Poradna pediatra
Mudr. Jiří Havránek
Syn mne bije
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
2.9.17 14:25
@vertunka přesně tak, jako nechat se mlátit od pětiletého je trochu mimo.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 14:39
Nezlobte se na mě odbočím k tomu kopnutí do psa. To děcko by ode mě dostalo tak na zadek, že by si na něj týden nesedlo. Tohle se fakt nedělá. Pak jsou plné zprávy toho, jak pes napadl, nedej bože zabil dítě. Pes je utracen, ale nikdo už nevidí co tomu mnohdy předcházelo a že za to ve většině případů může to děcko a rodiče.
No a kdyby mlátil mě tak by dostal jakbysmet. Tohle si takovej prcek přeci nesmí dovolit. 
Občas vážně nechápu dnešní benevolentní a free výchovu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
2.9.17 14:39
@Adrasteia píše:
Přesně tak, situace se bude vyhrocovat. Pokud syn uvidí, že ho matka může bít, stane se to pro něj normou.
Děti nemám, ale na tomhle je jeden prvek, který nechápu 
Pořád se v podobných diskuzích ohání tím, že „děti přece nesmí vidět, že oni nemůžou a maminka může“. Ale tohle mi přijde úplně postavené na hlavu - vždyť je to přece úplně normální, že dospělí některé věci můžou, a děti ne!
Maminka určuje, kdy se jí, kdy se zhasíná, kdy se jde k doktorovi a taky že ostatní se nemlátí - a ne z toho titulu, že je „taky člověk“, ale že je dospělá a zodpovědná za dítě, ne? 
Jsem z blbé generace, ale mně ještě přijde normální, že dospělí uplatňují svou převahu, autoritu a někdy, chtě nechtě, když spratek má záchvat vysmát se všem, i fyzickou převahu… A nemyslím tím seřezání, dokonce ani mlácení na zadek, ale prostě fyzickou převahu! Jednu vlepit, okamžitě, že se děcko nestačí ani leknout… štípnout, kousnout, případně proboha, je to čtyřleté děcko - vyrazí mi s pěstmi po prsou, tak ho okamžitě seberu v pase, odnesu do pokoje a nevyleze ven, dokud se neomluví
JIstě že první volba je „to se nedělá“, druhá „tohle bolí, víš?“, ale všechno má své meze a pokud to dítě praktikuje i poté, tak prostě očividně potřebuje „silnější podnět“.
Nehodlám tu nikomu vykládat, jak co řešit a jak vychovávat děti, nechápejte mě špatně ale proč je to okamžitě o extrémech vysvětlovat versus „řezat jak žito a ponižovat“? O tohle přece nejde
A mimochodem jo, jsem svi. ě. Myslím, že i to ponížení je občas výborný výchovný prvek. Mně nikdy nikdo nemlátil, ale za některé dětské excesy, a nejen svoje vlastní, jsem se styděla tak, že bych je nikdy v životě znova neudělala. Mojí spolužačce a kamarádce jednou učitelka před celou třídou vynadala za to, že si odložila tašku na sedačku vedle sebe v autobuse, a jestli prý pro ni měla lístek. Devítiletá holka se málem rozbrečela… ale moje generace si tyhle manýry nikdy nenavykla a byli jsme jedni z posledních, pro koho neexistovalo si v autobuse nechat batoh na zádech, vždycky okamžitě šel dolů. Kéž by se takhle chovali dnešní děcka a dnešní důchodci.
Opravdu dnešní přístup „aby děťátko neofouklo“ nechápu, stejně jako neustálé hledání ADHD a výmluv na geny a kdoví co dalšího. Vybití energie není výchova, a to, že mlátí lidi „kvůli genům“, nikoho zajímat nebude, to není omluva! Nemá ty lidi mlátit a tečka. V okolí mám pár dětí alkoholiků nebo psychicky nemocných rodičů. Nikdy nikdo jim nic nepardonoval jen proto, že mají „dědičnou zátěž“, vždycky museli sekat latinu jako kdokoliv jiný.
Jak kdysi kdosi řekl, jsou věci podstatné a nepodstatné. To, čí má to dítě geny, je pro život a okolí daného člověka ta naprosto nepodstatná.
Uf, omlouvám se, ale fakt jsem potřebovala upustit páru. Facky za to, že kecám o čem nic nevím, vítány.
- Citovat
- Upravit
2.9.17 14:52
@Anonymní píše:
Děti nemám, ale na tomhle je jeden prvek, který nechápu
Maminka určuje, kdy se jí, kdy se zhasíná, kdy se jde k doktorovi a taky že ostatní se nemlátí - a ne z toho titulu, že je „taky člověk“, ale že je dospělá a zodpovědná za dítě, ne?
JIstě že první volba je „to se nedělá“, druhá „tohle bolí, víš?“, ale všechno má své meze a pokud to dítě praktikuje i poté, tak prostě očividně potřebuje „silnější podnět“.Nehodlám tu nikomu vykládat, jak co řešit a jak vychovávat děti, nechápejte mě špatně
A mimochodem jo, jsem svi. ě. Myslím, že i to ponížení je občas výborný výchovný prvek. Mně nikdy nikdo nemlátil, ale za některé dětské excesy, a nejen svoje vlastní, jsem se styděla tak, že bych je nikdy v životě znova neudělala. Mojí spolužačce a kamarádce jednou učitelka před celou třídou vynadala za to, že si odložila tašku na sedačku vedle sebe v autobuse, a jestli prý pro ni měla lístek. Devítiletá holka se málem rozbrečela… ale moje generace si tyhle manýry nikdy nenavykla a byli jsme jedni z posledních, pro koho neexistovalo si v autobuse nechat batoh na zádech, vždycky okamžitě šel dolů. Kéž by se takhle chovali dnešní děcka a dnešní důchodci.Opravdu dnešní přístup „aby děťátko neofouklo“ nechápu, stejně jako neustálé hledání ADHD a výmluv na geny a kdoví co dalšího. Vybití energie není výchova, a to, že mlátí lidi „kvůli genům“, nikoho zajímat nebude, to není omluva! Nemá ty lidi mlátit a tečka. V okolí mám pár dětí alkoholiků nebo psychicky nemocných rodičů. Nikdy nikdo jim nic nepardonoval jen proto, že mají „dědičnou zátěž“, vždycky museli sekat latinu jako kdokoliv jiný.
Uf, omlouvám se, ale fakt jsem potřebovala upustit páru. Facky za to, že kecám o čem nic nevím, vítány.
Jak kdysi kdosi řekl, jsou věci podstatné a nepodstatné. To, čí má to dítě geny, je pro život a okolí daného člověka ta naprosto nepodstatná.
Už jsem tu několikrát vysvětlovala, že skutečnost, že dítě nebiju, zdaleka neznamená, že nejsem důsledná. Je spoustu efektivnější metod, jak dítě usměrnit, jen si musím vědět rady.
Ve výchově musí být především správně nastavená pravidla a musí se důsledně trvat na jejich dodržování. Musím si prostě umět srovnat dítě bez násilí.
Děti jsou různé. Některé děti těch pár na zadek vydrží bez následků, ale taky bez většího efektu. Některým citlivějším dětem to vyvolá psychické problémy. V některých dětech naopak fyzickými tresty agresivitu rozdmýchám, budou se chtít mstít, a budou čekat, až na to budou dost silné. Začnou dělat naschvály a už to jede.
Jestli chceš, přečti si všechny moje příspěvky, kde to vysvětluju. Zažila jsem taky případ matky, kterou mlátil její puberťák. A víš proč? Protože všechny konflikty od jeho dětství řešila dáváním na zadek. Kluk to přijal jako normu, nezlobil, protože se bál, ale zlost, frustrace a agresivita v něm narůstaly - když byl dost silný, tak si na matku troufl. Argument toho chlapce byl ten, že když se matce něco nelíbilo, taky ho mlátila.
Ve výchově nějsou důležité fyzické tresty. Jediné do je důležité je důslednost. A důslednost nerovná se bití. To je pouze vybití vzteku rodiče. Jenže dávání na zadek je holt rychlejší a rodiče často nemají chuť, čas a náladu a jsou prostě na důslednost příliš líní, protože být důsledné je sakra náročné.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 15:09
@Adrasteia píše:
Já pokud to jde, nechám svého syna zažít následek a on pak sám pochopí. Učí se tak zodpovědnosti za své chování. Nechci z něho dělat robota, který jen slepě poslouchá rodiče.
Příklad: Syn se v zimě vztekal, že se nebude ven oblékat. Mohla jsem mu půl hodiny domlouvat, křičet, pak by dostal na pr.del, pak bych ho narvala do bundy a šlo by se. Situace by se pravděpodobně opakovala.
Moje řešení:
Syn: „Nebudu se oblíkat!!!“
Já: „Venku je veliká zima, když se neoblékneš, budeš mrznout.“
Syn: "Já nechci!!!
Já: "Dobře, jak chceš.Syna jsem vzala ven v teplákách a triku. Bylo pod nulou. A šlo se. Po chvilce plakal, že mu je veliká zima a že chce domů. Vrátili jsme se.
Situace se už nikdy neopakovala, syn si naopak vždy sám připravil bundu a čepisu.
A přesně toto znamená, že dítě má okusit PŘIROZENÉ následky svého jednání, což ho vede k odpovědnosti za sebe sama a nejen ke slepé poslušnosti k silnějšímu jedinci, tedy rodiči.
To mi pripomnelo situaci u nas a vetu ditete Nechci se obouvat 
…taky se slo…asi tri kroky a taky se situace uz neopakovala 
.
Ale je prirozene cteni prirodnich zakonu, viz. v zime zima. nemame kozich, v lete horko, musime stin.Ale treba ty kamna uz jsou o rodicovske odpovednosti a spis prizpusobeni domovu k diteti a ne dite k domovu s vetou…to je nove, nerozbij to..to je pro velke, nesahej na to, to je drahe, opatrne…Kamna se daji bud dat tam, kde dite neni, nebo dite seznamit s ohnem predem, aby uz se mu nechtelo behat k ohni.
Taky jsme meli kamna .
Ja slepou poslusnost taky nechapu 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 15:42
@Adrasteia píše:
No, pokud takové dítě plácneš po zadku, bude mít z tebe tak akorát srandu. Pokud by to mělo být efektivní, musela bys sakra přitlačit a to už je prostě bití.Tvůj názor je ode zdi ke zdi. Když nebudu bít dítě, tak s ním jednám jako s polobohem? To je pěkný nesmysl. Je spousta důslednějších a efektivnějších řešení než dávání na zadek. Jenže někdo holt jinak reagovat neumí a ani se o to nesnaží. Prošlo mi rukama mnoho dětí a věř, že nejvíc většinou „zlobily“ ty, které sice dostávaly na zadek, ale měly naprosto nedůsledné rodiče.
Ale prosím tě. Já nenapsala, že s dítětem jednáš jako s polobohem, když ho nebiješ. Čti pořádně. Byla to reakce na to, že se to nemá dělat, aby se necítili chudáček poníženě. Ale zároveň se napsalo, že pocity matky, kterou to dítě bije se neberou v potaz. A vím, že je spousta důslednějších a efektivnějších řešení, to jsem taky psala.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 15:45
@Adrasteia píše:
Ne, to je špatný výklad. Trest NENÍ následek. Např. řeknu dítěti, aby nesahalo na troubu, že se spálí. Dítě se žene k troubě a já ho chytím a dám na zadek - to je trest. Následek je, když dítě přiběhne k troubě, sáhne na ni a spálí se.
Ano, to je následek chování. Následek je ale i to, že bude dítě někoho mlátit a dostane od dotyčného na budku. Ten napadený se bude jen bránit.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 15:47
@Adrasteia píše:A přesně toto znamená, že dítě má okusit PŘIROZENÉ následky svého jednání, což ho vede k odpovědnosti za sebe sama a nejen ke slepé poslušnosti k silnějšímu jedinci, tedy rodiči.
Bohužel přirozený následek toho, že někoho praštíš je ten, že tě dotyčný praští taky. Nevím, proč jen po matkách se chce, aby se nechaly od dětí otloukat a z pár ran na zadek se tu dělá šílené bití a týrání
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 16:08
@Brita83 píše:
Nezlobte se na mě odbočím k tomu kopnutí do psa. To děcko by ode mě dostalo tak na zadek, že by si na něj týden nesedlo. Tohle se fakt nedělá. Pak jsou plné zprávy toho, jak pes napadl, nedej bože zabil dítě. Pes je utracen, ale nikdo už nevidí co tomu mnohdy předcházelo a že za to ve většině případů může to děcko a rodiče.
No a kdyby mlátil mě tak by dostal jakbysmet. Tohle si takovej prcek přeci nesmí dovolit.
Přesně tak 
Ono jasný - za to, že si dítě odmítne vzít bundu mu pár přes zadek dá vážně jen psychicky nevyrovnaný člověk. Ale tady se řeší dítě, které několik měsíců mlátí a štípe mámu, kope zvířata a z obojího má srandu
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 16:09
@Anonymní píše:
Prosím anonymně.Mám 5letého syna, kterého mám ze vztahu, kdy me ex mlátil. Utekli jsme, když bylo malému rok. S otcem se nevídá. Bylo to normální dítě, období vzdoru normální, vývoj dobrý. Ale v posledních měsících je jak vyměněný. Je v pohodě, hraje si, ale pak ke mě přijde a začne mne bít. Z ničeho nic. Pěstičkama, štípe, kouše. Chytnu mu ruce a on má úplně výraz jako by byl mimo. Zkouším vše možné, ale je to pořád dokola. S dětmi je v pohdě, ve školce nebyl probém. Když mne naposledy štípal, řekla jsem mu, ať taky štípne sebe, ať ví, že to bolí. Řekl, že ne, smál se a po chvíli, když jsem otočila hlavu, zas mne štípl.
Jednou jsem nevydržela a plácla ho přes zadek. Utekl, ležel a vztekal se, nechala jsem ho být. Když se dovztekal, doběhl ke mě a začal do mě bušit. Už fakt nevím, co s ním. Vysvětlování nepomáhá, bít ho nebudu.
Pořád si říkám, kde jsem selhala. Ještě loni to byl pohodový kluk. To, co dělal ex si nemůže pamatovat, do nedávna se zdravě vyvíjel. Co s tím? Než půjdeme k psycholoovi, chci ještě vyzkoušet, co se dá.
Nejsem nervozní, to co bylo, už je dávno za mnou, ale toto mne děsí. Třeba jsem zjistila, že kopl do ležícího a spícího našeho psa. Bojím se, že se to bude vyhrocovat. Energii vypouštíme denně. Chodíme na dlouhé procházky, nemá prostor nudit se, chodíme plavat, na akce s přáteli, scházíme se s dalšími rodinami s dětmi, no nenudí se. Pomáhá, před lidmi se nestydí, je jinak šikovný, komunikativní, ale je v něm dost agrese. Nekouká na žádné drastické pohádky, celé léto strávil prakticky venku v přírodě. Ale už nevím, co s tímto, jediným problémem, ale sakra vážným problémem dělat. Děkuji za rady.
Pětileté dítě už umí velmi dobře rozlišovat co se smí, a co ne.
Příspěvek upraven 27.03.19 v 22:17
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 16:28
Rozhodně souhlasím s tím, že bít je nesmysl. Mnohokrát bylo prokázáno (nejnovější studie na obrovském vzorku lidí probíhající padesát let byla publikována celkem nedávno), že fyzické tresty nemají efekt a navíc škodí. Tím spíš, že syn zažil (i když si to snad nepamatuje) násilí v rodině, je důležité dbát na to, aby věděl, že násilí je špatné.
Samozřejmě by to zakladatelka neměla nechat být, ale je řada jiných možností, jak nastavit hranice, než bití. Mé děti mě také párkrát zkusili plácnout (většinou tedy ve vzteku), podržela jsem jim ruce a důrazně jsem řekla, že se nenechám bít. To samé, když je napadlo plácat se mezi sebou. A zdůrazňovala jsem, že se doma přece neplácáme (narozdíl od zastánců fyzických trestů si tento argument můžu dovolit). Vždycky to pomohlo, zkusily to jen párkrát a teď už by je to (snad) nenapadlo.
Dalším opatřením by mohlo být odepření některých věcí, samozřejmě s vysvětlením: Chceš, abych ti dala svačinu? A proč bych to pro tebe měla dělat, když se ke mně chováš ošklivě? Vezmi si ji sám. Rozhodně bych nezkoušela nic jako „nemluvím s tebou“, je to zbytečně trýznivé a dítě nemusí pochopit, co přesně je důvod pro takové chování ze strany matky.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 16:35
Tak já to vidim ještě úplně jinak.. Člověk (i dítě) si dovolí TAM, KAM MU DOVOLÍŠ TY a tady je možná souvislost s tím, že jsi byla bita jako malá a hledala (nebo přitahovala) partnery, kteří Tě bohužel bili taky. A dítě umí perfektně vycítit slabiny své mámy (v dobrém i špatném) a tak si to prostě tvůj kluk dovolí, protože cítí, že MŮŽE.. Vycítili / poznali to i tví bývalí partneři, kteří si to dovolili taky. A asi proto, že jsi jim to dovolila. Mě kluk / partner uhodit, tak letí voknem..
Zkusila bych asi opravdu toho psychologa, nabýt zdravé sebevědomí vůči sobě, tím i dítěti a zkusit zastavit tuto prokletou šňůru z minulosti 
Držím palce 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 16:40
@Loda píše:
Přesně tak
Souhlasím s oběma. Něco jiného je dát na zadek dítěti, které nechce jíst, nechce něco udělat, nebo dělá blbosti, ale tohle je něco jiného, ono dvakrát bych se s varováním nechala bouchnut, a pak by následovala opatření, pokud si z toho nic nedělá, ještě navíc srandu, tak na zadek. A u psa, tam bych mu dala na prde. l rovnou (vždyť je mu 5 let, to, že se neubližuje zvířatům má vědět a chápat od roku a půl), příště uškrtí kotě, tohle fakt nesnáším, pes se ožene a je z toho tragédie. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 16:42
@SarkaZn píše:
Tak já to vidim ještě úplně jinak.. Člověk (i dítě) si dovolí TAM, KAM MU DOVOLÍŠ TY a tady je možná souvislost s tím, že jsi byla bita jako malá a hledala (nebo přitahovala) partnery, kteří Tě bohužel bili taky. A dítě umí perfektně vycítit slabiny své mámy (v dobrém i špatném) a tak si to prostě tvůj kluk dovolí, protože cítí, že MŮŽE.. Vycítili / poznali to i tví bývalí partneři, kteří si to dovolili taky. A asi proto, že jsi jim to dovolila. Mě kluk / partner uhodit, tak letí voknem..
Zase na druhou stranu, naprostá většina dětí někdy na rodiče nějaký plácanec zkusí. Neznamená to, že dítě má kriminální geny, je asociál a nevímco, ale je důležité umět na to správně zareagovat. Často venku, u příbuzných apod. vídám, že se nechají od dítěte plácat a neřeší to - to si pak vždycky představuju, co budou říkat, až dítě zesílí a začne to od něj bolet. Ale souhlasím, že je možné, že je zakladatelka „měkká“, a to jak ve vztahu ke svým partnerům, tak ve vztahu ke svému dítěti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.9.17 16:56
@Adrasteia píše:
Ne, to je špatný výklad. Trest NENÍ následek. Např. řeknu dítěti, aby nesahalo na troubu, že se spálí. Dítě se žene k troubě a já ho chytím a dám na zadek - to je trest. Následek je, když dítě přiběhne k troubě, sáhne na ni a spálí se.
To by mě zajímalo jak bys řešila krádež? Důsledek krádeže je, že mám něco co jsem neměla. Všechno ostatní je trest. Jak odnaučit krást?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Pláč ze spaní
- 05.02.25
- Natalusaa
Plavání po nemoci (tříleté dítě)
- 03.02.25
- Scamp
Léky na kašel
- 02.02.25
- Simčes
