Úcta ve vztahu

  • Fotoalbum (0)
  • Sledovat e-mailem
  • Přidat k oblíbeným
  • Zapnout podpisy
  • Hledání v tématu
Anonymní
21.7.10 16:25

úcta ve vztahu

Píši anonymně, protože přítel si občas čte, kde diskutuji.

Chci se zeptat, co pro vás znamená úcta ve vztahu? Řekne vám občas partner, vážím si tě a víte, za co si vás váží. Za co si vážíte vy jeho a za co by si měl chlap vážit vůbec svý ženy?

Ptám se proto, že já to z přítele nepociťuji a pro mě je to dost důležitý, já si ho vážím i když mi už mockrát ublížil, ale řekla bych, že on mě ne. :-(

  • Citovat
  • Upravit
Napsat příspěvek

Reakce:

Velikost písma:
18285
21.7.10 16:30

Můj přítel neřekne doslova „vážím si tě“, ale já to z něj cítím. Říká mi často, že je strašně rád, že mě má (a já jeho :-) ).
Nemusí mi to přímo verbálně říkat, ale jde vidět, že si váží věcí, které pro nás dělám - domácnost atd. Nebere to jako samozřejmost…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
48576
21.7.10 16:33

Myslím že kolikrát ucta neni třeba vyjadřovat slovy.Vážíme si jeden druhého a dáváme si to znát tak že rádi pro toho druhého cokoliv uděláme a obětujeme se pro druhého

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2200
21.7.10 16:34

Ahoj, myslim, že partneři si musí jeden druhého vážit, jinak jde po nějaké době vztah do háje. Já to mám jako abbee. Cítím to z přítele, váží si věcí, které jsem udělala a dělám. Někdy mi to i řekne a to je moc hezký. Ale myslim si, že důležitější je to cítit!!! To je nad všechny slova! Já bych nemohla být s chlapem, kterého si nevážím.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2200
21.7.10 16:36

Jinak, ptala si se, za co si lidi jeden druhého váží. Já si myslím, že to je individuální, ale já si třeba vážim za jeho vztah k vlastní rodině, za to co dokázal v práci, za to že mě má rád takovou jaká jsem a neměnímě:) atd…

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
14721
21.7.10 16:38

To je složité. Vážím si ho, ale přesně důvod ti neřeknu :D On to má asi podobně. Nikdy to neříká.
Ale nikdy mě nesjede před cizíma (vlastně ani doma :think: )Nikdy na mě není vulgární. Jen někdy ironický ( :mrgreen: )a to ho jasně upozorním, že se mi to nelíbí.
Z jeho jednání je jasné, že mě bere jako rovnocennou.

Proč ty si myslíš, že si tě neváží? :nevim:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
22163
21.7.10 16:57

ne neříkáme si to! ale z chování toho druhého to cítíme, a moc si toho vážím!!! jsem ráda, že na mého muže je spolehnutí! můžu si mu postěžovat.. prostě fakt super! myslím, že náš vztah je hodně pevný! i když taky už zakolísal..
dokážeme se bavit o všem! co nás trápí.. co nám vadí i o sexu! no prostě neměnila bych!!!! jsem ráda, že jsem takového chlapa našla! :palec:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
165
21.7.10 17:03

Anonymní, milá zakladatelko. Víš, co je ještě důležitější? Vážit si sama sebe, pokud ti přítel někdy ublížil. Aby tě ani nenapadlo, přestat si vážit sama sebe jen proto, že necítíš toto od přítele.
Mám velké štěstí, s manželem k sobě i po třinácti letech vztahu cítíme úctu. Legraci a moje občasné hysterické nálady to nevylučuje. To si pak na chvilku sama sebe přestávám vážit a zastydím se.
Moc ti přeji , abys neztrácela důvěru a úctu sama k sobě. Ono se to potom ve vztahu nemusí vyslovovat, ale je to tam. :kytka:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
2724
21.7.10 17:13

Pro mně je vzájemná důvěra a úcta základem vztahu. Bez toho by to opravdu nešlo.
A proč ctít partena? Pro stálost, spolehlivost, obětavost, oporu, podporu… pro lásku.
Máme s manželem společné mimo jiné i dlouhodobé zájmy (děti) a investice (dluhy za bydlení) a jsem ráda, že do toho se mnou šel a oplácím mu to výše uvedenýma projevama. Jsem pro reciproční sdílení, výrazně nevyrovnané vztahy mi připadají podezřelé.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
1349
21.7.10 17:22

Z vlastní zkušenosti vím,že kde není ve vztahu vzájemná úcta a respekt,tak takový vztah jde časem do háje.S nynějším přítelem si to ani říkat nemusíme,je to ze vztahu cítit,ale občas není na škodu to tomu druhému říci,zvlášť když udělá něco co pro tebe hodně znamená.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
257
22.7.10 10:15

Evel

kathystar píše:
Z vlastní zkušenosti vím,že kde není ve vztahu vzájemná úcta a respekt,tak takový vztah jde časem do háje.S nynějším přítelem si to ani říkat nemusíme,je to ze vztahu cítit,ale občas není na škodu to tomu druhému říci,zvlášť když udělá něco co pro tebe hodně znamená.

Nemůžu než souhlasit :palec: , pokavaď není ve vztahu úcta není něco v pořádku! Také to nemusíme ani jeden z nás říkat a víme, že to tak prostě je. Jsme spolu sedm a půl roku a pořád se milujeme, řekla bych, že čím dál tím víc :srdce: víme to o sobě, říkáme si to a píšeme si to :) Někdy si připadám jako puberťačka, ale jsem za to moc ráda. Pro mě je velice důležité vědět, že mě partner miluje, a i já jeho. Umíme si povídat o všem, také se však umíme pěkně pohádat a to ne že né :cert: , ale pak se tím vzduch vyčistí, oba víme co komu vadí, snažíme se to vyřešit a je zase fajn, důležité je ve vztahu mluvit, mluvit a věci řešit :-)

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
12978
23.7.10 10:43

A zakladatelko víš proč si tě asi neváží??
Protože ty si ho vážíš stále i když ti už tolikrát ublížil..Jasná nerovnováha..Ty si necháš sr*t na hlavu, tak proč by tě měl v úctě..
Začni si vážit sama sebe a možná si začně vážit tebe i on.
Držím palce. :pankac:

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
23847
23.7.10 10:54

Tak větu „vážím si tě“ jsem slyšela od partnera poprvé loni na Vánoce, když mi věnoval novou váhu (kterou jsem si přála) :mrgreen: Jinak si tu úctu navzájem slovně nevyjadřujeme, ale nedovedu si představit dlouhodobý vztah bez vzájemné úcty. Jak dlouho by takový vztah mohl vydržet - rok, dva?
A souhlasím s tím, co píše Rubydiam, pokud by sis nevážila sama sebe, nemůžeš chtít po ostatních, aby oni si vážili tebe.

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit
Anonymní
23.7.10 17:14

Tady zakladatelka, tak udělám takový výcuc ze všech příspěvků.

Já si ho vážím za tu stálost, že má rád nadevše naše děti, možná i za to že se někdy obětuje a že se snaží být milej.

Proč si myslím, že si neváží on mne? Tak to cítím vnitřně, aniž by mi něco řekl a nahrává mi k tomu i to, že to, že se o něj starám (myslím peru, žehlím, vařím) bere jako samozřejmost od svý ženy. Jako příklad uvedu to, že se mu 20 minut žehlím s košilí, kterou si chce vzít a když se pak vrátí, tak ji sundá zmuchlá do klubíčka a švihne na křeslo nebo si nemůže dělat snídani, protože hlídá malýho, tak mu jí teda dělám občas já, ptám se ho co chce, krájím, mažu se s tím a on to stejně nesní a nechá to oschnout a pak mi ještě pomalu vynadá, že jsem to tam nechala. :evil: Z toho by mě šlak trefil a nevím jak mi může říkat miluju tě a pak se ke mně takhle chovat.

Nepřijde mi, že bych si sama sebe nevážila, ale jsem asi až moc telerantní a hodná, čekám, že se ke mně bude chovat stejně a ono houby.

Jednou jsem se ho snad i zeptala na tvrdo a odpověděl, prosím tě, za co bych se tě měl vážit? Byla jsem tak v šoku, že jsem se nezmohla na odpověď.

A to že je rád, že mě má, neřekl nikdy a předělat mě chce každý den.

Určitě je to i částečně moje vina, ale poradtě jak z toho ven?

  • Citovat
  • Upravit
12978
23.7.10 20:21
Anonymní píše:
Tady zakladatelka, tak udělám takový výcuc ze všech příspěvků.

Já si ho vážím za tu stálost, že má rád nadevše naše děti, možná i za to že se někdy obětuje a že se snaží být milej.

Proč si myslím, že si neváží on mne? Tak to cítím vnitřně, aniž by mi něco řekl a nahrává mi k tomu i to, že to, že se o něj starám (myslím peru, žehlím, vařím) bere jako samozřejmost od svý ženy. Jako příklad uvedu to, že se mu 20 minut žehlím s košilí, kterou si chce vzít a když se pak vrátí, tak ji sundá zmuchlá do klubíčka a švihne na křeslo nebo si nemůže dělat snídani, protože hlídá malýho, tak mu jí teda dělám občas já, ptám se ho co chce, krájím, mažu se s tím a on to stejně nesní a nechá to oschnout a pak mi ještě pomalu vynadá, že jsem to tam nechala. :evil: Z toho by mě šlak trefil a nevím jak mi může říkat miluju tě a pak se ke mně takhle chovat.

Nepřijde mi, že bych si sama sebe nevážila, ale jsem asi až moc telerantní a hodná, čekám, že se ke mně bude chovat stejně a ono houby.

Jednou jsem se ho snad i zeptala na tvrdo a odpověděl, prosím tě, za co bych se tě měl vážit? Byla jsem tak v šoku, že jsem se nezmohla na odpověď.

A to že je rád, že mě má, neřekl nikdy a předělat mě chce každý den.

Určitě je to i částečně moje vina, ale poradtě jak z toho ven?

co ted napíšu není teorie , ale moje praxe, takže si nebudu hrát na chytrou..
Ale - žehlení a zmuchlaná košile??? - nežehli
snídaně až pod nos a netknuté???- nevař
A až se zeptá proč mu nevaříš, nepereš a nežehlíš - řekni - protože si tě nevážím..
Jsi opravdu hodná a tolerantní, ale s tím daleko nedojdeš - navíc ti ubude spoustu práce :mrgreen: :mrgreen:
Možná si tě také na truc nezačne vážit, ale už si nebudeš připadat jako pitomec co se snaží..
A možná to přinese své ovoce - u nás to funguje..
A hlavně muluvit na rovinu - říct drsně co , proč, jak a vše co je na srdci.
Držím palce

  • načítám...
  • Citovat
  • Zmínit

Váš příspěvek

Odesílám...

Další témata z kategorie

Mohlo by vás zajímat

Zkušenosti a hodnocení

1.2 Spray Max mop box

  • (4.8) + 25 recenzí

Victoria

  • (4.4) + 20 recenzí

Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky

Ikona - Lucie Machová

Mgr. Lucie Machová