Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Jediný koho můžeš změnit, jsi ty sama…je nezměníš a ani manžela ne.
Ujasni si, jaké máš priority a co všechno jsi pro ně schopna udělat.
@Natuls píše:
Asi bych to všechno probrala s manželemPřeci jenom, ty bys v něm měla mít tu oporu, měl by se tě zastat, i když jsou to jeho rodiče. Pokud mu na tobě něco vadí, má to říct na rovinu, a ne to skrývat za názory svých rodičů. A když ani to nepomůže, tak bych ty návštěvy dětí u nich omezila. Chápu, mají právo vidět vnoučata, ale musí respektovat i tebe, jsou to i tvoje děti, nejen manžela.
Ale on s nimi zjevně nemá problém. Kdyby tvůj muž šil do tvých rodičů v něčem, co bys považovala, že dělají správně, taky bys mu byla „oporou“?
@Bábrdl tak tak, tady jsou 3 spokojení a jedna nespokojená…
@Vetruse Pro ne jsem samozřejmě ta špatná, ta blba ženská, která k nim nejezdí z rozmaru. Jenže ono to tak prostě není. Já opravdu trpím, když nevím, co budou dětem říkat. Teď jsou malé a nechají se ovlivnit a já o nich nikdy nemluvila špatně, i když je mi ouzko, jen když pomyslim na některé věci. Občas mi rupnou nervy a něco mi ujede a je mi ze sebe zle. Nevím, jak to ventilovat, aby toho byly ušetřeny děti. Pokud se budeme rozvádět, tak oni se rozhodne krotit nebudou v tom, co budou říkat před dětmi a klidně je budou proti mne navádět. Když si vzpomenu, kolikrát jsem tam jela, s dobrým úmyslem, že budou mít radost a odjížděla a doma brečela. Kolikrát to bylo tak, že jsem tam skoro jela, ale prostě se mi vybavilo spousta věcí a radši jsem si to rozmyslela. A teď? Je to nejhorší, jak to mohlo být. Teď už nemám sílu je vidět. Minule jsem už nedokázala s nima mluvit. Udělali na mě podraz a já s nima od te doby neměla možnost mluvit. V podstatě nemám šanci mluvit s nimi bez dětí a nechci, aby u toho děti byly, protože to, co udělali, se prostě nedělá a já mám chuť jim k tomu aspoň pár vět říct. I když asi je to zbytečne a zase budou řvát.
Podle mě není problém tchýně s tchánem. Hlavní problém je ten, že nejste s mužem jednotní. Neříkám, že musí být manžel proti rodičům, ale neměl by být proti manželce, protože to je začátek konce. Musíte si promluvit a stanovit společná pravidla. Chce to najít kompromis. Hlavně by on měl mamince vysvětlit, co syn může a nemůže. Nepíšeš jaký má problém, ale pokud to nerespektuje, bála bych se nějakých následků. To muž nevidí? To mu to nevadí, že ohrožují i jeho dítě? Co poslat příště po doktorech tatínka?
Mě taky tchýně nerespektuje, všechno otočí proti mně. Před dětmi několikrát řekla, že maminka je úplně blbá a u ní by se měly mnohem lépe a ona je přece má nejraději a podobné kecy. Manžel jí vysvětlil, že mě buď bude respektovat a nebude dětem povídat takové věci, nebo je hodně dlouho neuvidí.
My máme problémy s mladším synem. Taky to hází na mě. Nejvtipnější je, že u jednoho dítěte to říká tak a u druhého naprosto opačně, abych z toho vyšla jako blbka. A vrchol byl, když mi jeden týden tvrdila něco, další týden jsem jí to potvrdila, ona otočila a tvrdila naprostý opak.
Tchýně si dokonce opakovaně zvala muže na oběd, kde mu vysvětlila, že takový chytrý chlap a vzal si zrovna mě, prý se má se mnou okamžitě rozvést a ona mu vychová děti, protože mně je nikdo nesvěří, o to se ona postará. Muž jí vysvětlil, že o mně řekne ještě něco hnusného a děti neuvidí vůbec a od té doby si dává pozor. Je ale pravda, že jí děti samotné nedáme. Má je jen za našeho dohledu. Jednou měla samotného syna a nikdy víc.
A2
@Bábrdl Samozřejmě, že s nimi nemá problém. K němu se chovají hezky, co chce to má a pokud by mu náhodou někdy řekli něco, jako mne, tak by se hodně urazil, ale kdyby od nich něco potřeboval, hned by na to bylo zapomenuto.
@Anonymní píše:
Takže vlastně je vše v pořádku.
to nikdo netvrdí, jen je prostě v menšině a z toho by měla vycházet…
@Anonymní píše:
Mám problém s tchyni a tchanem. Udělali mi toho už dost, ale dlouho jsem to v sobě potlačovala. Nadavaji mi, navádí proti mne neustále manžela (hlavně tchyne), pomlouvají a vykládají lži kdekoliv… Ani nevím, čím to vzniklo. Vždy jsem se snažila k nim chovat slušně, vycházela jsem vstříc. Dlouho jsem na sebe nechala i sprostě řvát. Teď už ale ne! Braním se, nenechám si to líbit. Reknu jim do očí, co si myslím, pokud mě pustí ke slovu. Jenze to jsem si dovolila opravdu moc. Oni jsou totiz dokonalí. Situace se mi nelíbí, ale prostě už přetekl pohár. Nechci zde vůbec uvádět podrobnosti. Jednak je toho opravdu hodně a nechci na to ani myslet. Není to ale tak, že bych byla proti tchyni neprávem zaujata. Kdysi jsem je pozvala i na dovolenou. Zvala jsem ji na výlet, jezdila jsem tam často. Tchyně se léčila ze závislosti. Všichni tvrdí, jak nemá žádný problém, ale občas ten problém prostě má. Když se mi narodil syn, tak se vztahy dost zhoršily. Syn byl nemocný a oni to v podstatě házeli na mě, že za to můžu já, že to přeháním, vše jsem dělala špatně. Byli jsme i v nemocnici a dlouho jsme to řešili. Nakonec se nějaké zdravotni problémy vyřešily, ale s něčím stále bojujeme. Není to ale už nic vážného. Mladší dítě mám roční, stále kojené. Nevycházime spolu, nevidame se, ale oni chtějí vidět vnoučata a já prostě trpím. Starší dítě k nim posílám. Mladší ještě moc ne. Dokud nejsou děti doma, tak trpím. Vím, že absolutně budou ignorovat, co jsem řekla, co řekla doktorka, že starsi může a nemůže. Dále nevím, co mu budou povídat. Manžela už taky docela zpracovali, takže začínáme mít problém doma. Co mám dělat? Vím, že na vnoucata mají právo, ale přijde mi, že tím, co udělali a dělají, tak nějak z mého pohledu to právo ztraceji. Už jen tím, jak se chovají k matce děti. Vím, že tu není popsané nic tak strašného, ale v podstatě se za to i dost stydím. I když mám pocit, že spíš by se měli stydět oni.
Pokud by jste měli s manželem zdravý vztah, pak by tchánovci nemuseli být váš problém. Tady už by snad pomohla jedině odborná pomoc. Pokusila bych se přesvědčit manžela k návštěvě manželské poradny.
@Anonymní píše:
@Bábrdl Samozřejmě, že s nimi nemá problém. K němu se chovají hezky, co chce to má a pokud by mu náhodou někdy řekli něco, jako mne, tak by se hodně urazil, ale kdyby od nich něco potřeboval, hned by na to bylo zapomenuto.
Tak jsou to jeho rodiče…
Nechceš nám napsat, co přesně nedodržují?
@Bábrdl píše:
Ale on s nimi zjevně nemá problém. Kdyby tvůj muž šil do tvých rodičů v něčem, co bys považovala, že dělají správně, taky bys mu byla „oporou“?
Ale tady evidentně zakladatelka nešije do manželových rodičů, ale rodiče šijou do ní a manžel je s nimi. ![]()
@Natuls píše:
Ale tady evidentně zakladatelka nešije do manželových rodičů, ale rodiče šijou do ní a manžel je s nimi.
Ale to je její popis. ![]()
V rodině má vždycky každý „svou pravdu“. A pokud to chlap vidí stejně jako rodiče, těžko ji může „podpořit“. Třeba on chce, aby ona podpořila jeho v hezkém vztahu k rodičům.
@Malaga píše:
to nikdo netvrdí, jen je prostě v menšině a z toho by měla vycházet…
Ano, jsem v menšině. A co s tím teda mám dělat?
@Anonymní píše:
Ano, jsem v menšině. A co s tím teda mám dělat?
A co kdybys tam přestala jezdit. Ať tam jezdí jen manžel s dětmi, ti se tam cítí dobře. Ty si zatím doma uděláš hezký den.
@Natuls Napsala jsi to správně. Já do nich nešiju. Oni mají pořád nějaký problém. Mohla bych, pokud odjedou, mít spoustu poznámek na ně, ale nedělám to. Vím, že každý je jiný a s nikým nebudu mít stoprocentní soulad ve všem. Snažím se být schovívavá. Myslím tím ke všem. Snažím se chápat. Každý má někdy špatný den, občas něco vyzní jinak, než to bylo myšleno… Tady už ale pochopení opravdu nemám.