Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Účinky antidepresiv
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
Napsat příspěvek
Velikost písma:
15.5.12 08:00
@cukratko33 tak já věřím, že zaberou 
ještě to je asi krátká doba nebo mi prostě nesedli…jinak příznaky tak bušení srdce, občas třes, únava, ale co jsem tak četla tvé příspěvky tak si nemyslím, že bys rovnou měla začít brát AD, třeba by pomohl prozatím jen psycholog 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.12 08:03
Máš pravdu bylo mi to tady řečeno.Asi jsem měla trošku jiné mínění o tady tom ale díky za názor a přeji aby se ti vše zlepšilo a bylo to zase ok.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.12 08:08
@cukratko33 jinak mě psycholožka doporučila mít meduňkový čaj, koupíš ho normálně v lékárně má zklidňující účinek a působí i na spaní 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.12 08:10
ten sem si koupila ted v neděli a včera jsem si ho i dělala ale žádný zázraky po něm chtít nemůžu 
ale díky za tip
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
15.5.12 08:13
@cukratko33 tak on taky nezabírá ze dne na den, na krabičce píší, že se účinek objeví až za několik týdnů, to máš jako s antidepresivy ty taky nezaberou ihned
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lucinica88
15.5.12 16:53
AD
cukratko33: určitě to nezanedbávej a hned s tím někam zajdi, bo až se dostaneš do takové fáze jako třeby já s marinka5… tak už to nebude lehké:(( nepodceňovala bych to, rozhodně vím o čem mluvím.. utápím se už přes měsíc a půl ve sračkách, z nervů a nejezení jsem zkolabovala..už nevím jak dál, ale bojuju, bo se chci hrozně uzdravit!!Neříkám,že to nezabírá.. ale může to trvat až 3 měsíce..to je vyrovnávací hladina, jak už jsem tu dříve psala kritická doba jsou 3minuty,3 hodiny,3dny,3 týdny,3 měsíce,3roky.. pak už tělo o antidepresivech vůbec neví:)
- Citovat
- Upravit
Lucinica88
16.5.12 13:29
AD
@marinka5 píše:
@cukratko33 tak on taky nezabírá ze dne na den, na krabičce píší, že se účinek objeví až za několik týdnů, to máš jako s antidepresivy ty taky nezaberou ihned
Ahoj Marinko:) víš na co jsem se nakonec objednala? známá mi doporučila kineziologii, jestli máš možnost vyzkoušej to taky.Prý o funguje. Tak jsem se rozhodla, že to zkusím. Jsem objednaná na 13.6. Doufám, že do té doby už mi bude aspoň o trochu líp:( jak ty se cítíš?
- Citovat
- Upravit
16.5.12 13:34
cítím se hrozně, včera to na mě zase přišlo, myslela jsem si, že fakt umřu ach jo, jinak o kineziologii jsem také přemýšlela, ale nejdřív až zaberou AD
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.5.12 14:01
Ahoj,
tak včera jsem si taky byla u obvoďáka pro antidepresiva. Už jsem nemohla. U mě to spustil veliky strach o mou maminku, že je velmi vážně nemocná. Ještě to nemá 100% potvrzené, ale já se bojím nejhoršího. Týká se to diagnózy kdy se člověk dožije od stan. diagnózy několik měsíců - prostě hrůza. Furt přemýšlím o tom, jak to pak bude, jak to vezme, jak se změní,jak to bude probíhat, cítím nad ní velikou lítost, …
Je pro mě skoro všechno, hodně jsme spolu trávily čas, povídaly si, procházeli,… Mám manžela a 2 malé děti, ale máma je máma. Není snad během dne, kdy bych na to nemyslela.
Navím jestli mi ty prášky zaberou, ale moc bych chtěla, protže se tím stále užírám. A moje příznaky jsou: tlukot srdce, těžko na hrudi, únava, nechuť k jídlu a činnostem, nemám radost z dětí, pěkného počasí,…a samozřejmě strach o děti, manžela, psa (ale to mám furt)
Chtěla bych se vás zeptat, co u más spustilo deprese? Jestli prostě jen zničehonic, nebo taky máte nějaký strach z něčeho?
Jestli při tom chodíte do práce?
Děkuji moc za jakýkoliv příspěvek
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.5.12 14:12
@rencina Ahoj tak mě se to asi nejspíš spustilo smrtí moji maminky dva roky jsem to v podstatě úspěšně přecházela, ale pak mi k tomu všemu ještě zemřela babička a několikrát jsem potratila a bylo to 
Já do práce teď nechodim jsem nezaměstnaná, a vůbec nevím jestli bych to v práci vůbec zvládla, AD beru šest týdnů a nic moc dobře mi neni
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lucinica88
16.5.12 14:54
AD
@rencina : mě to spustilo onemocnění mojí maminky, a smrt dědečka.. je to 6 let zpátky.. bylo to vše nějak v té době. Dědeček byl pro mě vším, moc jsem ho milovala a miluju pořád.Maminka je statečná a s nemocí se pere.Nesmírně jí fandím. 2 roky jsem to jakž takž snášela..dědeček se mi vracel do snů, já přestala jíst, utápěla sem se jen ve svých myšlenkách,pak jsem šla k psycholožce a ta mě nařídila nechat si napsat antidepresiva.Trvalo to dlouho.Nic nezabíralo a já byla zoufalá, pak najednou vše zmizelo.Nebo se aspoň hodně zmírnilo a já se cítila skvěle. Jenže jsem tak blbá, že jsem se rozhodla vysadit antidepresiva. Chtěla jsem to zkusit bez nich, bo jsem si myslela, že to bez nich zvládnu. Nikdo mě nevaroval, jen doktorka mi řekla, že se to většinou vrací. Ale já si mlela svou a prášky jsem začala vysazovat. Vysazovala jsem je 2 měsíce ob den. První 3 týdny mi bylo pořád dobře. Říkala jsem si, to je paráda, já je nepotřebuju. Potom najednou buch, stavy se vrátily a snad ještě v horším než předtím. Mám strach o svůj život, o to, zda to ustojím a hlavně zda to vydržím. Mám pocit, že to nepomáhá a nejraději bych to vše vzdala. Ale mám ještě tolik plánů v životě. Teď jsem se dokonale zhroutila, oslabila jsem se tím, že jsem nejedla.. nemohla jsem pořádně spát, až jsem zkolabovala na poště ve frontě. Při tom jsem se bouchla dost do hlavy, která pořád bolí. Jsem zoufalá a bojím se už kamkoliv jít. Mám tlaky na hrudi, bušení srdíčka (na které jsem začala brát beta-blokátor) a taky mě polívá horko. Celkově jsem neklidná a nevyrovnaná. Včera jsem byla u terapeutky, která mi dala vitamíny a bylinky. Začínám pociťovat účinky a budu doufat, že mě paní navede správnou cestou. Tu kineziologii zkusím též. A pokud ani to nezabere, tak zkusím hypnózu. Má to prý velký úspěch u takto nemocných jedinců. Každopádně je to těžké. Ta paní terapeutka mi řekla, že v pátek byla na pohřbu svému nevlastnímu synovi mladému, který se zabil z psychických důvodů. Je šílené kam až tento stav dokáže člověka dohnat. Já si přeju jedinné: DOSTAT SE Z TOHO!! stejně asi jako všichni ostatní. Je to každodenní trápení. Člověk jde spát a říká si, zítra to už určitě bude lepší, ráno se probudí a lepší to není. Já sice nepracuju, jen brigádničím. Je mi 23 let. A studuju 4.rokem vysokou školu. Zrovna mě čekají zkoušky a já si ani nedokážu představit, jak to zvládnu. Mám jich celkem 19, dojíždím z Litovle až do Karviné a opravdu bojím se i do té školy jet:((( nemoci jsou hrozné, lidi se musí vážit toho mála co mají a radovat se z maličkostí. Já jsem si toho co jsem měla moc nevážila. Byla jsem protivná, pomlouvačná a někdy zbytečně moc přísná, jak na sebe, tak na ostatní. Nikomu jsem nikdy neublížila, ani ublížit nechtěla. Ale za něco jsem teď trestaná!! Musíme to tak asi přijmout, bo nic jiného nám nezbývá. Svým způsobem jsem to už vzdala. Nemám na takový život. Jsem zvyklá dělat tolik věcí a teď? NEMŮŽU NIC. Nemůžu ležet u televize, nebo příteli v náručí, aniž bych měla zlé myšlenky a nebo aniž bych se nebála smrti. Kdo to zažil pochopí, kdo nezažil, řekne si, že sme blázni. Nejsme blázni, jsme jen nemocní, jako třeba lidi, co mají organickou nemoc. Tohle je psychika a jak psychika selže, tak selže vše ostatní!! Bylo mi řečeno, že prášky mě nespasí, že mě možná uklidní, ale zbytek, že už záleží na mě. Já musím bojovat, abych se z toho dostala a nedat tělu šanci se dostat do sraček. Nemoce jsou z 98% vyvolané psychikou. Jenže při tomhle stylu života se není čemu divit. Obdivuju doktory (já sama bych na to neměla), je jich opravdu „pár“, kterým věřím. Moje psycholožka mi taky moc pomáhá. Ale člověk musí opravdu přepnout sám. Moje terapeutka mi včera řekla, musíš si vybrat: buď budeš žít normální život a začneš se podle toho chovat, nebo umřeš tím, jak se ničíš sama postupně. Řekla mi, jaké orgány už mi začínají kolabovat tím, že se tak stresuju: (žaludek,tenké střevo a žlučník, pak mozek, štítná žláza). Nejde k nim energiie, vše je zablokované. Dostala jsem dvoje kapky a jedny prášky s jódem, vitamínem A a D a s rybím olejem. 2× denně si provádím autogenní trénink. Snad vám tohle k něčemu bude. A když už nebude pomoci mě, tak snad to pomůže vám holky!! 
chci tu po sobě aspoň něco zanechat…a vědět, že jsem někomu pomohla je pro mě důležité! 
- Citovat
- Upravit
16.5.12 15:34
Nikdy bych nevěřila, jak nemocná psychyka a strach o někdo kdo mi je hodně blízky takhle zamává.
Já když někam jdu (do města, do školky,..) tak mi všichni lidi přidou tak bezstarostní, že to na mě všechno vidí a vědí. Přitom jsem to zatim nikomu neřekla, ani manželovi ne.
U vás to okolí o vás ví?
Já prostě nechci ztratim moji milovanou mámu, nechci aby se trápila, aby měla bolesti, chci aby se mohla radovat, užívat vnoučat,… Protože když se bude radovat ona, tak se budu radovat i já, ale bohužel mám velké obyvy že se tak nestane.
A ještě bych možná mohla napsat, co ošklivého se mi ještě v životě přihodilo:
Před deseti lety se mi zabil tátá.
Pak měl přítel (nyní manžel) ošklivou autonehodu kdy mu dodávka nedala přednost v jízdě a měl velké štěstí že to přežil.
Pak jsem začala mít zdr. problémy a já se strachovala že nebudu moc mít děti (po léčbě se za rok povedlo)
V 8.měsících syna jsem nečekaně otěhotněla, bohužel jsem v 6.měs. těhotenství musela na umělé vyvolání porodu (potratu) protože mělo vývoj.vady neslučitelné se životem.
PAk jsem se strachovala, že zas nebudu moct mít a ono taky nešlo. Ale po 2 letech jsem zázrakem otěhotněla. Mému druhému synovi je teď 9 měs.
No a já se prostě nedokážu radovat z dětí, manžela, protže mě trápí to jak to bude s maminkou.
Nevim co napsat víc, prostě mě život zklamal. Ještě mi není ani 30 let a už mi toho život tolik ošklivého naložil. Nikdo toto nezažije, tolik stresu, strachu, neštěstí za celý život jako já za 30 let.
Moc bych chtěla mít zpátky tátu, zdravou mámu,a alespoň někdy se cítit štastná a užívat si život…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.5.12 15:55
...
…takové jednoduché přání, taková samozřejmost, viďte … ale přitom tak vzdálená … a ani to není komu říct …
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Lucinica88
Jarczek
18.5.12 12:27
AD
čaute holky!!…tak co jak to zvládáte???…ja jsem bojoval 4 roky s panickou poruchou a agorafobii da se řict ze jsem to docela dával ale stalo me tokzdej den všechny fyzicke sily az jsem nakonec podlehl a zkončil v nemocnici po kolapsu kdy uz me ta psychika přemohla.Bránil jsem se AD ale zjistil jsem že prostě to asi bez nich nepujde takze 6 den beru Olwexya prej novinka ktera je šetrná a ucina.Prvni dny byla docela sranda to jsem nevedel jestli se mam poblit nebo si volat sanitku nebo co se bude dit kazdopadne jsem pocital s tema vedlejsima ucinkama.ted je stav takovej stejnej kazdopadne je mi porad zle..dostat do sebe nejaky jidlo to je taky umeni vsechno chutna jako hadra takze to zvejkam no vsak to znate…a taky jak porad lezim tak uz jsem slabej a chodit pro me je problem protoze se motam jak maďar v kukuřici…takze jen čekam kdy to zabere a doufám že ze me nebude do té doby ležák v 28letech.:D:D…musim se z toho dostat do tech trech tydnu protoze pak nastupuju do psychiatricke lečebny na 5ti tydeni terapii specializovanou na panickou poruchu…tak se držte!!!!!!
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Zkušenosti a hodnocení
Zánět spojivek kapky nepomáhají
- 25.08.23
- Lucy01O
Tlak v oku a záškuby
- 23.08.23
- Anonymní
Flek před okem
- 13.07.23
- MartinaKindl333
Vysoká krátkozrakost a porod
- 06.07.23
- Anonymní
