Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Už nevím, co chtějí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
13.11.23 13:43
- Citovat
- Upravit
13.11.23 14:22
@Anonymní píše:
Jo, měli jsme jít hned. Poslední možnost byla, když šla dcera do školky a mě umřela babička a byl volný byt v mém rodném městě. Ale my máme oba práci, manžel by mohl mít homeoffice, ale já bych přišla o práci, co mám ráda. Přišlo nám to zrovna nějaké klidné a dceři se ve školce moc líbilo. Ale vyčítám si to, mohlo být všechno jinak. I bych měla víc pomoci od našich, děti babičku a dědu. Takhle je mají taky, ale tam jedeme tak jednou za 1-2 měsíce na 2 dny. Ani mi taky nepřijde, že by měli druhá vnoučata nějak rádi, spíš je předvádějí, jak cvičené opičky, ale moje děti to mrzí. Ptají se proč. Je to zbytečné.
Je fajn, že si to uvědomuješ, že jste udělali chybu, když jste se neodstěhovali tehdy.
Já měla špatnou matku a řeknu Ti, co pozitivního získáte, když tam zůstanete: hovvvno (= absolutně nic). Ale to zjistíte až po mnoha letech! A co negativního: pořád budete vystresovaní a časem nejen vy, ale také děti (od takových 12 let) budou trpět pocitem, že jsou starými rodiči upozaďované, odmítané, vysmívané, ignorované, možná si budou připadat „špatné“ v celé tamější komunitě(!). Bude trpět i vaše manželství - pořád budete „řešit“ problémy, které schválně vytváří špatní lidé. Bude vás to ničit psychicky, možná se vám to podepíše i na zdraví (to se stává!), samozřejmě na vašem vztahu k sobě. A kdoví, možná to zničí i váš vztah - i to se může stát!
Co ztratíte, když odejdete? Ty práci, v níž jsi spokojená. Nejstarší dcera možná jednu - dvě kamarádky, to ale ještě nejsou životní přátelství, ty vzniknou za pár let, ona má tedy času nejmíň. A co odchodem získáte? Zdravé vztahy: pomoc, lásku, pochopení - radost ze svých bližních a ze života!!! A to je nejvíc, co člověk může mít! To nepřeplatí peníze, nevyváží kariéra ani jakýkoliv úspěch: radovat se ze svých bližních - to štěstí nemá každý. O to víc, když rodiče psychicky týrají svého, teď už dospělého syna, Tvého muže (já vím, že to dělali vždycky, že se k němu tak chovali pořád).
Tak popřemýšlejte. Akorát by o tom měla dopředu vědět nejstarší dcerka (s nikým o tom dopředu nemluvit), protože pro ní to může být trochu problém. Na druhé straně právě ona pochopí pohnutky stěhování, protože už problémy si už určitě uvědomuje.
Ještě Ti prozradím, že manželovi rodiče nemají/nejsou schopni mít k lidem vztah. Oni jen s lidmi hrají hry: s vámi hru „Jak vám co nejvíc ublížit“, s těmi, na které jsou „hodní“ (schválně v uvozovkách!) hru „Teď ze sebe děláme hodné“.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.23 14:39
Odejít! S dětmi si sednout a říct čistou pravdu. Děti jsou schopné změn, to jen my dospělí se bojíme…Mnohdy zbytečně. Švagrová bude asi taky super, když dokáže s tchyní takhle kooperovat a vymyslet lež ( u tý doktorky). Hele ty jsi jiného etnika? nebo v čem jsi tak strašně jiná? Že by ses nepostarala atd…
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
13.11.23 14:41
@BeaL píše:
Je fajn, že si to uvědomuješ, že jste udělali chybu, když jste se neodstěhovali tehdy.Já měla špatnou matku a řeknu Ti, co pozitivního získáte, když tam zůstanete: hovvvno (= absolutně nic). Ale to zjistíte až po mnoha letech! A co negativního: pořád budete vystresovaní a časem nejen vy, ale také děti (od takových 12 let) budou trpět pocitem, že jsou starými rodiči upozaďované, odmítané, vysmívané, ignorované, možná si budou připadat „špatné“ v celé tamější komunitě(!). Bude trpět i vaše manželství - pořád budete „řešit“ problémy, které schválně vytváří špatní lidé. Bude vás to ničit psychicky, možná se vám to podepíše i na zdraví (to se stává!), samozřejmě na vašem vztahu k sobě. A kdoví, možná to zničí i váš vztah - i to se může stát!
Co ztratíte, když odejdete? Ty práci, v níž jsi spokojená. Nejstarší dcera možná jednu - dvě kamarádky, to ale ještě nejsou životní přátelství, ty vzniknou za pár let, ona má tedy času nejmíň. A co odchodem získáte? Zdravé vztahy: pomoc, lásku, pochopení - radost ze svých bližních a ze života!!! A to je nejvíc, co člověk může mít! To nepřeplatí peníze, nevyváží kariéra ani jakýkoliv úspěch: radovat se ze svých bližních - to štěstí nemá každý. O to víc, když rodiče psychicky týrají svého, teď už dospělého syna, Tvého muže (já vím, že to dělali vždycky, že se k němu tak chovali pořád).
Tak popřemýšlejte. Akorát by o tom měla dopředu vědět nejstarší dcerka (s nikým o tom dopředu nemluvit), protože pro ní to může být trochu problém. Na druhé straně právě ona pochopí pohnutky stěhování, protože už problémy si už určitě uvědomuje.
Ještě Ti prozradím, že manželovi rodiče nemají/nejsou schopni mít k lidem vztah. Oni jen s lidmi hrají hry: s vámi hru „Jak vám co nejvíc ublížit“, s těmi, na které jsou „hodní“ (schválně v uvozovkách!) hru „Teď ze sebe děláme hodné“.
Máš pravdu no. Já to vidím, taky, to stěhování ale dětem udělat nechci. Já se tu doma necítím, ale oni ano. Když se vracíme z dovolené, vidim že jsou nadšené. Nejde jen o kamarády. Mají spoustu kroužků, koníčků. Já tu mám zase tu práci, nejde o penize, je málo placená, ale takovou jsem ještě neměla. Spoustu jsem toho vybudovala. Nelíbí se mi teď všechno nechat být a znovu hledat. S bydlením bychom si polepšili, ale stálo by to za to. Ale pořád řešíme ty problémy, jak píšeš.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
13.11.23 15:19
@goldbear píše:
Odejít! S dětmi si sednout a říct čistou pravdu. Děti jsou schopné změn, to jen my dospělí se bojíme…Mnohdy zbytečně. Švagrová bude asi taky super, když dokáže s tchyní takhle kooperovat a vymyslet lež ( u tý doktorky). Hele ty jsi jiného etnika? nebo v čem jsi tak strašně jiná? Že by ses nepostarala atd…
Několikrát jsme nad tím přemýšleli. Odejít. Sepsali si pro a proti. Proti by bylo taky, že manžel sice běžně na homeoffice, ale na služební cesty máme blízko letiště a blízko jeho kancelář. Takže pokaždé mnohem kratšú cesta. Třeba o 2 dny. Tu moji práci jsem zkoušela zjistit a nic moc bych nesehnala. A ty děti, jak jsem psala. Ony by to zvladly, ale vidim, jak jsou tady spokojené. Pokaždé jsme to znovu zavrhli.
Celé mi to přijde absurdní. Ne, jsem češka, běloška. To mám od nich, že jsme jiní. Ale říkají nám s manželem intelektuálové a tak. Ale spíš jako hanlivě. Myslím, že jsem jim dřív přišla tichá, nekonfliktní. Připadala jsem jim asi, že udělám všechno, co řeknou. Ale jak jde o děti nebo nějakou nespravedlnost, tak se umím ozvat. Oni nesnesli, že jsem nesouhlasila, i když jsem to řekla slušně.
- Citovat
- Upravit
13.11.23 15:28
@Anonymní píše:
Několikrát jsme nad tím přemýšleli. Odejít. Sepsali si pro a proti. Proti by bylo taky, že manžel sice běžně na homeoffice, ale na služební cesty máme blízko letiště a blízko jeho kancelář. Takže pokaždé mnohem kratšú cesta. Třeba o 2 dny. Tu moji práci jsem zkoušela zjistit a nic moc bych nesehnala. A ty děti, jak jsem psala. Ony by to zvladly, ale vidim, jak jsou tady spokojené. Pokaždé jsme to znovu zavrhli.
Celé mi to přijde absurdní. Ne, jsem češka, běloška. To mám od nich, že jsme jiní. Ale říkají nám s manželem intelektuálové a tak. Ale spíš jako hanlivě. Myslím, že jsem jim dřív přišla tichá, nekonfliktní. Připadala jsem jim asi, že udělám všechno, co řeknou. Ale jak jde o děti nebo nějakou nespravedlnost, tak se umím ozvat. Oni nesnesli, že jsem nesouhlasila, i když jsem to řekla slušně.
Nestěhovala bych se…pokud ti to tam vyhovuje a dětem taky. Ale naprosto bych tchány odstřihla. Vůbec bych se s nimi nestýkala, na ulici pozdravila a šla bych dál. Pokud by začala tchyně mlít o tom, jak jsou ti druzí šikovní a co jim jde koupit, tak se otočím na podpatku a s dětmi odcházím. Tohle bych jim netrpěla ani minutu. Jako brát si někam několikaměsíční dítě na víkend, to je praštěná nebo co? No chtěli poslušnou snachu a nemají ji…tak jsou hnusní, s tím nic neuděláš.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Tala20
13.11.23 15:53
@Anonymní píše:
Kamkoliv se teď někam hnu, … A to nepřijde jen mně, ale … Je to třeba na … Když … Například … Navíc … Prý … Ale … Ale …
Prosím, přestaň tady kňučet. Vždyť to nikoho nezajímá. A je to jasné jako facka:
Když oni Tě nemusí, tak se jim nevnucuj a nestýkej se s nimi.
Jsou to manželovi rodiče, takže jeho styk s nimi neřeš. Do toho Ti nic není. Starej se o vlastní rodinu, a ne o to jak dlouho kojila švagrová své děti.
Vyřešeno.
- Citovat
- Upravit
13.11.23 16:22
@Tala20 nemluv pořád za ostatní.
Jestli to nezajímá tebe, jako vlastně všechny diskuze, tak nereaguj.
Všem by se ulevilo 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
13.11.23 16:38
@Anonymní píše:
To už je vzhledem k věku dětí blbé. Na čarodějnice jdeme s jejich kamarády. (nemáme zahradu, protože nám ji prodali). Na rozsvícení stromku a na masopnemáme zahradu, protože nám ji prodaliustu starší děti zpívají. Jsou ve sboru a trénují na tyhle akce celý rok. Nebudu jim to kazit kvůli dvěma cvokům. Bydlíme zvlášť, ale blízko, pár ulic daleko.
Když se potkáme, pozdravíme, i když se mi ani nechce. Ale jen by to podpořilo, co pak o mě říká tchyně ostatním, kdyby ne a jdeme. Ale oni nás třeba po vystoupení vyhledají. A začnou se bavit jen s dětmi, jako bychom tam já a manžel nebyli. Snažím se to zkrátit a odejít, ale.jsou tam dětí bratranci. Pak když přijdeme domů, tak se děti ptají, co proč říkali a je to blbé. Odpovídám popravdě, ale vlastně nevím, o co jim jde.
Zahradu nemáte, protože jste si žádnou nekoupili. Ta zahrada nebyla vaše.
Jinak je to smutné. Jak je to vaše město velké, že se stále potkáváte? Přestěhování někam do okolí by možné nebylo?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.23 11:53
Nejde mi ocitovat uvodni prospevek. Zajimave.
Cim budou deti starsi, tim hur se vam bude stehovat. A zdvorilostni konverzace na akcich bych po takovych vystupech uz vynechala. Manzel je hlupak, ze jim chodi resit kotel. Dava jim tim najevo, ze jim vsechno projde.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.23 14:04
@Tala20 píše:
Prosím, přestaň tady kňučet. Vždyť to nikoho nezajímá. A je to jasné jako facka:Když oni Tě nemusí, tak se jim nevnucuj a nestýkej se s nimi.
Jsou to manželovi rodiče, takže jeho styk s nimi neřeš. Do toho Ti nic není. Starej se o vlastní rodinu, a ne o to jak dlouho kojila švagrová své děti.
Vyřešeno.
Dobrý den, @Tala20,
z Vašich komentářů a z neustálého nahlašování Vašeho profilu je patrné, že nejste žádný lidumil. Uživatelé si sem chodí pro rady a mnohdy jsou citově rozrušení. Vaše komentáře jim nepomohou a mnohdy spíše ublíží. Možná byste mohla příště volit mírnější formu komunikace a pokud Vám to nejde, možná byste se mohla zdržet takových komentářů. Rada „nefňukej“ opravdu není dobrou radou.
Hezký den
Jana
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
14.11.23 15:36
@Tala20 píše:
Prosím, přestaň tady kňučet. Vždyť to nikoho nezajímá. A je to jasné jako facka:Když oni Tě nemusí, tak se jim nevnucuj a nestýkej se s nimi.
Jsou to manželovi rodiče, takže jeho styk s nimi neřeš. Do toho Ti nic není. Starej se o vlastní rodinu, a ne o to jak dlouho kojila švagrová své děti.
Vyřešeno.
Opět jsi nezklamala.
Co se týká mého manžela a dětí, do toho je mi samozřejmě hodně. O vnucování sebe mi nejde ani trochu.@Serpentini píše:
Zahradu nemáte, protože jste si žádnou nekoupili. Ta zahrada nebyla vaše.
Jinak je to smutné. Jak je to vaše město velké, že se stále potkáváte? Přestěhování někam do okolí by možné nebylo?
Ano, nebyla. Ale napsala jsem to, protože od rodiny, i když manžela, mi to připadalo hloupé. Když jsme se stěhovali, naslibovali nám, že tam budeme moct zahradničit, že jí můžeme užívat. Nechtěli jsme to zadarmo, domluvili jsme se na splácení. Jezdili jsme to tam udržovat, sekat(i s nimi) odvážet kompost, opravit cestu… A samozřejmě na ten pozemek jsme neměli sebemenší nárok, ale stejně nám to fér nepřišlo.
Nechci úplně psát podrobnosti, promiň. Ale myslím, že tomu i nahrávají. Zase si říkám, kdybychom se měli pokaždé stěhovat, když narazíme na někoho s kým nevycházíme. 
- Citovat
- Upravit
14.11.23 15:51
@Anonymní píše:
Ano, nebyla. Ale napsala jsem to, protože od rodiny, i když manžela, mi to připadalo hloupé. Když jsme se stěhovali, naslibovali nám, že tam budeme moct zahradničit, že jí můžeme užívat. Nechtěli jsme to zadarmo, domluvili jsme se na splácení. Jezdili jsme to tam udržovat, sekat(i s nimi) odvážet kompost, opravit cestu… A samozřejmě na ten pozemek jsme neměli sebemenší nárok, ale stejně nám to fér nepřišlo.
Nechci úplně psát podrobnosti, promiň. Ale myslím, že tomu i nahrávají. Zase si říkám, kdybychom se měli pokaždé stěhovat, když narazíme na někoho s kým nevycházíme.
Já na tom, že prodali vlastní zahradu nic nefér nevidím. Nebo jste jim to už teda spláceli? Pak by to asi bylo i napadnutelné. 
A teda nevím, ale v úvodním příspěvku píšeš, že přestěhovat se tam byla největší chyba, tak mi to přijde jako nejjednodušší řešení. Nebo je teda můžete při každém setkání ignorovat, co chceš jako jiného dělat?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
14.11.23 15:57
@Tosidelassrandu píše:
Já to pořád nechápu. Co dělají hnusnýho tvým dětem? Co provádějí tobě? Neděláš ze sebe jen oběť? Bylo by zajímávé přečíst si jejich názor
Jo vždy by mne u těhle srdceryvných příběhů zajímal názor druhé strany.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Jo, měli jsme jít hned. Poslední možnost byla, když šla dcera do školky a mě umřela babička a byl volný byt v mém rodném městě. Ale my máme oba práci, manžel by mohl mít homeoffice, ale já bych přišla o práci, co mám ráda. Přišlo nám to zrovna nějaké klidné a dceři se ve školce moc líbilo. Ale vyčítám si to, mohlo být všechno jinak. I bych měla víc pomoci od našich, děti babičku a dědu. Takhle je mají taky, ale tam jedeme tak jednou za 1-2 měsíce na 2 dny. Ani mi taky nepřijde, že by měli druhá vnoučata nějak rádi, spíš je předvádějí, jak cvičené opičky, ale moje děti to mrzí. Ptají se proč. Je to zbytečné.