Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Je to vaše svatba a tam si můžete pozvat koho chcete. Za těchto okolností bych je nezvala a jestli budou uražené, tak jim říct přesně to, co jsi sem napsala…svatbu nám nepřejete, přejete si náš rozchod, proto nebyl důvod tento den oslavovat s vámi. Ty řešíš, zda budou uražení a neuráží tě, jak se k vám chovají? Otázkou zůstává, jaká je to náhoda, že z ani jedné strany Vám není přáno ![]()
Hele, v tomhle případě to bude špatně, ať je pozvete nebo ne, takže já bych rozhodně nezvala a užila si svatbu…
Hodně štěstí ![]()
@Kakika píše:
Je to vaše svatba a tam si můžete pozvat koho chcete. Za těchto okolností bych je nezvala a jestli budou uražené, tak jim říct přesně to, co jsi sem napsala…svatbu nám nepřejete, přejete si náš rozchod, proto nebyl důvod tento den oslavovat s vámi. Ty řešíš, zda budou uražení a neuráží tě, jak se k vám chovají? Otázkou zůstává, jaká je to náhoda, že z ani jedné strany Vám není přáno
Tatínci nám přejí, ale pozvat je bez maminek by bylo asi ještě horší
.
@Jarka K píše:
Hele, v tomhle případě to bude špatně, ať je pozvete nebo ne, takže já bych rozhodně nezvala a užila si svatbu…
Hodně štěstí
Přítel se bojí, aby se nám to v budoucnu nevrátilo. Ale oba bychom byli šťastnějsí a užili si to bez zbytečných nepříjemných situací.
Jako matku by me to mrzelo, nebýt pozvána na svatbu ditete, ale asi by me to neurazilo. Jako matku neprejicu svatbe/vztahu bych mozna uvitala nebyt pozvana (ale asi bych chtela vedet, ze svatba je, nedozvedet se to dodatecne od nekoho ciziho), neb nevim, zda bych chtela byt treba dceri na svatbe, pokud bych si myslela, ze ženich je blb a dcera bude nešťastná. Jediné, kdyby ona i to stala. Což zakladatelku nestoji.
@Anonymní píše:
Přítel se bojí, aby se nám to v budoucnu nevrátilo. Ale oba bychom byli šťastnějsí a užili si to bez zbytečných nepříjemných situací.
nedovedu si představit, jak by se vám to mohlo vrátit, aby situace byla horší než teď ![]()
@Anonymní píše:
Ahoj prosím zachovat anonym. Potřebovala bych poradit. Chceme se s přítelem vzít a to jen se svědky na hezkém místě. Oba dva tam nechceme naše maminky - ani jedna nám vztah dlouhodobě nepřeje. Když je tam pozveme, bude to pro nás velmi nepříjemné. Přítel se zase bojí, že pak budou velmi ukřivděné a uražené. Máme je tam vzít i když nám to bude nepříjemné nebo ne? Já se s přítelevou maminkou krom dobrý den a nashledanou nebavím, nechci už ty věčné konflikty, pomluvy a nepříjemné situace. Přítel s mojí mámou není v žádném kontaktu, ona o to nestojí. Dokonce k nám nemůže ani na návštěvu, vždy musí čekat venku. Jsme spolu 8 let. Ona ho nesnáší a přeje si, abychom se rozešli. Oba dva nechceme na svatbě mámy, takže bychom nepozvali ani táty… Přítel se bojí, jestli to není neslušné. Mám to přežít a nechat si svatbu a pocity z ní kazit jejich přítomností nebo ne? Neumím si představit, že by mi jeho máma měla gratulovat či má máma jemu. Je mi z toho zle. Jak to vyřešit?
Jako rodiče bychom byli velmi velmi zklamaní, kdybychom nebyli na svatbě svých dcer. Ale naše vztahy v rodině jsou normální. To, co popisuješ ty, je hrozné a smutné, ale bohužel zřejmě dneska normální.
@Anonymní píše:
Tatínci nám přejí, ale pozvat je bez maminek by bylo asi ještě horší.
Ne, to rozhodně nedělejte. Nezvěte žádné rodiče a bude to. Když matky nechtějí překousnout váš vztah, tak svatba pro ně bude taky šok, takže lepší, když se to dozví po. Navíc je to váš den, ne jejich. Není povinnost mít na svatbě rodiče.
@Jarka K píše:
Hele, v tomhle případě to bude špatně, ať je pozvete nebo ne, takže já bych rozhodně nezvala a užila si svatbu…
Hodně štěstí
Přesně takto, ať uděláte cokoliv, vždy budou proti Vám.
Otcům to nějak vysvětlete, myslím, že sami cítí, že matky nejednají správně, snad to pochopí.
Nepochopím ten přístup rodičů, resp. matky, když za celých 8 let nedovolí příteli vejít přes práh. Ovšem pokud přítel je opravdu slušný člověk. Pak má matka nějaké komplexy, s něčím v životě bojuje a její chování je jen její problém, tudíž bych svatební den užila bez jejich přítomnosti.
Já bych je nezvala. Také jsem měla svatbu jen se svědkama a naopak naše rodiče toto pochopili. Pokud jsou rodiče aspoň trošku normální tak to pochopí a budou respektovat vaše přání. Pokud to nepochopí a budou uražení tak se u vás vlastně stejně nic nezmění
@Anonymní píše:
Ahoj prosím zachovat anonym. Potřebovala bych poradit. Chceme se s přítelem vzít a to jen se svědky na hezkém místě. Oba dva tam nechceme naše maminky - ani jedna nám vztah dlouhodobě nepřeje. Když je tam pozveme, bude to pro nás velmi nepříjemné. Přítel se zase bojí, že pak budou velmi ukřivděné a uražené. Máme je tam vzít i když nám to bude nepříjemné nebo ne? Já se s přítelevou maminkou krom dobrý den a nashledanou nebavím, nechci už ty věčné konflikty, pomluvy a nepříjemné situace. Přítel s mojí mámou není v žádném kontaktu, ona o to nestojí. Dokonce k nám nemůže ani na návštěvu, vždy musí čekat venku. Jsme spolu 8 let. Ona ho nesnáší a přeje si, abychom se rozešli. Oba dva nechceme na svatbě mámy, takže bychom nepozvali ani táty… Přítel se bojí, jestli to není neslušné. Mám to přežít a nechat si svatbu a pocity z ní kazit jejich přítomností nebo ne? Neumím si představit, že by mi jeho máma měla gratulovat či má máma jemu. Je mi z toho zle. Jak to vyřešit?
Neudělala bych svatbu se všemi okolo, jen bez matek. Tedy pokud to není vztah, kdy je matka feťačka, se kterou se nestýkáte deset let apod.
To bych raději udělala svatbu jen ve dvou, na úřadě, případně v zahraničí.
My měli svatbu taky jen se svědky, v hradní kapli. Ani jeden jsme velkou svatbu nikdy nechtěli. Bylo to naprosto skvělé, romantické a hlavně v klidu, moc jsme si to užili
Vztahy tak vyhrocené, jako vy, nemáme. S mámami jsme za dobře, horší je to s otci. Můj raději ani nezmiňovat, manželův se o něj od 7 let nezajímal. Naše rodina dost velká, jeho vlastně pouze 3člená, takže to byla jasná volba, nepozvat nikoho. Nedotklo se to asi nikoho, možná to někoho trochu mrzelo, třeba mojí mámu. Ta byla jediná, kterou bych na svatbě vlastně chtěla, ale pozvat jen ji jaksi nešlo
. Ale je rozumná a akceptovala naše rozhodnutí. Navíc už nám nebylo 20, ale přes 30 a to už by mi nějaké „šaškování“ před příbuzenstvem přišlo trapné.
Pokud je to tak, jak popisuješ, tak bych rodiče s klidem opomenula a udělala svatbu jen se svědky. Ber to tak, že ať uděláte cokoli, tak budete stejně ti špatní, tak proč si aspoň ten den neužít v klidu. Pokud je s tatínkama řeč, tak si to nechají vysvětlit a pochopí vás, když vidí, jak se maminky chovají.
Chápu, že je to nepříjemné dilema, i za takovéto situace. My před tím s mužem utekli na svatbu do zahraničí, i když u nás situace nebyla zdaleka tak vyhrocená. Také jsem měla pocit, že bych svou matku měla pozvat, i když jsem to doopravdy nechtěla, tak jsme to udělali takto. Málem jsme měli i tajnou svatbu, ale nakonec jsme to ještě před odletem vyklopili, protože to asi bylo všem stejně jasné.
Ahoj prosím zachovat anonym. Potřebovala bych poradit. Chceme se s přítelem vzít a to jen se svědky na hezkém místě. Oba dva tam nechceme naše maminky - ani jedna nám vztah dlouhodobě nepřeje. Když je tam pozveme, bude to pro nás velmi nepříjemné. Přítel se zase bojí, že pak budou velmi ukřivděné a uražené. Máme je tam vzít i když nám to bude nepříjemné nebo ne? Já se s přítelevou maminkou krom dobrý den a nashledanou nebavím, nechci už ty věčné konflikty, pomluvy a nepříjemné situace. Přítel s mojí mámou není v žádném kontaktu, ona o to nestojí. Dokonce k nám nemůže ani na návštěvu, vždy musí čekat venku. Jsme spolu 8 let. Ona ho nesnáší a přeje si, abychom se rozešli. Oba dva nechceme na svatbě mámy, takže bychom nepozvali ani táty… Přítel se bojí, jestli to není neslušné. Mám to přežít a nechat si svatbu a pocity z ní kazit jejich přítomností nebo ne? Neumím si představit, že by mi jeho máma měla gratulovat či má máma jemu. Je mi z toho zle. Jak to vyřešit?