Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@Cimada chápu, to v případě, že si ten co si nechá vykat vyká se všemi. Ale pokud si vyká jen s jednou osobou a s ostatními si tyká i přesto, že se s nimi zná kratší dobu q jsou výrazně mladší, pak je to trapné a přijde mi to už nevhodné. Kor ještě když té osobě, která mu vyká sám týká. Když vykat, tak oběma směry.
Já to ze své pozice beru tak, že samotný věk není zásluha. A beru to tak že jsem oproti tchánovcům dosáhla vyššího vzdělání i vyšší pracovní pozice než oni dva dohromady.
A pokud mi celá jejich rodina nabídla tykání včetně jejich starších sourozenců, přišlo mi od nich dost nevhodné až trapné, že trvali na vykání. Obzvlášť proto, že jejich vnouče
bylo na světě a také proto, že si tchyně představovala, že jí když už jsme po svatbě a jsem prý vlastně i jejich, bych ji mohla oslovovat maminko. Už jen z principu, že si s vlastní matkou tykáme. Kdybych tchyni začala vykat a oslovovat ji maminko, postavila bych vlastní mámu na nižší společenskou úroveň než tchyni.
Však ono je to velice rychle přešlo při rodinném posezení na chatě, když tam byli jejich sourozenci se kterými jsme si v pohodě tykali a vřele konverzovali, zatímco tchánovcům jsem vykala a oslovovala příjmením. Pak tam padlo i to, že děti napodobují chování svých rodičů a ostatním přišlo směšné, že by jejich vlastní vnuk jim vykal a oslovoval přijímání jako cizí.
Ono ani to vykání nezaručuje úctu k oslovovanému člověku. To je dáno úrovní chování k oslovovanému. Můžu být uctivá k člověku, kterému tykám a stejně můžu být neuctivá k člověku, kterému vykám.
Navíc doby, kdy si i manželé navzájem vykali, jsou pryč. Dnes se vyká cizím lidem, kteří nepatří do blízkého okruhu a tímto se jim to dává jasně najevo.
Opravdu nechápu, na co si v tu chvíli hráli. Samo se jim to pak rozleželo v hlavě a nabídli tykání dřív, než si s nimi vážně chtěl pohovořit manžel. A vztahy máme zatím, aspoň z mé strany dobré a k mamželovým rodičům se chovám slušně a ohleduplně.
@Kittanya píše:
Ono ani to vykání nezaručuje úctu k oslovovanému člověku.
Ohledně věku a zásluh s Tebou naprosto souhlasím, vnímám to stejně. A k té citované větě: např. můj táta si právě vyká s někým, koho vnitřně nepřijal. Tedy např. se zetěm. ![]()
A jak jsi psala, že nevíš, na co si hráli, víš co? Možná k Tobě ještě cítili nějaký ten odstup. Nemuselo v tom být vyloženě nic nepřátelského. Každý je jiný.
Já bych si dnes po zkušenostech hned tak brzy tykat nenechala. Teď tedy mluvím o situaci, kdy se poznám s chlapem (v mém více než dospělém věku)
a mělo by se ujasnit tykání č vykání jeho rodiči.
@Cimada svatá pravda. Ale pořád tu platí s citem. Odcamcaď-pocamcaď 😊
Mám syna a za chvíli k němu přibude bráška, takže v budoucnu budu mít dvě snachy.
Co už vím teď, určitě po nich nebudu chtít, aby mě oslovovaly maminko. Pokud tedy samy nebudou z nějakého důvodu chtít. Maminka je jen jedna a té se nikdo nevyrovná. Jenom se modlím, aby mi nepřivedly domů takovou svini, jakou si přivedl můj bratr. Snad budou mít větší rozum.
@Kittanya píše:
@Cimada chápu, to v případě, že si ten co si nechá vykat vyká se všemi. Ale pokud si vyká jen s jednou osobou a s ostatními si tyká i přesto, že se s nimi zná kratší dobu q jsou výrazně mladší, pak je to trapné a přijde mi to už nevhodné. Kor ještě když té osobě, která mu vyká sám týká. Když vykat, tak oběma směry.
Přesně, to je to, co mi vadí…bylo mi úplně trapně teď přes Vánoce, když jsme se zase sešli a já jako jediná ze všech vykala tchánovcům a mě bylo od všech tykáno
.
@Anonymní píše:
Přesně, to je to, co mi vadí…bylo mi úplně trapně teď přes Vánoce, když jsme se zase sešli a já jako jediná ze všech vykala tchánovcům a mě bylo od všech tykáno.
Tak zase bych to nebrala tak úzkostně. Já jsem taky tchánovcům vykala a oni i tykali, bylo to pro mě samozřejmé. Nic se neděje, proč by Ti mělo být trapně? Jsou to starší, „cizí“ lidé. Ber to sportovně,
Příspěvek upraven 11.01.22 v 13:35
@Kittanya píše:
Jenom se modlím, aby mi nepřivedly domů takovou svini, jakou si přivedl můj bratr.
@Cimada píše:
Tak zase bych to nebrala tak úzkostně. Já jsem taky tchánovcům vykala a oni i tykali, bylo to pro mě samozřejmé. Nic se neděje, proč by Ti mělo být trapně? Jsou to starší, „cizí“ lidé. Ber to sportovně,Příspěvek upraven 11.01.22 v 13:35
Protoze švagr jim tyka…kdybychom vykali oba, tak mi to přijde v pohodě. Ale měli bychom být ve stejném postavení. Navíc já jsem s manželem cca 3× déle než je švagr v rodině, jenom svatbu měli o par měsíců dřív než my….psala jsem to v úvodním příspěvku ( jsem zakladatelka)
@Anonymní píše:
Protoze švagr jim tyka…kdybychom vykali oba, tak mi to přijde v pohodě. Ale měli bychom být ve stejném postavení. Navíc já jsem s manželem cca 3× déle než je švagr v rodině, jenom svatbu měli o par měsíců dřív než my….psala jsem to v úvodním příspěvku ( jsem zakladatelka)
A navrhli mu to nebo je švagr jen drzejší?
Nic si z toho nedělej.
@Cimada píše:
A navrhli mu to nebo je švagr jen drzejší?
Nic si z toho nedělej.
Nebyla jsem u toho, ale pochybuju, že by byl tak drzý. Je spíš takový až trochu zaražený, moc nemluví, slušně vychovaný, vůbec nepije, že by to třeba udělal někdy lehce posilněný…
Mě to prostě mrzí, protože mi pak přijde, že jsem v té rodině jediná cizí. Jinak je za mě v pohodě rodičům partnera vykat i tykat. Zažila jsem v předchozích vztazích obojí, ale vždy to bylo nastavené v rámci rodiny stejně - ostatní partneři buď vykali nebo tykali podle zvyklosti rodiny a to mi přijde fajn.
Ale takhle situace stejně nemá asi jiné řešení než se s tím smířit. Já jim tykání rozhodně navrhovat nebudu a nějaké naschvály jim kvůli tomu dělat taky nebudu.
@Cimada třeba proto, že se ten člověk cítí ponížený a na nižší úrovni než ostatní členové rodiny?
Když už by tedy trvali na vykání v autorčině případně, slušně a rázně bych je upozornila, že ano, budeme si tedy vykat, pokud si nepřejete, pro vás jsem tedy paní Horáková, těší mě.
A řádně si na to podat ruku.
@Kittanya píše:
@Cimada třeba proto, že se ten člověk cítí ponížený a na nižší úrovni než ostatní členové rodiny?Když už by tedy trvali na vykání v autorčině případně, slušně a rázně bych je upozornila, že ano, budeme si tedy vykat, pokud si nepřejete, pro vás jsem tedy paní Horáková, těší mě.
A řádně si na to podat ruku.
Já bych v tom případě asi byla ráda, že je odstup. O tykání, které aspoň mně evokuje jakousi formu přátelskosti, bych s tchánovci nestála.
A nemusí se vykat jenom s používáním příjmení, může se vykat i s oslovením jménem. Tak jsem to měla u starší kolegyně (o 20 let), která navrhovala oboustranné tykání, ale mně to nešlo, já jsem to z úcty k ní nedokázala, takže jsem ji oslovovala jménem a vykala.
Nevidím v tom nic špatného, a to dokonce ani když se jedná naopak o nepříliš kamarádské osoby, jako v tomto diskutovaném případě.
Jak říkám, o to raději bych jim vykala.
Ono to souvisí se sebevědomím. Když zakladatelce její vykání vadí, zpracovává v sobě jakési ponížení. Jiná osoba by vykala ráda - právě z těch mnou uvedených důvodů.
@Cimada píše:
Já bych v tom případě asi byla ráda, že je odstup. O tykání, které aspoň mně evokuje jakousi formu přátelskosti, bych s tchánovci nestála.
A nemusí se vykat jenom s používáním příjmení, může se vykat i s oslovením jménem. Tak jsem to měla u starší kolegyně (o 20 let), která navrhovala oboustranné tykání, ale mně to nešlo, já jsem to z úcty k ní nedokázala, takže jsem ji oslovovala jménem a vykala.
Nevidím v tom nic špatného, a to dokonce ani když se jedná naopak o nepříliš kamarádské osoby, jako v tomto diskutovaném případě.Jak říkám, o to raději bych jim vykala.
Ono to souvisí se sebevědomím. Když zakladatelce její vykání vadí, zpracovává v sobě jakési ponížení. Jiná osoba by vykala ráda - právě z těch mnou uvedených důvodů.
Ono když nad tím přemýšlím, tak nejde o to, jestli si s nimi vykám nebo tykám. Já bych neměla nejmenší problém s vykáním, kdyby švagr netykal. Prostě ta nerovnost je mi proti srsti a nemyslím si, že by to souviselo v tomhle případě se seběvědomím. Prostě stejné postavení, stejné podmínky. A vtipné je, že si právě myslím, že třeba s tchýní máme velmi přátelský vztah, dost často mi volá, aby si popovídala a tak. To s švagrem určitě nefunguje…
Každý člověk to bere jinak. Já myslím, že přijetí do rodiny neurčuje, zda si lidé tykaji nebo vykaji… Například můj přítel si s mými rodiči vyka, oni mu tykaji. Jsou hold stará škola
ale mají ho moc rádi, pro ně do rodiny patří, ikdyz ještě nejsme svoji. Běžně se o něm vyjadřují, jako o svém skorozeťovi, všude s ním počítají, můj otec ho bere skoro jako svého syna. A můj přítel, ikdyz jim vyka, tak si z nich sem tam udělá (v rámci slušnosti) nějakou srandu, kterou mu oni hned vesele oplaceji
prostě jako v rodině
takže podle mě přijetí do rodiny není podmíněné tykáním…
Na druhou stranu, já tchanovi tykam od začátku a už mi stihl jednou naznačit, že nikdy opravdu rodina nebudu
jinak je fajn, takže jsem to přešla a časem se podle toho zařídím. Tchyni vykam a upřímně doufám, že mi nikdy tykání nenabídne. Na milost mě vzala asi až po 3 letech vztahu a i teď se na mě kolikrát ani nepodívá, když se mnou mluví. Prostě totální ignor
takže ji budu s radostí dál vykat, respektuji ji pouze jako pritelovu matku a budoucí babičku. Víc ona pro mě není.
@Anonymní píše:
Ono když nad tím přemýšlím, tak nejde o to, jestli si s nimi vykám nebo tykám. Já bych neměla nejmenší problém s vykáním, kdyby švagr netykal. Prostě ta nerovnost je mi proti srsti a nemyslím si, že by to souviselo v tomhle případě se seběvědomím. Prostě stejné postavení, stejné podmínky. A vtipné je, že si právě myslím, že třebas tchýní máme velmi přátelský vztah, dost často mi volá, aby si popovídala a tak. To s švagrem určitě nefunguje…
Jeee tak to si myslím, že bude možná nějaké nedorozumění… Třeba si uvědomili až po nějaké době, že tvůj švagr jim týká a ty stále vykas… A třeba je jim blbe něco najednou říct
hele buď ráda, že tě mají jinak rádi a zkus říct příteli, ať jim to nadhodi. Myslím, že pokud máte jinak dobré vztahy, že to bude dobré a k tykání se brzo dostanete
ale opravdu buď ráda, že máte jinak hezké vztahy. Co já bych za to dala…
@Cimada no bohužel, máma nás vychovávala tak, abychom si uměli v životě poradit, abychom byli samostatní a uměli řešit konflikty. No a teď náš blbeček s egem až na půdu sklopí ocas pokaždé, když ta jeho rapsodie se jen špatně nadechne, přitom s kdejakou jinou by zametl. Dopadlo to tak, že mámin vlastní vnouček nesmí ani babičce zamávat z autobusu. A to bydlí ve stejné vesnici prakticky přes cestu. A když jdeme se synem na dětské hřiště, oni musí okamžitě domů a nesmí ani na vlastní zahradu, abychom je náhodou koutkem oka nezahlédli. Drží je doma jako králíky.