Syn vidí duchy
- Fotoalbum (6)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
- Citovat
- Upravit
Náš malej tvrdí, že máme pod postelí dědu a ten mu udělá baba, nabije. A ukazuje si u toho na pusu pěstičkou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@kvaček píše:
A víte co je zajimavé.. viděly vaše děti někdy ženu??? Pokaždé jso to páni.. Můj Kubík, mi říkal, že u něho stojí, u postele pán s vousy.. že se ho bojí, budil se často..
- Citovat
- Upravit
@Anonymní píše:
Raději anonym…
Jako malá jsem zažila dva pohřby babiček a to mi bylo o dost víc - cca 6 a pak asi 9 let. Od té doby jsem měla vnitřní trauma. Budila jsem se v noci, do jedný v noci jsem pak třeba nespala. Usnula jsem jen když jsem slyšela tátu nebo mámu ponocovat a viděla světlo z kuchyně (věděla jsem, že tam jsou). Pak jsem musela usínat při rozsvíceném světle! Koupili mi dětské tlumené světlo, to bylo snad ještě horší, začala jsem slyšet kroky, vidět vlastní pohřeb, viděla jsem stíny. Máma na mě byla protivná, já jim v noci chodila a lezla do postele, našli mi třeba ráno, byla to jediná možnost jak jsem usnula klidně. Jednoznačně to bylo nejhorší období mého života.
Zlom nastal ve chvíli, kdy si rodiče uvědomili, že s tím musí něco dělat, odvedli mě k dětskému psychiatrovi. Dostala jsem léky na zklidnění a postupem času se to zlepšilo o hodně. Přesto mám v sobě jakýsi blok - v noci musím spát buď ve svém pokoji na který jsem zvyklá enbo s někým v místnosti (u přítele, u prarodičů), na wc chodím sama pouze v našem domě a i tak se pořád dívám na jedno místo, jestli mi náhodou někdo nesleduje, v pokoji musí být zatažené žaluzie, zavřené dveře na chodbu a skříň, jinak také neusnu. Bývaly i doby, kdy jsem si na noc ze zdi sundavala zrcadlo. Přes to všechno je to obrovský pokrok, že konečně spím a to jsem už dospělá.Nezažil malý nějaký traumatický zážitek? mnohdy o něm třeba nemusíte ani vědět… Dětský psycholog vážně není ostuda, pomůže… Držím palce.
(celou diskuzi jsem nečetla, jen reaguji na první příspěvek)
- Citovat
- Upravit
Mě nejvíc vadí zrcadlo naproti postele a nebo prostě tak, že je z postele na něhopřímo pohled- třeba na boku skříně..přímý pohled do něj
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
A to máme s přítelem zrcadlovou skřín a máme ji hned naproti posteli, takže na sebe pěkně vidíme 
Ale prý by se to nemělo. Zkuste si otěch zrcadlech něco přečíst na internetu.je to fakt hodně zajímavý
- Citovat
- Upravit
Čauky, ja třeba už od mala mam panicky strach z podpostele, je to až tak velke, že nemužu spat, nebo sedet na něčem kde je nějaky prostor 
Jenom jak to pišu tak mi běha mraz po zadech
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@žabka83 píše: Čauky, ja třeba už od mala mam panicky strach z podpostele, je to až tak velke, že nemužu spat, nebo sedet na něčem kde je nějaky prostor
- Citovat
- Upravit
Ono někde tady byla diskuze, že i nějaké věci vyvolávají negativní věci..
Někdo psal o nějaké panence, že si děti stěžovaly, že se na ně hnusnš dívá v noci a nemohly spát, a tak když ji dali rodiče pryč, tak bylo vše ok…
U mě to stejné bylo s takovým velkým klaunem s červenýma vlasama- měla jsem pocit, že na mě čumí a žije 
neřekla bych, že to byla dětská něaká fantazie, protože mi vadil i pak.. Když se dal pryč, tak i ten spánek byl klidnější
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@daja87 No jenže ja to mam do ted
Jj, přesně, něco sežere, nebo tě někdo chytne za kotniky a ještě jedno, že ti nekdo stahne peřinu pod tu postel, no mě by asi jeblo
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
@kvaček Klauni, dalši moje fobka…nechapu jak se nekomu mužou zdat krasni a směšni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
No od doby kdy jsem viděla horor dětská hra.tak všechny panenkyletěli do popelnic Nemohla jsem je vystát a měla znich fakt děsnej strach
@kvaček píše:
Ono někde tady byla diskuze, že i nějaké věci vyvolávají negativní věci..
Někdo psal o nějaké panence, že si děti stěžovaly, že se na ně hnusnš dívá v noci a nemohly spát, a tak když ji dali rodiče pryč, tak bylo vše ok…
U mě to stejné bylo s takovým velkým klaunem s červenýma vlasama- měla jsem pocit, že na mě čumí a žije
- Citovat
- Upravit
Jako bych cetla o sobe. Prostor pod posteli, tma, zrcadlo, akorat dvere potrebuju mit otevreny, abych videla. Nejhorsi bylo, kdyz me v praci poslali na sluzebku pres noc. To jsem hledala hotely s televizi nebo jsem nechala svitit v koupelne. Sama doma mam blby pocit i odpoledne, kdyz uz je tma. Ja teda nemam ani tak strach z „duchu“, ale jsem paranoidni po prepadeni par metru od bytu. To jsem taky doma slychala kroky a videla stiny. Bala jsem se, ze se dotycny vratil.
- Citovat
- Upravit
Já si to nedovedu představit. Ale když jsempracovala v baru a chodila každý den okolo 3 ráno 3 km sama pěšky tak jsem měla pepřák
@ncc1701 píše:
Jako bych cetla o sobe. Prostor pod posteli, tma, zrcadlo, akorat dvere potrebuju mit otevreny, abych videla. Nejhorsi bylo, kdyz me v praci poslali na sluzebku pres noc. To jsem hledala hotely s televizi nebo jsem nechala svitit v koupelne. Sama doma mam blby pocit i odpoledne, kdyz uz je tma. Ja teda nemam ani tak strach z „duchu“, ale jsem paranoidni po prepadeni par metru od bytu. To jsem taky doma slychala kroky a videla stiny. Bala jsem se, ze se dotycny vratil.
- Citovat
- Upravit
@daja87
Kamaradka takhle chodila i s kasirkou 
A to jsem byla odvazlivec, chodila jsem sama v noci klidne i pres pul mesta zkratkama proslulyma vyskytem nejruznejsich individui a nikdy nic. A pak se jednou vracim jednoho listopadoveho odpoledne z prace a ono ejhle Asi osud
- Citovat
- Upravit
Raději anonym…
Jako malá jsem zažila dva pohřby babiček a to mi bylo o dost víc - cca 6 a pak asi 9 let. Od té doby jsem měla vnitřní trauma. Budila jsem se v noci, do jedný v noci jsem pak třeba nespala. Usnula jsem jen když jsem slyšela tátu nebo mámu ponocovat a viděla světlo z kuchyně (věděla jsem, že tam jsou). Pak jsem musela usínat při rozsvíceném světle! Koupili mi dětské tlumené světlo, to bylo snad ještě horší, začala jsem slyšet kroky, vidět vlastní pohřeb, viděla jsem stíny. Máma na mě byla protivná, já jim v noci chodila a lezla do postele, našli mi třeba ráno, byla to jediná možnost jak jsem usnula klidně. Jednoznačně to bylo nejhorší období mého života.
Zlom nastal ve chvíli, kdy si rodiče uvědomili, že s tím musí něco dělat, odvedli mě k dětskému psychiatrovi. Dostala jsem léky na zklidnění a postupem času se to zlepšilo o hodně. Přesto mám v sobě jakýsi blok - v noci musím spát buď ve svém pokoji na který jsem zvyklá enbo s někým v místnosti (u přítele, u prarodičů), na wc chodím sama pouze v našem domě a i tak se pořád dívám na jedno místo, jestli mi náhodou někdo nesleduje, v pokoji musí být zatažené žaluzie, zavřené dveře na chodbu a skříň, jinak také neusnu. Bývaly i doby, kdy jsem si na noc ze zdi sundavala zrcadlo. Přes to všechno je to obrovský pokrok, že konečně spím a to jsem už dospělá.
Nezažil malý nějaký traumatický zážitek? mnohdy o něm třeba nemusíte ani vědět… Dětský psycholog vážně není ostuda, pomůže… Držím palce.
(celou diskuzi jsem nečetla, jen reaguji na první příspěvek)