takový pocity vulbec nezažíváš.

Hele, asi jo.
Asi jo a když nikdo není doma, tak si to neuvědomuju a tolik se netrápím, ale když by přišla jakákoli návštěva, tak průšvih.

Když jsem sama, tak se jen sama sobě třeba nelíbím a byt se mi nelíbí, ale nemyslím na to.

  • Citovat
  • Nahlásit
5968
19.9.20 11:34
@Anonymní píše:Ale s tím uklízením nemám naučenou absolutně žádnou disciplínu:(
Ale moc bych se to naučit chtěla. Ten pud „dokud to neuklidím, nebudu mít klid“, ten v sobě bohužel nemám…

Já taky ne. Je to boj. Musíme se snažit :). Ale moje máma taková byla. Uklízela často a měla v tom systém. Nezdědila jsem to. :nevim:

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
24058
19.9.20 11:35

Neměj moc vysoké nároky zase. Není to návštěva kolem které musíš kmitat a dělat vzornou hospodyňku. Až budeš mít vlastní dítě, tak by to byla moc velká změna. Neřeš tolik co si o tobě kdo myslí a že musíš být stále dokonalá. Nemusíš. A o tom to je.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
Anonymní
19.9.20 11:36
@Kfětoslava píše:
Děti řeší atmosféru, pokud se u vás budou mít čemu smát a budou se cítit dobře a vítané, tak tam budou jezdit rády.
Co se týče toho, že nemáš oholené nohy a chodíš v kalhotkách, je tvoje bolest a necítíš se dobře před nimi, protože se ve skutečnosti tak necítíš dobře sama před sebou a projektuješ si to pouze do té návštevy. Oblíkni se tak, aby ses líbila sama sobě a cítila se dobře.

To mě doteď nikdy nenapadlo.
Mě vždycky přijde, že když nikam nejdu nebo jsem sama, že to je prostě zbytečný… :nevim:

  • Citovat
  • Nahlásit
1052
19.9.20 11:41
@Anonymní píše:
Děkuju z areakci.

Myslím, že jsi přesně takový ten typ jejich maminky a proč to nedokážu hodit za hlavu je asi fakt, že mně to imponuje taky. Moc bych taková chtěla být, ale disciplně jsem se nenaučila a nějak to prostě nejde. Pořád raději vyhraje to, že si prostě pohovím v posteli, místo abych vstala dřív a ustlala ji.
Pak je mi samozřejmě líto, že se chovám jako lench, ale tam bude v povaze to, že mi vnitřně nevadí ty neustlané peřiny. Nevadí mi tvůrčí binec, zvládnu žít v poměrně chaosu. Samozřejmě že máme uklizeno tak nějak normálně. Není to že bychom přetékali, ale od maminky dětí mám nastvenou tu laťku prostě vysoko, a taky bych chtěla být taková, kterou by nepořádek obtěžoval, rozčiloval a neuklidnila bych se, kdybych neukliila.
Samozřejmě že když uklidím, jsem po tom ráda, je to krásné na to pohledět.
Jenže to trvá třeba dvacet minut, pak si jdu udělat rohlík, jídlo atd a zpětně si říkám bože, půl hodiny tu uklízím a vydrží to chvíli mohla bych znova. A to už mi přijde tam monotonní a demotivující, že se mi do toho prostě nechce. Namažu si rohlík, nechám nádobí ve dřezu být a jdu si ho vychutnat s knížkou :nevim:

Jako asi se ta disciplína naučit dá, nejsem tak hrozná jako moje mamka (ta je typ „skladovače co nedokáže nic vyhodit“ a je to opravdu šílený, já jsem naštěstí po tátovi. Vyhazování věcí mi působí radost a pocit volného nadechnutí.

Ale s tím uklízením nemám naučenou absolutně žádnou disciplínu:(
Ale moc bych se to naučit chtěla. Ten pud „dokud to neuklidím, nebudu mít klid“, ten v sobě bohužel nemám…

Doporučuji jako inspiraci knihy Madame Chic a taky blog. Je to velmi mile a podnětné čtení, pokud by tě to bavilo a naplnovalo. 😍

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
1052
19.9.20 11:45
@Anonymní píše:
To mě doteď nikdy nenapadlo.
Mě vždycky přijde, že když nikam nejdu nebo jsem sama, že to je prostě zbytečný… :nevim:

Víte, ono ale funguje to, že například umět stolovat, slušně se chovat atd, to vše se děti učí v rodině. Jediné denodenním vštepovaním se děti naučí tak běžné věci, jako je třeba správně držet příbor. Všimněte si, kolik lidí to neumí. Jistě, pro mnoho lidí to není vůbec důležité, chápu. Ale je scestné se domnívat, že existuje nějaké chování „prodoma“ a"navenek". Ono totiž to „prodoma“ vždycky vyšplouchne.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
2279
19.9.20 12:04

Nevím, kolik dětem je, ale většinou spíš ocení přátelský přístup než na 100 % naklizeno. A oprýskané nehty, neoholené nohy bych řešila kvůli sobě a partnerovi, ne kvůli dětem. Oni ani partneři nijak zvlášť neocení na první pohled zanedbanou ženskou, co se vyfintí jen, když někam jde. V kalhotkách bych taky nechodila, podle mně je fajn, pořídit si nějaké hezké a pohodlné domácí oblečky. A pořádek je vždycky jednodušší udržovat, než dělat pořádek z bordelu. Pokud se to nenaučíš teď, když děti nemáš, tak až je budeš mít a nebudeš mít na nic čas a budeš opravdu unavená, tak to dosáhne katastrofálních rozměrů a bude tě to nervovat.

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit
3270
19.9.20 12:10

Hele, já ti rozumím
mám ráda pořádek, útulno… věci na svém místě..
ale s 2dětmi a 2psy je do dokonalosti daleko…
tak aspoň takový ten povrchový pořádek- aby se nic nikde neválelo a vysát..umýt sanitu, poklidit linku (dcerky tam nechávají slušný brajgl po sobě..)..

upravuji se každé ráno i sama pro sebe, jak do práce, tak doma..maluju se prostě tak automaticky, jak si ráno čistím zuby..

a klíííd -okna taky myju až přes ně nevidím :mrgreen: takže vánoce a velikonoce to jistí.. :mrgreen:

používej hezké nádobí (talíře, sklenice, mysky, příbory..),to udělá fakt hodně…
a nesrovnávej se hlavně s „paní dokonalou“, jistě ji tak vidíš jen ty..ona má sice skvělý pořádek kolem sebe, ale třeba ho nemá v duši.. ;)

Příspěvek upraven 19.09.20 v 12:14

  • Citovat
  • Zmínit
  • Nahlásit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další podobná témata podle názvu

Další témata z kategorie

Reklama