Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Syndrom prázdného hnízda u mamky
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Kobliha51
22.12.16 18:42
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.12.16 18:49
@Ou píše:
Přestaňte si to vyčítat - vaše maminka má veškerou možnou podporu a je konečně na čase, aby se naučila žít svůj život.V žádném případě se nevracejte a rozhodně nepodléhjete její manipulaci.
Nejste zodpovědná za její štěstí, opravdu není vaše vina že se jí moc nechce dospět a přestat se trýznit.
souhlasím, že nejsem zodpovědná za její štěstí a že se nemám vracet, to ale říká i mamka.
Nesouhlasím ale s tím, že se mnou manipuluje. Ona by mi to snad ani neříkala, já se aktivně zajímám jak jí je. Zároveň bych řekla, že dospělá je a umí žít svůj život. A to všechno, co se jí stalo by porazilo podle mě i vola, takže to že má psychické problémy není divu.
On člověk s depresemi je nemocný člověk, nemá to žádnou souvislost s tím, že je nedospělý, nebo, že se chce trýznit. Ona si vše rozumově uvědomuje a chápe to, ale to co dělá hlava a mozek je silnější a těžko se to ovlivňuje na vědomé bázi.
Není ale divu, že to třeba úplně nechápete. Na tom není nic špatného, ani já to mnohdy nechápu, protože jsem nikdy pravou depresi nezažila 
To je přirozené.
A svou mamku znám natolik dobře, že vím, že není hysterka, která by si celé psychické problémy vymýšlela.
Já si to vyčítám, protože mám o ní starost. Ne, že by ona ve mě ty výčitky vytvářela. Naopak říká a vysvětluje mi, že takto se nemůžu chovat, že to zvládne, ať si nedělám starosti, nic si nevyčítám. Ale mám s mamkou úžasný vztah a prostě to nelze jen tak hodit za hlavu když vím, jak jí je a mám jen jí, tátu a manžela. Nikoho jiného nemám, žádné jiné příbuzné.
- Citovat
- Upravit
22.12.16 19:51
Psychické nemoci jsou svinstvo, kdo nezažil, tak nepochopí. Máme to také v rodině.
Ale určitě si nemyslím, že by sis měla něco vyčítat, že jste se odstěhovali, nebo přemýšlet nad tím, že se vrátíte k rodičům. Asi každá zátěž v životě mamce ten stav zhorší, ale můžou se stát horší věci a ona na sobě musí trochu pracovat, naučit se reagovat na to, že přijde stres, těžké situace (smrt někoho blízkého apod. by ji musela zničit). Známá s depresemi když jí umíral tatínek skončila na 3 měsíce v psychiatrické léčebně.
Určitě přijdou v životě ještě horší věci, stáří, nemoci atd., To, že se její dcera - jestli jsem to pochopila, tak jiné děti nemá- odstěhovala 20 km daleko, voláte si a navštěvujete se, to není až taková životní rána.
Přejde to, ale musí se s tím máma poprat, i za cenu toho, že dostane silnější léky apod.
Ty už musíš žít svůj život - být jí nablízku, podpořit ji, ale na prvním místě teď budeš mít svoji rodinu a máma má svého manžela.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
22.12.16 22:35
@Anonymní píše:
moc děkuji za tvá slova. Škoda, že nevím kdo jsi, jinak bych ti napsala i sz
já jsem bohužel po mamce náchylnější k určitým stavům smutku, ale nenazvala bych to přímo deprese.
Přemýšlela jsem, že se s mamčinou psychiatričkou i terapeutkou v jednom spojím a domluvím se s ní, co by bylo v tuto chvíli nejlepší řešení.
S taťkou je to bohužel těžké, on neuzná, že dělá něco špatně. On přece dělá maximum, uvaří, postará se o psíčky, doveze mamku k doktorovi, pracuje apod. Tím jí dokazuje, že jí má rád a jakože jí rád má. Ale mamka by potřebovala, aby jí pochopil, jak se cítí, co prožívá, mluvil s ní, zamyslel se nad svým chováním a co jí to způsobuje. Ale to je s tátou těžké, v tomto nemá bohužel žádnou sebereflexi
Táta bohužel všechnu starost vyjadřuje tím, že křičí. I o mě když má strach, tak na mě řve jak blázen a třeba mi i nadává. Neumí to podat v klidu, s empatií, prostě začne křičet. Říkám si, že by se měl jít léčit hlavně on
Je pravda, že bych potřebovala klid, ale já to nějak zvládnu. Chci hlavně, aby mamka byla zase v pohodě. Ona mi sice říká, ať se kvůli tomu netrápím, ale jak se nemám trápit, když mi na ní záleží.
Muj partner to taky ze zacatku nechapal. A choval se podobne jako tvuj tatka. Ja mu ale v obdobich kdy mi bylo dobre davala navod co a jak ma udelat. Emocne to tak necitil, coz je urcitym zpusobem vyhoda, lepsi nez abychom se skladali oba. Treba jsem mu rekla ze v tu chvili to nesmime resit, ze se pak sypu jeste vic. Ze potrebuju obejmout a rict ze to zvladnem, i kdyz to jemu tenhle akt muze prijit jako blbina. Ve chvili kdy to jeste nebylo tak zle, tak uz jsem pak jen rekla ted a on mechanicky nastoupil a obejmul me, diky tomu to casem pochopil i vcelku emocne. Taky jsem ho naucila ze kdyz neni krize at to neresi (byval z toho dost nervozni) pokud to jen trochu jde a ono mu to jde, prave dik te ne uplne empaticnosti a pak ma energii na ty krizove dny. Jinak je fakt ze kdyby si se vratila mozna by mamce ani tak dobre nebylo protoze by vedela ze tobe tim kazi zivot vycitala by si to a bylo by ji jeste hur. Ten rozpor kdy clovek rozumove vi ze se nic nedeje a ze ty psychicke reakce jsou extremne prehnane ale moc se s tim delat neda jsou desne, pak mam vycitk vuci ostatnim ze je tom zatezuji. Ten tatka je stezejni, klid doma pravdepodobnost aktivniho stavu snizuje. Jsi skvela dcera 
kytka: myslim ze v tomto obdobi hodne pomaha pravidelnost ritualu, volat ve slibeny den, pravidelne jezdit i kdyby jednou za delsi cas. Kdyz jenejhur clovek se na to muze upnout a pak ten cas preklepat do te kyzene navstevy. Jinak jak budou svatky tak bych zavolala te mamcine lekarce co nejdrive aby pak nemela dlouho dovolenou. Kratkodobe by na to mohl byt dobry LExaurin, pomuze v drtive vetsine a hodne ale je navykovy takze rpi dlouhem branim clovek musi neustale zvysovat davku a nekdo ho pry bere i nepravidelne, tj. vezme si kdyz je nejhur. Myslim ze takove 3 tydny s nim muzou byt ku prospechu veci. Pokud i ty mivas nenalady zkus se s nimi naucit pracovat, muzes k tomu mit geneticky vetsi predpoklad a pokud mamce nebude dobre je dobre ve chvili kdy s ni nejsi a neresis akutni problem umet od toho vypnout (ucim se ztezka, ale je to ku prospechu veci, ja mam pak na mamku vic energie a samotnou me to tolik nehazi do nepohody, uzkosti). 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
22.12.16 23:15
@Anonymní píše:
Muj partner to taky ze zacatku nechapal. A choval se podobne jako tvuj tatka. Ja mu ale v obdobich kdy mi bylo dobre davala navod co a jak ma udelat. Emocne to tak necitil, coz je urcitym zpusobem vyhoda, lepsi nez abychom se skladali oba. Treba jsem mu rekla ze v tu chvili to nesmime resit, ze se pak sypu jeste vic. Ze potrebuju obejmout a rict ze to zvladnem, i kdyz to jemu tenhle akt muze prijit jako blbina. Ve chvili kdy to jeste nebylo tak zle, tak uz jsem pak jen rekla ted a on mechanicky nastoupil a obejmul me, diky tomu to casem pochopil i vcelku emocne. Taky jsem ho naucila ze kdyz neni krize at to neresi (byval z toho dost nervozni) pokud to jen trochu jde a ono mu to jde, prave dik te ne uplne empaticnosti a pak ma energii na ty krizove dny. Jinak je fakt ze kdyby si se vratila mozna by mamce ani tak dobre nebylo protoze by vedela ze tobe tim kazi zivot vycitala by si to a bylo by ji jeste hur. Ten rozpor kdy clovek rozumove vi ze se nic nedeje a ze ty psychicke reakce jsou extremne prehnane ale moc se s tim delat neda jsou desne, pak mam vycitk vuci ostatnim ze je tom zatezuji. Ten tatka je stezejni, klid doma pravdepodobnost aktivniho stavu snizuje. Jsi skvela dcera
děkuji moc chování taťky je zásadní, kdyby on byl normální, tak by se to vše zvládalo jinak. Ale on se prostě uráží kvůli blbinám, nesmí mu člověk nic říct, nepřipustí jiný než svůj názor. V tomto je totálně zabedněný 
.
Bohužel mě tohle všechno hodilo do nepohody a určitého smutku. Manžel se ptal, co se děje když dorazil z práce, tak jsem brečela v baráku v obýváku, že nevím co dělat a že mám jen jeho a rodiče a celkově se necítím po psychické stránce vůbec dobře. Ale já budu zase dobrá. Jen mám k rodičům blízký vztah a jejich bolest se dotýká i mě samé, není mi to jedno.
Mamka určitá antidepresiva bere, ale na Lexaurin má hodně negativních reakcí, takže ten řekla, že brát nebude, i kvůli té návykovosti. Celkově se to snaží řešit hlavně terapiemi, chce se z toho dostat, naučit se, jak s tím pracovat, žít. Neřešit to jen tou tabletkou, ale samozřejmě nějaké léky bere.
Věřím, že se to zase zlepší, musím. Protože stát se jí něco, tak to fakt nedám, bych skončila v Bohnicích. Je to pro mě jeden z nejbližších lidí.
Jinak já se musím naučit s nenáladami pracovat, občas i já zajdu na terapii, když mě něco tíží, trápí. A pomáhá mi to. I mamka je pro mě takový terapeut, svěřuji se jí se vším a vždy to rozebereme, pomůže mi, tím, jak má už několik let terapií za sebou, tak mě vždy nasměruje tím správným směrem. Totéž jí chci nabídnout teď i já, neodmítat jí v této situaci.
- Citovat
- Upravit
23.12.16 00:10
@Anonymní píše:
děkuji moc
Bohužel mě tohle všechno hodilo do nepohody a určitého smutku. Manžel se ptal, co se děje když dorazil z práce, tak jsem brečela v baráku v obýváku, že nevím co dělat a že mám jen jeho a rodiče a celkově se necítím po psychické stránce vůbec dobře. Ale já budu zase dobrá. Jen mám k rodičům blízký vztah a jejich bolest se dotýká i mě samé, není mi to jedno.
Mamka určitá antidepresiva bere, ale na Lexaurin má hodně negativních reakcí, takže ten řekla, že brát nebude, i kvůli té návykovosti. Celkově se to snaží řešit hlavně terapiemi, chce se z toho dostat, naučit se, jak s tím pracovat, žít. Neřešit to jen tou tabletkou, ale samozřejmě nějaké léky bere.
Věřím, že se to zase zlepší, musím. Protože stát se jí něco, tak to fakt nedám, bych skončila v Bohnicích. Je to pro mě jeden z nejbližších lidí.
Jinak já se musím naučit s nenáladami pracovat, občas i já zajdu na terapii, když mě něco tíží, trápí. A pomáhá mi to. I mamka je pro mě takový terapeut, svěřuji se jí se vším a vždy to rozebereme, pomůže mi, tím, jak má už několik let terapií za sebou, tak mě vždy nasměruje tím správným směrem. Totéž jí chci nabídnout teď i já, neodmítat jí v této situaci.
To me opravdu mrzi, cmmas to teda dost tezke. Vime ze to neni spravne ale co treba tatku ted trosku „vydirat“ tim ze bys mu rekla pravdu, neco jako tati, kdyz se hrouti mama, je blbe i me a ted proste potrebuju byt v pohode kvuli porodu, takze je ptreba nedelat to a to, myslis ze by to nepomhlo 
jinak naprosto chapu ze jsi s rodici, mamkou tak propojena. Ja s mamkou opravdu hodne. Tatu nezajimam, pry sem cela mama 
a tak jsem. V hodne castem kontaktu s mamkou. Te bohuzel ty leky nijak extra nepomahaji, snazi se v ramci svych moznosti delat zrejme maximum. Bohuzel kdyz je nejhur sahne po alkoholu a to pri tom chut alkoholu nesnasi, ale pry je to jedina co v tu chvili zabira. Jeji doktorka to vi a nic na to nerikala (to vim od maminy, ale nema tendence mi lhat). A do toho jeste zije sama a sourozenec je nefunguje.
Opravdu u vas moc drzim palce at je to jen prechodne, myslim ze marozeni miminka veci hodne zmeni k lepsimu a muzete i probrat s mamcinou lekarkou, jestli nema tip jak na ty neempaticke manzeli, aby pochopili co se po nich chce, respektove co je nutne aby to bylo ok. Kdyby ji tak misto nalupu kapra dokazal pbejmout a rict ze je tu pro ni a s ni, vid? 
Drzim vsi silou palce at je to u vas co nejdriv dobre. A myslim ze tak super dcera s miminkem budou obrovsky motor i pro tu mrchu psychiku 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Možná by bylo fajn, kdyby tvůj otec jednou šel s maminkou k tomu jejímu psychologovi a promluvili si o tom. Oni chlapi chtějí hned řešení a takové ty psychologické změny moc nechápají. To není nic špatného, jen by mu mohl někdo trochu otevřít oči.