Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Už nevím, co chtějí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
15.11.23 22:15
Zakladatelko, místo „partnera“ si ve videu spolu s mužem dejte „manželovi rodiče“ a oba poslouchejte
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.11.23 08:19
@Monchichik píše:Úplně není, ale s tím prostě nic neudělám. Písemně nic nemáme, i když jsme o tom mluvili mnohokrát. Jak tu někdo psal, naše to nebylo. Já jsem v tomhle byla naivní nebo spíš zvyklá z mojí rodiny, kde se snaží pomoct.
Tak takové jednání by pro mě tedy detail nebyl…
V porovnání s tím, když je potkáme osobně, to ale nic není. To mám pocit, že to ve mně vře. Navíc vím, že bych měla něco udělat. Třeba zakřičet " Už drž hubu"
ale to by mi v mé situaci nepomohlo a jim by to udělalo radost.
- Citovat
- Upravit
16.11.23 08:22
@Anonymní píše: Úplně není, ale s tím prostě nic neudělám. Písemně nic nemáme, i když jsme o tom mluvili mnohokrát. Jak tu někdo psal, naše to nebylo. Já jsem v tomhle byla naivní nebo spíš zvyklá z mojí rodiny, kde se snaží pomoct.
V porovnání s tím, když je potkáme osobně, to ale nic není. To mám pocit, že to ve mně vře. Navíc vím, že bych měla něco udělat. Třeba zakřičet " Už drž hubu"
Tak nemusíš být hned vulgární, abys je zarazila, ne? Bohatě by stačilo „tohle odmítáme poslouchat, sbohem“, otočit se a jít si po svém. A dokolečka dokola, pokud si nedají pokoj. A pobavila bych se o tom s dětmi, pokud možno bez velkých emocí.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.11.23 08:23
@BeaL píše:
Zakladatelko, místo „partnera“ si ve videu spolu s mužem dejte „manželovi rodiče“ a oba poslouchejtehttps://www.youtube.com/watch?…
Děkuji. Dokoukala jsem to. A nějaká podobnost tam je. Já se jich tedy nebojím fyzicky ani psychicky.
A je to celé složitější. Kdyby mi ( a dětem) tohle, co oni, dělal partner nebo kamarádka, tak už jsou bývalí. Ale bývalí rodiče 
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.11.23 08:59
@unuděná píše:
Tak nemusíš být hned vulgární, abys je zarazila, ne? Bohatě by stačilo „tohle odmítáme poslouchat, sbohem“, otočit se a jít si po svém. A dokolečka dokola, pokud si nedají pokoj. A pobavila bych se o tom s dětmi, pokud možno bez velkých emocí.
Poslední návštěvy u nich končily tím, že už stačilo, tohle poslouchat nebudeme a odcházíme. Musím to ale říct já. Manžel to neudělá a to ani když nám oni tvrdí, že jsme blbí a vždycky všechno popleteme, ničemu nerozumíme a jsme neschopní.
S dětmi, tam je to horší. Manžel se jim za všech okolností snaží tvrdit, že babička s dědou je mají rádi a chtěli by s nimi být, jen prostě nemají vhodnou příležitost nebo čas nebo že jsou hodní, ale něco jim semtam ulítne.
Nejstarší dítě má už svůj názor a neřeší už je, mluví jen o druhé babičce, případně se zeptá, jestli přijdou na narozeniny, ale spíš s obavou. Druhé pořád doufá, že je taky vezmou jako druhá vnoučata a půjdou spolu do hračkářství, ale stačilo by mu i na zmrzlinu nebo na to hřistě, až tedy budou mít čas. A nejmladší je to jedno, ani je spíš nezná. Vidíme je často, ale oni se s ním nebaví, že dvouletému není rozumět a že ani jim asi nerozumí.
Musím se asi někde poradit, jak jim mám citlivě říct, že asi pro babičku a pro dědu nejsem dost dobrá a vlastní syn dost chytrý, a tak automaticky něco z toho přechází i na ně, tak abych tohle vůbec neřekla.
- Citovat
- Upravit
16.11.23 09:04
@Anonymní píše:
Poslední návštěvy u nich končily tím, že už stačilo, tohle poslouchat nebudeme a odcházíme. Musím to ale říct já. Manžel to neuděláa to ani když nám oni tvrdí, že jsme blbí a vždycky všechno popleteme, ničemu nerozumíme a jsme neschopní.S dětmi, tam je to horší.Manžel se jim za všech okolností snaží tvrdit, že babička s dědou je mají rádi a chtěli by s nimi být, jen prostě nemají vhodnou příležitost nebo čas nebo že jsou hodní, ale něco jim semtam ulítne.
Nejstarší dítě má už svůj názor a neřeší už je, mluví jen o druhé babičce, případně se zeptá, jestli přijdou na narozeniny, ale spíš s obavou. Druhé pořád doufá, že je taky vezmou jako druhá vnoučata a půjdou spolu do hračkářství, ale stačilo by mu i na zmrzlinu nebo na to hřistě, až tedy budou mít čas. A nejmladší je to jedno, ani je spíš nezná. Vidíme je často, ale oni se s ním nebaví, že dvouletému není rozumět a že ani jim asi nerozumí.
Musím se asi někde poradit, jak jim mám citlivě říct, že asi pro babičku a pro dědu nejsem dost dobrá a vlastní syn dost chytrý, a tak automaticky něco z toho přechází i na ně, tak abych tohle vůbec neřekla.
V tom případě si srovnej hlavně manžela. Proč dětem lže?
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.23 09:22
@unuděná píše:
V tom případě si srovnej hlavně manžela. Proč dětem lže?
Asi je těžký se smířit s tím, že vlastní rodiče jsou hyeny. Nebo jim nechce ubližovat víc a jde na to blbě. Navíc on v tom vyrostl, takže mu to třeba ani nepřijde tak šokující, nebo byl trestaný za odmlouvání, takže v dospělosti radši mlčí. Já bych ho nevinila, spíš s ním promluvila, že těm dětem je to taky už jasný 
To by pro mě zakladatelko bylo nejhorší, dívat se, jak dítě touží po výletě s prarodiči a oni ho jen ponižují a schválně mu chodí na oči a druhými vnoučaty a vykládají mu nesmysly. To bych ječela jako siréna a v té vaší obci bych nebyla už ani minutu, na práce a školy bych se neohlížela. No, ale to jsem impulzivní já. Divím se, že to nějak tolerujes.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.23 09:24
@Liška32 Tak jsem to myslela, musí ho „srovnat“ ve smyslu promluvy, že takhle dětem víc ubližuje, než je chrání 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.23 09:39
@Anonymní píše:
Poslední návštěvy u nich končily tím, že už stačilo, tohle poslouchat nebudeme a odcházíme. Musím to ale říct já. Manžel to neudělá a to ani když nám oni tvrdí, že jsme blbí a vždycky všechno popleteme, ničemu nerozumíme a jsme neschopní.S dětmi, tam je to horší. Manžel se jim za všech okolností snaží tvrdit, že babička s dědou je mají rádi a chtěli by s nimi být, jen prostě nemají vhodnou příležitost nebo čas nebo že jsou hodní, ale něco jim semtam ulítne.
Nejstarší dítě má už svůj názor a neřeší už je, mluví jen o druhé babičce, případně se zeptá, jestli přijdou na narozeniny, ale spíš s obavou. Druhé pořád doufá, že je taky vezmou jako druhá vnoučata a půjdou spolu do hračkářství, ale stačilo by mu i na zmrzlinu nebo na to hřistě, až tedy budou mít čas. A nejmladší je to jedno, ani je spíš nezná. Vidíme je často, ale oni se s ním nebaví, že dvouletému není rozumět a že ani jim asi nerozumí.
Musím se asi někde poradit, jak jim mám citlivě říct, že asi pro babičku a pro dědu nejsem dost dobrá a vlastní syn dost chytrý, a tak automaticky něco z toho přechází i na ně, tak abych tohle vůbec neřekla.
A k manželovi dítěti se chovali jak? Neupřednostňovali jeho sourozence? Mi to připadá jako psychické týrání. Rázně bych se proti nim vymezila. Já si vždy řeknu, jestli mám něco zapotřebí a když nemám, tak konám. Na veřejnosti bych je pozdravila a beze slova šla dál. Na návštěvu k nim bych nechodila, domů je nezvala, slavit by šli do cukrárny a beze mně. Dětem bych vysvětlila, že mají poruchu chování a v podstatě jsou nemocní. A že máme štěstí, že máme kolem sebe i jiné lidi, kteří nás mají rádi.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.11.23 09:44
@Takco píše:
A jakpak vycházíte se švagrovci, zakladatelko?
My jsme s nimi byli dřív docela v pohodě. Někdy se navštěvujeme. Děti si spolu hrají, dáme si kafe, ale mluvíme radši " o počasí" vyhýbáme se i tématu dětí a prarodičů. Jednou, dvakrát jsme to nakousli. Ale oni teď mají velké dilema. Souhlasí prý s námi. Ale je potřebují. Doslova nám řekli, že občas něco překousnou nebo zalichotí, vlezou trochu do zadku a pak mají dva dny volna nebo děti nové oblečení, upečeno..Že „jinak by nezvládali“. Prý i jejich známí to tak dělají. Švagr mě hodně zklamal. Manžel se zlobil na tchyni, že u svojí mámy ( prababičky) ho pomluvila. A on jí začal dělat falešné alibi, že asi něco řekl on. Už mu úplně nevěřím. I o té zahradě začal mlžit, že to vůbec nebylo jasné. Naopak jeho maminka říkala, že my nemáme zájem, tak jsme to asi omylem jí řekli. Holt jsme popletové.
- Citovat
- Upravit
16.11.23 09:49
Nechápu, že v takovém toxickém prostředí stále žijete. Už bych byla odstěhovaná. Nejtěžší to bude pro nejstarší, ale pokud si pamatuju, je ještě na prvním stupni, takže podle mě přesun na jinou školu do šesté třídy by mohl být ideální. Nevím, co by to pro mě muselo mít za výhody, abych si na denní bázi chtěla takhle otravovat život a nechat deptat děti.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Anonymní
16.11.23 10:12
@Liška32 píše:
Asi je těžký se smířit s tím, že vlastní rodiče jsou hyeny. Nebo jim nechce ubližovat víc a jde na to blbě. Navíc on v tom vyrostl, takže mu to třeba ani nepřijde tak šokující, nebo byl trestaný za odmlouvání, takže v dospělosti radši mlčí. Já bych ho nevinila, spíš s ním promluvila, že těm dětem je to taky už jasný
Netoleruju a je mi z toho špatně. Zrovna o tomhle mém dítěti se nevyjádřují moc hezky. Tchyně ho hrozně moc pozdraví 3×-4×. Poskakuje nebo předvede taneček. Dítě kouká, co je. Pípne „Ahoj babi“a tchyně řekne někam do vzduchu za sebe, jestli není nějaké divné nebo pomalejší a že mu vůbec nerozumí, ale jí to nebude. Proč nenaučím děti zdravít. Řeknu " není a proč tohle děláš? pozdravilo. "Ale to už neodpoví.
Dřív říkala, že bude asociální. Má nejvíc kamarádů z dětí.
Manžel mi tvrdí, že líp vycházel s tátou. Měl pocit, že nadržují mladšímu sourozenci. Ale to já v dětství taky a je to blbost. Jeho sestřenice zas říká, že ho viděla jen s mámou u jejích rodičů. Táta byl pořád zavřený v dílně. Jeho babička, že byly děti pořád u nich. Já u toho nebyla, tak nevím.
Manžel chce určitě u dětí vzbudit dojem, že je všechno super. Kvůli nim.
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.11.23 10:35
@unuděná píše:
Nechápu, že v takovém toxickém prostředí stále žijete. Už bych byla odstěhovaná. Nejtěžší to bude pro nejstarší, ale pokud si pamatuju, je ještě na prvním stupni, takže podle mě přesun na jinou školu do šesté třídy by mohl být ideální. Nevím, co by to pro mě muselo mít za výhody, abych si na denní bázi chtěla takhle otravovat život a nechat deptat děti.
Oni s námi dřív nějak museli vycházet. I když ty řeči měli trochu vždycky. Byla to jediná vnoučata a u svagra to vypadalo, že brzy nebudou. Stihl to pak hrozně rychle, chvíli potom, co se seznámili. A co se narodilo první vnouce od švagra už na naše děti kašlou. Ty 3 roky. Ale čekala bych, že když už tak úplně a oni nám pořád předvádí, jak se to správně dělá.
My se tu jinak máme dobře. Děti jsou hodně spokojené. Celé dny kamarádi, víkendy s námi. A utíkat před jedním zlým člověkem, jinde může být zas něco jiného. Pomoc, co by se nám obcas hodila, už řešíme s rodiči jiných dětí a jindy zas pomůžeme my, nebo s kamarády. Hlídání od nich nepotřebujeme.
- Citovat
- Upravit
16.11.23 10:37
@Anonymní píše:
Oni s námi dřív nějak museli vycházet. I když ty řeči měli trochu vždycky. Byla to jediná vnoučata a u svagra to vypadalo, že brzy nebudou. Stihl to pak hrozně rychle, chvíli potom, co se seznámili. A co se narodilo první vnouce od švagra už na naše děti kašlou. Ty 3 roky. Ale čekala bych, že když už tak úplně a oni nám pořád předvádí, jak se to správně dělá.
My se tu jinak máme dobře. Děti jsou hodně spokojené. Celé dny kamarádi, víkendy s námi. A utíkat před jedním zlým člověkem, jinde může být zas něco jiného. Pomoc, co by se nám obcas hodila, už řešíme s rodiči jiných dětí a jindy zas pomůžeme my, nebo s kamarády. Hlídání od nich nepotřebujeme.
A k čemu je ti teda založená diskuze? Stěhovat se nechcete, omezit kontakt neumíte, řešit to budeš už nadosmrti. Nezlob se na mě, ale pokud je to jen zčásti pravda, tak ty děti to odnesou nejvíc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
