Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Somatic Experiencing a obecně tzv. na tělo zaměřené terapie. Co se klasického „povídání“ týče, na PTSD/C-PTSD je to celkem o ničem. Been there, done that.
@Anonymní píše: Více
Ahoj, na PTSD se doporučuje EMDR metoda, je to zaměřeno na pohyby oči. Je to i akreditovaný výcvik. Takže bych vybrala nějakého psychologa, který s tím má zkušenosti. Somatic experiencing znám jen jednu psycholozku, která se tím zabývá, jinak jsou to často lidé, kteří nejsou odborníci, myslím tím, že nejsou psychologové, psychiatri…a těm bych i po zkušenosti mých kamarádů moc neduverovala.
Jinak v Havlíčkově Brode je oddělení 14, kde se mimo jiné PTSD zabývají a to i jejich komplexnimi formami.
Držím palce, ať ti něco pomůže.
Bojuju s tím taky.
Somatic Experience, pokud bys našla vyloženě terapeuta, bylo by to skvělý.
Mne pomohl až trochu koučink zaměřený přímo na to dané trauma. Byť to bylo drsný a bylo to fakt o disciplíně a je třeba počítat s tím, že to trauma se má sklony pořád dokola otvírat.
Z fyzických věcí mi pomáhá somatické cvičení (najdeš na netu)… to dost uvolňuje z těla.
Mne celkově pomáhají spíš ty fyzický věci, pohyb, zatížení, když jsem v kondici, hlava to tolik nemele. Když jsem zkřehlá fyzicky, hroutí se i hlava.
O pohybech očí jsem slyšela, prý je to taky dobré.
Zkus jinou psycholožku. Spousta lidí musí vyzkoušet více terapeutů, než mu někdo sedne.
@Tayen píše: Více
k této radě se taky připojím. Většina psychologů s PTSD moc pracovat neumí. Na něj totiž běžné psychoterapie moc nepomáhají.
Taky jsem viděla skvělý dokument o terapii koněm. Občas se tím někdo zabývá.
Jde o to, že vypovídání pomáhá na pochopení, ale problém je, že to potřebuješ zažít tělesně… a s tím už málokdo umí pracovat.
A samozřejmě naučit se aplikovat všechny ty rady pro návraty flashbacků, úzkostí a pořád dokola. Je to práce na každý den, bohužel.
@Lollitka píše: Více… zatímco psychologům a psychiatrům bys po svých zkušenostech důvěřovala, co
Psychologové a psychiatři často nejsou ani „klasičtí“ psychoterapeuti.
EMDR je vyvrácená blbost:
https://pubmed.ncbi.nlm.nih.gov/32043428/
Doporučovat někomu na PTSD to, ať se na první dobrou nechá zavřít do blázince, je rovněž úplně mimo:
https://fokus-praha.cz/…tor-reformy/
Neber to nijak zle, ale ve tvém případě bych se spíše soustředila na vlastní léčbu, než na šíření „rad“, které mohou spíše uškodit, než pomoci.
@Freya_H píše: Více
Sorry, ale za mě je zas blbost doporučovat somatic experiencing, který často provádí laici, zadní vystudovani terapeuti. Kamarádka takhle chodila a spis ji to uškodilo.
Oddělení 14 v HB je na 4 týdny a je to snad jedine oddělení v ČR, kde se přímo zabývají lecbou PTSD včetně komplexních forem. Je to otevřené oddělení a umí tam s tím pracovat.
Mně zas přijdou z cesty tvá doporučení.
@Lollitka píše: Více
Tak znovu – to, že často psychoterapii provádí „laici“, což jsou podle tebe lidé bez vzdělání (klinického?) psychologa/psychiatra, se dá v současné době říct o jakémkoliv směru.
Odborníků je mezi SE praktikanty dost:
https://somatic-experiencing.cz/praktikanti-se/
To, že „kamarádka takhle chodila a spíš jí to uškodilo“ se dá opět říct o téměř každé terapii. Já například „takhle chodila a spíš mi to uškodilo“ na terapii k několika lidem, které ty považuješ za odborníky. Prostě jsme obě narazily na špatného terapeuta, neznamená to, že je SE/péče tzv. odborníků kvůli tomu blbost jako celek. To, že je někdo odborník, automaticky neznamená, že ve své odbornosti neselhává. Vždy je to o konkrétním člověku.
To, jestli je oddělení uzavřené nebo otevřené, je úplně jedno. Je to prostě psychiatrická nemocnice se všemi klady i zápory – to druhé často převažuje, jako u většiny PN. Mmch., doporučuji si na Havlíčkův Brod dohledat reference – více než polovina z nich je čistě negativních. I tady na emimi o tom máš celou diskuzi: https://www.emimino.cz/…rode-248832/
To, že ti přijdou moje doporučení z cesty, věřím a upřímně je to i celkem jedno, co tobě jak přijde. To, že bodyterapie jsou na PTSD/C-PTSD mnohem efektivnější, než „povídání“, je prokázaný fakt. To, že ty si myslíš něco jiného, na tom nic nezmění.
Klidně se dál řiď svými „odbornými“ radami. Jen se pak nediv, že jsi plně invalidní tzv. na hlavu a po 35. (?) hospitalizovaná v PN. Imo jsi ta poslední, co by měla stran psychického zdraví něco někomu radit a to, že ses zde na emimi pasovala do role jakéhosi samozvaného odborníka na tuto problematiku považuju za vyloženě nebezpečné.
Upřímně…
Ten ODBORNÍK mi radil odpustit týrající matce a udržovat s ní vztahy, protože je to přece maminka a měla bych se vzpamatovat.
Ten LAIK mi identifikoval trauma natolik, že jsem si nejen vzpomněla lépe na dětství, ale pochopila souvislosti současných problémů s těmi dětskými. A díky tomu jsem věděla, proč trpím některými zdravotními problémy, úzkostmi, panikami a jaké jsou spouštěče. První krok - odříznout matku, najít si právníka na obranu.
SE je ideální metoda, protože dokáže uvolnit hluboko uložené trauma v těle. Nejsme antilopy, neumíme se po hoňce se lvem otřást a být ok. Děti to v sobě štosují, každé to trauma.
Rozhodně ale chápu, že tyto metody „laiků“ jsou dosti drsné. Fakt jdeš na dřeň a chce to disciplínu, často se terapie týká i změny životního stylu. To lidé často ochotni nejsou a pak jim to „škodí“…
Mě poškodil odborník. S psychology mám jen ty nejhorší zkušenosti. Vrací oběti týrání tyranům, například.
Ale zase… je to moje zkušenost, nepřenosná a nechci házet všechny do jednoho pytle.
A mimochodem, z představy, že by mne jako týranou osobu někdo zavřel s flashbacky a nočními můrami, úzkostmi a PTSD na psychiatrii, bych si v tom stavu hodila.
Protože TAM by měl být ten tyran, ne???
@SaxaL píše: Více
Samozřejmě, že je to principielně špatně. PTSD/C-PTSD se musí léčit INDIVIDUÁLNĚ dle rozsahu a typu daného traumatu, v bezpečném prostředí a díky podpoře lidí, ke kt. má daná osoba silnou důvěru – často to trvá i několik let, než oběť traumatu naváže s terapeutem takový vztah, aby bylo možné jít skutečně do hloubky problémů.
Nic z toho, co jsem uvedla, se skutečně nedá stihnout v rámci jakési 4. týdenní hospitalizace. Navíc spousta lidí s C-PTSD má stran původního, vvývojového traumatu další trauma z, nepřekvapivě, nevyhovující odborné „péče“. btw, nucení do „odpuštění mamince“ apod. mám za sebou taky – ze strany psychiatričky s terapeutickým výcvikem a následně magistry klinické psychologie.
Na tzv. západě by takový bizár, jako je psychiatrické oddělení na hromadné léčení traumatu, snad nikoho ani nenapadl. Bohužel psychiatrie v ČR je neskutečně pozadu… a traumaterapie ještě více. O tom, že jsou nějaké specifické přístupy k léčení tohoto, se více mluví poslední, já nevím, maximálně 3 roky?
Diagnóza C-PTSD, resp. rozšíření stávající PTSD, se objevila až v aktuálním MKN 11, který, tuším, přišel do ČR před ani ne 2 lety.
Většina psychiatrů stále nemá ani šajn, že vůbec něco jako komplexní PTSD existuje, jak se to liší od hraniční PO, se kterou je to často zaměňováno apod. – tak jak to chtějí léčit? ![]()
@Freya_H píše: Více
Opravdu nechápu, v čem me rady podle tebe mohou uškodit. Proč by asi vzniklo oddělení pro lidi s PTSD, kdyby to nemělo význam? Asi ví, co dělají a mají tam více skupin a pro PTSD je tam samostatná skupina. Nekomu to tedy asi pomáhá.
Nebo je skupina pro lidi po traumatu v Praze v Alivio centru.
Někdy naopak pomůže skupinová terapie.
A somatic experiencing je spíš pochybná metoda, kterou může absolvovat i člověk bez předchozího psychoterapeutickeho výcviku.
Každému sedne něco jiného, někomu naopak skupina pomůže, tak fakt hechapu, proč mě kritizujes, když se snažím pomocí.
@Lollitka píše: Více
Proč? Třeba proto, že nemocnice také musí nějak inovovat a alespoň se tvářit, jak „jdou s dobou“? Protože na tyto typy oddělení se shání financování mnohem snáž, než na uzavřené neklidy?
To, že něco existuje, neznamená, že to automaticky pomáhá. Např. lobotomie taky existovala.
SE je spíše novější metoda, na kterou existuje zatím pouze menší množství studií, než na „klasické“ psychoterapie. Pochybnou bych jí rozhodně nenazvala, doporučují ji i tví milovaní lékaři. Jakýkoliv (psychoterapeutický) výcvik může absolvovat i člověk bez psych. výcviku.
Skupinu v Aliviu nehodnotím příliš pozitivně, Mgr. Kostku, který ji vedl (vede?), osobně znám a když se dívám na Google reviews, zřejmě nejsem jediná s touto zkušeností. btw skupina v Aliviu rozhodně není na 4 týdny, ale na 1+ roku.
Snažíš se „pomoci“ tím, že lidem podsouváš to, co (ne)fungovalo tobě nebo tvým kamarádkám, bez jakékoliv seriózní znalosti problematiky PTSD/C-PTSD. Prostě tady na emiminu obrážíš striktně „psycho“ diskuze, žádných jiných se nezúčastňuješ, a evidentně se ráda pasuješ do role odbornice na všechno stran psychoproblémů. Obecně ti chybí základy kritického myšlení, psychologům a psychiatrům naopak věříš zcela nekriticky jen proto, že se jedná o autority. Znovu – jestli máš alespoň trochu sebereflexe, tak se podívej, kam tě tahle slepá víra v životě dostala.
A znovu – vzhledem k tomu, v jakém psychickém stavu sama jsi, tak můžou být tvoje rady vyloženě nebezpečné, pokud se jimi bude řídit někdo další. Ty si samozřejmě dělej, co uznáš za vhodné, ale necpi svoje doměnky ostatním jako fakt.
Za mě tuhle diskuzi končím, jelikož ty si stejně zase do zblbnutí pojedeš svoje, těch zkušeností s tímhle už mám s tebou několik, stejně jako s tím, že selektivně reaguješ jen na to, co se ti hodí. Jen se pak nediv, že jsi tam, kde jsi, a jak na tom celkově jsi ![]()
Já PTSD mám. Terapeutku mám několik let stejnou, vychází z humanistické psychologie, ale na práci s traumatem se vůbec nespecializuje. Zároveň vystudovala klinickou psychologii, takže je také psycholog. Na studium psychologie jsem se kdysi připravovala.
Měla jsem psychiatričky, které se mnou také, mimo psychofarmak, pracovaly terapeuticky. Nebyly smluvní. Měly různé psychoterapeutické výcviky. Obě byly specializované na PTSD.
Doporučit nemohu nic, každý má svoji individuální cestu za uzdravením. Každému vyhovuje něco jiného. Je kompatibilní s jiným člověkem. Každý má svoji kombinaci různých traumat. Vše je zcela individuální.
Zdravím, chtěla bych se zeptat jestli je tu někdo kdo navštěvujete psycholožku kvůli nějakému traumatickému zážitků a popřípadě jaký typ psychoterapie vám pomáhá? Se mnou už psycholožka vyzkoušela různé způsoby a nic mi nepomáhá a nebo dělám fakt jen malý pokroky, tak jestli nemáte nějaký zkušenosti?