Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
No jo. ![]()
Trapeni a premysleni se asi neubranis, zvlast kdyz je to teprve rok, jak pises, to je vsechno cerstve, pred chvili jste meli jeste nejake plany a ted bac, vsechno jinak, plany v haji, zdravi spatne, clovek ma asi i strach o deti, co bude… ted ty vycitky, ze se jim nevenujes…
Ono asi ani moc nepomaha, kdyz te nekdo v dobre vire utesuje, ze uz ale prece dve deti mas, co by za to jini dali.
To je vsechno pravda, ale na to svoje trapeni mas narok a ono kolikrat pomuze jen se sverit, poplakat si nebo si povzdychnout - zivot pujde dal a co vis, co bude za par let. Kolik ti je?
Vlastně tam ani žádnou otázku nemám. Asi chci jen slyšet, že nejsem úplně mimo nebo vlastně i to, že jsem blázen.
@ka2ka píše:
Ani nevíš jak moc tě chápu
Díky.
Jsem se bála spíš té opačné reakce. Ale vlastně i to by mi nevadilo slyšet.
Neznám tedy vaši diagnozu, neznám ani váš věk. Ale věřím, že v největším utrpení se rodí největší činy. Třeba i vás potká štěstí. Já nikdy před ničím na 100% nezavírám dveře, byť se situace zdá bezvýchodná, protože se řídím heslem „Kdo nechce, hledá důvody, kdo chce, hledá způsoby.“
@Anonymní píše:
Díky.Jsem se bála spíš té opačné reakce. Ale vlastně i to by mi nevadilo slyšet.
taky jsme chtěli třetí, taky jsem onemocněla a už druhý byl risk, třetí nebude i když jsme to ještě nepřekousli takže jo chápu to
@majdula1 píše:
No jo.![]()
Trapeni a premysleni se asi neubranis, zvlast kdyz je to teprve rok, jak pises, to je vsechno cerstve, pred chvili jste meli jeste nejake plany a ted bac, vsechno jinak, plany v haji, zdravi spatne, clovek ma asi i strach o deti, co bude… ted ty vycitky, ze se jim nevenujes…
Ono asi ani moc nepomaha, kdyz te nekdo v dobre vire utesuje, ze uz ale prece dve deti mas, co by za to jini dali.
To je vsechno pravda, ale na to svoje trapeni mas narok a ono kolikrat pomuze jen se sverit, poplakat si nebo si povzdychnout - zivot pujde dal a co vis, co bude za par let. Kolik ti je?
No utěšuje
,zatím jsem to řekla jen kamarádce a té to právě připadalo, že řeším blbost, místo důležitého. A manžel si to myslí taky nebo to aspoň říká, ale myslím, že si to i myslí.
@Anonymní-věřím,že tě nikdo odcuzovat nebude, máme na to právo každá, ten pocit dobře znám a také nevím, pokud se nezadaří třetí, jak se s tím vyrovnám, moc ti přeju zlepšení zdravíčka, a vy máte už snažení od lékařů skrz tvůj zdrav stav zakázané nebo to je vaše rozhodnutí? třeba se ještě zadaří? Hodně sil a drž se! Lucka
@růžový achát píše:Nikdo Tě odsuzovat nebude
, přijmi na dálku objetí, přeji ať se uzdravíš, a zkus se na to mrknout jako tenhle chlapek Clemens Cuby- najdi si jeho přiběh na yotube, co spadl ze střechy, přerušil si míchu a navzdory všem, kteří jej litovali a kteří mu říkali, že nebude nikdy chodit, že je ochrnutý, tak chodit začal a doktoři zírají po celem světě. Třeba ma tohle pro tebe nějakou jinou zpravu ( poslání), třeba se teď vydáš jinou cestou a zpětně zjistíš, že to tak mělo být
@majdula1 Bude mi 34, takže věkově to ještě není vyloučené, přesto zas až tak moc času nemám.
Me je 30 a chlap nechce ani druhy. Mala ma 3 roky. Pry casem, nevim kolik „casem“ jeste bude. A u nej uz dost pochybuju ![]()
@lucypaja píše: @Anonymní-věřím,že tě nikdo odcuzovat nebude, máme na to právo každá, ten pocit dobře znám a také nevím, pokud se nezadaří třetí, jak se s tím vyrovnám, moc ti přeju zlepšení zdravíčka, a vy máte už snažení od lékařů skrz tvůj zdrav stav zakázané nebo to je vaše rozhodnutí? třeba se ještě zadaří? Hodně sil a drž se! Lucka
Zakázané to nemám, je to na mě. Ale nedoporučují mi to výslovně. A rozumově je to teda pto mě úplně jasné, že to porušovat nebudu, ani manžel nechce a já mu tvrdím, že už teda taky nechci, ale.. ![]()
@Dracietka píše:
Me je 30 a chlap nechce ani druhy. Mala ma 3 roky. Pry casem, nevim kolik „casem“ jeste bude. A u nej uz dost pochybuju
To teda nechápu, já jsem do druhého nutit nemusela. Co má za důvod?
Odsuzovat určitě nikdo nebude, pocitům se nedá zabránit a ty to cítíš takto, nicméně asi i sama někde vnitřeně cítíš, že i ostatní co ti říkají, že by si se tím neměla tak trápit mají pravdu také..Oplakej si to, čas pomůže. Lidé se musí umět vyrovnat s realitou která je často jiná než to co chtěli. a ty nejsi žádná vyjímka, jednoduše skoro nikdo na světě nemá vše co chtěl..Nemáš toho přece málo, fungující rodina s dvěma dětma to je hrozně mooc.
Před rokem jsme se rozhodli, že se pokusíme o třetí miminko, docela dlouho jsme to zvažovali. Žádnou antikoncepci neberu, počkali jsme na konec kojení druhého(2 roky),začali se snažit, přáli jsme si, aby byli všechny děti blízko sebe. A pak jsem onemocněla. Myslela jsem, že se to vyléčí a budeme pokračovat. Ale zjistilo se, že je to dlouhodobější. Pak, že něco už dokonce vyléčit nepůjde, týká se to nervů. Bude se ovlivňovat prášky a injekcemi. A těhotenství už možné nejspíš nebude nebo apoň pokud někdo neobbjeví jinou léčbu.
Nechápu se. Trápím se samozřejmě, že nemůžu dělat s dětmi, to co jsem mohla dřív, tím jak je nemoc nepříjemná, bude potřeba operace, měla bych myslet na děti, které už mám, na manžela.
Ale čím dál častěji, je mi hrozně líto, že to těhotenství nevyšlo.
Teď mě asi někdo odsoudí, že někdo nemá ani jedno dítě a já už dvě nebo, že bych se měla léčit a nevymýšlet coby kdyby-to říká manžel, ale já se možná zbytečně trápím. Přemýšlím, kdy by se dítě narodilo, kdyby se povedlo, jestli by to byl kluk nebo holka, atd.
Prosím o anonym, manželovi jsem řekla, že už určitě plány rušíme a že už to neřeším.