Poradna na téma jóga pro zdravé tělo
Karolína Racková
Musis si rict Ze si uplne normalni zenska. Jde to strasne tezko ale jde to. Nebo zkusit sluzeb psychologie
Hlavne se vykasli na minulost. Ta uz neni. Ostatni te nemusi zajimat
Myslím, že by ti pomohl psycholog, nebo psychiatr… Máš nezdravy vztah k jídlu i vnímání sama sebe…
Musite se naucit jak telo funguje. Hladoveni je nejhorsi cesta k hubnuti, telo se nauci, ze pri jakemkoliv jidle ma maximalne ukladat. Takze zmenit styl stravovani do rovnomerneho a staleho. Prejidat se zeleninou muzete do aleluja a nepriberete z toho.
Tohle už mi přijde jako PPP a začarovaný kruh, jako by ses pořád za něco trestala… Sama se z toho asi jen tak nevyhrabes, to už je na odbornou pomoc. Jist 2 týdny jen 2 mrkve denně je kravina na entou, akorát sis tak rozhodila metabolismus střídáním hladovek a prezirani, že už neví, co bude, a raději vše ukládá. Začni jist normálně, to je asi první krok, klidně si nech sestavit od nutricniho poradce jídelníček, nebo si fakt zadelas na anorexii, příp. bulimii a kdovico ještě. Kolik je ti vlastně? Co rodina na to?
@Jahudka82 jidelnicek nebude dodrzovat i kdyby ho mela sebe lepsi dokud nezmeni mysleni a pohled sama na sebe
Pokud je to pro tebe jen trochu zvladnutelne, kontaktuj psychologa, ktery se zabyva poruchami prijmu potravy. Pomuze ti zbavit se presvedceni, ktera ti o tobe nalhali ostatni. To je nejzasadnejsi a dlouhodoby ukol. Nebud s tim sama.
Mezitim se zamer na to, co jis, kdyz toho potrebujes sporadat hodne i kdyz se zrovna omezujes. Mozna by ti mohla sednout nizkosacharidova strava. Tam omezis „nepotrebne“ cukry - jednoduche a slozite - a zustanou ti hodnotne veci (teda pokud se nebudes krmit vyhradne treba slaninou). Casto neni treba vubec omezovat mnozstvi, protoze i relativne vetsi mnozstvi telo dokaze zvladnout bez nabirani, protoze ma dostatek zivin a energie a malo „odpadnich“ potravin.
Cviceni je fajn, pokud ho zarazujes pro radost a vitalitu, a ne do umoru, kdyz te zrovna popadne hubnouci potreba.
Drz se a rekni si prosim o tu pomoc odbornikovi.
No nic moc. To prejidani se ti deje, protoze telo hladovi. Vlastne to znam trochu taky. Ja kdyz mam fyzicky narocne obdobi, treba „horska“ sezona, vecer v kempu toho moc nesnim, pres den to nejde uz vubec, pak prijedu domu a mam proste nekonecny hlad. Ale snazim se to tlacit spis pres bilkoviny. ALe nemam problem si nalit hrnek plnotucne smetany neco jako dezert.
Ale beru to tak, ze to ma duvod. Tohle nespravis tim, ze se budes snazit navzdy zvladnout prejidaci dny, tohle zvladnes jedine tak, ze prestanes hladovet v ty „dokonale“ dny, protoze ty to zpusobuji. Jenom z mrkve nikdo fakt zdravy nebude. Proste se prestan bat jist, jen proste tak akorat a to jde nejlip, kdyz jis nutricne vyzivna jidla, idealne doma poctive udelana, neboj se proteinu, zdraveho tuku. Pokud trvas na sachridech, jen ty s nizsim GI a sportuj. Ono se to podda, jen ten zacatek je trochu narocny. Aby ses prestala trapita mucit vycitkama, kdyz se proste normalne najis. ![]()
@Len123l píše:
@Jahudka82 jidelnicek nebude dodrzovat i kdyby ho mela sebe lepsi dokud nezmeni mysleni a pohled sama na sebe
Tak to je jasný, ale nějak začít musí, třeba ji to nakopne, že uvidí, jak se dá hubnout i při normálním způsobu stravování, a není nutný se ničit. Prostě takový ten 1. krok pro dobrý pocit a motivaci, nastartování změny…
A nemůže to být tak, že těch 57 kg už je na zakladatelku málo, že má jiné nastavení? Já mám za to, že každý máme nějakou přirozenou váhu, která se nám nejlíp udržuje, aniž bychom strádali. Je možné, že 57 už tělu prostě nesedí. Vždyt pouhé jít tři mrkve za den, to je tak na blázinec.
Možná kdyby přijala své tělo „baculatější“ (67kg je při běžné výšce normální váha ženy), byla by spokojená a mohla by normálně jíst. Bez hladových či obžerských extrémů…
@Jahudka82 neresi hubnuti, tloustnuti ale sikanu z minulosti. Nejdriv to si vyresit.
Tancuješ okolo poruchy příjmu potravy - příčina obtíží není ve složení stravy, ale v psychice, nesebepřijetí, neschopnosti vnímat a sytit vlastní potřeby jinak než jídlem či tvrdými tresty (hladovkou), v sebenenávisti, zaplavení úzkostí a pocity viny a podobně.
Řešením je vstup do psychoterapie, ošetření vztahu k sobě samoté a svému tělu a posléze k nalezení takového životního stylu, který udržitelně povede k tomu, že se tvoje tělo dostane do zdravého stavu a tvaru.
Pokud budeš lítat od extrému k extrému, jen si dál budeš ničit metabolismus. Nepůjde to vnějšími podněty- tedy dietou, potřebuješ nejprve pročistit psychiku - změna stravovacích a pohybových návyků pak půjde výrazně snáze.
Přidávám se k ostatním, potřebuješ si nejdřív urovnat psyché.
Nadváha nebo obezita je estetický problém, potenciální zdravotní problém, ale rozhodně ne důvod k sebenenávisti a nekonečnému kruhu výčitek a sebetrýznění.
Hlavně laskavě zanech těch vytrvalých pokusů si co nejvíce zlikvidovat metabolismus, nebo skončíš špatně. Nikde taky nepíšeš, kolik měříš, bylo by také určitě dobré zjistit, jaká váha už je ok. Rozuměj - při např. 175cm fakt nemusíš vážit 57kg, i 72kg je úplně ok.
Když jsem na tom byla nejhůř, měla jsem 120kg. Zhubla jsem na 90, 8 zase přibrala a těch cca 85-87kg je moje vysněná váha.
Vztah k sobě je ale jen v hlavě, ne o váze, samozřejmě mě štvalo, že jsem byla tlustá jak bečka, ale že bych se tak vytrvale nenáviděla, to ani náhodou. Ve vztazích nebo osobním životě mi ta obezita taky nečinila problém.
V dětství mě taky zkoušela děcka šikanovat, byla jsem tlustá, brýlatá, šlo mi učení, šlo mi kreslení, byla jsem na svůj věk poněkud přemoudřelá a tak nějak všeobecně jsem jim vadila. A hádej co, když to na mě někdo zkoušel, odeslala jsem ho někam s nějakou květnatou nadávkou (třeba že se dotyčný sám šklebí, jak otevřená zlomenina stehenní kosti), takže je to velmi rychle přestalo bavit.
Najdi si výživového poradce, abys věděla přesně, kolik čeho jíst, aby to bylo zdravé. Sem tam si dej za odměnu cheat day a nevyčítej si ho. A buď na sebe hodná a pokud se ten vztah k sobě ani jídlu nezlepší, najdi si k výživáři i terapeuta. Držím pěstičky! ![]()
Ahoj prosím potřebuji pomoct protože už jsem zoufalá.. V roce 2018 jsem vážila 87kg… Zhubla jsem na 57kg.. Trvalo mi to asi 2 roky protože během toho jsem byla nemocná takže jsem zase trosku něco nabrala zpět.. Jenže se stalo a i teď deje je to ze mám kolikrát zachvatové přejídaní (klidně jen zdravého jídla) ovoce, zelenina, tofu, čočka.. Kolikrát je mi úplně na zvracení.. Díky tomu jsem asi za měsíc dala nahoru 10kg (cvičila jsem v te době málo) ale nejhorší je ze to mám takhle stále dokola.. A když jsem zase zhubla z 67kg na 57kg tak jedine že jsem jedla 2 mrkve denně a cvičila.. Takže za 10 dní jsem to měla dole.. Takže celou dobu tloustnu prejidanim a potom zase hubnu hladověním.. Když kolikrát zjistím ze jsem nabrala třeba 10kg tak se nechci vidět s rodinou, kamarády, nechci jít ani ven dokud to nezhubnu.. Když priberu připadám si jako monstrum a připadám si nechutne.. Teď jsem zase nabrala a chci konečně to dát dolu a udržet to.. Vím že v tom hodně hraje moje dětství (šikana protože jsem byla silná)
Taky problém je že pokud jím vážně málo tak si připadám jako že pro sebe něco dělám a připadám si lépe a krásnější.. A teď si připadám jak monstrum.. Prosím o rady budu z celého srdce vděčná protože tohle už není život