Psychologická poradna pro snažící se, těhotné i maminky
Mgr. Lucie Machová
Když já právě nevím jestli chce jen upustit páru, pokaždé se mi ptá co má dělat a ze nemá nikoho kdo by ji pomohl a ze by byla sama na děti a už jedou důvody proč s nim zůstat. Ale já ji nemůžu naplnou hubu říct di od nej ( i když to ona sama často zmiňuje), přijde mi ze bych pak nesla za to odpovědnost a ani ji nemůžu říct odejdi, já ti pomůžu, protože na to proste nemám kapacitu ani finance. Mě její situace samozrejme mrzí a trápi ![]()
@Anonymní píše:
Když já právě nevím jestli chce jen upustit páru, pokaždé se mi ptá co má dělat a ze nemá nikoho kdo by ji pomohl a ze by byla sama na děti a už jedou důvody proč s nim zůstat. Ale já ji nemůžu naplnou hubu říct di od nej ( i když to ona sama často zmiňuje), přijde mi ze bych pak nesla za to odpovědnost a ani ji nemůžu říct odejdi, já ti pomůžu, protože na to proste nemám kapacitu ani finance. Mě její situace samozrejme mrzí a trápi
Tak ať s ním zůstane. Co jí chceš jinak poradit? Odejít nechce, tak ať s ním je dál.
Ty si uvědom, že nejsi odpovědná za její výběr manžela a co si vybrala, to prostě má.
Já jsem před víc jak deseti lety musela od manžela taky odejít. Taky to za mě nikdo neudělal. Dozrávala jsem k tomu skoro rok. Bylo to strašně těžké, ale nakonec jsem se sebrala a odešla jsem i s dětmi. Jsem ráda, že jsem to udělala, i když jsem neměla pořád na růžích ustláno.
Kamarádka ať se obrátí na rodiče a ať přestane otravovat Tebe. Nebo se jí zeptej, jestli jí stačí, že se vykecá, tak že jí to ucho uděláš. Jinak nemůžeš dělat vůbec nic. ![]()
@K2 8611 já vím ze rozhodnout se musí ona a ani nevím co bych měla chtít za radu, jen sem už proste potřebovala to vylejt ze sebe… přiznávám ze mi to někdy vysává a manžel i další kamarádky na to mají odpověď ze je slušně řečeno hloupá a ze se mi diví ze se na to nevykaslu… nevim asi sem potřebovala slyšet ze to není moje odpovědnost ![]()
@Xxxxxx píše:
Ani nevím jak začít, připadám si strašně sama. Mám rok a půl starého syna a to je pro mě jediné co mám, sice mám ještě přítele ale s tím jsme spíš jako spolubydlící… Co se týče prcka je tatínek k nezaplacení, postará se o cokoliv i pomůže ale co se týče vztahu se mnou, jsem si jistá že nevěrný mi není ale proč na mě tak kašle… Nepřijde neřekne že mě má rád, neobejme mě, nedá mi pusu a už spolu ani nespíme… Nevím co mám dělat už tolikrát jsem mu vysvětlovala že už takhle dál nemůžu na něj čekat jestli si na mě jednou za rok vzpomene… A on mi vždy odpoví jen to že si zase stěžuju a mám blbý keci… Prostě o mě nejeví vůbec žádnej zájem a mě to strašně trápí i to že jsem mu to už tisíckrát říkala s ním prostě nehne… Mám ho strašně ráda a vím že i on mě ale myslím že to nestačí… Ale proč tohle vlastně píšu, poslední dobou mám takové hodně nepříjemné stavy, kdy mě všechno tohle užírá a trápí a já brečím a přemýšlím nad tím že už tady nechci být, že už na to nemám pořád se jen užírat a nervovat… Vím mám rok a půl starého syna který mě potřebuje a já ho z celého svého srdce miluju ale v tu chvíli kdy mám ty hrozné stavy si ublížit bývají silnější a já nevím jak dlouho to ještě vydržím… Nevím co mám dělat a zároveň se vám omlouvám že si tady takhle stěžuju ale nemám to komu říct a tohle všechno v sobě pořád držet a dělat jako že je vše v pořádku když vím že není už prostě nemůžu… Děkuji za pochopení
Tohle já màm zase ze strany své partnerky, prý mi dokazuje svou lásku jinými způsoby, jako že mi vypere, uvaři, no a to je asi vše ![]()
Já myslím, že kamarádka nechce řešení, ale postěžovat si.
Tak ji vyslechni, řekni jí, že ti je to líto..a pusť to z hlavy.
Já tohle přesně řešila s kamarádkou, ona vždycky potřebovala upustit páru a postěžovat si.. a já se snažila dávat nevyžádané rady..Pak jsme si to vyjasnily..takže já to emapticky vyslechnu, ji se uleví..a jede dál.