Poradna dětského psychologa
PhDr. Václav Mertin
ZLATUSKA
Myslím, že s tou „výukou“ obrany máš pravdu a taky se mi zdá, že mladší sourozenci to mají v tomto případě o dost jednodušší. Jedna z prvních opravdových vět, kterou syn (necelé 2r.) začal říkat byla „Nech Marečka na pokoji.“ a to na obranu před „péčí“ své o 3 roky starší sestry.
Trochu mě tedy dostává, když to použije v situaci, kdy po něm chci něco, s čím momentálně nesouhlasí, např. čištění zubů
.
Zlatuško, a proč se teda musí přezouvat, když je venku sucho a mají čisté boty?
My jsme třeba na gymplu měli s přezouváním taky problém - hlavně proto, že učitelé se nepřezouvali, tak jsme neviděli jediný důvod, proč to dělat…
To je možná taky z výchovného hlediska zajímavé - dobrý příklad. Když po někom něco chci, tak musím jít sama příkladem, abych měla respekt. Např. když chci, aby moji zaměstnanci dodržovali 30 minut na oběd, tak já musím být zpátky za 25 minut
Jasně, můžu po nich řvát a trestat je, ale takto mě nikdo opravdově respektovat nebude… Probůh, kam jsem se to dostala?
![]()
V každém případě pravidlo, které neumím zdůvodnit je podle mě nesmyslné
A když ho zdůvodnit umím, nevidím důvod, proč to neudělat… Jiné to samozřejmě je, když ho skoro dospělému člověku zdůvodňuju už po desáté
![]()
S tím „násilím“ se mi to dělo taky - jednak jsem se nedala a jednak nežalovala, takže do mě někdo 2 dny ryl, pak už jsem nevěděla co, tak jsem mu jednu lištila - a to bylo hned pááánííí učitéééélkooooo
Vysvětlit nelze nic ![]()
Jo a ještě vyhrožování polepšovnou - to je moje předsevzetí, že nikdy nepoužiju. Mamka nám tím vyhrožovala poměrně často a jsou to prostě plané sliby, které nelze nikdy dodržet a akorát si tím podkopávám autoritu - když kecám v tomhle, tak určitě kecám i v jiných věcech… Teď zas poslouchám, jak nadává psovi, že půjde do útulku
Taky ho tam nikdy nedá… ![]()
Je fajn že se tady klidně diskutuje i když jsou různé názory.
Souhlasím s tím, že se nemá vyhrožovat něčím co nesplním. Takže zákazy velice rozmýšlím abych je byla schopná plnit. Poslední dobou se učím místo vět Nesmíš věty Nedělá se apod. Prý se nemá dítěti říkat Nezlob ale konkrétně říct co nemá dělat. Podle mě je důležité ať člověk používá jakékoliv metody učit dítě odpovědnosti, ohleduplnosti vůči ostatním. Aby mělo zdravé seběvědomí a aby bylo schopné druhé respektovat.
Někdo se ptal co jsem dělala špatně. Tak já jako problém vidím v tom, že občas vybouchnu, to asi každý ale pak mě to mrzí. Teď se snažím to krotit a když tak když vyletím bez příčiny se dceři omluvit. A pak v těch nesmyslných zákazech. ![]()
Angua píše:Jo a ještě vyhrožování polepšovnou - to je moje předsevzetí, že nikdy nepoužiju. Mamka nám tím vyhrožovala poměrně často a jsou to prostě plané sliby, které nelze nikdy dodržet a akorát si tím podkopávám autoritu - když kecám v tomhle, tak určitě kecám i v jiných věcech… Teď zas poslouchám, jak nadává psovi, že půjde do útulkuTaky ho tam nikdy nedá…
Viz prodej na trhu
![]()
Děti jsem nebila, ale je fakt, že když už pak byly větší a ujely mi nervy, tak jsem je někdy plácla, ale spíš syna ![]()
Souhlasím s názorem, že to co striktně požaduju po dětech musím dodržovat taky, ony to ty děti jednou použijou jako argument, už se mi to stalo ![]()
A u větších dětí doporučuju do nich zbytečně nerejt a dožadovat se komunikace, když evidentně nemají náladu, vzniká pak zbytečně napětí ![]()
Angua píše:
Teď zas poslouchám, jak nadává psovi, že půjde do útulkuTaky ho tam nikdy nedá…
Naše babička byla o dost drsnější, ta (psa jinak milovala), když jí něco proved', jako třeba zakousnul slepici, na něj pořvávala po dvoře, že vezme sekeru a bude klid …
![]()
Fakt dobra diskuze, az ted jsem ji docetla do konce. ![]()
Nejak nevim, co dodat, vice mene tu aplikujete to co ja. U nas vede pocitani do tri, pricemz na TRI uz ma jednu na zadku. Musim ale rict, ze mam hodne ditko (2,5r) valeni po zemi a vztekani neznam. ![]()
Nekdo se tu ptal jak resit opakovane stourani v zasuvce po placnuti, no tak ja Jendu odnasela pryc a zabavila jinak. Zasuvky mely a maji zaslepky, a kolem hifi veze a TV jsme meli postaveny taburetky od sedacky. Proste proto, ze ho to porad lakalo a i pres placnuti tam lezl. To mu bylo teda zhruba 8mes - rok. Jo a taky zabira poslani do kouta, ale nekam kde na me vidi, ne ze jde za roh, ze mi nesmi na oci. Do kouta chodil, jeste nemel rok, prave kdyz se mocc vztekal a docela rychle to pochopil. ![]()
Me by spis zajimalo, JAK naucit branit se. Ted mi rikame, at rekne NECH ME, pripadne si brani hracky (no to mu jde az moc dobre
) ale vysvetlit, ze ho nema nikdo bit a hazet po nem veci… ![]()
Musím říct, že to s tím dodržováním pravidel (že co chci po dětech, musím sama dodržovat), pod to se s klidem podepíšu…a čím je Váša starší, tím víc vidím, že ta pravidla potřebuju i vyargumentovat.Ale nemá podle mě smysl domlouvat v nějakém vypjatém okamžiku (když dítě zdrhá pod auto nebo někoho tluče lopatičkou), my se spíš o všem pořád bavíme různě během dne, při jídle, večer při usínání a tak…stejně člověk nejvíc vychovává tím, jak se sám chová.
Zlatuško , když puberta je ošidná doba pro hodnocení výchovných výsledků.Já třeba byla příšerná, fakt děsně protivná a drzá
, a přitom ze mě snad žádné monstrum nakonec nevyrostlo.Ale jinak máš můj obdiv, já bych se mezi puberťáky bála (možná po zkušenosti sama se sebou
).A pravidla v instituci je něco, o čem se moc diskutovat asi fakt nedá.Já byla v pubertě připravená na diskuzi stále a o výsledek mi moc nešlo, spíš o tu konfrontaci.Mě se líbí, když třeba při sestavování pravidel, která nejsou daná zákonem, škola nechá studenty vyjádřit se a spolupodílet (většinou moc zájem není), ale pak už se dál nediskutuje.
Gabika píše:
A ešte u najstaršieho (holt, prvé dieťa je „pokusné“) sme dosť chválili („ty si šikovný!…“) a teraz by som to tak nerobila, striktne by som hodnotila jeho výkon, nie jeho osobu (takže „to sa ti fakt podarilo pekne nakresliť“)
Gabi, proč bys ho nechválila celého? Já to tak zatím dělám Ty jsi šikula, krásně plaveš. U kritizování to chápu, že je lepší říct Tohle se ti nepovedlo než Ty jsi nešika, ale u chvály ![]()
gino, moc chvaly skodi. je lepsi spis ocenit konkretni vykon nez pouzivat obecne fraze (mam ted cerstve nastudovano z respektujici vychovy). a to z toho duvodu, ze dite potrebuje zpetnou vazbu, ktera mu neco da,neco vypovi o tom, co udelal, v cem je dobry atd. takove to obecne chvaleni pry bud casto berou deti jako „no moc ji to nezajima, obyla me jen svym oblibenym sikulou“ a nebo se pak dozaduji chvaly porad a stejne jim k nicemu neni.
Gina108 píše:Gabika píše:Gabi, proč bys ho nechválila celého? Já to tak zatím dělám Ty jsi šikula, krásně plaveš. U kritizování to chápu, že je lepší říct Tohle se ti nepovedlo než Ty jsi nešika, ale u chvály
A ešte u najstaršieho (holt, prvé dieťa je „pokusné“) sme dosť chválili („ty si šikovný!…“) a teraz by som to tak nerobila, striktne by som hodnotila jeho výkon, nie jeho osobu (takže „to sa ti fakt podarilo pekne nakresliť“)
„Orientace na výkon - je bohužel základ naší euro-americké civilizace. Dokud jsem nepoznala Montessori pedagogiku, neuvědomovala jsem si všechny drobné nuance problému. V Montessori školství se totiž nechválí - ona i pochvala ve stylu „ty jsi šikulka“ už může děti odvádět od vnitřního radostného prožitku z činnosti a orientovat je na odměnu zvenčí. Když chcete chválit, tak zkuste pochvalu přeformulovat „to se ti tu teď určitě líbí, když jsi ten pokojíček uklidil"." Myslím, že to bude souviset s tímto. http:zdenka.psenickova.sweb.cz/maminky3.htm#vychova//
Já právě doma moc chvály neslyšela a dost dlouho jsem neměla ani špetku sebevědoví. Ale na tom co píšete něco je, dík, jdu to prostudovat;-)
Je fakt, že respektující výchova to má dobře vyargumentované a leccos jsem si z toho vzala, ale vadí mi černobílý pohled a proklamovaná univerzálnost.
Já čerpám nejradši z Matějčka, není to teoretik, ale praktik (sám měl čtyři děti a navíc několik desítek let profesní praxe), ví, o čem píše a není extrémní…
Judycum
Každé dítě je jiné a určitě se ať už jakákoliv teorie musí přizpůsobit konkrétnímu dítěti
.
judycum, ja si myslim, ze ono je nejlepsi pouzivat neco z obojiho
na kazdy dite plati neco jinyho a jak matejicek, tak respektujici vychova nabizi dost moznosti, aby se z nich dalo vybrat to, co sedi jak rodici, tak diteti. jit slepe za jakoukoliv metodou nebo cilem se nikdy nevyplatilo.
kadlina píše:Domluvou vychovával manžel a děsně se divil, že ho dcera absolutně neposlouchá, často i dělá, že nic neřekl a přitom ke mně si nic nedovolí, tak jsme si o tom popovídali, on přitvrdil=i jí jednu lupnul a už to na něj nezkouší.
My máme doma hrdého „spratečka“, kterému i když zakážeme ten nejoblíbenější pořad v TV, vyhodíme do popelnice oblíbenou hračku, tak jen vysune spodní čelist, vyloudí pohrdavý úsměšek a ustupovat nám no nedejbože doprošovat se nás nebude. Zato zachrastění šuplíkem s vařečkou má velký úspěch a že už s ní hooooodně dlouho nedostala.
Kadlíí, ty máš u sebe mého syna?
jak přes kopírák!