Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Mám to stejně, také věřím na karmu a na to co vysíláme se nám vrací. Taky mě štvě, že se třeba chovám jak se chovám, že bych měla projevit větší zájem vůdčí některým příbuzným. Mrzí mě, že mám pocit jako bych jim záviděla. Nevím jak si s nimi rozumět. Jak už ti tu radili odpusť hlavně nejdřív sama sobě, že máš takové pocity, určitě je to lepší než je potlačovat.
@Anonymní píše:
@pajaxy Aspoň jeeeeeeeednouuuuuuu. Třeba že se mi povedla svíčková na manželově oslavě narozenin. Madam místo toho odejde načučená od stolu hrát si se svými dětmi. Nejsem svatá no.![]()
To se nedockas, ona nechce abys zazila ten pocit, ze jsi v necem lepsi, naopak uslapat te, nenapadne uskodit…ale to uz mozna (snad)prehanim a nadsazuji…mozna ma takovou povahu, mozna citi, ze ji beres pozornost, asi ma nejaky mindrak ze sebe…nenech se vydeptat, to je jedina obrana.Ona k tobe asi nebude uprimna…
@Anonymní píše:
@pajaxy Aspoň jeeeeeeeednouuuuuuu. Třeba že se mi povedla svíčková na manželově oslavě narozenin. Madam místo toho odejde načučená od stolu hrát si se svými dětmi. Nejsem svatá no.![]()
A proč ti tak záleží na pochvale a uznání zrovna od ní? ![]()
@Anonymní píše:
@majdula1 Díky, myslím, že´s to vystihla nejlíp.Holt vlastní zkušenost jsou někdy draze vykoupené a k nezaplacení
. @elen-ka Jj, asertivita se tomu říká. Teoreticky to znám.
Jak jsem to sem napsala, uvědomila jsem si jednu důležitou věc. Nežárlím na ni kvůli věcem (to vůbec) ani schopnostem našich dětí (snad) - moje jsou stejně nejvíc nejskvělejší na světě
, všechny to tak máme
, ale kvůli útokům na své ego. Např. včera - nalívám dětem 100% pomerančový džus ředěný tak na 25%, no problem, a švagrová na to: „To MOJE děti nepotřebují, zbytečnej cukr.“ Vrrrrrr, moje myšlenka: tak si to doma dělej, jak chceš, tady jsi na návštěvě. Navenek: Hmmm. Jsem trouba. Kecy tchýně o výchově, zdraví atd. to pak jen dorazí. Cítím se špatně a nemám proč. Ve vlastním baráku.
Takže ona ryje do tvé výchovy a chodí neohlášeně na návštěvu? Na to bych teda já žaludek neměla a poslala bych milou švagrovou pěkně domů. Chodí jen ona k vám, aby si děti pohrály? Tak ať si vezme někdy vaše starší děti k sobě ona a zkusí si to.
@nostress asi ji ma casto na ocich, vic se s ni prijde do styku, az deti odrostou, vzdali se a napeti povoli
@MisaHanuska píše:
Takže ona ryje do tvé výchovy a chodí neohlášeně na návštěvu? Na to bych teda já žaludek neměla a poslala bych milou švagrovou pěkně domů. Chodí jen ona k vám, aby si děti pohrály? Tak ať si vezme někdy vaše starší děti k sobě ona a zkusí si to.
Přesně. Taky si myslím, že jí švagrová pěkně organizuje život. To by jí u mě neprošlo. Buď by jsme se v návštěvách pěkně střídaly, a vždy ohlášeně, nebo bych jí do baráku posílala kdykoliv svoje děti, že si chtějí u nich hrát. Taky bych byla zrovna na odchodu, když by si to švagrová přihasila jen tak bez ohlášení.
@nostress Nevím. Fakt. Chtěla bych s ní mít normální vztahy. A nedaří se. Taky mám své chyby, ale zrovna pochválit druhého patří k mým silným stránkám. ![]()
Jj, vím, že nemůžeme vycházet s každým, ale vzhledem k intenzitě kontaktů by to tady nebylo od věci.
@Anonymní píše:
@nostress Nevím. Fakt. Chtěla bych s ní mít normální vztahy. A nedaří se. Taky mám své chyby, ale zrovna pochválit druhého patří k mým silným stránkám.Jj, vím, že nemůžeme vycházet s každým, ale vzhledem k intenzitě kontaktů by to tady nebylo od věci.
Přesně. Ne každý je naše krevní skupina. Já se snažím obklopovat jenom pokud možno pozitivními lidmi, a tam, kde cítím nějaké napětí, omezuji styky na minimum.Chce to naučit se jednat asertivně. A pokud ji dáš naopak najevo, že na jejím úsudku ti pramálo záleží, hodně se ti uleví.
@nostress Právě proto jsem zakládala tuto diskuzi. Přemýšlím o nějaké „terapii“. Ostatní lidi změnit nemůžu, sebe ano. Cítím blok a chci ho odbourat. Být spokojenější člověk. Přece si nenechám kazit život někým jiným?! Ale jak na to? Síla myšlenek mi na to evidentně nestačí a napětí narůstá.
@Anonymní píše:
@majdula1 Díky, myslím, že´s to vystihla nejlíp.Holt vlastní zkušenost jsou někdy draze vykoupené a k nezaplacení
. @elen-ka Jj, asertivita se tomu říká. Teoreticky to znám.
Jak jsem to sem napsala, uvědomila jsem si jednu důležitou věc. Nežárlím na ni kvůli věcem (to vůbec) ani schopnostem našich dětí (snad) - moje jsou stejně nejvíc nejskvělejší na světě
, všechny to tak máme
, ale kvůli útokům na své ego. Např. včera - nalívám dětem 100% pomerančový džus ředěný tak na 25%, no problem, a švagrová na to: „To MOJE děti nepotřebují, zbytečnej cukr.“ Vrrrrrr, moje myšlenka: tak si to doma dělej, jak chceš, tady jsi na návštěvě. Navenek: Hmmm. Jsem trouba. Kecy tchýně o výchově, zdraví atd. to pak jen dorazí. Cítím se špatně a nemám proč. Ve vlastním baráku.
toto jsi jí řekla? Že jsi trouba? Proč jsi ji neřekla něco vesmyslu „hmmm, já to ale děláj jinak“ nebo „já to mám jinak“. Rozhodně bych se nikdy před nikým v takové situaci nenazvala troubou.
@Anonymní píše:
@nostress Nevím. Fakt. Chtěla bych s ní mít normální vztahy. A nedaří se. Taky mám své chyby, ale zrovna pochválit druhého patří k mým silným stránkám.Jj, vím, že nemůžeme vycházet s každým, ale vzhledem k intenzitě kontaktů by to tady nebylo od věci.
No jo, ale pokud chce byt nejlepsi a vnitrne ji zere, ze se treba mate lip (nez driv),tak s tim mnoho nenadelas.
Nemyslim, ze neco vyzarujes ty, spis jsi citliva a reagujes na to, co vysila ona - takze obrnit se proti tomu a nemyslet na to.
A k tomu spojenectvi s maminkou- ona bude vzdy dcera a ty snacha, i kdyby ses rozrajela…
@Anonymní píše:
@nostress Právě proto jsem zakládala tuto diskuzi. Přemýšlím o nějaké „terapii“. Ostatní lidi změnit nemůžu, sebe ano. Cítím blok a chci ho odbourat. Být spokojenější člověk. Přece si nenechám kazit život někým jiným?! Ale jak na to? Síla myšlenek mi na to evidentně nestačí a napětí narůstá.
Travit vic casu s temi, kdo oceni tve kvality, omezit styk na minimum, kdyz se s nekym necitis dobre…nevim, zda je to realne, chce to cas.
@Anonymní píše:
@nostress Právě proto jsem zakládala tuto diskuzi. Přemýšlím o nějaké „terapii“. Ostatní lidi změnit nemůžu, sebe ano. Cítím blok a chci ho odbourat. Být spokojenější člověk. Přece si nenechám kazit život někým jiným?! Ale jak na to? Síla myšlenek mi na to evidentně nestačí a napětí narůstá.
Myšlenkami ji asi do latě nesrovnáš.
Normálně s ní mluv na rovinu. Pokud přijde neohlášeně, tak řekni, sorry, ale teď se mi to nehodí, já jdu zrovna pryč. Ale zastavím se já za tebou třeba pozítří v deset, hodí se ti to? Když řekne, že má malý barák, tak řekni, no tak pošlu k vám děti, ať si spolu pohrají, nebo si můžeme jít sednout s nimi třeba do cukrárny. Jestli máte novou sedačku, tak jí normálně řekni, nezlob se, ale my teď jíme a pijeme v kuchyni, to víš, děti každou chvíli něco vylejou, a já to tady chci mít hezké. Pije jenom vodu, tak bych jí to pochválila, že to dělá dobře, a už bych jim nalila pouze vodu automaticky/ušetříš aspoň za džus/.
Když si koupíte něco nového, vůbec jí o tom neříkej, až se sama zeptá, ať vidí, že její úsudek tě nezajímá. Tím budeš ty ten, kdo rozhoduje, kdy se sejdete, a kde, co budete pít, a kde. Pokud se urazí, tak se nic nestane, ty budeš mít aspoň klid. ![]()