Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Už nevím, co chtějí
- Fotoalbum (0)
- Sledovat e-mailem
- Přidat k oblíbeným
- Zapnout podpisy
- Hledání v tématu
- Sledovat eMimino.cz
Napsat příspěvek
Velikost písma:
Anonymní
16.11.23 10:46
- Citovat
- Upravit
Anonymní
16.11.23 11:18
@unuděná píše:
A k čemu je ti teda založená diskuze? Stěhovat se nechcete, omezit kontakt neumíte, řešit to budeš už nadosmrti. Nezlob se na mě, ale pokud je to jen zčásti pravda, tak ty děti to odnesou nejvíc.
Chtěla bych se nějak účinně ohradit, abych to vždycky utnula, co nejrychleji. A bylo z toho jasné, že si za to můžou trochu sami. Klidně je i nějak šokovat, ale nedělat divadlo. Ty moje otázky, proč to říkají a " už to nedělej, „neříkej“, my odcházíme jsou na nic. 
Tchyně před dětmi i před lidmi vypadá, že ani nechápe, proč k nim vlastně nejdeme (" měli jsme je poprosit, že chceme přijít"). A že musíme pochopit, že přes vnoučata nemá v důchodu na „jiné děti čas“ 
někam je brát nebo za nimi jezdit.
Tady mají lidi spoustu nápadů, tak třeba vás něco napadne. Já jsem vždycky vykolejená a tepe mi v hlavě.
Kontakt jsme omezili tak, že k nim už nechodime, to stačilo a nikam jinam nechtějí oni.. Jediný zájem, co projevili za poslední měsíce, je aby se s dětmi vyfotili u nich doma, aby měla tchyně fotky na besidku. A pak popřáli smskou nejstarší k narozeninám a poslali po manželovi peníze, prostřednímu už neposlali nic.
Bohužel pravda, prostě snili starat se o lepší děti a to mají. U nich spokojenost.
Hele, ty moje, kromě prostredniho už to neřeší, ono je poznat, když někoho nezajímáš. Radši jdou ke známým, ke kamarádovi. U toho jednoho vidím, že možná ještě trochu neví, ale těmi narozeninami si to pohnojili i u něj.
- Citovat
- Upravit
16.11.23 11:27
@Anonymní píše:
Jo, máš pravdu. Děti I samý říkají, ještěže máme tety a strejdy. Do cukrárny, na hřiště, nikam nechtějí..jen jít k nim. Řekli manželovi, že je pitomý hřiště nezajímá. Jo pozdrav a jdu. Děti neví, co mají dělat. Babička jim řekne ahoj a pak jim ukazuje, jak umí bratranec hezky na odrážedle, že ho to naučila. Že by se zeptala, jak se mají to ne. Když se zeptají děti na něco jí. Neodpoví. A když jí řekne můj manžel, že se ptaly, řekne, že to asi řekli potichu nebo to nepochopila a že se teď musí věnovat vnukovi. Prý na to nemá kapacitu. ( psala jsem, že pracovala ve škole?
Děti nauč se vymezovat. Když tam stojíš, řekni, ano hezky to umíš Petříku. Mé děti jsou také šikovné a umí to to to. A odejděte, proč s ní dál stojíš a posloucháš její kydy? Nechce na oslavu do cukrárny, tak ať sedí doma a neslaví. Je to vaše oslava a ona je pozvaný host. Poslala bych ji rázně do háje a děti před takovým chováním chránila. Kdo chce, ať si k ní zajde na návštěvu a hotovo. Odpověz stručně jednoduchou větou a konverzaci ukonči. Když babička nemá kapacity, tak jí dopřejte prostor.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.23 12:02
Píšeš tady, že nevíš, co chtějí. No, chtějí pozornost a abyste se doprošovali. Jasně vám to řekli - měli jste poprosit, že chcete přijít.
No a vy neprosíte a neprosíte a ještě si dovolíte to zvládat bez nich 
Tchyně je zřejmě učitelka ze staré školy - nesnese jakýkoliv nesouhlas nebo odpor. švagrovci očividně chtějí peníze a výhody a jsou ochotni za ně sehnout hřbety, takových lidí je 
Manžel lže dětem „kvůli nim“? Ať si uvědomí, že se to otočí proti němu. On má chránit ty děti, ne své dospělé rodiče. V pubertě dětí si to vyžere i za ně, protože tímto jim to ubližování dětem schvaluje. Dobrou chuť mu popřej, zaslouží si každé sousto. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.23 12:54
@Anonymní píše:
Chtěla bych se nějak účinně ohradit, abych to vždycky utnula, co nejrychleji. A bylo z toho jasné, že si za to můžou trochu sami. Klidně je i nějak šokovat, ale nedělat divadlo. Ty moje otázky, proč to říkají a " už to nedělej, „neříkej“, my odcházíme jsou na nic.
Tchyně před dětmi i před lidmi vypadá, že ani nechápe, proč k nim vlastně nejdeme (" měli jsme je poprosit, že chceme přijít"). A že musíme pochopit, že přes vnoučata nemá v důchodu na „jiné děti čas“Tady mají lidi spoustu nápadů, tak třeba vás něco napadne. Já jsem vždycky vykolejená a tepe mi v hlavě.
Kontakt jsme omezili tak, že k nim už nechodime, to stačilo a nikam jinam nechtějí oni.. Jediný zájem, co projevili za poslední měsíce, je aby se s dětmi vyfotili u nich doma, aby měla tchyně fotky na besidku. A pak popřáli smskou nejstarší k narozeninám a poslali po manželovi peníze, prostřednímu už neposlali nic.
Bohužel pravda, prostě snili starat se o lepší děti a to mají. U nich spokojenost.
Hele, ty moje, kromě prostredniho už to neřeší, ono je poznat, když někoho nezajímáš. Radši jdou ke známým, ke kamarádovi. U toho jednoho vidím, že možná ještě trochu neví, ale těmi narozeninami si to pohnojili i u něj.
Přestala bych tam chodit úplně a ono to vyšumí a bude klid, mají druhá vnoučata, tak ať si je užívají dosyta a trhnou si nohou. Já jsem nikdy nebyla pro tolerovat jakékoliv chování jen aby děti nepřišly o prarodiče, protože takové podle mě nepotřebujou…manželovi jejich chování úplně divé nepřijde a omlouvá je, protože v tom vyrostl a nepoznal nic jiného. Děti jak jsou větší, tak to samotné vidí a nebudou k nim vůbec chtít.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.23 13:29
@Anonymní píše:
Chtěla bych se nějak účinně ohradit, abych to vždycky utnula, co nejrychleji. A bylo z toho jasné, že si za to můžou trochu sami. Klidně je i nějak šokovat, ale nedělat divadlo. Ty moje otázky, proč to říkají a " už to nedělej, „neříkej“, my odcházíme jsou na nic.
I kdyby to ze situace jasné bylo, oni (si) to nikdy nikdy nikdy nepřiznají. To je opravdu marná snaha. Tady opravdu není jiná možnost než se s nimi nestýkat a dětem říct pravdu. Pravda je taková, že prarodiče vám všem schválně dělají zlo a ubližují, jelikož jim to přináší nějaké zvrácené potěšení a uspokojení. Je naprosto zbytečné ptát se proč a hledat důvod. A je naprosto zbytečné plýtvat energií na hledání řešení, jak nad nimi (alespoň jednou) vyhrát, protože nad někým takovým „vyhrát“ nelze. A to by měly děti vědět, stejně to časem poznají samy. Podle mě je největší chyba, že manžel dětem tvrdí, že je děda s babi mají rádi a jen tohle a tamto a pořád je jakýmsi způsobem omlouvá. Co z toho v dětské hlavě vyplyne? Že chyba je v nich samotných (dětech) nikoliv v prarodičích. Chápu, že tvůj muž je pořád určitým způsobem ctí jako své rodiče, ale měl by si jasně vybrat, na kom mu víc záleží a koho zájmy chce chránit - jestli svých dětí nebo svých rodičů. To je základ všeho. A pokud se rozhodne pro děti, třeba to bude další důvod pro to se odstěhovat.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
16.11.23 15:29
Vyhraješ nad nimi tím, že budete spokojeně žít i bez nich. Tím je naštveš nejvíc.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.23 08:22
Přestaň litovat co mohlo být, drž se svojí rodiny, b buďte šťastní, je ignoruj, dětem to vysvětlí, a nejdůležitější na dědictví se vysrete. Ať si to strčí…
Jo a hlavně pak za nimi choďte až budou potřebovat a nemocní, až vám slíbí dědictví 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
18.11.23 08:25
A dodatek, mi fotr jednou vyhrozil dědictvím a skončil. Vyskrtnuty ze života, vnoučata nevidí nic od něj nechci, žije se nám nádherně.
My jsme tak šťastní, že se nebojím poradit. 
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
1.12.23 22:24
Zajímavý příběh, zajímavá diskuse. Duchem méně obdaření prarodiče si vybírají své favority a těm ulehčí život. Tady něco koupí, támhle pomohou s hlídáním, onde uvaří, upečou, vezmou na výlet. Neměří všem potomkům stejně, protože jsou momentálně na koni. Vidím to u nás, vidím to všude kolem sebe. Tihle prarodiče si ale neuvědomí, že zestárnou a jednou jim bude dobrý každý, kdo bude ochoten přijít, donést nákup, odvézt k doktoru, nebo si jen tak popovídat. Málokdy se protěžované dítě a jeho potomci stanou hlavní oporou stáří. Tihle lidé nedomýšlí, že svým jednáním ubližují. Ať jsem, jaká jsem, pokud mám víc dětí a někomu dávám najevo, že ho mám radši, vždycky je to nefér hra. Samozřejmě, nikdo není dokonalý. Ani rodič, ani dítě. Elementární slušnosti ale je, tu pozornost umět rozdělit. Jinak měli mít tedy dítě jedno a ne dvě. Ony se ty vztahy tak nějak utvářejí už v dětství. Některému dítěti se pomůže víc, některé se nechá, ať si poradí. Některému dítěti se ledacos promine, druhé se drží zkrátka. Rodič je u vesla, rozhoduje on. Ale málokterý si uvědomí, že to tak nebude věčně. Velká škoda, jistě mě zase někdo chytne za slova, že má neoblíbená strana vůbec nějaké děti. Takoví lidé, jako jsou tcháni zakladatelky, si nezaslouží mít vnuky žádné. Aby je kdykoli snacha mohla poslat do háje zeleného se slovy: my děti neplánujeme, my budujeme kariéru, vyděláme si, chceme cestovat, nebudeme se nikomu přizpůsobovat. Jinými slovy řečeno, kdykoli vás můžeme odstřihnout, nemáme potřebu kontaktů s vámi a dobře vám tak, vy si žádná vnoučata totiž nezasloužíte. A pokaždé bych si je při tom vychutnala.
Jen věčná škoda, že tohle zamilovaný člověk, toužící po rodině, neumí. Jsou tcháni, co zájem o vnoučata mají s jedním potomkem na výběr není ale musí zas o všem vědět a do všeho mluvit. To taky není žádné terno. Ty zakladatelko máš ale velikou výhodu. Ty víš, na čem jste. Všichni vědí, že vás tcháni nemají rádi a až vás budou potřebovat, nikdo se nemůže divit nebo vám mít za zlé, že je přenecháte té druhé oblíbené straně. Ať jim tu lásku oplatí. Pak budeš na koni ty. A pokud druhá strana nebude zvládat a bude chtít pomoct, třeba střídat se o uvaření na víkend, uvaříš, dáš to do jidlonosičů a řekneš muži, jídlo pro rodiče máš připravené. Pokud druhá strana bude chtít pomoct s úklidem u tchánů, přijdeš, umyješ s mužem okna a podlahy, a odejdeš. Zkrátka…jak se do lesa volá, tak se z něj ozývá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.23 13:02
@EEKK to jsi teda ještě obětavá…já bych snad ani žádné obědy neposílala, okna ani podlahy nemyla, kdyby se moji tchani takto chovali, ať si to 2.strana s chutí užije. Každý má jen jedny nervy. Snad to zakladatelka zvladá.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
2.12.23 13:57
To jsou presne ti, co se pak ozvou a budou mit plnou hubu „povinnosti“, aby se o ne ti odstrkovani starali. Ti protezovani je ani nenapadnou.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
4.12.23 09:09
@Anonymní píše:
Jdu se poradit, co byste dělali vy. S manželem jsem se seznámila v 19 letech na vysoké škole, o pár let později jsme se vzali, máme 3 děti. A udělala jsem tu největší chybu, že jsem se po svatbě přestěhovala k němu do města. Zvažovali jsme i bydlení v mém rodném městě( úplně na druhé straně republiky) nebo uprostřed, tam, co jsme studovali. Rozhodli jsme se kvůli práci, kterou jsme oba měli tady. Rodina manžela se tvářila v pohodě a ještě pak pár let. Zhoršilo se to narozením prvního dítěte a pak příchodem druhé snachy nebo spíš narozením jejich prvního dítěte. Do té doby, jim asi nezbývalo nic jiného, než se mnou nějak vycházet. Časem z nich i vypadlo( nepřímo), že si mysleli, že holka jako já se nebude umět o děti postarat a oni se pak budou moct předvést. A já všechno zkazila. Je to malé město, takže se potkáváme na každém kroku, nejde se jim úplně vyhnout, i když bydlíme každý jinde. Nemáme už možnost se přestěhovat, kvůli dětem, bydlení. Jeho rodina se chová neskutečně hnusně. Já se s nimi po různých výstupech nechci už bavit. Manžela vydírají dědictvím. Než jsme se sem přestěhovali, slíbili nám prodat parcelu na zahradu, řekli to i dětem a pak ji prodali někomu cizímu. Dělají naschvály. Mým dětem vypráví, jak skvěle si užívají s jejich bratranci a co jim všechno koupili a mým dětem ne, kvůli mě.Na přímý dotaz, co jsem teda vlastně udělala, nemají odpověď. Ale hledají různé věci, co jsem kdy řekla a ty potají sdělují mému manželovi. Je to ale nevěrohodné.
Děkuju, pokud jste sem dočetli.
Je mi z toho hodně smutno a to se mě to netýká.
Přestal bych se s takovýma buranama bavit a pomalu připravoval rodinu k odstěhování…bohužel se nezmění a pokud se tě partner dostatečně razantně nezastane teď, nezastane se tě nikdy. To by měl udělat, protože jeho rodina jsi teď ty a děti!
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Capelucia
4.12.23 10:24
Já nechápu, proč se neodstěhujete. Tak malé děti změní kamarády ještě 15×, neupírala bych jim proto častý kontakt s milující částí rodiny a nenutila je snášet kontakt s tou toxickou částí.
A že je ještě přivedeš, ať dělají cvičený opičky na besídku babičce, která jim jenom ubližuje, to nechápu už vůbec 
.
- Citovat
- Upravit
6.12.23 20:04
Tak tchán asi jen drží hubu a krok ne? Tchyni bych si vychutnala. Že neslyší? Já bych na ní mluvila už jen hlasitě. To víte paní Kropackova, uz nejste žádná mladice, sluch už vám odchází a vnoučata neuslyšíte. Mame se výborně! Snad by to ani nemohlo být lepší. Byli jsme tady, pojedeme tam na výlet, tam ke kamarádům, u našich bude velká oslava. A co vy? Tak si naplánujte nějaký krásný den se svagrem a svagrovou, to bude fajn!
A až bude zas pitchovat o tom jak tamhle s Tonikem půjde pro lego tak říct svému Vasikovi, Vašku nedělej si naděje, tebe tam babička nevezme protože na tebe si čas neudělá. Ted o té hrackarne mluví aby ti to bylo líto. Ale nebuď smutný, mas druhou babičku a ta tě má ráda a udělá si na tebe čas. A vychutnejte si jak babka zalapa po dechu. Však pořád máš proti ní něco, tak uz ji něco vpal ať je to pravda. Když budeš dost ostrá, přestane se časem přibližovat. Tvl stěhovat se nechceš, budeš tam ještě X let, nastav ji hranice. Za pár let ji začne haprovat zdraví a bude ještě jedovatejsi. Akorát už bude snad min pohyblivá, deti vyrostou a budou chodit na jiné akce.
- načítám...
- Citovat
- Zmínit
Další témata z kategorie
Milování a syn
- 09.04.26
- Anonymní
Problémy v rodině
- 18.03.26
- Anonymní
Touha po holčičce a špatná zkušenost s muži
- 11.12.25
- Anonymní
Je to deprese? Co by pomohlo?
- 12.12.25
- Anonymní
Jo, máš pravdu. Děti I samý říkají, ještěže máme tety a strejdy. Do cukrárny, na hřiště, nikam nechtějí..jen jít k nim. Řekli manželovi, že je pitomý hřiště nezajímá. Jo pozdrav a jdu. Děti neví, co mají dělat. Babička jim řekne ahoj a pak jim ukazuje, jak umí bratranec hezky na odrážedle, že ho to naučila. Že by se zeptala, jak se mají to ne. Když se zeptají děti na něco jí. Neodpoví. A když jí řekne můj manžel, že se ptaly, řekne, že to asi řekli potichu nebo to nepochopila a že se teď musí věnovat vnukovi. Prý na to nemá kapacitu. ( psala jsem, že pracovala ve škole?
)