Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Manžel je jedináček?
A co dělají tak hrozného těm dětem?
Nešlo by to, jak už tu bylo zmíněno, aby jezdil jen manžel s dětmi a ty měla čas pro sebe?
@Anonymní píše:
Zajímalo by mě, jak bych ho měla podporovat v tom, aby měli hezký vztah? Já mám hezký vztah k rodičům a nemám potřebu, aby mě v tom někdo podporoval.
No a tvůj muž mluví o tvých rodičích jako ty o jeho? Taky nechce, aby k nim děti jezdily? Protože pokud ne, tak nelze ty situace srovnávat.
@Malaga Není jedináček. Je to mladší sourozenec. Jako sourozenci mezi sebou nemají moc dobrý vztah, přestože jejich rodiče vykládají, jak se mají rádi, jak perfektně děti vychovali a jak jsou děti dokonalé. Já jsem ta nevychovaná a neschopná a mám nevychované děti, tak to musí dohnat za mě a snažit se je dovychovat. Mé děti jsou hodné a zatím se starším nebyl nikdy žádný problém ve školce, všude zdraví, poděkuje, nepere se… Jak jsem psala, manžel tam jezdí s dětma sám. Ale já s tím mám prostě problém a trpím, když tam jsou. Příčí se mi to, že jsou s lidma, kteří se ke mně chovají dost špatně, že mají poznámky proti mně před dětma, nedodržují dietu předepsanou doktorkou (však pro párkrát se nic nestane). Jim to stoprocentně vyhovuje, že tam nejezdím. Já bych měla totiž předat děti bez keců, kdy se jim to hodí a jak se jim to hodí. Na jaře byla tchyně opilá, když tam měli staršího a tchán to ještě okomentoval a syn o tom doteď občas něco prohodí. ![]()
@Anonymní píše:
@Malaga Není jedináček. Je to mladší sourozenec. Jako sourozenci mezi sebou nemají moc dobrý vztah, přestože jejich rodiče vykládají, jak se mají rádi, jak perfektně děti vychovali a jak jsou děti dokonalé. Já jsem ta nevychovaná a neschopná a mám nevychované děti, tak to musí dohnat za mě a snažit se je dovychovat. Mé děti jsou hodné a zatím se starším nebyl nikdy žádný problém ve školce, všude zdraví, poděkuje, nepere se… Jak jsem psala, manžel tam jezdí s dětma sám. Ale já s tím mám prostě problém a trpím, když tam jsou. Příčí se mi to, že jsou s lidma, kteří se ke mně chovají dost špatně, že mají poznámky proti mně před dětma, nedodržují dietu předepsanou doktorkou (však pro párkrát se nic nestane). Jim to stoprocentně vyhovuje, že tam nejezdím. Já bych měla totiž předat děti bez keců, kdy se jim to hodí a jak se jim to hodí. Na jaře byla tchyně opilá, když tam měli staršího a tchán to ještě okomentoval a syn o tom doteď občas něco prohodí.
Jenže s tím se moc dělat nedá, je to jejich babička a děda a navíc tatínek s tím souhlasí…
Je to blbý, ale jsi to ty kdo se s tím bude muset poprat, protože to, že to těžce snášíš není jejich problém…
OT - jestli to někdy nemá i něco do sebe… RL- otec neznámý… ![]()
@Bábrdl Mí rodiče se k manželovi chovají slušně a přestože se jim spousta věcí opravdu nelíbí, tak to nechávají být, neřeší, nikdy mu nic nevyčítají. Dost mu vyšli vstříc, půjčili mu peníze. Já bez dětí v podstatě nejsem, takže když jedu k rodičům, tak s dětmi. Vychází mi vstříc. Když potřebuji hlídání, tak mi pohlídají - jedná se ale pouze o nějaký nutný nákup nebo návštěvu lékaře s druhým dítětem (bohužel to je časté). Manžel o mých rodičích nemluví hezky a hledá problémy. Já o jeho rodičích nemluvím vůbec. Ještě nedávno jsem byla ta, která jim volala, aby si udělali čas na oslavu narozenin svého vnuka - neudělali. A to jsem jim vyšla vstříc, ať si řeknou, kdy se jim to hodí. Ale všechno je špatně. Kdybych oslavu nedělala, tak to bude opět špatně.
@Anonymní píše:
@Bábrdl Mí rodiče se k manželovi chovají slušně a přestože se jim spousta věcí opravdu nelíbí, tak to nechávají být, neřeší, nikdy mu nic nevyčítají. Dost mu vyšli vstříc, půjčili mu peníze. Já bez dětí v podstatě nejsem, takže když jedu k rodičům, tak s dětmi. Vychází mi vstříc. Když potřebuji hlídání, tak mi pohlídají - jedná se ale pouze o nějaký nutný nákup nebo návštěvu lékaře s druhým dítětem (bohužel to je časté). Manžel o mých rodičích nemluví hezky a hledá problémy. Já o jeho rodičích nemluvím vůbec. Ještě nedávno jsem byla ta, která jim volala, aby si udělali čas na oslavu narozenin svého vnuka - neudělali. A to jsem jim vyšla vstříc, ať si řeknou, kdy se jim to hodí. Ale všechno je špatně. Kdybych oslavu nedělala, tak to bude opět špatně.
Jak mu půjčili peníze, jste přece manželé, tak snad vám půjčili peníze…
Vidíš ale sama, že u vás je těch problémů víc než tchýně s tchánem…
@Malaga píše:
Jenže s tím se moc dělat nedá, je to jejich babička a děda a navíc tatínek s tím souhlasí…
Je to blbý, ale jsi to ty kdo se s tím bude muset poprat, protože to, že to těžce snášíš není jejich problém…
OT - jestli to někdy nemá i něco do sebe… RL- otec neznámý…
To je právě to, co tu chci nějakým způsobem vyřešit. To, že se ke mně chovají tak, jak se ke mně chovají, s tím asi nehnu. Kdyby se ke mně chovali trochu jen slušně, ale já to prostě nemůžu překousnout a trpím. A nevím, co s tím. Jak se s tím smířit? Oni mě dohnali k tomu, že vidí děti méně, než by třeba chtěli. Já tam ale už prostě sama od sebe nepojedu. Ani je nepožádám o hlídání. Prostě už nemůžu, nejde to. A ten čas pro sebe nevyužiju, trpím, brečím a akorát si uvědomuju, jak je to v háji a nejde to už zlepšit. Já už jim to prostě neodpustím ani nezapomenu. Už toho bylo opravdu moc.
@Malaga píše:
Jak mu půjčili peníze, jste přece manželé, tak snad vám půjčili peníze…
Vidíš ale sama, že u vás je těch problémů víc než tchýně s tchánem…
Půjčili peníze jemu na něco, co on chtěl a já ho v tom podpořila - na úkor mě a dětí. Je to jeho koníček. Proto to beru tak, že peníze půjčili jemu. Věnuje mu víc času než dětem. Vím, že těch problémů je víc. Řeším tu ale ten, že trpím, když jsou děti u lidí, kteří se ke mně chovají špatně.
@Anonymní píše:
To je právě to, co tu chci nějakým způsobem vyřešit. To, že se ke mně chovají tak, jak se ke mně chovají, s tím asi nehnu. Kdyby se ke mně chovali trochu jen slušně, ale já to prostě nemůžu překousnout a trpím. A nevím, co s tím. Jak se s tím smířit? Oni mě dohnali k tomu, že vidí děti méně, než by třeba chtěli. Já tam ale už prostě sama od sebe nepojedu. Ani je nepožádám o hlídání. Prostě už nemůžu, nejde to. A ten čas pro sebe nevyužiju, trpím, brečím a akorát si uvědomuju, jak je to v háji a nejde to už zlepšit. Já už jim to prostě neodpustím ani nezapomenu. Už toho bylo opravdu moc.
To, že někomu něco neodpustíš a nezapomeneš - tím netrestáš toho dotyčného, ale jen a jen sebe sama, protože to je zdroj TVÝCH negativních pocitů.
A proč ten čas nevyžíváš? Proč ho nepřetavíš v něco pozitivního? Nemáš žádné koníčky a zájmy, které by ten čas vyplnily?
@Anonymní píše:
Půjčili peníze jemu na něco, co on chtěl a já ho v tom podpořila - na úkor mě a dětí. Je to jeho koníček. Proto to beru tak, že peníze půjčili jemu. Věnuje mu víc času než dětem. Vím, že těch problémů je víc. Řeším tu ale ten, že trpím, když jsou děti u lidí, kteří se ke mně chovají špatně.
Podpořila jsi ho dobrovolně, takže OK.
A to, že trpíš - děti nejsou tvůj bezvýhradní majetek, takže se s tím musíš poprat…vem si situaci, že byste byli rozvedení, měli střídavku a taky bys musela snést, že tvoje děti sdílejí domácnost s nějakou úplně cizí ženou…to tak prostě je.
Pořád si myslím, že bys měla hlavu zaměstnat i jinou činností než je sebelítost.
@Malaga píše:
To, že někomu něco neodpustíš a nezapomeneš - tím netrestáš toho dotyčného, ale jen a jen sebe sama, protože to je zdroj TVÝCH negativních pocitů.
A proč ten čas nevyžíváš? Proč ho nepřetavíš v něco pozitivního? Nemáš žádné koníčky a zájmy, které by ten čas vyplnily?
Já vím, že oni jsou spokojení a mají, co chtějí. V podstatě se mě zbavili, nevídají mě, občas něco nahustí do manžela a doma to je pak nic moc, teď něco nahustí do dětí a já s nima pak budu bojovat. Vždy se snažím uklidnit se, nemyslet na to, ale uklidním se, až když jsou děti doma. Vlastně s manželem by to nebylo tak špatné, ale daří se jim to všechno kazit. Asi to jednou k tomu rozvodu dotáhnou. Dlouho mi to trvalo, než jsem přišla na to, že do něj s něčím ryjou tak dlouho, až to mám na talíři i já. Teď už lépe poznám, co není z jeho hlavy.
@Malaga píše:
Podpořila jsi ho dobrovolně, takže OK.
A to, že trpíš - děti nejsou tvůj bezvýhradní majetek, takže se s tím musíš poprat…vem si situaci, že byste byli rozvedení, měli střídavku a taky bys musela snést, že tvoje děti sdílejí domácnost s nějakou úplně cizí ženou…to tak prostě je.
Pořád si myslím, že bys měla hlavu zaměstnat i jinou činností než je sebelítost.
Podpořila jsem ho, protože to byl jeho sen. Bohužel něco nasliboval a nedodržel a tím to dost pokazil. Je to dost na úkor mě a dětí, ať už časově, tak finančně. Pokud by dodržel dohodu a víc se věnoval dětem, neměla bych s tím problém. Nemůže ale všechny povinnosti a starosti hodit na mě a očekávat, že zvládnu všechno. Střídavá péče je moje noční můra. Pořád mi ale přijde lepší, když jsou děti u někoho, kdo mě respektuje a chová se ke mně slušně a zároveň mu jde o blaho dětí. Tchána s tchýní zajímá hlavně to, co chtějí oni, děti jsou až trošku vzadu. Na oslavu nemají čas, to si radši zajedou na výlet. A pak by chtěli, abychom přiletěli hned, jak oni zavolají.
Jedna uživatelka kdysi zmínila, že se nerozváděla s manželem, ale s tchýní…a podle všeho se jí i dost ulevilo…
@Anonymní píše:
Podpořila jsem ho, protože to byl jeho sen. Bohužel něco nasliboval a nedodržel a tím to dost pokazil. Je to dost na úkor mě a dětí, ať už časově, tak finančně. Pokud by dodržel dohodu a víc se věnoval dětem, neměla bych s tím problém. Nemůže ale všechny povinnosti a starosti hodit na mě a očekávat, že zvládnu všechno. Střídavá péče je moje noční můra. Pořád mi ale přijde lepší, když jsou děti u někoho, kdo mě respektuje a chová se ke mně slušně a zároveň mu jde o blaho dětí. Tchána s tchýní zajímá hlavně to, co chtějí oni, děti jsou až trošku vzadu. Na oslavu nemají čas, to si radši zajedou na výlet. A pak by chtěli, abychom přiletěli hned, jak oni zavolají.
tak ten volný čas využij na svoje koníčky…sama vidíš, že ani manžel si je neodpírá… ![]()
Já vím, že je tu jen můj popis. Já tvůj postoj chápu. V podstatě mám v sobě zakořeněno to, že bráním slabší nebo lidi, kteří se bránit nemohou. Párkrát se mi to už vymstilo. Tady se tchán s tchýní bránit nemohou a píšu sem jen já. Oni mají svoji pravdu a to je ta největší pravda na světě. Už jsem to slyšela kolikrát, že mi řeknou, jak to je, jaká je pravda. Často jsem si vyslechla pravdu i o jiných lidech - vůbec se mě to netýkalo. Já mu v hezkém vztahu k rodičům nebráním. Nebráním mu tam jezdit. Nebráním mu, aby je vídal často. Je fakt, že jsou na něm závislí, vídají se často, volají mu často, až mu to fakt i vadí. Zajímalo by mě, jak bych ho měla podporovat v tom, aby měli hezký vztah? Já mám hezký vztah k rodičům a nemám potřebu, aby mě v tom někdo podporoval.