Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Úcta ve vztahu
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
24.7.10 04:06
- Citovat
- Upravit
24.7.10 04:32
ahoj taky si myslím,že mu v tebou uvedených případech nedochází,že maří tvou práci- je to chlap a je třeba mu dát najevo,jak to vidíš ty. Rozhodně bych mu nedělala jídlo,aby se na něj pak vykašlal (u nás nehrozí, manžel je popelnice, sní všechno). A když by práci mařil i po té, cos mu to řekla, tak se na to vykašli 
.
Nebo jsi o tom s ním někdy mluvila?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
24.7.10 11:15
Lizbeth - já chápu, že chlapovi nedojde, že přidělává práci navíc, takže když to udělal poprvý, podruhý, potřetí přešla jsem to, pak už jsem mu to ale vysvětlila. Řekla mu, jestli si umí představit jaký to je neustále dokola prát, žehlit, sklízet to do skříní, vařit, ale taky to po sobě uklidit a ať mi nepřidělává práci zbytečně a konkrétní příklad s tou košilí. Řekl že tomu rozumí a příště to udělal znovu 
, načež jsem mu věci fakt přestala žehlit a dělám to jak říkáš, skládám je do skříně a když je to zmuchlaný moc, žehlí se až pak. Chvíli si toho ani nevšiml, že to není vyžehlený a pak řádil jak magor (ještě před svojí maminkou, když tu byla), že potřebuje už jít pryč a má to triko zmuchlaný a jak je to možný, když je to moje práce. 
Jeho maminka hned skočila po prkně, že mu to teda vyžehlí chudáčkovi . A já se před ní nechtěla hádat.
Víš vše jsem zkusila, ale jen na chvíli, protože jsem se cítila dokonce vůči němu provinile, že je hladovej a má zmuchlaný věci na sobě.
Udělat to na dýl dokud se něco nezmění, tak bych s ním nevydržela. Bylo by takový dusno a hádky a špatná bych byla já a odnesli by to nejvíc děti a hlavně jak se cítí k něčemu jako tlačenej, nucenej, tak se chová fakt jak magor. Už mi to i kolikrát řekl, že ho nebudu drezůrovat a né zrovna vybíravým chováním.
No vybarvil se pěkně, být sami tak to zřejmě ukončím, ale kvůli dětem sakra přemýšlím, k nim se chová moc pěkně.
- Citovat
- Upravit
24.7.10 11:33
mne to manzel obcas rekne, a i to z nej citim, ale to na co jsem prisla az po letech, ze on si u mne neceni veci, o kterych ja si myslim ze by mel (jdlo, domaci prace), ale uplne jine (smysl pro humor, dobrou naladu, to jak vychovavam deti,…).
takze mozno je to i tak, ze clovek by mel partnerovi nabizet to o co ten partner u nej opravdu stoji a to ostatni brat proste jenom jako nezbytnou soucast zivota (treba uklid, …) a necekat ze to bude oceneno.
a jnak souhlasim ze respekt k druhemu, jeho nazorum, pranim, povaze je zaklad vztahu ale musi byt oboustanny, a mel by byt doplnen o respekt k sobe samemu. a myslim, ze to vubec neni tak jednoduche 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.10 11:48
Anonymní píše:
Víš vše jsem zkusila, ale jen na chvíli, protože jsem se cítila dokonce vůči němu provinile, že je hladovej a má zmuchlaný věci na sobě.
Proboha, copak je nesvéprávnej?! Copak je to 3-leté dítě? Dyť může i volit! 
A když chlapi zvládnou lepit letadýlka a podovný kravinky, proč by si nezvládl vyžehit košili (manžel si žehlí sám) a ukrojit chleba?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.10 12:02
Víš v čem je chyba? Že jsi to dřív několikrát nechala být, čímž to on vzal za standard a teď to najednou chceš měnit. Mantinely musíš nastavit hned na začátku a pak případně povolit. Obráceně to jde vždy blbě. 
V podstatě máte úplně odlišné představy o postavevní partnerů v rodině. A máš jen 2 možnosti: buď to necháš být a nebo se to pokusíš změnit. Ovšem bez boje ta změna nebude…
Udělat to na dýl dokud se něco nezmění, tak bych s ním nevydržela. Bylo by takový dusno a hádky a špatná bych byla já …
Tohodle pocitu se musíš zbavit a překonat to.
Pokud by na mě manžel huknul, jakto že nemá vyžehlenou košili, ta bych mu řekla: A co já s tím? Je to tvoje košile, tak si ji vyžehli. Já ti to žehlit nebudu, když se k tomu pak chováš jak ke kusu hadru…
Pokud by měl řeči, že je to moje povinnost, tak bych mu řekla: Ne, to se mýlíš, není. Moje povinnost je postarat se o děti a ne o línýho a nevděčnýho chlapa, co si mě neváží. Jsi plnoletý a svéprávný, tak si to udělej sám. A nebo mě o to požádej/popros a já to pro tebe ráda udělám… (jo a tchýni bych to klidně udělat nechala, naprosto beze studu a ještě bych si neodpustila směrem k manželovi poznámku: A nezapomeň to zmuchlat a hodit na zem, ať maminka vidí, jak to tu u nás chodí, když o tebe někdo pečuje…)
Prostě bych s ním jednala jako s nevychovaným frackem, dokud by se jako fracek choval…
Ale já jsem v tomhle drsná nátura, co si sama sebe hodně váží a jsem až extrémně přecitlivělá na případné projevy neúcty vůči své osobě. Nicméně si ke mně zase nikdo nic moc nedovolí. Nemám problém s tím, že by ze mě manžel dělal služku, nemám problém s tchyňkou či mamkou, že by při hlídání dělaly s malým něco co si nepřeju (TV, čokoláda pod.) atd.
Být tebou zajdu do poradny, tam to s tebou rozeberou jak na manžela. Když už nic jiného, tak si aspoň utřídíš myšlenky, co vlastně chceš…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.10 15:02
Tak ještě jednou - není to tvoje dítě, je to tvůj partner..
Ale já myslím, že máte asi i hlubší problémy, než žehlení a nevděk..
Sama píšeš, že se vybarvil a nebýt rodiny tak ho pošleš o dům dál..
V tom případě se ani nemusíš přemáhat a i když se bojíš husté atmosféry dopadající na děti, klidně bych se přes to přenesla a věnovala se raději jim i s nafouknutým tatínkem, který nedospěl..
Měla bys být vytrvalejší ve svém názoru a taktice - možná by to on nevydržel tak dlouho dělat bubu ..
Držím palce..
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
24.7.10 16:50
Proboha anonymní, copak jsi nějaká služka, aby bylo tvojí povinností žehlit manžílkovy košile??? Zapracuj trochu na té tvé sebeúctě, jinak by tě ani nenapadlo tohle tolerovat. A když už mluvíš o dětech - jaký vzor si z toho odnesou? Hádky jsou náhodou fajn, když pomocí nich docílíš nějakého řešení a ne že budeš ve vztahu nespokojená.
Mmch když máte rozdělené ty povinnosti - co je povinností manžela, resp. má on vůbec nějaké povinnosti?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
ingeborg
24.7.10 21:40
No, anonymní, holky tu maj pravdu. chybí ti sebeúcta. Ale na druhé straně, ono jde těžko budovat si sebeúctu s chlapem, který tě ponižuje a nebude tě respektovat, ať uděláš cokoliv. Myslím si, že kdyby jsi nekompromisně nežehlila, nedělala snídaně, jak tu holky radí, brzo by chtěl tvůj „pán úžasný“ rozchod. Navíc mi připadá, že je mamánek, a tyhle typy se od určitého věku nedají předělat. Znám to, měla jsem jednoho takového doma. Přestala jsem prát počůrané slipy, žehlit, sbírat obaly od čokolád z podlahy. A víte, jak to dopadlo? Neskutečný binec doma a rozvod. A pro naše dítě je určitě lepší, když vidí, že maminka s tatínkem-děťátkem-sobeckým-nedospělým nesouhlasí.
- Citovat
- Upravit
25.7.10 11:31
Myslím že úcta partnerů se projevuje dnes a denně při běžném soužití a řešení všec tech problémů které nám život nastražil. Já vím jistě že si mě manžel váží sice to nikdy takhle neřekl ale jde to vidět z toho jak se chová . Snaží se mě potěšit. Tak třeba k svátku dostávám každý rok 100 rudých růží . Musí pro ně jezdit do Prahy a předem je objednat. Jsou to ty dlouhé z Holandska takže asi i dost drahé.Pro mě to je přesně ten případ. Nebo to že mi pomáhá doma abych nebyla tak unavená a je výborný otec . Ví že jsem romantická tak občas proběhne i ta romantika. A to je ještě milion jiných věcí které jsou asi běžné ale on z nich udělá vyjimečné. Tady to můžu snad napsat . Jsem tak štastná že je mi až někdy trapné před kámočkama to dát najevo. Ale je to druhé manželství a to první bylo docela peklo tak si to snad zasloužim
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
25.7.10 15:10
Wiolla - no ono se to řekne, nastavit hned pravidla od začátku, ale když ještě nebyli děti,snažil se, milovavala jsem ho a on mě a začli jsme spolu žít, tak mu přeci žádná neřekne, per, žehli a vař si sám to není moje povinnost. Vím, že to myslíš dobře a respekt od tchýně, aby nedávala malýmu co nechci, to bych taky chtěla. Máš to dobře nastavený, jen by mě zajímalo, jak tě ostatní vidí? I když ti to může být fuk, hlavně že doba to klape.
Gina 108 - služka opravdu být nechci. Hádky jsou možná fajn, ale to by ses nemohla hádat s mým chlapem, který ti při každý hádce vyčte nos mezi očima a vrátí se ke všem křivdám, který jsem mu z jeho pohledu udělala a žádnou hádkou se u nás ještě nic nevyřešilo. On na mě řve a já se snažím mluvit konstruktivně k věci, ale neřvu (jsem člověk a ovládám se), když už se ovládat přestanu a zvýším hlas taky, tak se dozvím, že ještě jednou to zkusím na něj zvýšit hlas, tak dostanu facku.
Povinností přítele je každou středu vyndat popelnici a jezdí nakupovat, jinak udělá o co ho požádám, když se mu chce a stará se někdy o staršího syna, ale to není každodení povinnost.
ingeborg - obávám se, že když opravdu rezignuju, dopadne to jako u vás. Ale v očích všech lidí okolo, budu já ta špatná, co rozbila rodinu a on chudáček, kterýmu žena ani vařit nechtěla. 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
ingeborg
25.7.10 20:43
Pokud je opravdu takový, jak píšeš, jdi od něj co nejdřív, to nemá budoucnost. Jenom ti snižuje sebevědomí. Napiš si klady a zápory vztahu, bez emocí a rozhodni se. Sama si vyčítám, že jsem od mého ex odešla pozdě. Přesně to, co popisuješ, se dělo i v našem vztahu a já tomu pořád dávala naději, ale samozřejmě marně. Jen jsem ztratila čas a nervy. Jsou typy chlapů, kteří jsou jako malé vzteklé děti a nepředěláš je.
- Citovat
- Upravit
25.7.10 21:02
Anonymní píše:
tak mu přeci žádná neřekne, per, žehli a vař si sám to není moje povinnost.
Tady máš základní chybu v úvaze. Resp. stareotypní smyčku do minulého století. My jsme s manželem spolu 13 let, dítě máme posledního 1,5 roku. Vždy to bylo tak, že jsme 2 dospělí lidé a ani jeden není mimino, které se o sebe neumí postarat. Takže prádlo do pračky třeba dávám já, ale nežehlím (bytostně to nesnáším). Čisté usušené prádlo u nás bylo v koši a co kdo potřeboval, to si sám vyžehlil. Kdo půjde ten den nakoupit jsme se domlouvali. Jednou já, jednou manžel, podle časové vytíženosti. Oba jsme chodili do práce, oba jsme byli vytížení. Jednou uvařím já, jednou on, většinou vaříme spolu (já ty nepodstatné věci jako polívka, brambory, saláty, manžel to grooo, tzn. maso ). Bylo to tak u nás odjakživa. Já bych to jinak nechtěla.
jen by mě zajímalo, jak tě ostatní vidí? I když ti to může být fuk, hlavně že doba to klape.
Hele, to mě taky. Žiju v iluzi, že jsem fajn a že mě lidi mají rádi. 
ale to by ses nemohla hádat s mým chlapem, který ti při každý hádce vyčte nos mezi očima a vrátí se ke všem křivdám, který jsem mu z jeho pohledu udělala
Máme s manželem dohodu, že argumenty starší půl roku jsou nepřípustné. Občas když k nim v „hádce“ dojde, tak si to připomínáme, což atosféru uvolní a zasmějeme se.
Podívej, to co je nejdůležitější ve vztahu je to, že musí CHTÍT oba. Chtít oba na něm pracovat, chtít oba, aby vztah byl příjemný, uspokojující, musí chtít oba řešit problémy, když vzniknou (ať už tzv. má problém jen jeden), musí tam být rovnováha, úcta, tolerance, pochopení a v neposlední řadě láska. Tam kde jeden vyhrožuje fackama podle mě láska není… 
Pro mě je láska to, když chceš pro toho druhého jen to nejlepší a přeješ si, aby byl šťastný. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Gina108nepřihlášená
26.7.10 11:11
Ahoj zakladatelko, být tebou vyměním si s manželem povinnosti Taky bych ráda jednou týdně vytlačila popelnici a jezdila na nákupy a na oplátku měla veškerý servis.
Jinak souhlasím s tím posledním příspěvkem od Wioly, tys to brala hned od začátku jako v předminulém století.
Já jsem neřekla per/vař/ žehli/ uklízej si sám, to by bylo dost neefektivní, ale pěkně jsme si to rozdělili. Já peru, žehlím tedy jednou za uh. rok a když mě pěkně poprosí, že zítra potřebuje do práce košili, on vaří (teď už jen večeře a o víkendu dělá snídaně) úklid byl společný, nakupovat taky chodíme spolu. Já přece taky chodila do práce, jednu dobu vydělávala i víc a měla spoustu koníčků, tak proč bych měla automaticky dělat domácí servis jen já? S nástupem na MD se to teda hodně změnilo, ale chlap je zvyklý aspoň makat.
Ostatní si o mně mysleli, že jsem aktivní a fajn ženská, jen mamánci, hrubiáni a macha si o mně myslej, že jsem kráva hned po pěti minutách (naštěstí pro mne 
).
Nicméně to je asi rada nanic, říkat, že na začátku jsi měla to a to 
fakt nevím jak to zařídit konkrétně s tím tvým, když ani neumí se konstruktivně pohádat. Jen to už kvůli sobě nenechávej být. Držím palce!!!
- Citovat
- Upravit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Já mám manžela, který mi říká a ještě častěji píše /zrovna dneska mi napsal dojemný mail/, že je rád, že mě má. Ovšem to nemá přímou souvislost s tím, že by se u nás nestalo něco podobnýho jako u vás - já se mu snažím podstrojit a on to neocení spíš naopak. I když u nás je to spíš o tom, že mu nabízím své služby a on tvrdošíjně odmítá nebo něco udělám a on to oremcá. Tak mu řeknu, že se na něj příště vykašlu a taky to tak udělám.
Jinak to, že ty vyžehlíš prádlo a on si neuvědomí, že by na něj měl být opatrný a nepřidělávat ti práci, si myslím, je u chlapů naprosto normální. Třeba ten můj to do koule zmatlal hned po vyžehlení a ráno dožehloval, tak jsem žehlení vynechala úplně - prádlo mu dám do skříně a on si to vyžehlí ráno. Musíš si uvědomit, že měl letitý fullsevis od maminky a očekává, že takhle to bude fungovat dál a většinou maminky syny nevychovávají k tomu, že by měli za tohle být vděční, spíš je vedou k tomu, že je to samozřejmost.