Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
@hanka.br. píše:
Takže to není o úctě k rodičům, ale o tom, že přítel je přeci jen trochu mamánek a posera. Tak jen doufej, že na ta mámina varování jednou přeci jen nedojde.
asi tak nějak ![]()
@Anonymní píše:
Přítelova máma si přeje, aby k ní chodil častěji. Jezdil s ní na dovolené a celkově se jí víc věnoval. V autě chce sedět ve předu a vysvětluje, že máma je vždy všude na 1. místě a partnerka není důležitá. Nechce, aby měl děti nebo vážný vztah. Moje máma si zase představuje sportovce, vysokoškoláka co bude víc odpovídat jejím představám. Mého přítele považuje za nevhodného. Od začátku je proti němu ač ho vlastně nezná.
Ale to je přeci záležitost tvého partnera, aby odstřihl od mámy pupeční šňůru a uvedl věci na pravou míru. Ona jej přeci také nepovila s jejím otcem
a vcelku logicky založila rodinu s cizím mužem a zplodila svého potomka. Proč by její potomek neměl mít nárok na to samé? Ale to je fakt záležitost tvého partnera. On se musí vůči mamince vhodným způsobem vymezit.
Jinak to, že ji chce mít na svatbě považuji za naprosto v pořádku.
A co se týká sporu s tvojí mamkou, tak toho uvádíš jen poskrovnu. Stěží z toho učinit nějaký úsudek ![]()
O pupeční šňůře to naštěstí není. Jinak by byla jeho maminka ráda a nebyla proti nám tak zaujá. Spíš o to, aby při každém setkání s ní nebyl pak kůli tomu konflikt. Rodiče nechceme ani jeden odstřihnout, to je snad pochopitelné i když je kontakt omezený
.
@Anonymní píše:Dnes je čim dál častější udělat si malinkou soukromou svatbu jen se svědky a často se to to oznamuje az po obřadu, hned po nem. Jako po narození ditete.
Ahoj prosím zachovat anonym. Potřebovala bych poradit. Chceme se s přítelem vzít a to jen se svědky na hezkém místě. Oba dva tam nechceme naše maminky - ani jedna nám vztah dlouhodobě nepřeje. Když je tam pozveme, bude to pro nás velmi nepříjemné. Přítel se zase bojí, že pak budou velmi ukřivděné a uražené. Máme je tam vzít i když nám to bude nepříjemné nebo ne? Já se s přítelevou maminkou krom dobrý den a nashledanou nebavím, nechci už ty věčné konflikty, pomluvy a nepříjemné situace. Přítel s mojí mámou není v žádném kontaktu, ona o to nestojí. Dokonce k nám nemůže ani na návštěvu, vždy musí čekat venku. Jsme spolu 8 let. Ona ho nesnáší a přeje si, abychom se rozešli. Oba dva nechceme na svatbě mámy, takže bychom nepozvali ani táty… Přítel se bojí, jestli to není neslušné. Mám to přežít a nechat si svatbu a pocity z ní kazit jejich přítomností nebo ne? Neumím si představit, že by mi jeho máma měla gratulovat či má máma jemu. Je mi z toho zle. Jak to vyřešit?
Jedina urazena byla za hystericka matka, ale ta se vždycky pro něco uráží, tak to vyšlo nastejno. Ostatní to vzali v pohodě - hlavně ať jsou všichni zdraví a spokojení.
Já nějak nechápu, proč zrovna svatba by měla být tak důležitý milník v rodinných událostech, že by u toho museli všichni asistovat. Daleko významnější mi přijde třeba narození dítěte a u toho příbuzní taky neasistují.
Při představě sebe v nadýchaných bílých šatech jak něco slibuju na úřadě před příbuznými, kteří se ani navzájem pořádně neznají, všichni nacpaní ve svátečním, se mi nedělá dobře. Připadá mi to jak divadelní představení. Rodinné vztahy jinak máme výborné, ale tohle by mi fakt dobře neudělalo, nejsem ráda středem pozornosti. Když už něco takového, tak normálně na úřadě, s povinnými svědky a hotovo, probrat to můžeme o víkendu u jedněch nebo druhých rodičů, případně to „oslavit“.
Zakladatelko opravdu nevidím ani jediný důvod brát si na svatbu zrovna matky, které vám nepřejí. To mi přijde spíš jako provokace, než jako slušnost.
@Anonymní píše:
Ahoj prosím zachovat anonym. Potřebovala bych poradit. Chceme se s přítelem vzít a to jen se svědky na hezkém místě. Oba dva tam nechceme naše maminky - ani jedna nám vztah dlouhodobě nepřeje. Když je tam pozveme, bude to pro nás velmi nepříjemné. Přítel se zase bojí, že pak budou velmi ukřivděné a uražené. Máme je tam vzít i když nám to bude nepříjemné nebo ne? Já se s přítelevou maminkou krom dobrý den a nashledanou nebavím, nechci už ty věčné konflikty, pomluvy a nepříjemné situace. Přítel s mojí mámou není v žádném kontaktu, ona o to nestojí. Dokonce k nám nemůže ani na návštěvu, vždy musí čekat venku. Jsme spolu 8 let. Ona ho nesnáší a přeje si, abychom se rozešli. Oba dva nechceme na svatbě mámy, takže bychom nepozvali ani táty… Přítel se bojí, jestli to není neslušné. Mám to přežít a nechat si svatbu a pocity z ní kazit jejich přítomností nebo ne? Neumím si představit, že by mi jeho máma měla gratulovat či má máma jemu. Je mi z toho zle. Jak to vyřešit?
Je to hodně zvláštní situace. Škoda, že nepíšeš, proč obě matky tak striktně váš vztah odmítají. Každopádně, jste oba dospělí, tak si můžete rozhodnout sami, koho na svojí vlastní svatbě chcete, nebo nechcete. Když už bych se musela takto rozhodovat, pak bych nepozvala nikoho. Bude to vždy lepší, než pozvat jenom někoho. Možná by jste mohli po svatbě všem poslat dodatečně oznámení, že jste se vzali, a pro případné zájemce uspořádat nějakou grilovačku, nebo tak něco. ![]()
Zakladatelko, na vašem místě bych taky byla pro svatbu jen se svědky. Mrzí mě, že se musíte nakonec podřídit „pro dobro v rodině“, tak snad si to aspoň trošku užijete. Možná bych ještě zvážila uzavřít sňatek jako takovej jen s těmi svědky a rodiče pak pozvat (klidně jiný den) na nějakou oficiální svatební oslavu. Aby ten slib byl opravdu jen pro vás a nějaká ta tradiční „šaškárna“ (pardon, nechci tímto shodit svatby jako takový, ale trefnější výraz mě nenapadá) pro rodinu, to už bych pak překousla. Prostě bych měla velkou chuť si aspoň v něčem a třeba tajně prosadit svoje, to se přiznám ![]()
A mám s dovolením dotaz na ty, kdo měli svatbu jen se svědky, bez rodičů… Všechny píšete, že to rodiče pochopili, že máte fajn vztahy. Ano, já bych taky dceři kvůli tomu žádný zle nedělala, snažila bych se to respektovat, ale mrzelo by mě to, opravdu hrozně moc. Tak se chci zeptat - udělali byste to stejně, i kdybyste věděli, že vaše rodiče to opravdu hodně mrzí, že to třeba mamka někde tajně obrečela? ![]()
Jen mě to zajímá. Můj muž nemá rád všechny tyhle oficiality, nesnáší být středem pozornosti a myslím, že být to čistě jen na něm, bral by svatbu jen se svědky všema deseti (no, nejlíp i bez těch svědků, ale to bohužel nejde
). Vztahy v rodině máme oba v pohodě, rodiče by to nakonec určitě pochopili, pochybuju, že by se někdo z mojí nebo jeho rodiny nějak smrtelně urazil a nějak nám to „vracel“ dalších x let, ale stejně - já bych to rodičům prostě nemohla udělat (můj táta to prožíval málem víc než já, byl tak hrdej a dojatej, když mě ved!) a myslim, že muž to někde uvnitř cítil stejně (i když by to asi nepřiznal), že by to jeho rodiče strašně mrzelo a že je o to prostě nemůže ochudit
Možná je to tím, že jsme oba jedináčci, i my máme zatím jedno dítě, třeba se to ve větších rodinách bere jinak, ale já to prostě cítím takhle ![]()
@AnastazieB píše:
Já nějak nechápu, proč zrovna svatba by měla být tak důležitý milník v rodinných událostech, že by u toho museli všichni asistovat. Daleko významnější mi přijde třeba narození dítěte a u toho příbuzní taky neasistují.
Při představě sebe v nadýchaných bílých šatech jak něco slibuju na úřadě před příbuznými, kteří se ani navzájem pořádně neznají, všichni nacpaní ve svátečním, se mi nedělá dobře. Připadá mi to jak divadelní představení. Rodinné vztahy jinak máme výborné, ale tohle by mi fakt dobře neudělalo, nejsem ráda středem pozornosti. Když už něco takového, tak normálně na úřadě, s povinnými svědky a hotovo, probrat to můžeme o víkendu u jedněch nebo druhých rodičů, případně to „oslavit“.Zakladatelko opravdu nevidím ani jediný důvod brát si na svatbu zrovna matky, které vám nepřejí. To mi přijde spíš jako provokace, než jako slušnost.
Neasistují, ale umíš si představit, že třeba rodiče „nepustíš“ na návštěvu k miminku dřív než po šestinedělí? To bych taky rodičům (ani svým, ani manželovým) prostě nemohla udělat. Na malou se byli samozřejmě podívat hned v porodnici a návštěva z manželovy strany mi v tu chvíli nebyla úplně příjemná, necítila jsem se na to, ale přece jim tohle neodepřu. Tohle mi přijde s tou svatbou srovnatelný.
Mně samozřejmě přijde taky mnohem romantičtější představa slibu jen ve dvou, ideálně ještě ne na úřadě, ale klidně v lese, ale svatba je zkrátka i společenská událost a většina rodičů se na ní těší, já bych ty svoje o to nemohla ochudit ![]()
@AnastazieB píše:
Já nějak nechápu, proč zrovna svatba by měla být tak důležitý milník v rodinných událostech, že by u toho museli všichni asistovat. Daleko významnější mi přijde třeba narození dítěte a u toho příbuzní taky neasistují.
Při představě sebe v nadýchaných bílých šatech jak něco slibuju na úřadě před příbuznými, kteří se ani navzájem pořádně neznají, všichni nacpaní ve svátečním, se mi nedělá dobře. Připadá mi to jak divadelní představení. Rodinné vztahy jinak máme výborné, ale tohle by mi fakt dobře neudělalo, nejsem ráda středem pozornosti. Když už něco takového, tak normálně na úřadě, s povinnými svědky a hotovo, probrat to můžeme o víkendu u jedněch nebo druhých rodičů, případně to „oslavit“.Zakladatelko opravdu nevidím ani jediný důvod brát si na svatbu zrovna matky, které vám nepřejí. To mi přijde spíš jako provokace, než jako slušnost.
Myslím, že zrovna vaše vztahy v rodině se nedají popsat jako výborné, když své příbuzné vnímáš jako panoptikum lidí, co se vzájemně moc neznají. Svatba je obřad a rozhodně důležitým milníkem v životě rodiny je. Tak tomu je už po staletí. Nevím, jestli jsi máma a milující máma, ale předpokládám, že pokud ano, taky bys u takové události svých dětí asistovat chtěla. Zvlášť pokud je dětmi vnímána tradičně jako společenská událost, u které jsou přítomni přátelé a blízcí. Pal z ní vyšachovat rodiče je přinejmenším hodně podivné.
@hanka.br. píše:
Myslím, že zrovna vaše vztahy v rodině se nedají popsat jako výborné, když své příbuzné vnímáš jako panoptikum lidí, co se vzájemně moc neznají. Svatba je obřad a rozhodně důležitým milníkem v životě rodiny je. Tak tomu je už po staletí. Nevím, jestli jsi máma a milující máma, ale předpokládám, že pokud ano, taky bys u takové události svých dětí asistovat chtěla. Zvlášť pokud je dětmi vnímána tradičně jako společenská událost, u které jsou přítomni přátelé a blízcí. Pal z ní vyšachovat rodiče je přinejmenším hodně podivné.
Tak já bych sitedy dovolila trochu nesouhlasit, mámto podobně jako tady @AnastazieB, svatba určitě je důležitý milník, ale pro ty dva, ne pro celou širokou rodinu. Já mám dospělou dceru, trofám si říct, že máme dobré vztahy a jsem milující máma. Teď má dlouho přítele, zřejmě uvažují o svatbě a já tak nějak tajně doufám, že jednoho dne přijdou, budou mít prstýnky a řeknou, že se někde vzali, pouze se svědky. Mně opravdu ta svatba přijde jako divadlo, kolikrát i jenom aby lidi viděli, co si můžem dovolit a na co máme. Ty svatby na zámcích, spousta jídla, milion fotek, kytek-stojí to statisíce, spousta nervů, zařizování a k čemu to je? Na kvalitu manželství to rozhodně vliv nemá. Za mě je to škoda peněz, které se dají utratit daleko lépe.
A fakt si nemyslim, že bych byla špatná matka, nebo měli nějaké podivné vztahy v rodině, naopak, setkáváme se často a rádi. Ale prostě mi svatba připadá jako divadlo, komedie, ale můj názor, každý to má jinak. Ale hodnotit, že má někdo asi divný vztahy v rodině a není dobrá matka, když nepovažuje svatbu za něco super, tak mi připadá mimo.
@hanka.br. Už jsem zažil několik svateb, kde daný pář nevnímal svatbu nijak zvlášť důležitě. Svatba pro ně bylo jen takové zpestření. Já osobně ji taky nevnímám jako důležitou, hlavně kvůli možnosti rozvodu.
Jestli pritel pozve mamu proto, aby to nemel na taliri, nechava ji porad velkou kontrolu nad svym zivotem. On nemusi mit nic na taliri, jsou ucinny zpusoby, jak tomu zabranit.
Bala bych se, v cem vsem ji jeste bude chtit ustoupit, aby nemel neco na taliri. A pro vas oba by byla velka uleva vedet, ze si dokazeme, bez nervu a bez stresu, uhlidat hranice, na kterych jsme se spolecne dohodli a pres ktere rodice nepustime.
MY melimelo svatbu ve 4 tchyne jit nechtela hlidala nam deti mi rodice sli normalne do prace nemeli cas nelituji ničeho nestoji za to ae rozcilovat jsem rada ze tam nebyly