Poradna očního lékaře
MUDr. Vladimír Korda Ph.D.
Ano, může se stát, že dojde k derealizaci, je to příznak některých duševních nemoci. Ale pokud máš strach, který tě tak svírá, že nejsi schopná fungovat, tak to jsou úzkosti.
Jen bych dodala, že míra zhroucenosti nebo,,velikosti', psych. potíží se neurčují podle toho jak je nebo není člověk ani netu. Mě držel trochu nad vodou právě net, když jsem nic jinýho nemohla a myslela si právě, že mi hrábne.
@holka_z_hor to souhlasim. Myslela jsem to tak, ze kdyz zakladatelka píše, že na fb někdo psal, že se mu to stalo (pochopila jsem jako že zblaznění nebo něco podobného),tak asi jeho duševní příčetnost nebude tak úplně zlá. Nebo situace řešitelná, myslela jsem to jako uklidnění, ale asi blbě řečeno
Sama mám teď velký propad a internet mi taky pomáhá..Proto jsem taky tady
Ja mam i takove jako bych to nebyla ja nebo co.. ale nejvic mam proste strach z toho ze se to stane, proste neovladatelny strach s nechapu to..
@Anonymní píše:
@Mankasa a cim je to pro me skodlive? 23.9 jdu k nove doktorce a uprimne se tam bojim a zaroven tesim. Jinak moc dekuji.
No prostě ten stres člověka ničí i na tělesné bázi, pokud je neustálý a silný. Psychicky se pak člověk jen propadá, pokud nezná cestu ven. Je dobře, že jdeš k doktorce, určitě ti pomůže najít řešení a tobě bude líp.
Hlavne ja ani nic cely den skoro nedelam, jsem jen doma vsude se bojim
sem se sebou hrozne ale hrozne nespokojena, nabrala sem 15kilo.. ale jak rikam nejhorsi jsou ty strachy :/ ![]()
Tak ale to je nejhorší, být zavřená doma.Chce to aspoň po malých krůčkách někam vylézt nebo si udělat aspoň nějaký režim doma. Ráno se obléct, namalovat, jít uklízet nebo si najít nějakou činnost prostě. Dny jsou strašně dlouhý, když máš na starosti jen se pozorovat, z toho hrábne každýmu. Já jsem se svými stavy normálně fungovala skoro 10 let, teď jsem si řekla dost, vyprdnu se na všechno, dám si život do kupy, dám si na to čas. Dala jsem výpověď a říkala si jaký si udělám bezva prázdniny, že se dám rychle do kupy a pam si budu užívat. Ale ejhle, pěkně se to na mě všechno vyvalilo. Ale já už před sebou valila roky něco, co už se na mě valilo i za provozu.Ale teď už vidím, že si stejně budu muset prostě hledat nějakou práci dřív než jsem myslela, protože člověk ten režim potřebuje, zejména když má podobné potíže, nebo třeba nema nějaké ultimátní hobby, co by ho dokázalo naplnit na celý čas. Ale uvidíš, že když to začneš řešit, cesta je. Ale chce to odvahu začít něco měnit a pracovat na sobě. Jak řekl Einstein definice šílenství ke opakovat stejné věci znovu a znovu a očekávat jiný výsledek. Člověk se musí trochu zapřít a zabojovat
@Mankasa Kdyby to šlo, jako ono to jde, ale venku je mi zle doma taky.. venku hůř teda. jen sedím doma a jím. sem tam něco udělám ale to je skoro nic no.. strašně mě to štve
chtěla bych něco shodit, bejt jako dřív :/ ale ta úzkost a ty celodenní myšlenky.. a pocity.. to je fakt jak kdybych byla magor
@Mankasa píše:
Tak ale to je nejhorší, být zavřená doma.Chce to aspoň po malých krůčkách někam vylézt nebo si udělat aspoň nějaký režim doma. Ráno se obléct, namalovat, jít uklízet nebo si najít nějakou činnost prostě. Dny jsou strašně dlouhý, když máš na starosti jen se pozorovat, z toho hrábne každýmu. Já jsem se svými stavy normálně fungovala skoro 10 let, teď jsem si řekla dost, vyprdnu se na všechno, dám si život do kupy, dám si na to čas. Dala jsem výpověď a říkala si jaký si udělám bezva prázdniny, že se dám rychle do kupy a pam si budu užívat. Ale ejhle, pěkně se to na mě všechno vyvalilo. Ale já už před sebou valila roky něco, co už se na mě valilo i za provozu.Ale teď už vidím, že si stejně budu muset prostě hledat nějakou práci dřív než jsem myslela, protože člověk ten režim potřebuje, zejména když má podobné potíže, nebo třeba nema nějaké ultimátní hobby, co by ho dokázalo naplnit na celý čas. Ale uvidíš, že když to začneš řešit, cesta je. Ale chce to odvahu začít něco měnit a pracovat na sobě. Jak řekl Einstein definice šílenství ke opakovat stejné věci znovu a znovu a očekávat jiný výsledek. Člověk se musí trochu zapřít a zabojovat
@Mankasa píše:
@holka_z_hor to souhlasim. Myslela jsem to tak, ze kdyz zakladatelka píše, že na fb někdo psal, že se mu to stalo (pochopila jsem jako že zblaznění nebo něco podobného),tak asi jeho duševní příčetnost nebude tak úplně zlá. Nebo situace řešitelná, myslela jsem to jako uklidnění, ale asi blbě řečenoSama mám teď velký propad a internet mi taky pomáhá..Proto jsem taky tady
Jo takhle, rozumím. Blbě jsem to pochopila. Myslím, že je tohle pro duševní zdraví fakt na houno rok
covid tomu nepřidává.
@Anonymní píše:
@Mankasa Kdyby to šlo, jako ono to jde, ale venku je mi zle doma taky.. venku hůř teda. jen sedím doma a jím. sem tam něco udělám ale to je skoro nic no.. strašně mě to štvechtěla bych něco shodit, bejt jako dřív :/ ale ta úzkost a ty celodenní myšlenky.. a pocity.. to je fakt jak kdybych byla magor
Hele, ale ty to jedeš pořád dokola..Což chápu, že je součástí tý choroby, tsky jsem tady teď pár dní svým nejbližším brečela, že se bojím, že se zblázním. Třeba to nemám tak intenzivní, ale vždycky se i v těch nejhorších stavech snažím podchytit tu chvilku kdy je to maličko lepší a udělat něco, co mi pomůže si nemyslet, že jsem uplná troska..Nevím uvařit, zacvičit si, namalovat se nebo si jen sednout s mobilem a v klidu čučet..Mám za sebou skoro tři tejdny, kdy jsem zvládla jen chodit bytem sem a tam a brečela že to nevydržím. Takže když pak přišla chvíle kdy jsem mohla sedět, prostě jsem ji využila a uvědomila si jak je to fajn. Zkus taky zaměřit svúj pohled trochu pozitivnějším směrem. Vždycky je něco fajn, i když je to 15min v sedě s mobilem v jinak úplně posraným dni. A vždycky aspoň na 15 ven, i kdybych tam měla chcípnout. Nebo uvařit, něco se jíst musí, že. A uvědomit si u toho, že to není tak zlé když zvládneš to či ono. I když je to úplný prd proti tomu, co bys chtěla. Ale to přijde. Časem, když se o to posnažíš. Ale teď si zase klidně ještě v téch stavech pobuď, jestli ti to nejde jinak, za týden jdeš k lékaři a to ti pomůže. Buď na sebe hodná a neboj se, do té doby se určitě nic nestane.Nebo využij nějakých krizových linek a tam se tě někdo ujme dřív a promluví s tebou. Nezáleží na tom, kolik diskuzí tady založíš, stejně ti to dostat se ven z těch tvých stavů nepomůže. To musíš ty sama a pod dohledem odborníka. A věř mi, že člivěk vydrží víc než si myslí a my nečelíme opravdovému nebezpečí jako třeba vážně nemocní lidé, jen vlastnímu splašenému mozku a naddimenzovanému strachu..Taky bojuju, musím si tohle připomínat pořád dokola a ne vždycky jsem nějak rozumna nebo silná. Ale to k tomu patří. Moc ti přeju ať se ti uleví, ale fakt musíš něco udělat jinak, protože jinak to jiný nebude to ti garantuju..A i když začneš, zázraky ze dne na den se nedějou, je potřeba s tím počítat a jít svou cestou a ono se to měnit začne
@holka_z_hor píše:
Jo takhle, rozumím. Blbě jsem to pochopila. Myslím, že je tohle pro duševní zdraví fakt na houno rokcovid tomu nepřidává.
Je, odpovídají tomu i nějaké astronomické předpovědi a ezo předpovědi. Pokud teda tomuhle člověk věří. Jako ten covid je prevít, já myslela, že mě to nějak neovlivňuje, ale musím přiznat zpětně, že jo..všude je hrozně informací prostoupených strachem a nejistotou..to se podepíše. Moje terapeutka také mluví o kolektivním vědomí, které prostě na každého působí a citliví jedinci se na to hodné napojují. A ta celosvětová situace je teď definovaná fakt na pi… ![]()
@Mankasa Když vždy když někdo napíše že je mu taky nic tak si řikám že mu ale určitě není tak jako mě že nemá takovýhle stavy, že jsem snad jediná… Já jako i vyperu, pověsim prádlo, umeju nádobí, uklidim maliiinko, protože když se ten bordel kupí tak je mi ještě hůř v tom prostě bejt.. někdy na to trošičku zapomenu když něco dělám a někdy mi je stejně a někdy hůř. Ale jak jsem doma, nic nedělám jakoby, nejsem se sebou spokojená tak to mi asi nepřidává..
Už si ani na sebe oblečení nekupuju protože jsem přibrala a nic mi není… takže už prostě nemám tu chut něco kupovat.. Kdybych se aspon nebála toho zbláznění..
Tak ty jsi jediná, protože tohle nejde nijak objektivně změřit nebo porovnat. To jsou tak abstraktní záležitosti ta psychika, že každý je na ten svůj náklad sám. Ale věř mi, že spousta lidí prožívá néco podobného. A co se týče tvé situace, očividně si sama nepomůžeš, tak prostě počkej na pomocnou ruku od odborníků, od toho jsou. A proč nezavoláš na nějakou linku, když si tak paralizovaná. Já bych to udělala
Stres je škodlivý a je za ním hodně fyzických problémů. Podle mě se to stát může, může clověkovi hrábnout vlivem situace, stresu, vnějších vlivů, trauma atd atd. Jsou i deprese s halucinacemi a člověk je mimo…přechodně…léky ho dají do kupy, nebo v léčebně..anebo taky ne, že.
